Dobrý den. Před několika dny 2.5. mi doma náhle z ničeho nic zemřel manžel. Bylo mu 54 let. Nikdy se

Je v pořádku cítit smutek, lítost a jakékoliv emoce, které v tuto chvíli prožíváte. Je to přirozený proces vyrovnávání se s událostí, která se stala. Být přítomný smrti s každým zamává, protože si uvědomí, že nic není automatické a věci, které jsou součástí každodenního života, najednou být součásti nemusí. Více si uvědomí vlastní smrtelnost a života si více váží. Nebudu vám psát, že to bude dobré a že to čas změní, to ničemu nepomůže, spíše bych vám doporučila si dovolit truchlit a celou situaci přijmout tak, jak je. Přirozenost lidské psychiky je přehrávání si událostí a situací a zpětné hledání chyb, kterých se chceme v budoucnu vyvarovat. Jako chybu to však vnímáme až po události. V tu chvíli jedná každý člověk přesně tak, jak si myslí, že je správně, i vy jste jednala tak, jak jste si myslela, že je správně a kdyby jste měla možnost vrátit čas a věděla to, co jste věděla, nic víc, neměla tuto zkušenost (prožiek), rozhodnete se opět stejně.
V každé sekundě se člověk snaží rozhodovat podle nejlepšího možného vědomí. Máte máte možnosti, buď se na to začnete takto dívat, nebo se můžete ničit myšlenkami, že to mohlo být jiné, dávat si pocity sebeobviňování, to je volba, kterou máte. Ani jedna z variant, kterou si zvolíte však nezmění slet událostí. Přeji brzké uvědomění a sílu pro nalezení smyslu života.
Krásný den.

Dobrý den, četla jsem Váš dotaz i reakci kolegyně, se kterou jistě souhlasím. Ráda bych možná ještě zmínila, že okolnosti, které popisujete a tak nečekaná ztráta, která neumožnila se na odchod manžela jakkoli připravit (byť teoreticky), je opravdu velmi těžká. Dnes je 26.5., velmi málo od smrti manžela na to, aby bylo možné klidně spávat a necítit úzkost. Nevím, jak moc Vás může podpořit nejbližší rodina, což by bylo jistě dobré. Moc Vám však doporučuji aspoň na nějaký čas terapeutické provázení - realita života je pro Vás teď obtížně uchopitelná, člověk má pocit, že žije ve zlém snu, je těžké připustit a přijmout, že manžel zemřel. Zkuste najít v místě bydliště terapeuta, který umí pracovat s tématem ztráty a traumatem a podpořil by Vás při procházení bolestným obdobím. Pomohl by Vám s bezmocí, opuštěností i s výčitkami a pocity viny, které teď přirozeně máte a pravděpodobně Vám potvrdí, že vše, co prožíváte odpovídá situaci, ve které jste. Podpořil by Vás, abyste po sobě nechtěla příliš mnoho a nechala si čas, aby bylo možné společně pomalu a postupně zpracovat, co se vlastně vůbec stalo.
Jsou chvíle a události, které nezměníme a žít dál je v ten čas ta nejtěžší cesta. Moc Vám přeji, abyste šla. Bude to smutné a bolavé, ale věřte, že je to možné...
AM

Dobrý den, cítím s Vámi a vím, že to je něco, co se vůbec nedá v první fázi nějak psychicky zpracovat. Praxe ověřila, že v těchto případech nejlépe pomáhá vypořádat se s takovým prožitkem pomocí tzv. bdělé regrese. Jedná se v podstatě o jednorázový proces, při kterém je dána psychice možnost vyrovnat se zpětně s tím šokem, odplavit většinu emocí s událostí spojených a na psychické úrovni celou záležitost takto zrychleně "zahojit". Získáte tím určitý odstup od toho, co se stalo a v čem jste nyní ponořena. Člověk je pak schopen zase relativně normálně fungovat. Doporučuji Vám vyhledat regresního terapeuta, který poskytuje hlubinnou abreaktivní psychoterapii. Je to asi nejrychlejší cesta, jak se z toho dostat, zmírnit své trápení a odstranit nepříjemné stavy. S pozdravem Mgr. Lada Skulilová