Mgr. Silvie Johanidesová

Dobrý den, v léčbě fobií obecně je velmi účinná kognitivně-behaviorální terapie. Léčba spočívá v tom, že se pacient postupně vystavuje situacím, kterých se obává. Nejdříve se zmapují situace, kterých se člověk obává (např. jet výtahem, jít do obchodu atd.). Tyto situace se seřadí od těch, kterých se nejméně obává k těm, kterých se obává nejvíce. Těmto situacím se pak postupně vystavuje, přičemž si každý určuje své tempo. Při tomto "otužování se" nepříjemným situacím může být přítomen terapeut nebo rodinný příslušník nebo to může pacient provádět sám, zkrátka se to dělá tak, jak mu to nejlépe vyhovuje. Když se podaří zvládnout jednu nepříjemnou situaci, která je konkrétně stanovena (např. sjet výtahem jedno patro v doprovodu terapeuta), tak se to vyzkouší ještě několikrát, aby si člověk tzv. přivykl. Úzkost má totiž jednou důležitou vlastnost a to je to, že není nekonečná a po určité době začne klesat. Čím víckrát se dané situaci vystavíme, tím více klesá. Tento jev se nazývá "habituace". Naopak pokud se nepříjemným situacím vyhýbáme, úzkost tím posilujeme. Úzkost se pak může rozšířit i na ostatní podobné situace (tzn. pokud mám strach např. chodit do supermarketu a vyhýbám se tomu, může se objevit obava chodit do sousední ovoce a zeleniny apod.) Každopádně léčba fobií je dobře řešitelná. Kromě léčby fobie expozicemi (vystavování se situacím) je také důležité se zabývat tím, co k fobii přispělo, většinou se jedná o stresové situace, které člověka trápí. To je druhá, velmi důležitá část terapie, které se věnuje stejná pozornost jako vystavování se situacím. Přeji hodně zdaru. Silvie Johanidesová.

Dobrý den, jak píše kolegyně, trochu ještě rozvádím. Za dva základní postupy v léčbě obsedantně-kompulzivní terapie, které jsou vědecky ověřené, se považuje kognitivně behaviorální terapie a farmakoterapie (první volbou je léčba inhibitory vychytávání serotoninu). KBT provádí terapeut a farmokoterapii psychiatr.

K léčbě OCD se využívá také ACT – Terapie přijetí a závazku a práce s rodinou pacienta. Dle vědeckých studií mohou v budoucnu najít své místo v léčbě OCD také stimulační metody – rTMS a tDCS.

Hlavní metodou psychoterapie je vystavení se (tzv. expozice). Pacient se učí vydržet neprovádění rituálů, ale to vše postupně od těch nejméně zatěžujících k těm nejvíce nepříjemným. Tzv. expozice - zábrana kompulze spočívá v postupnému vystavování se situaci, která vede k rozvoji nepohody, napětí nebo úzkosti, přičemž pacient neprovádí kompulzi nebo rituál.
Kromě zábrany rituálů se také podrobně věnujeme obsedantním (vtíravým, nutkavým) myšlenkám, se kterými dále pracujeme technikami k tomu určenými (např. kognitivní restrukturalizace).
Jako u všech neurotických onemocnění se kromě příznaku samotného, tedy v našem případě obsese a kompulze, věnujeme i tomu, co člověka trápí, protože když je člověk "ve stresu", pak se příznak zhoršuje. To je druhá, velmi důležitá část terapie, které se věnuje stejná pozornost jako příznakům. Silvie Johanidesová