Dobrý den, již delší dobu trpím úzkostmi a depresemi. Je mi 26 let, před necelými 2 roky jsem dostudovala úspěšně VŠ a momentálně mám již třetí zaměstnaní za tu dobu. Práce mě ovšem nečiní šťastnou a stresuje mě. Ne tak ani samotná práce, ale být v kolektivu kolegů. Jsem neustále sevřená a nešťastná. Při práci mám neustále myšlenky, že něco pokazím, něco nepochopím, nenaučím se to, ostatní mě zcela jistě sledují a hodnotí. Vše je pro mě velmi složité. Nejhorší pro mě je to, že jsem vystudovaná vysokoškolačka, do které je vkládáno mnoho očekávání a přitom jsem na pokraji zhroucení při jakékoliv činnosti. Když se kolegové baví, neustále přemýšlím jak se zapojit do konverzace, když něco řeknu, příjde mi to trapné, nezajímavé a neustále si myslím, že ostatní si o mně myslí, že jsem divná, a že mě zcela jistě nemají rádi. Je to hodně vyčerpávající. Prakticky nic ve svém volném čase nedělám, protože jsem neustále unavená. Nemám přátele a s rodinou také nemám dobré vztahy. Vztahy přátelské vůbec nenavazuji. Bojím se zranění. Když si řeknu nahlas, že vlastně nikoho nemám - přátele, rodinu, která vás nesoudí a cítíte jen pohodu, pohltí mě panika. Cítím se tak sama, ale přitom chci být sama, je to pro mě bezpečné. Psychicky jsem velmi bolavá a nevím jak z toho ven. V době dospívání jsem byla oblíbená a byla jsem obklopena přáteli a lidmi, kterým jsem však ubližovala různými intriky a zlými slovy a následně se to obrátilo proti mě. Několik let potom jsem žila na maloměstě s pocitem viny a izolace od ostatních. Brala jsem, že si to zasloužím. Každý mě měl za zlou osobu a nikdo mě neměl rád. Moc mě mrzí jaká jsem dříve byla špatná osoba, která používala zlá slova, která byla jedem a že jsem dělala věci, které ostatní činily nešťastnými. V současné době žiji jinde, ovšem minulost a pocity zůstávají. Zároveň co se týče mé rodiny - distancuji se od ní. Mám velmi nízké sebevědomí, a pocit, neschopnosti přikládám mým rodičů. Milují mě ovšem pro ně nebudu nikdy dostatečně dobrá, nic neumím, jsem k ničemu, každý je lepší než já, jak to vypadám, neustálý stres, neustále jsou se mnou problémy (slova matky). To je vše, co mě napadne při pomyšlení na rodinu. Vždy když jsem se svou rodinou, jsem sevřená, nesoustředěná, přecitlivělá a podrážděná.Můj stav je teď lepší, jelikož mám přítele, který mě drží nad vodou (o mých problémech neví-žijeme odděleně). Ráda bych žila poklidný život, byla sama sebou, měla se ráda takovou jaká jsem a nebála se ostatních lidí. Před půl rokem jsem navštívila 3x psychologa, ovšem necítila jsem se s ním dobře. Mohla bych znát názor, zda se dají dané problémy vyřešit? Děkuji za názor a možnost sdílet tyto problémy s odborníkem. Přeji hezký den.

Psycholog, Psychoterapeut
Praha

Dobrý den, chápu čím si procházíte a je dobře, že hledáte odbornou radu a pomoc. Píšete o své minulosti a rodině, že měli na vás příliš mnoho očekávání a vy jste se snažila je naplnit. Je to přirozená reakce, že děti chtějí naplnit očekávání svých rodičů. Z uvedeného textu si mi jeví, že se velmi obviňujete za věci, které se staly, které jste řekla. Ta doba je již pryč a vy jste dozrála k uvědomění, že to nebylo správné. A to chtělo jistě velkou sílu si toto uvědomit a získat nad svým chováním náhled. Jen moudrý a citlivý člověk si toto dokáže přiznat. Minulost nezměníme, ale je správné se z ní poučit. Píšete, že máte přítele, který vás drží nad vodou. Možná byste se mu mohla svěřit s tím, co vás trápí. Jak se říká "sdělená starost - poloviční starost". V každém případě doporučuji na svých obavách pracovat s odborníkem. Pokud vám nějaký terapeut nevyhovuje, tak najít jiného, který vás vyslechne, pomůže, poradí. Hana Pucherová


Psycholog
1 názor
Praha

Dobry den, domnivam se, ze by Vam mohla pomoci dlouhodobejsi pravidelna psychoterapie - nejlepe skupinova. Kamil A. Vondrous


Psycholog
2 názor
Lipník nad Bečvou

Dobrý den, Vaše problémy se určitě dají řešit. To, co prožíváte v práci mezi kolegy a v oblasti mezilidských vztahů, jednoznačně souvisí s prožitky z dětství ("nejsem dost dobrá" ...). Zpětně je tedy potřeba zahojit staré rány a křivdy i výčitky, vyrovnat se se srážením a shazováním, odstranit špatné psychické i fyzické pocity, které na minulost odkazují (sevření, nejistota, obavy - to vše je vypěstované). Minulost, kterou si s sebou v podvědomí vláčíte, je potřeba vyčistit. K tomu účelu existují speciální a efektivní metody, které jdou přímo k příčině a k místu vzniku daných problémů. Práce by tady bylo celkově asi dost, ale poměrně brzy byste mohla pocítit aspoň určitou úlevu a pomalu také začnete běžné situace, které popisujete, lépe zvládat. Je důležité na uvedených tématech zapracovat i z toho důvodu, že by se Vám jinak opět po čase promítly negativně i do partnerského vztahu a nejspíš také v budoucnu i do výchovy Vašich dětí. Dalším problémem je únava a související stavy (které nazýváte deprese - otázkou je jejich skutečná intenzita a hloubka). Pokud by se v nejbližším období Vaše deprese prohlubovaly, je potřeba začít to co nejdříve řešit, buď ve spolupráci s psychiatrem (léky), anebo alternativní formou, ke které se přikláním. Opět existují speciální metody - k posílení vitality a energie a ke zlepšení subjektivního stavu. Takže prostředky tu jsou, je jen na Vás, jestli je využijete a začnete na sobě pracovat. Více info najdete na mých stránkách nebo mi v případě zájmu napište. Přeji Vám úspěšný postup, s pozdravem Mgr. Skulilová


Psycholog
1 názor
Brno

Dobrý den, někdy je moc těžké najít odvahu být sám sebou. Vlastně k tomu všichni potřebujeme nějaké zdroje. Ti, kteří to umí, většinou mají dobré zázemí a někoho, kdo je má rád a přijímá je. Když nám něco z toho chybí nebo toho není dost, musíme si to vybojovat. Pomoc odborníka to může usnadnit. Spíše než o konkrétní terapeutický směr však jde o to, abyste navázala spolupráci s někým, komu dokážete důvěřovat. Už po prvním setkání můžete cítit aspoň trochu naděje. Postupně se můžete více otevřít, získat důvěru, a třeba i odvahu k větší otevřenosti na cestě ke druhým. Pravidelná spolupráce Vám pomůže změnit to, jak se vidíte a o čemu o sobě věříte. Získáte nové přátele a někteří teprve pak objeví, kým jste. Doporučila bych určitě začít individuálně, skupinová terapie Vás může hodně posunout, ale až si budete sama sebou trochu jistá. Zpočátku je bezpečnější individuální přístup. Přeji Vám, ať najdete odvahu to ještě zkusit a najdete toho správného "parťáka pro Váš rozvoj"! Magda Valášková

Stále hledáte odpověď. Položte další dotaz

Veškerý obsah publikovaný na portálu ZnamyLekar.cz zejména Otázky a odpovědi, má pouze informativní charakter. Internet nepředstavuje plnohodnotnou náhradu lékařské péče poskytované specialistou.