PhDr. Pavel Roubal

Myslím, že panu Romanovi rozumím. Pamatuji si velmi dobře, jak těžké pro mě bylo rozhodnout se, v podstatě vložit svůj život do cizích rukou a jak dlouho mi to trvalo, a myšlenky přitom lítaly do extrémů. Jenže ať už u Dr. Roubala nebo někoho jiného, prostě nějaká pořádná léčba bez důvěry nejde. Jednoho dne jsem se rozhodla, že mu prostě věřit budu, a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem kdy udělala. Vytáhl mě z pomyslného bahna, pomohl mi se vnitřně sjednotit, dostat příšerný bezdětný vztah (který jsem v té době považovala za dobrý) do spokojeného manželství se dvěma dětmi a celkově kompaktní vyvážené rodiny, dřív jsem ani netušila, že něco takového je možné. Taky mě naučil se za sebe nestydět, ikdyž se občas nechovám“standardně” , což mě vnitřně osvobodilo...Tempo terapie uměl uregulovat velmi citlivě a vždycky mi dal na vše tolik času, kolik jsem potřebovala, a to s pocitem, že rozhodnutí, jestli s ním budu pokračovat, je jenom na mě. Působí na mě velmi empaticky, určitě má snahu pomoci a určitě se mu to daří velmi dobře. Pokud se chová nějak, jak mi to třeba není příjemné, tak jsem se naučila, že je to součástí terapie, a to právě díky důvěře, že mi chce pomoci. A výsledky to mělo a má skvělé, dlouhodobé. Po několika letech jsem teď opět vyhledala jeho odbornou pomoc a opět nezklamal. Ordinace je příjemná, útulná.
Všem Dr. Roubala vřele doporučuji.

Pana Roubal mi již na druhém sezení udělal diagnózu "psychopatie" že prý jsem sebestředný a podezřívavý. Tvrdil, že bych měl mít v jeho tvrzení 100% důvěru protože je "odborník" a že bez té není možná spolupráce. Když jsem se ho zeptal, zda je normální mít 100% důvěru po dvou sezeních, když většina lidí si důvěru pěstuje postupně, tak odpověděl, že bych se s většinou neměl srovnávat, protože funguji "jinak". Když jsem se zeptal na tutéž otázku podruhé, aby přímo odpověděl, řekl, že nemusí odpovídat. Dojem neupřímného, manipulativního člověka. Nedoporučuji.