„Jsem u něj v terapii podruhé.Poprvé to bylo před dvanásti lety.Měla jsem strach z mužů a prožívala jsem: ,,Nikam a nikomu nepatřím". Nedokázala jsem navázat obyčejné mezilidské vztahy. Moje reakce byla: připoutat se ke každému, kdo projeví jen sebemenší zájem o mou osobu opakovaně. Např.: ,,Ty nechodíš na obědy?" - někomu není jedno, že nemám oběd. Někomu není jedno, že jsem smutná, někdo mi půjčí knížku, aby mě jí obohatil... Nedokázala jsem takové vztahy vydržet, protože jsem je nedokázala udržet v rozumných mezích. ,,Utíkala jsem z nich." Nechtěla jsem žít.Tenkrát jsem měla možnost vyzkoušet si na terapeutovi, že ne všichni muži jsou zlí; jsem pro někoho člověkem a nejen sexuálním oběktem. Měla jsem možnost si ,,přenastavit" svoje vnímání lidí i sebe. Naučila jsem se zbytečně nepřemýšlet o tom, co jsem slyšela a zažila (jak to dělají melancholici a tím si ubližují). Pochopila jsem, že to, co jsem prožila bylo takové, jaké to pro mě bylo v té chvíli a ne po několika hodinách...Někomu není jedno, jestli žiji a má o mě strach. Nemusela jsem to ani říkat. Dokonce uhádl i způsob, jaký jsem si vybrala. Václav Holub mě ,,vyprovokoval" a naučil se slovně bránit, když se mi něco nelíbí. Dokázala jsem mu ,,vynadat". Měl z toho radost! V terapii jsem se ,,vrátila" do dětství a prošla jsem jím přes pubertu až do dospělosti. Nejdříve jsem si ho testovala, jestli se mu mohu ,,svěřit do rukou". Potom jsem do toho vložila všechno a jsem moc ráda, že jsem to vydržela až do konce!!! Terapie mi umožnila vdát se (nebojím se komunikovat s muži) a mít vlastní rodinu! Moje terapie trvala 1,5 roku. Na začátku mi bylo řečeno, že takováto terapie trvá i mnoho let, například i deset. Také nyní se mě V. Holub snaží pochopit a jde mu to velice dobře. Když je třeba, některé věci si vysvětlíme. Nyní je pro mne oporou v jiné situaci. Některé ,,věci" v životě zažité nám zůstávají a čas od času nás opět hodně zatíží. Děkuji moc za to, že jsem byla a smím být v terapii právě zde!”
…Více
