MUDr. Eva Tomková

Pani doktorka je velmi neempaticka, sdelila mi, ze mam dite vzit a nechat zavrit na psychiatrii a tam si s jim poradi. V zoufalstvi jsem ho tam opravdu odvedla a divali se na me jako na silence co tam delam. Kricela po me, ze jsem zanedbala diagnostiku a rekla mi, ze moje dite nelze lecit. Nebudu ani rikat, ze u jine doktorky je muj syn pod spravnym dohledem jiz medikovan spravne a velmi se mu ulevilo. Tohle byla zkusenost talova, ze i ja jsem se z toho dlouho vzpamatovala. Uprimne tato doktorka by nemela pracovat s lidmi natoz s detmi, muze jim ublizit. To je muj nazor. Upozornuji, ze na no davaji kontakt na pojistovne, ze bere nove pacienty. Neni divu, vsichni od ni utikaji.

Její přístup k pacientům a rodičům je často arogantní a nesympatický, chybí jí empatie a ochota naslouchat problémům rodiny. Paní doktorka zcela ignoruje předchozí diagnózy, které stanovili jiní odborníci (v našem případě diagnózu ADHD z INEPu), a odmítá je respektovat.

Komunikace je velmi strohá a neprofesionální – na dotazy reaguje odpověďmi typu „tohle není poradna“ nebo „se jděte řadit někam jinam“. Péče je omezena prakticky jen na předepsání léků, bez další podpory, vysvětlení nebo spolupráce s rodinou. Paní doktorka neposkytuje komplexní péči, kterou rodina dítěte s ADHD potřebuje, a její jednání může být pro rodiče i dítě velmi frustrující. paní doktorka často hodnocena jako „drsná, neempatická a nepřistupující k pacientům individuálně“. Pokud hledáte dětského psychiatra, který bude respektovat diagnózu dítěte a bude ochotný spolupracovat s rodinou, doporučuji zvážit jinou odbornici či odborníka.

K paní doktorce jsme naštěstí (ano, píši opravdu naštěstí) nakonec nedošli a jsem za to moc ráda. Dostala jsem na ni kontakt, že by mohla mé dceři pomoci, tak jsem ji zavolala, že bych dceru objednala. V životě jsem nezažila horší telefonát, hlavně by toto člověk nečekal od lékařky, že bude takto arogantní. Očekávala jsem empatii, ale tu asi paní doktorka nezná. Několikrát mi zopakovala, že je vystudovaná psychiatrině, že dává léky, že nestudovala pro nic za nic a nebude vyšetřovat dceru na základě jejího přání (i když máme žádanku od pediatra, který toto uznal za důležité). Hovor trval 6 min. a vyslechla jsem si při něm tolik jedovatých názorů...Takže pokud vaše dítě cítí, že je s ním něco v nepořádku a informace si i samo najde, tak tahle paní doktorka toto smete ze stolu, že přece nebude plýtvat svým časem kvůli přání nějakého dítěte. Nebere vůbec v úvahu, že by třeba dítě mohlo být natolik inteligentní a vnímat své vnitřní pocity. Rozhodně nedoporučuji!

nejhorší člověk na práci s lidmy, radím vám, najděte si někoho, kdo reálně chce lidem pomoci, narve vám do 5 min prášky, které jsou zastaralé, dokonce si mě spletla na schůzi s jiným pacientem a měla v tom totální guláš, hrůza

p. Tomkova pacienty neustale obvinuje a uvádí vymyšlené důvody. Napr. když jsem řekla, že dcera mi jednou řekla nepravdu protoze nechtela zklamat mě, p. Tomkova z toho usoudila, ze dcera je patologicka lharka a tím pádem ma poruchu osobnosti, kterou p. Tomkova (podle jejich slov) jako psychiatrička není schopna léčit. Další její vývod byl, ze ja jako matka dceru špatně vychovavam. Z neuspechu sve léčby (předepsané léky pomáhaly jen málo) obviňována mě a hlavně moje nezletilé dítě, které sice trpí depresi (což p. Tomkova neodmítá), ale jen aby mohla mnou manipulovat. Takové absurdni vymyšlené duvody p. Tomkova používá velmi agresivne a hlasitě. Považuji takové agresivní a nelogické chování za nebezpečné, obzvlast’ vůči dětským pacientům, které potřebují péči dětského psychiatra, a p. Tomkovou opravdu nedoporučuji.

Lékařka, co neléčí a kašle na pacienty, kteří mají problém a jsou v krizi. Nejhorší lékařka, jakou jsme kdy potkali! Hlavně, že z nás má peníze. Už několikátý den ji voláme, nebere telefon.. Na emaily neodpovídá, v ordinaci není ani ve svou ordinační dobu. Dceři došly léky a nemá nám je kdo předepsat! Hlavně, že na dceru furt apelovala at zdvojnásobí dávku, hlavně je nesmí vynechat, ale léky navíc ji nedala. Teď už žádné nemá a je jí zle....

Arogantní doktorka,při zhoršení psychického stavu syna nereagovala na mobil e-maily nic. Absolutně nedoporučuji.

Doporučil bych vyhledat služby jiného psychiatra. Má zkušenost patří mezi ty nejhorší, které lze v tomto ohledu získat. Důvod naleznete v dopise, který jsem ji nedávno zaslal, neboť dobře shrnuje mou zkušenost.

Vážená paní doktorko,

není pravděpodobné, že si mě pamatujete. Přišel jsem k Vám do ordinace někdy v červnu roku 2010. Bylo to na doporučení školní vychovatelky. Svěřil jsem se jí, že mám podezření, že trpím depresí. Vzhledem k tomu, že mě vyučovala a viděla, jak se projevuji ve škole, mě okamžitě poslala za Vámi. Vám jsem jako symptomy popsal problémy se spaním, ztrátu zájmu o cokoliv, sebevražedné myšlenky, bezdůvodný smutek a úzkost. Ihned po první návštěvě mi byla nasazena medikace.

Takto léčen jsem byl přes prázdniny. Mezitím jsem Vám dal k dispozici svůj deník a dvě kresby, které byly inspirovány mým stavem. Obojí jasně ukazovalo, že můj stav odpovídá depresivní poruše. Sama jste uvedla, že se Vám nelíbí, že v deníku často píšu o smrti.

Prázdniny uplynuly, aniž by se můj stav jakkoliv změnil. Jednu medikaci jsme vyměnili ´po měsíci za druhou, aniž by došlo ke změně. Tento vývoj Vás poněkud znervózňoval a moje diagnóza se najednou zdaleka nezdála tak jistá. Někdy na přelomu září/října jsem Vás navštívil naposledy, tentokrát v doprovodu své matky. Ze selhání medikace jste usoudila, že se o depresi nejedná a rozloučila jste se s námi se slovy „že z toho vyrostu“. Podle Vás má melancholie pramenila z mé povahy a problematického věku.

Paroxetin a Lamotrigin, který si už přes pět let dávám k ranní kávě mluví proti Vašemu úsudku. Moje cesta za léčbou nakonec skončila úspěšně, svým jednáním jste ale mé trápení prodloužila téměř o tři roky. Zmátla jste mě i mé rodiče. Než jsem k Vám přišel, byl jsem už nemocný přes dva roky. Ačkoliv jsem Vám prezentoval učebnicové symptomy, byl jsem vykázán jako zadumaný pubescent.

Těžko se vyhýbám ostrým slovům. Je zřejmé, že diagnóza a léčba duševních onemocnění je velice těžká disciplína. Moje první zkušenost s českou psychiatrií je ovšem fiaskem. Diagnostikoval jsem se sám ve svých šestnácti letech a trvalo mi pět let najít někoho, kdo by mi na mou správnou diagnózu předepsal správnou medikaci. Nejít mi tehdy doslova o život, bylo by to úsměvné.

Nemohu Vám zabránit ve výkonu praxe, ale mohu Vám udělit několik rad na základě zkušeností, které jsem získal. S pacientem nejednáme direktivně, ale nasloucháme mu. Neznevažujeme jeho symptomy. (jako jeden jsem uvedl, že se mi ráno nechce vstát z postele – načež jste odpověděla, že to přece nikomu) Pokud Vám pacient zašle vlastnoručně kreslené obrázky, kdy na jednom je náhrobní kámen s pacientovým jménem a z nebe prší krev, neodpovídejte, že Vás docela pobavil. My jsme se na medicíně v Hradci Králové učili, že pacient je ke slovům lékaře extrémně citlivý, neboť má tendenci k němu vzhlížet a brát jeho slovo jako zákon. Příště na to prosím pamatujte.

S přáním mnoha vyléčených pacientů,

Josef Klabík.

Zdenka Vernerová

Vynikajíci lékařka s velkým L ,vnímavá,pozorná,umí se vcítit do situace nemocného člověka ,vždy je ochotna pomoci ,perfektně určila mojí diagnozu a můžu říct,že mi tím zachránila život.Vážená paní doktorko,moc Vám děkuji!!!! Všem vřele dopručuji:)) Zdeňka Vlková Praha

Před návštěvou paní doktorky jsem četla tyto negativní recenze a moc jim nevěřila, bohužel se ukázalo, že jsou pravdivé. Snad nejhorší doktor s jakým jsem se kdy setkala. Po úvodních 10 minutách, kdy si sotva opsala údaje z kartičky, už jsem dostala antidepresiva. Po 20 minutách jsem byla skoro vyhozena z ordinace, že mi stejně nijak moc nemůže pomoci. Velice nesympatická, povýšená a odsoudí Vás po prvních pár větách, jak tu již bylo řečeno. Opravdu nedoporučuji, zvlášť pokud máte vážné problémy, spíš se budete po této návštěvě cítit 3x tak hůř než lépe.