Fakultní nemocnice Ostrava

Za normálních okolností nejsem stěžující si, recenze psající člověk, ale dnešní návštěva na pohotovosti ve FNO ve mně vře ještě nyní. Kamarádka si na tréninku tance natáhla/natrhla přitahovač/e stehna. Jelikož nezvládla ani chůzi, jely jsme na pohotovost. Vše probíhalo v pořádku, dokud jsme nedošly do vyšetřovny, kam mě jakožto kamarádku ani nechtěli pustit. S předstihem jsem se však vepsala do formuláře o sdělování osobních údajů druhým osobám čímž neměli na výběr. Jsem profesí fyzioterapeut, takže jsem měla jasnou představu o tom, co se kamarádce stalo, ale samozřejmě názor lékaře a přesná diagnostika je pro mě stěžejní. Do vyšetření jsem z počátku nezasahovala, protože ani já nemám ráda, když přijde nějaký chytrolín, nenechá mě pracovat a myslí si, že má nutně pravdu. Vyšetření začalo letmou anamnézou “léčíte se s něčím a jak se Vám to stalo?”. Pacientku po celou dobu vyšetření nedostatečně informoval a instruoval “tak se snad obnažíte, ne?”. Kéž by byla aspoň toho schopná s bolestmi, které měla. Fyzikální vyšetření se skládalo z rychlého “prohmátnutí” vnitřní strany stehna, pár pohybů v kyčli a konec. Následovalo zasednutí za PC a datlování s tím, že je úplně jedno jaký sval to je. Slušně jsem se zeptala, zda-li by se nedalo zjistit jaký ze svalů a hlavně v jakém rozsahu je poškozen. Okamžitě začal argumentovat jak si všichni myslíme, že bude sono diagnostika, cosi s pojišťovnami a prolácením plus zcela mimo kontext “si myslíte, že přiložím ruce a bude bolest zázračně pryč”. Špatným krokem bylo přiznání, že jsem fyzioterapeut. Následovalo dobírání, povyšování, přednáška o anatomii (mimochodem chybná) a výklad, jak studoval tolik a tolik let. Hned jsem pochopila, že tady ani slušné jednání a pokora nepomohou. Předepsal klid,berle, fastumgel, analgetika a následně si tipl, který ze svalů by to mohl být (zřejmě aby mne uspokojil) a šly jsme. Arogantní či nepříjemné jednání je věc, kterou mohu opomenout. Každý může mít svůj den, ale za nepřípustné pokládám nedostatečné podání informací pacientovi, laxnost fyzikálního vyšetření a nevyužití zobrazovacích metod (nízkonákladové ultrasonografie) ke stanovení přesné diagnózy. Její znalost může poté ulehčit práci rehabilitačním pracovníkům a urychlit rekonvalescenci. Kamarádce jsem doporučila co nejčasnější návštěvu jiného doktora, přece jen je tanečnice, takže mobilita jako taková je pro ni důležitá.

Musím bohužel potvrdit předchozí hodnocení doktora Szeligy. Udělal jsem tu chybu, že jsem po příchodu do ordinace zmínil, že mám podezření na trombózu v lýtkovém svalu (14 dnů po jeho natržení při úrazu). Následovalo jízlivé "aha, máte nastudováno, tak jaképak má trombóza příznaky". Pak mě sjel, že mi určitě týden po úrazu začalo být líp, tak jsem odložil berle a začal chodit, čímž jsem si sval zas doničil (s tím byl těžce vedle, naopak jsem byl co nejvíc v klidu a proto si asi uhnal trombozu). Nakonec mi změřil obvod lýtek a vysmál se, že primárně je při hluboké žilní trombóze postižená končetina oteklá. Ne, že by v tomto směru neměl pravdu, u mě to tak holt nebylo. A výsledek? Naštěstí mě jiný lékař poslal o den později na ultrazvuk a ten potvrdil kompletní trombózu v oblasti bérce. Možná by bylo fajn, kdyby mě na pohotovosti FNO o 2 týdny dřív poučili, že něco takového hrozí, že si mám tu nohu bandážovat a možná zobnout 2x denně půl acylpyrinu. Ale to už bych chtěl moc :(