Dotazy od pacientů (38)

Dobrý den, je mi 52 let a musím říct, že zatím fyzicky vše funguje tak jak má. Ale. Mám hrozné stavy

Dobrý den, je mi 52 let a musím říct, že zatím fyzicky vše funguje tak jak má. Ale. Mám hrozné stavy sebelítosti, pořád brečím a mám pocit, že mě nikdo nemá rád. Připadá mi, že dělám ve všem chyby. Nejde mi zhubnout a slyším to ze všech stran jak jsem obézní. V práci si připadám jako ta poslední. Už nedostávám úkoly, vynechávají mě. Prosím o radu co s tím. Děkuji

Dobrý den. Před několika dny 2.5. mi doma náhle z ničeho nic zemřel manžel. Bylo mu 54 let. Nikdy se

Dobrý den. Před několika dny 2.5. mi doma náhle z ničeho nic zemřel manžel. Bylo mu 54 let. Nikdy se s ničím neléčil byl silný a zdravý
.... Osudného dne rikal ze je mu špatně ale abych zavolala lékaře mi neřekl. Byla jsem nějaký čas v koupelně a když jsem se vratila ležel manzel v bezvedomi
Volala jsem záchranku a sama se ho pokoušela zachránit nez prijeli odbornici. Zachrana byla však marná a po asi půl hodine mi lekar zdelil ze manžel je mrtev..... nedokážu se s tim absolutně vyrovnat. Pořád si vycitam že jsem je nezavolas okamžitě když mi řekl že je mu špatně. Nenapadlo mě že se jedná o infarkt....manžel normálně ještě se mnou vtipkoval,jedl a myslela že to není nic vazneho...nevim jak dál.porad se mi to vrací a přehrává se mi ten den v hlave..nemůžu se pořádně vyspat,cítím velkou úzkost....a nevim jak se vyrovnat se stresem. Děkuji za radu....

Dobry den, mam trvale poskozene zdravi bez moznosti zlepseni. Nemohu se s tim szit a citim velky vzt

Dobry den, mam trvale poskozene zdravi bez moznosti zlepseni. Nemohu se s tim szit a citim velky vztek. Nekdy i touzim po odvete. A mam chut dotycneho lekare fyzicky napadnout. Ackoliv vim ze je to nepripustne! Jsem v situaci kdy se po pravni strance nemam jak branit. Jde o to, ze moje zdravotni problemy lekari v cesku proste ignoruji a zdravotnictvi je v teto oblasti hodne zaostale. Zdravotni pece v teto oblasti je nejlepsi v USA. Ale i v jinych zapadnich zemich je na lepsi urovni nez u nas. Z pocatku jsem chodila jen k ceskym doktorum a poslouchala je coz byla velka chyba. Byla jsem spatne diagnostikovana a nedostala jsem adekvatni zdravotni peci ( ktera je ale bohuzel vsude na svete vetsinou nehrazena ze zdravotniho pojisteni). Jde o to ze si musi clovek sam najit zavcas lekare ktery lecbu provadi. Coz jsem udelala i ja v zacatku mych zdravotnich problemu a bylajsem u specialisty v Nemecku. Ale nenechala jsem si spravnou udelat protoze jsem mela strach kvuli tomu, ze mi doktori v CR tuto lecbu rozmlouvali ( pro me z nepochopitelnych duvodu, ale i tak jsem jim verila aniz bych tusila jak fatalni budou nasledky). Porad si to hrozne vycitam kazdy den. Hrozne se kvuli tomu trapim, ze jsem si nenechala udelat spravnou lecbu zavcas. Celkove cely zivot se hodne bojim nemoci hlavne tech co cloveka nezabiji ale jen poskodi zdravi a znemozni pracovni schopnost atd. bez moznosti zlepseni. Telo neni stroj a neltere casti tela proste nahradit nelze a v takove situaci proste neexistuje zadna moznost jak tu situaci zvladnout pouze sebevrazda kdyz je clovek ve stavu ze nemuze pracovat. Citim se v bezvychodne situaci uz zhruba rok a pul a neni zadna nadeje predmnou. Nyni uz jsem vyzkousela veskerou lecbu ktera je na svete mozna ( a stalo me to nemale penize). Ale bohuzel jsem s lecbou hodne otalela a vysledky nejsou dobre.Jedna se o chronicke problemy a draha lecba bude nutna i v budoucku aby se alespon udrzel soucasny stav. Musim se proste szit s tim, ze moje zdravi je trvale poskozeno bez moznosti zlepseni. Coz me psychicky likviduje. Jde o to ze nemohu delat praci kterou bych potrebovala. Nemohu pracovat na PC a v klimatizaci vadi mi pohyb vetru a prach cistici prostredky nemohu kvuli bolesti ani cist divat se na TV.. atd. Kdyz nemuzu poradne pracovat tak se dostavam i do financnich problemu. Jsem casto na neschopence a takto to dal nejde.. Invalidni duchod na tento problem dat nejde. A osobne takto postizena proste zit nechci! Chtela bych byt zdrava ale uz je proste pozde. Je mi 30 let a takto mam zit do konce zivota!? Tj kdyz nad tim premyslim jako nejlepsi reseni se jevi sebevrazda. Ale na tu proste nemam odvahu. Nejspis to jednoho dne udelam ( je to moje svobodne rozhodnuti, jak nalozim se svym zivotem ktery uz nedava smysl). Porad se i trapim tim ze jsem jeste sama sebe nebyla schopna zabit. Kdyz by byla v Ceske republice dostupna eutanasie tak bych toho urcite vyuzila abych ukoncila svoje trapeni. Zaroven me trapi i otazky nabozenske spojene se sebevrazdou... Nevim jak takto zit nekdy se citim tak zoufale a v podstate i nebezpecne pro svoje okoli. Lekare jsem zatim napadla jen slovne a musela jsem za to i dokonce platit pokutu. Ale uprimne stalo mi to zato! Vadi mi ze mam trvale znicene zdravi a nemohu se ani nijak branit. Nevim co dal v podstate vubec nevim co bude co se stane. Mam obavy ze zkoncim bez domova. Nevim jak to resit. Vzdy jsem byla cilevedoma a sla jsem si tvrde za tim co jsem chtela. Ale ted nemam zadny plan. Zdravotni potize me limituji na kazdem kroku. Je mi zle sama ze sebe i z celeho sveta. K psychologovi jsem chodila brala antidepresiva chodila do denniho stacionare ale prislo mi to k nicemu. Psychichiatr mi fyzicke zdravi nevyleci. A ani nevim jestli to muze mit v mem pripade nejaky smysl?

Dobrý den, několikrát, cca 2x - 3x, do roka se potýkám se stavem, kdy se stanu méně pozornější; unav

Dobrý den, několikrát, cca 2x - 3x, do roka se potýkám se stavem, kdy se stanu méně pozornější; unavenější; hůř zvládám věci, které mi jinak nedělají větší problémy; nebaví mě to, co mě jinak baví a obecně jsem takový "méně použitelný". Tento stav obvykle trvá 2 - 3 týdny a tak jak přišel, postupně, tak i odchází. Tuším, že dříve tyto stavy přišly z ničeho nic a z ničeho nic i odešly, trvaly ale kratší dobu. Co chodím do práce, tak jsou hůře a hůře snesitelné a pracovně mě to dost omezuje. Mému praktickému lékaři jsem problém vysvětlil, předepsal mi beta-blokátor bisoprolol, který beru každý den. Jeden čas jsem měl na obtíže předepsaný Lexaurin, ten mi ale nepomáhal. Musím upřímně konstatovat, že se o tomhle bojím, či dokonce stydím s kýmkoliv mluvit, tak píšu alespoň sem. Nějaké rady prosím? Děkuji.

Dobrý den, již delší dobu trpím úzkostmi a depresemi. Je mi 26 let, před necelými 2 roky jsem dostud

Dobrý den, již delší dobu trpím úzkostmi a depresemi. Je mi 26 let, před necelými 2 roky jsem dostudovala úspěšně VŠ a momentálně mám již třetí zaměstnaní za tu dobu. Práce mě ovšem nečiní šťastnou a stresuje mě. Ne tak ani samotná práce, ale být v kolektivu kolegů. Jsem neustále sevřená a nešťastná. Při práci mám neustále myšlenky, že něco pokazím, něco nepochopím, nenaučím se to, ostatní mě zcela jistě sledují a hodnotí. Vše je pro mě velmi složité. Nejhorší pro mě je to, že jsem vystudovaná vysokoškolačka, do které je vkládáno mnoho očekávání a přitom jsem na pokraji zhroucení při jakékoliv činnosti. Když se kolegové baví, neustále přemýšlím jak se zapojit do konverzace, když něco řeknu, příjde mi to trapné, nezajímavé a neustále si myslím, že ostatní si o mně myslí, že jsem divná, a že mě zcela jistě nemají rádi. Je to hodně vyčerpávající. Prakticky nic ve svém volném čase nedělám, protože jsem neustále unavená. Nemám přátele a s rodinou také nemám dobré vztahy. Vztahy přátelské vůbec nenavazuji. Bojím se zranění. Když si řeknu nahlas, že vlastně nikoho nemám - přátele, rodinu, která vás nesoudí a cítíte jen pohodu, pohltí mě panika. Cítím se tak sama, ale přitom chci být sama, je to pro mě bezpečné. Psychicky jsem velmi bolavá a nevím jak z toho ven. V době dospívání jsem byla oblíbená a byla jsem obklopena přáteli a lidmi, kterým jsem však ubližovala různými intriky a zlými slovy a následně se to obrátilo proti mě. Několik let potom jsem žila na maloměstě s pocitem viny a izolace od ostatních. Brala jsem, že si to zasloužím. Každý mě měl za zlou osobu a nikdo mě neměl rád. Moc mě mrzí jaká jsem dříve byla špatná osoba, která používala zlá slova, která byla jedem a že jsem dělala věci, které ostatní činily nešťastnými. V současné době žiji jinde, ovšem minulost a pocity zůstávají. Zároveň co se týče mé rodiny - distancuji se od ní. Mám velmi nízké sebevědomí, a pocit, neschopnosti přikládám mým rodičů. Milují mě ovšem pro ně nebudu nikdy dostatečně dobrá, nic neumím, jsem k ničemu, každý je lepší než já, jak to vypadám, neustálý stres, neustále jsou se mnou problémy (slova matky). To je vše, co mě napadne při pomyšlení na rodinu. Vždy když jsem se svou rodinou, jsem sevřená, nesoustředěná, přecitlivělá a podrážděná.Můj stav je teď lepší, jelikož mám přítele, který mě drží nad vodou (o mých problémech neví-žijeme odděleně). Ráda bych žila poklidný život, byla sama sebou, měla se ráda takovou jaká jsem a nebála se ostatních lidí. Před půl rokem jsem navštívila 3x psychologa, ovšem necítila jsem se s ním dobře. Mohla bych znát názor, zda se dají dané problémy vyřešit? Děkuji za názor a možnost sdílet tyto problémy s odborníkem. Přeji hezký den.

Dobrý večer, už tak rok nebo 2 trpím sluchovými halucinacemi, ale pouze ve společnosti, nikoli když

Dobrý večer, už tak rok nebo 2 trpím sluchovými halucinacemi, ale pouze ve společnosti, nikoli když jsem doma sám nebo kdekoli jinde sám. Velmi často, například v práci se mi zdá jak kdyby mě okolí pomlouvalo, nebo něco vyčítalo...nevim jestli to je vsugerované nebo to je fakt. Dále trpím častými změnami nálad a bohužel i neschopností soustředit se na určitou věc na 100%. Skoro vždycky myšlenky nebo vnímání zajde někam jinam, než aby zůstalo u věci u které má. Když se mám na nějaký úkol soustředit naplno v práci, ve škole nebo doma jsou to velké rozdíly. Nejlíp se mi dělá doma v klidu, než mezi lidmi a ještě k tomu nějaké složitější věci. Jsem většinou nervózní a nemohu se plně soustředit. Bohužel jsem cca 4 roky pravidelně požíval mariuhanu a mám podezdření, že tato látka může z nějaké části za mé psychické problémy, které jsem předtím nemíval.
Dále se chci zeptat co by jste mi doporučil/a protože z toho mám už delší dobu deprese. Díky a hezký večer.

Dobrý den, již delší dobu se potýkám s něčím, co podle mého vyhledávání na internetu je sociální fob

Dobrý den, již delší dobu se potýkám s něčím, co podle mého vyhledávání na internetu je sociální fobie. Je pro mě těžké mluvit s cizími lidmi, ale, i když o něco méně, i s lidmi, které znám a s rodinou. Při tomhle kontaktu s, třeba, cizími lidmi se cítím úzkostně a ve stresu, buší mi srdce, to se stupňuje v závislosti na závažnosti situace. Ještě horší je např. když chci někam zavolat, nebo byť jen pomyšlení, že bych z vlastní iniciativy šel oslovit nějakou holku. Navíc k tomuto ještě koktám - nejsem si jistý, že je to koktání, ale pro mě je to takový psychický blok, kdy ta slova, co chci říct, prostě říct nejde. Občas to po chvilce snažení řeknu, občas to prostě nejde, což dokáže být velice frustrující. V poslední době se to celkem zhoršilo a opravdu řeknu plynule sotva 1-3 slova. To se také stupňuje se závažností situace, což by při hodně intenzivním případu, kdy bych byl ve velkém stresu mohlo znamenat, že toho opravdu moc neřeknu. Díky tomu se vyhýbám těmto situacím. Samozřejmě mi to komplikuje každodenní život a chtěl bych se toho nějak zbavit, a vzhledem k tomu, že mě za chvíli čeká maturita atd., co nejdříve. V tom článku na internetu, který mi utvrdil, že se jedná o soc. fobii také psali, že se to dá léčit buď konkrétním druhem antidepresiv, nebo kognitivně-behaviorální terapií. Před nedávnem jsem začal chodit k psychologovi, který ale kbt nedělá a nejsem si jistý, jestli mi to nějak pomáhá. Proto se ptám, co si myslíte, že by byla nejúčinnější volba léčby? Popř. jestli se má moje situace jinak, nebo co bych měl dělat? Děkuji.

Dobrý den, je mi 26 let a mám dost velké problémy s výbušností. Jsem cholerik a mám přítelkyni. Má

Dobrý den,
je mi 26 let a mám dost velké problémy s výbušností. Jsem cholerik a mám přítelkyni. Mám skvělou úžasnou přítelkyni, a občas se mi stává, že na ní začnu odporně řvát. Nikdy v životě bych ji neublížil, začnu spíš mlátit všude kolem, ale můj histerický záchvat je někdy až extrém. Třeba na ní začnu fakt hodně řvát ,,Co si to sakra dovoluješ?! Ty u mě končíš a zmizni mi z očí. Vypadni! Končíš ti říkám!" a během 2 minut se uklidním, začnu brečet, a mluvím úplně potichu a v klidu. Nevím co s tím dělat. Dost mě to trápí. Miluji svoji přítelkyni, udělal bych pro ní cokoli, ale někdy to vedu tak do extrému, že se mi děsně třese a bojí se mě a dlouho se k ní nemůžu ani přiblížit. Potřebuji prosím radu, co s tím prosím?
Děkuji předem za odpověď

Dobrý den, poslední měsíc si častěji představuji svoji smrt a nechápu, proč když o tom s někým začnu

Dobrý den, poslední měsíc si častěji představuji svoji smrt a nechápu, proč když o tom s někým začnu mluvit mi to zakazují. Vždyť přece, když cítím, že nejsem nijak hodnotný člověk, tak přece nemá smysl chodit, dýchat, a zabírat místo na planetě.
Když si napustím teplou vanu a říznu se jak dlouho to asi bude trvat? Bude to bolet?
Dá se odejít ze světa nějakým příjemným způsobem? Zatím mi přišlo nejrozumnější dat teplou koupel a říznout se, ale nechci, aby mě někdo našel už v rozkladu ☹️ to prý smrdí.
Zatím to nechci udělat, jen nad tím uvažuji.
Druhá možnost je se opít a poblíž je hora a zkusit štěstí jestli přežiju a vrátím se domů celý.
Ne nejsem šťastný, můj život ztratil tak nějak smysl a tonoucí se stébla chytá. Je mi to líto, že to vidím vše tak černě. Někdy mám pocit, že se chci prostě sesypat na malou hromádku neštěstí a mít chvíli klid od všeho.
26 let.
Muž

Dobrý den, změní se zlá macecha co byla zlá a psichycky a fizicky ublizovala nevlastní dceři, bude s

Dobrý den, změní se zlá macecha co byla zlá a psichycky a fizicky ublizovala nevlastní dceři, bude se tak chovat vnucce? Děkuji

Dobrý den, začal jsem trpět nízkým sebevědomím v novém vztahu. Mám pocit že mě všechno ohrožuje, a

Dobrý den,
začal jsem trpět nízkým sebevědomím v novém vztahu. Mám pocit že mě všechno ohrožuje, a to i historie mé partnerky - její předchozí partneři. Nikdy jsem ničím takovým netrpěl. Vím, že je to proti logice, ale nemůžu se svých černých myšlenek zbavit. Svojí partnerku bezmezně miluji a bojím se, že by mi tato skutečnost mohla vztah zničit.
Dokážete mi někdo, prosím pomoci?

Děkuji

Dobrý den, omlouvám se za delší psaní, pokusím se psát stručně. Před rokem vyústily moje do té doby

Dobrý den, omlouvám se za delší psaní, pokusím se psát stručně. Před rokem vyústily moje do té doby s nikým nesdílené psychické problémy ve zhroucení se, načež jsem vyhledala psycholožku. Nemám žádnou konkrétní diagnózu, prý to tak nedělá, ale tipuju lehčí deprese s občasnými úzkostnými stavy. Trápí mě to od dětství. Možná má vliv rozvod rodičů a vše kolem něj. Paní psycholožka mi tehdy řekla, že mám dvě možnosti. Prášky a nebo terapii, kde spolu najdeme příčiny. Vybrala jsem si druhou variantu. A teď co mě trápí. Pozoruji sice zlepšení, co se týče častějšího odpočinku, tak nějak jsem se naučila se sebou žít v tom smyslu, abych se nepřepínala a jsem sdílnější s okolím. Co se týče samotného problému, tak ale žádné větší zlepšení nepozoruju. Už mě docela unavuje, že se na terapii pokaždé maximálně otevřu, ale vlastně bez pokroku. Většinou spolu prostě o věcech mluvíme. Takové ty věci typu "představte si, že chováte svoji stránku, která se bojí" se mi doslova příčí a nedělají mi dobře. Chápu, že je to asi běh na dlouhou trať, ale nemohu si dovolit platit za sezení více než jednou/dvakrát měsíčně a začínám mít pocit, že je to všechno marné. Zajímal by mě názor někoho jiného. Své psycholožce věřím, je to úžasný člověk. Ale někdy si říkám, jestli je tohle správná cesta. Je vůbec reálné se někam posunout za tohohle "tempa"? Nebylo by jednodušší a efektivnější brát léky? Začínám mít zase obavy, že budu za chvíli hlavně příteli jen na obtíž...

Dobrý den, jsem studentka VŠ a do nedávna jsem si přivydělávala. Nejprve na Infocentru u nás ve ško

Dobrý den,
jsem studentka VŠ a do nedávna jsem si přivydělávala. Nejprve na Infocentru u nás ve škole a následně jako marketingová asistentka. Nyní jsem ve fázi hledání. Jenže nastává zde jeden problém. Nějak si nedokážu nástup na novou brigádu představit. Jakmile si představím tu zodpovědnost, časovou náročnost a nakonec i kolektiv plný naprosto neznámých lidí, tak se mi udělá špatně a chce se mi brečet.Tento pocit převažoval také v mé práci na pozici marketingové asistentky, kdy jsme se tam necítila dobře a byla jsem v neustálé křeči. Když někdo na mě promluvil cítila jsem, že mám na krajíčku.
Strašně mě to trápí, protože bych si ráda něco přivydělala, ale nevím, jestli mám dostat sil na to,abych překonávala tenhle strach po dobu potřebnou k nějakému odeznění. Obecně o sobě vím, že mi déle trvá, než se s něčím nebo s někým sžiju a většinu času jsme radši sama než v kolektivu. Ostatně i v dětství jsme byla spíš ta odstrčená a měla jsem málo kamarádů, co jsem přisuzovala i tomu, že jsem introvert. Dodnes nemám ráda velké skupiny lidí a snažím se jim vyhýbat. Proto bych se ráda zeptala, jak se mám v takové situaci zachovat. Hledat práci dál a strach překonat? Je mi jasné, že asi bude potřeba i návštěva terapeuta. Děkuji za odovědi

Dobrý den, je mi 28 let a ve vztazích mám opakovaně problém se strachem, zda jsem pro partnery dost

Dobrý den,
je mi 28 let a ve vztazích mám opakovaně problém se strachem, zda jsem pro partnery dostatečně přitažlivá.
Se svým současným přítelem jsem více než rok. Je to člověk, kterého opravdu miluji a cítím, že i on mě. Je opravdu pozorný a empatický. Jako v každém vztahu mi trvalo dlouho, než jsem mu začala naplno důvěřovat především v tom, že se mu doopravdy líbím a jsem pro něj dostatečně přitažlivá. Je to asi marnivé, ale potřebuji, aby mi často říkal, že se mu líbím, že jsem (pro něj) krásná apod. Jakmile mi to pár dní neřekne, znejistím a připadám si nepřitažlivá. Mám pak problém se před partnerem dostatečně uvolnit, udržovat oční kontakt a to mě doopravdy zraňuje... Pokud se navíc přidá partnerova horší nálada (např. únava z práce), začnu to okamžitě vztahovat proti sobě, respektive že za to můžu já, že nejsem dost dobrá (Opět především vzhledově. Vím, že objektivně vzato si asi nemám na co stěžovat, jsem zdravá, nejsem žádná ošklivka, spíš takový průměr a mě osobně to vlastně stačí, ale neustále se bojím, abych byla dost upravená a přitažlivá pro partnera.)
Nechci, abych tím partnera zatěžovala a aby to celkově kazilo náš vztah.
Je mi jasné, že žádné kouzlo, abych se tohoto svého problému zbavila neexistuje. Přesto budu vděčná za každý názor, radu, či tip.
Předem děkuji.

Dobrý večer, je mi 42, jsem z karlovarského kraje a 10 let jsem pracovala jako obchodní referent. Ž

Dobrý večer,
je mi 42, jsem z karlovarského kraje a 10 let jsem pracovala jako obchodní referent. Žádné problémy se mnou nebyly, zákazníci mě měli rádi. Firmu koupil nový majitel a nečekaně mi loni v srpnu nabídnul nižší pozici nebo výpověď - prý se tak rozhodl, důvod neuvedl. Na rozhodnutí jsem dostala jen 1 hodinu. V tom šoku jsem pdespsalal výpověď. Moc mě ranilo, že ani můj šéf se mě nezastal. Začala jsem se cítit méněcenná a bála se nové práce. Od listopadu jsem v nové práci, opět jako referent, ale jsem více ve styku se zákazníky a zjišťuji, že se jich skoro bojím. Do toho mi teď bude končit zkušební doba, takže jsem opět psychicky na dně. Doma o tom moc nemluvím, manžel je se mnou hned hotový, že jsem trapná. Netušila jsem, že mě to takhle sebere. Skoro těch 5 měsíců ani nevím, co je to radost. Žiju ve stálém strachu co bude dál. Nemohu se zbavit toho pocitu, ze mě zradil člověk, od kterého jsem to nečekala. Prosím o radu. Děkuji

Dobrý den, mám vnučku, která chodí do 6. třídy.Rodiče s ní mají potíže,protože se sama nechce připra

Dobrý den, mám vnučku, která chodí do 6. třídy.Rodiče s ní mají potíže,protože se sama nechce připravovat na vyučování. Oba jsou zaměstnaní a chodí domu kolem 18. hod. a teprve tehdy s velkým přemlouváním začnou s přípravou do školy. Brzy je unavená. Zádné domlouvání a přesvědčování nepomáhá. Má dva starší sourozence, s kterými žádné potíže nebyly. Jsou v současné době mimo domov na vys. školách. Děkuji za radu.

Dobrý den ,jmenuji se Lucie Šandorová ,je mi 31 let,poslední dobou trpím strašnou depresí,úzkostí.po

Dobrý den,,je mi 31 let,poslední dobou trpím strašnou depresí,úzkostí.pořád brečím,nejsem schopná nic udělat. pořebovala bych pomoct,protože už to odnáší i můj přítel a moje okolí si také všímá že nejsem úplně v pořádku a něco se děje. Chodila jsem k psychologovi téměř před 15 lety ale hned jsem to zabalila ,neměla jsem na to,byla jsem mladá a nerozvážná ale teď prostě vím že stím potřebuji něco dělat. Děkuji za odpověď

Dobrý den. Píši kvůli dlouholeté kamarádce, rozešel se s ní přítel, přišli o být, vrátila se k rodič

Dobrý den. Píši kvůli dlouholeté kamarádce, rozešel se s ní přítel, přišli o být, vrátila se k rodičům a tam to není dobré, hádají se a prý jí říkají, ze má umřít. Vždy odjede někam autem a začla i pít. Nechce se jí žít. Jak ji mám prosím pomocí, aby si něco neudala.

Dobrý den, mám dlouhodobý problém s nočními můrami, už asi od 4 let. Sen je pokaždé různý, ale jedno

Dobrý den, mám dlouhodobý problém s nočními můrami, už asi od 4 let. Sen je pokaždé různý, ale jedno má vždy společné - je tam medvěd, který mě chce zabít. Zdává se mi to každý měsíc, někdy i několikrát do týdne. Vzbudím se vždy zpocená, zděšená a když usnu tak se mi ten sen vrátí. Nevím co mám dělat, abych se těch snů zbavila. Někdy se stane, že mám na čas klid, ale pak se ty sny zase vrátí. Značně mi komplikují život. Chodím do práce nevyspalá, unavená. Pracuji jako zdravotní sestra. Můžete mi prosím poradit/pomoci? Nevím proč zrovna medvěd, ale skrz ty sny od dětství se jich dost bojím, i když si nevzpomínám na žádnou osobní zkušenost. Moc děkuji. S pozdravem Veronika

Dobry den, 14ti lety syn, ktery trpi neustalymi obavami a strachem o rodice. Zejmena o me, matku. Po

Dobry den, 14ti lety syn, ktery trpi neustalymi obavami a strachem o rodice. Zejmena o me, matku. Porad se stresuje, nervuje, neveri si a vse vidi velmi tragicky. Jeho myslenky ho neustale zaměstnávají a velmi zbrzduji. To co jiny ma hotove za 5 min., jemu trva hodinu. Nema se rad a rika, ze mu na zivote nezalezi. Vubec nemysli na sebe. Chtela bych mu pomoci, povidam si s nim..nic nepomaha. Potrebuje pomoc odbornika. Bohuzel to on nechce pripustit. Pripada si, ze by byl k vysmechu a ze si musi poradit se vsim sam. Prosim o radu. Dekuji.