Dobrý den, poslední měsíc si častěji představuji svoji smrt a nechápu, proč když o tom s někým začnu

Dobrý den, z Vašeho příspěvku je vidět, že se opravdu trápíte a to je mi líto. Asi chápu, proč Vám lidi zakazují o smrti mluvit. Možná protože vnímají, že Vaše trápení se může v čase zmírnit a že můžete zase najít pocit smyslu a šťastně žít a vnímají, že by vás byla škoda, že byste jim chyběl. A taky chápou, že Vy se takhle ve svém stavu na věci nemůžete podívat. Někdy nás přepadají velké pocity smutku a jsou tak tíživé, že bychom měli chuť všechno skončit. Asi proto si představujete způsob, jak spáchat sebevraždu, protože si přejete úlevu od těch tíživých pocitů. Nejspíš trpíte onemocněním nazvaným deprese a v těch nejzávažnějších případech lidi na depresi umírají - vlastní rukou. Ale je to jen malé procento, já doufám, že se do něj nezařadíte, byla by to škoda. Proč se vnímáte jako nehodnotný člověk? Chápu ten pocit, taky mě to někdy napadá (je to depresivní myšlenka, nic víc). Já sama sobě to vymlouvám takto: Kdybychom to vzali rozumem, myslíte, že někteří lidi mají víc hodnoty než jiní? Že někteří lidi mají větší právo zabírat místo na zemi než jiní? Představte si, že by nějaké zvíře takto uvažovalo - malá čivava se trápí tím, že je nehodnotný pes, že pouze vlčáci mají právo žít, nebo naopak vlčák se trápí tím, že je pes k ničemu a že jen jezevčíci jsou ti opravdoví psi. Prosím seberte odvahu a zajděte k lékaři, třeba zatím k obvodnímu, on Vám může předepsat nějaká antidepresiva. Když už uvažujete o smrti, což je nevratné řešení, není na místě nejdřív vyzkoušet všechno ostatní, co se nabízí tady na zemi, jestli by Vám to časem nepřineslo úlevu? Ještě lepší možnost je dojít k psychiatrovi, ten umí líp volit léky podle vašich konkrétních potíží a přizpůsobit léčbu - znovu připomínám, že deprese je nemoc, kterou je třeba léčit. Kromě léků existuje taky léčba povídáním, tj. psychoterapie (je vhodné dělat obě věci zároveň, jak brát léky, tak chodit na psychoterapii). Znám mnoho lidí, kteří se cítili jako Vy a dnes spokojeně žijí, s občasným návratem smutku, ale umí s ním už zacházet. O to jde - naučit se zacházet se svými černými myšlenkami a s pocity, které vyvolávají. Děláte tu chybu, že své myšlenky považujete za pravdu. Naše myšlenky jsou přechodné jevy, které se nám objevují a zase mizí a často nám říkají věci, které nejsou pravda - jsou třeba nadměrně kritické k nám samým a světu kolem, vytvářejí katastrofické scénáře, dělí věci na černé a bílé a podobně. Na psychoterapii se dá mluvit o tomto všem i o ostatních věcech, které člověka trápí - jak dobré nebo špatné má vztahy s lidmi kolem sebe, jaké věci mu dělají radost, jestli se věnuje věcem, které by pomohly - třeba sport a tak dále. Zkuste vybrat vhodného psychologa a psychiatra v místě, kde bydlíte, a zkuste je oslovit, jsem si jistá, že najdete pochopení i podporu, kterou potřebujete. Někdy je potřeba to se životem nevzdat a dát mu ještě šanci.

Dobrý den, přemýšlet nad smrtí je normální jev. Neznám člověka, který by někdy nepřemýšlel nad smrtí, jen jsou tyto myšlenky celkem tabuizované. Co však je problém, pokud přemýšlíte nad smrtí, k vůli útěku od svého života. I když to vypadá, že to nemáte pod kontrolou a že se dějí věci bez vás, o vás a vy to nemůžete ovlivnit, není to pravda. Při správné terapii pochopíte, kolik síly v sobě máte a jak věci, které se vám dějí můžete změnit, ovlivnit a přenastavit. Otázkou tedy je, jste ochotný věřit a hledat svou sílu a neutíkat k záchraně, kterou ve smrti vidíte?
Krásný den

Vážený pane, souhlasím se vším, co je výše uvedeno v odpovědích kolegů, a chci doplnit toto: Váš pocit a dojem, že nejste hodnotný člověk, je s největší pravděpodobností postupně vypěstovaný, a to na základě prožitků nebo událostí v minulosti (možná v dětství).

To, že život nemá cenu, že nejste šťastný, to jistě nevzniklo ze dne na den. Bude to výsledek starých situací a dřívějších osobních zkušeností, od kterých právě asi teď chcete už "mít klid".

Je to pochopitelné, protože věřím, že trápení a psychická bolest nasbírané v minulém období jsou velká zátěž a ne každý ji unese.

Zatím jste asi ještě neslyšel o tom, že tato "zátěž" se dá z člověka sejmout a všechna stará (i aktuální) bolest v psychice celkem rychle zahojit. Vidím to i podle toho, že píšete jen o aktuálním stavu, takže to, co mu předcházelo, zřejmě ani nepovažujete za možné zpětně změnit (resp. odstranit negativní dopad na Vás, který vyústil v aktuální stav).

Chci Vás tedy poprosit, abyste vzal v potaz i tuto možnost - spolupráci s někým, kdo má k dispozici patřičné techniky, jimiž Vás z Vaší současné situace "vysvobodí". Zpět k pocitu vlastní hodnoty, k radostnějšímu pohledu na svět, k úlevě, k vnitřní rovnováze a celistvosti.

To se mi zdá jako lepší volba, než konečné řešení, se kterým už se pak nedá nijak pracovat. Podrobnosti Vám můžu případně napsat do mailu; jestli chcete, napište mi. Můžete i připojit pár slov, co se Vám stalo nebo dělo.

No a jako první pomoc, aby se Vám prozatím aspoň trochu lépe "fungovalo", jsou asi na přechodnou dobu opravdu nejlepší ty léky od obvoďáka (nebo ev. od psychiatra).
S pozdravem
Mgr. Lada Skulilová