Dotazy od pacientů (20)

Dobrý den,
bylo by dobré, kdyby se Vám podařilo nejdříve ho přimět k návštěvě psychiatra. Alespoň úvodní medikamentozní léčba zde bude zřejmě nutná. Současně s ní je vhodná i psychoterapie.

Zdravím
Věra Košťálová

Dobrý den,
co se týče vysokého tlaku krve Vašeho syna, je určitě vhodné interní vyšetření, které může přinést objasnění problému. Existují případy ( a nejsou vzácné), kdy se lidem ve stresových situacích zvýší nadprůměrně TK , který je běžně v normě (např. tzv "syndrom bílého pláště", kdy lidé mají vyšší TK jen u lékaře). Vyšetření Holter TK může odhalit, zda tomu tak doopravdy je nebo zda je vysoký tlak (hypertenze) skutečnou nemocí.
Co se týká "strachu" (spíše obav a nejistoty) Vašeho syna, jedná se nejspíš o sociální fobii. Cesta k dosažení uspokojivého stavu (dostatečná komunikace s lidmi, schopnost samostatně zařizovat věci atd.) vede přes nácvik "zvládání stresové situace". Člověk musí poznat příčiny svého stresu, přijmout je a CHTÍT to změnit. Poté následuje nácvik relaxace a zátěžových cvičení s podporou vnímavého člověka.
Zjednodušeně: Povídejte si otevřeně se svým synem o všem, co ho trápí. Zkuste ho vždycky pochopit (proč některé věci dělá), i když s nimi třeba nesouhlasíte. Pokud to nikomu neškodí (jemu ani okolí), nechte ho dělat, co sám chce. Pokud má z nějakého úkolu strach, neustupuje od něj. Pusťte se do jeho řešení, ale spolu! Vždy ho podpořte, ale víc a víc věcí nechávejte na něm. Vždy ho pochvalte, i když "uteče a úkol nedokončí", protože se pokusil - a to už stojí za pochvalu s dodatkem: "Příště to bude zase o kousek lepší a jednou to zvládneš úplně sám! Jsem tu s Tebou, pomohu Ti" :-) Hlavní je, problému se nevyhýbat, ale "jít do toho"! Nejdříve si dávat malé úkoly, které se dají lehce zvládnout a potom přidávat, ale NEVYHÝBAT SE! A cvičit relaxaci - relaxačních metod jistě na internetu najdete plno :-) Jen ho do ničeho nenutit, sám pozná, co je mu příjemné.

Hodně úspěchů!
Věra Košťálová

Dobrý den,
jednoduchá odpověď: já jsem přesvědčená, že ano. :-)
Jedná se o stresovou reakci Vašeho organismu (přesněji reakci cév) na situaci, kterou Váš mozek vyhodnotí jako zátěžovou. Je třeba "naučit" Váš mozek rozeznávat odůvodněný stres od planého. K tomu slouží nácvik relaxačních cvičení a další postupy k vytvoření odolnosti vůči zátěži.
S pozdravem
Věra Košťálová

Dobrý den,

podle toho, jak svůj stav popisujete a vzhledem k tomu, že jste podstoupila lékařská vyšetření, která žádnou příčinu Vašich obtíží neobjevila, přikláním se k názoru, že se u Vás jedná o psychický problém. Jsem o tom přesvědčena.
Je třeba zjistit, proč a kdy k Vašim obtížím došlo. Odpovědět si na otázky, které Vám zřejmě nejsou vůbec příjemné. Poznat sám sebe a ujasnit si, co od života očekáváte. Poznat své možnosti, překážky, sílu, vytrvalost, víru. Až se Vám to podaří, najdete opět chuť do života a zdravotní problémy vymizí.

Hodně štěstí! :-)
Věra Košťálová

Dobrý den Renato,
v první řadě si určitě dojděte k Vašemu praktickému lékaři (pokud jste to již neudělala), aby Vám udělal prohlídku, která by mohla odhalit event. somatickou příčinu Vašich obtíží. Pokud bude vše v pořádku, je těžké z této Vaší informace usoudit na důvod potíží - tedy i na způsob, jak Vám pomoci. Potřebovala bych k tomu znát mnoho dalších informací: kdy k potížím došlo, jak dlouho trvají, jak se mění, co jim předchází.... Každopádně však nic nepokazíte, když se zaměříte na pravidelnou životosprávu (až jakýsi mírný rituál), kdy si naplánujete stravu, pohyb, práci i odpočinek - nejlépe zapisovat formou deníčku a u každého dne si vyznačíte, jak jste se ten den cítila (třeba ohodnocením číslem od 1 do 10).
Pohodu Vám přeje :-)
Věra Košťálová

Dobry den,

platba je na ucet nebo hotove, pojistovna nehradi. Do konce brezna jsem mimo ČR.

Zdravim
Vera Kostalova

Dobrý večer Magdo,
stoupněte si dnes před zrcadlo - nahá. Zadívejte se s úsměvem! na své tělo (ať vážíte 40 nebo 120 kg) a řekněte si: "To jsem já! Krásná ve své podstatě! Nikdo jiný není a nikdy nebude jako já! Jsem vzácná, jedinečná!" Potom klidně jděte ke gynekologovi - je lhostejné, jestli to bude žena nebo muž. Vám na tom nezáleží, Vám záleží na Vás! Nic nemusíte řešit. Jako jedete tramvají, abyst se dostala do práce, tak jdete na gynekologickou prohlídku, aby Váš krásný život pokračoval i s jistotou zdraví a radosti z darování dalších životů, i když možná až za pár let :-)
Zvládnete to, když budete myslet na SEBE ne na druhe! Někdy je to nezbytné. :-)
Dejte mi, prosím, vědět, až to budete mít úspěšně za sebou. Těším se na Vaši odpověď a držím palce!
Věra Košťálová

Dobrý den Katko,
každý je krásný - pokud chce! Věřte tomu, důkazem je mnoho úspěšných a oblíbených filmových hvězd, které zrovna nesplňují "obecná kritéria krásy". Všechna naše krása vychází z nás - z úsměvu, z radostného postoje k životu, z radosti z pomoci druhým, z dobře udělané práce, z lásky k druhým...ne (jen) ze vzhledu. Navíc posouzení toho, kdo je "hezčí" a kdo "ošklivější" je velmi subjektivní! (Proto se "ošklivky" vdávají a "krasavice " zůstávají na ocet :-) ) Přestaňte se s maminkou srovnávat. Vy jste osobnost, máte svoji krásu i půvab a na to buďte hrdá! Mějte se ráda taková, jaká jste. Nejlepší by bylo, kdybyste mamince dokázala říct všechno tak, jak jste to napsala mně. Asi bude velmi překvapená, že Vás něco takového trápí, ale bude šťastná, že jste se jí svěřila. Pocítí, že ji máte opravdu ráda, že jí důvěřujete, že se na ni můžete spolehnout! Sama Vám pak dokáže, že není třeba, abyste o sobě pochybovala. Jděte spolu nakupovat, nechte si od maminky poradit ve výběru oblečení a třeba i líčení, pokud se Vám její styl líbí. Řekněte jí otevřeně, ale přátelsky, co se Vám líbí, co ne, co byste chtěla změnit. Ve Vašem věku Vás již maminka nevychovává, ale může být Vaší nejlepší kamarádkou. Je škoda, abyste se o to svojí uzavřeností a "nedůvěrou" ošidila!
Hodně štěstí!
Věra Košťálová

Dobrý den,
pokud jste byla odborně vyšetřena a nenašla se žádná organická příčina, přikláním se k domněnce, že se jedná o psychický problém. To, že se vyskytl až po vstupu na VŠ mě neudivuje - vše chce svůj čas, tedy i rozvoj psychické poruchy :-) - a té zejména.
V současné době by pro Vás byla vhodná pravidelná psychoterapie. Je třeba zaměřit se na to, kde jsou kořeny Vašich obav, do jaké míry se sama znáte, abyste mohla využít vlastní zdroje (jaké máte silné stránky, jaké slabiny - co Vám pomáhá, co Vás oslabuje...) k obraně. Zkuste si zapisovat pocity, které máte a pokusit se zjistit souvislosti. Zapisujte si také pěkné věci, které se Vám přihodí a vracejte se k nim. Pochvalte se za každý úspěch, i když to bude maličkost :-) Když budete mít před sebou nějaký úkol, snažte se na něj těšit - berte ho jako výzvu, abyste sama sobě mohla říct: "Jsem dobrá!" A když se to nepovede? Nevadí - stejně jste dobrá, protože jste se do toho vůbec pustila! Tak a teď se v klidu najezte. :-))

Hodně úspěchů!
Věra Košťálová

Dobrý den,
Vaše paní si potřebuje ujasnit vše, co ji trápí a vytvořit si svou životní vizi - co vlastně od života chce. Pokud pozná sama sebe a přestane pochybovat, pokud dokáže minulost vnímat jako něco nezměnitelného, ale ne devastujícího, pochopí, že se nemá čeho bát. Pokud bude mít zájem, promluvím s ní - nejsem psycholog ani psychiatr, jsem všeobecný lékař, který se věnuje mentální hygieně (duševnímu zdraví), tedy předcházení kritických zdravotních potíží majících psychickou příčinu. Pokud byla řádně vyšetřena, je velmi pravděpodobné, že její fyzické obtíže jsou psychosomatické, což neznamená, že nejsou závažné.
Zdravím a přeji jí správný náhled na věc.
Věra Košťálová

Dobrý den,
určitě Vás vychovala moc dobře, když o ni máte teď starost. A tím už hodně dokázala! Buďte trpělivý - "netlačte na pilu" - jen tak si spolu sedněte a v klidu povídejte o zdánlivě nepodstatných věcech. Musíte však naslouchat, vcítit se a snažit pochopit. Možná pak přijdete na to, co Vaši maminku nejvíc trápí. Nevím, kolik je Vám let, nevím, jaké máte možnosti a zkušenosti, abych mohla posoudit, jak jinak můžete pomoci. Určitě však dávejte na jevo, jak si jí vážíte, a že pro Vás je a bude vždycky ta nejlepší máma na světě, a že Vy dobře vidíte a můžete posoudit, co všechno dokázala, i když si to sama nemyslí! A že není určitě všemu konec - že i dnes se můžete SPOLEČNĚ pustit do nových věcí.
Hodně štěstí Vám oběma!
Věra Košťálová

Dobrý den,
pokud se dokážete soustředit 45 min v kuse, není to tak zlé :-) Na Vašem místě bych byla "spokojená" a spíš se soustředila na "naučení se relaxovat". Pokud se totiž 30 min dokážete maximálně soustředit, je pochopitelné, že Váš organismus chce změnu. Nabídněte mu - místo migrény- relaxační cviky - ať už psychické (nácvik řízeného dýchání, prožitek vlastního těla...) nebo fyzické (běh, dřepy...). Stačí 10 - 15 min soustředění se výhradně na přítomnost a opět nabudete vnitřní rovnováhy, která Vám pomůže pokračovat ve studiu. Důležité je, abyste se předem nebála, že "to nezvládnete" :-) Zvládnete, chce to cvik!
Rozličné relaxační metody jistě najdete na internetu :-)
Pokud byste měla zájem, jsem tu pro Vás i já.
Hodně úspěchů!
Věra Košťálová

Dobrý den,
atopický ekzém jistě není jen psychickým problémem a je třeba ho léčit medikamenty. Nevím, kterou část těla u Vás postihuje. Ze zkušenosti je však zřejmé, že psychická vyrovnanost velmi příznivě ovlivňuje jeho průběh, někdy dokonce mizí i na dlouhá období. Neméně důležitým faktorem, který příznivě působí na snížení výskytu ekzému je správná životospráva a život v příznivých životních podmínkách. Vím, že Vám to přijde moc obecné, ale na podrobný popis zde není prostor. Tedy jen ve stručnosti: pokuste se vytypovat potraviny (i jiné alergeny), které Vaši chorobu zhoršují - těch se logicky vyvarujte, pečujte o pokožku (větrání, omývání jen vlažnou vodou bez mycích prostředků, celkově pobývejte na čerstvém vzduchu, noste pohodlné vzdušné oblečení, bavlněné nebo lněné, věnujte se nějakému koníčku (třeba i sportu), který alespoň na chvíli zaplní Vaši mysl na 100%, věřte ve zlepšení stavu :-)
Hodně úspěchů!
Věra Košťálová

Dobrý den,
omlouvám se za pozdní odpověď, ale byla jsem mimo ČR. Myslím, že Váš problém je zcela typický příklad psychické poruchy. Je to specifický druh obsedance, tedy je třeba tímto způsobem ho i "léčit" - pokud jste po urolog. stránce zcela v pořádku, je třeba podstoupit psychologickou poradenskou péči a nácvik zvládání stresové situace - nevyhýbat se, hledat důvod problému, překonat dílčí část, mít RADOST Z ÚSPĚCHU, postoupit o další krok.
RES: nevyhýbat se, přijímat výzvu, překonat, radovat se z vítězství!
Hodně štěst! :-)
Věra Košťálová

Dobrý den Claudie,
omlouvám se za pozdní odpověď, ale byla jsem mimo ČR. Co se pana Freuda týče, v mnohém s ním nemohu souhlasit, jeho názory jsou příliš jednostranné - a nejsem sama, kdo si to myslí :-). Nevylučuji, že svým způsobem za kousání si nehtů "nesou zodpovědnost" rodiče, ale jinak, než si myslíte.Kousání nehtů je projevem nějakého druhu úzkosti (obavy). Dítě samo neví z čeho. Často to bývá přenesená obava z rodičů, kteří se nedokáží uvolnit, přijmout své dítě TAKOVÉ JAKÉ JE, stále ho srovnávají a hodnotí (podle tabulek, sousedů..) Řekněte svému dítěti, že mu rozumíte, že ho chápete (že jste to dělala také ? :-) ), pokuste se vystopovat, kdy to dělá - dívá se na napínavý seriál v televizi, soustředí se na domácí úkol, čeká ho zájmový kroužek, z kterého má obavy... Vždy řekněte: já Ti rozumím, chápu Tě a jsem tu s Tebou, abychom to SPOLU zvládli! Nebojte se, dělejte si z toho legraci !!! Ostatně smích a hra jsou vždy nejlepší pomocníci! Mohu Vám dát dokonce vlastní příběh: Můj vnuk si ve 4 letech začal cucat paleček. Vždycky, když jsem ho viděla, začala jsem naříkat: "Babičko, pomoooc, už mě zase cucá! " (Tedy mluvil ke mně paleček). Vnuk se tomu smál a ptal se, jak to má udělat, aby si ho necucal. Řekla jsem mu, že to je těžký úkol, který dokáží JEN velcí kluci! Za týden se mi chlubil, že je VELKÝ kluk. :-)
Poznámka: ať si kouše nehty, jednou to přejde - nebo taky ne, no A CO? :-))) ! :-) Berte své dítě takové, jaké je. Buďte s ním, pomáhejte mu, ale nedejte se zmást a ovlivnit "veřejným míněním". Je to jeho život! A Váš...:-)
Hodně štěstí!
Věra Košťálová

Dobrý den,
přijměte, prosím, moji omluvu za pozdní odpověď, byla jsem mimo ČR. Je dobře, že znáte svoji osobnost a temperament, z toho vycházejte - víte, že se chcete změnit. Nestyďte se za sebe, každou příležitost "vítejte" jako možnost ke změně sama sebe! První pomoc: odejděte (utečte), fyzicky si ulevte (bušení do zdi pěstmi - aby to bolelo! :-) - pomáhá to) Druhá fáze: myslete - PROČ to ti dotyční udělali, řekli... Třetí fáze: mají pravdu oni nebo já? Čtvrtá fáze: Mám pravdu já - však jsem to věděl, jsem nad věcí! Měli pravdu oni - omluvím se? Proč? Co mi to přinese - úlevu, sebeponížení?? Pátá fáze: poprvé jsem ovládl svůj vztek - JSEM NA SEBE HRDÝ! Šestá fáze: chci si to zopakovat, mám z toho příjemný pocit :-) A je to :-))
Hodně úspěchů, jde to, jen chtít!
Věra Košťálová

Dobrý den,
příčin ve změně chování může být mnoho - změny v rodinných vztazích, docházka do školky, negat. vliv změny prostředí, změna denního řežimu atd atd. Vzhledem k tomu, že neznám podrobněji situaci v rodině, nemohu posoudit, zda je příčina v dítěti nebo změněných podmínkách.
V každém pípadě platí - vždy se pokusit zjistit, PROČ jistou věc dítě udělalo. Vystopovat, co ho "vyprovokovalo" a tomu se snažit vyhnout nebo alespoň citlivěji k tomu přistupovat. Vyrovnanost a sebedůvěra maminky spolu s laskavostí a trpělivostí jsou nejúčinější "zbraně" :-), jak problém zvládnout.
Samozřejmě, protože jsem dítě neviděla a mohu soudit jen z Vašeho dotazu, není vyloučeno ani atypické chování dítěte pro jeho věk. To by však vyžadovalo odborné posouzení.
V každém případě citlivý přístup a vcítění se do nálad a emocí dítěte je vždy na prvním místě.
Místo hrozeb a rozčilování zkuste říct: " Já vím jak Ti je, mě by to také rozlobilo. Ale pojď uděláme to SPOLU."
Hodně štěstí! :)
Věra Košťálová

Dobrý den,
Váš problém je jistě vážný a určitě nepřikládejte vinu sobě, to jistě ne! Nejsnazší řešení by bylo požádat o pomoc sociální službu, ale to, zřejmě, nechcete. Pokud se cítíte nemocná, můžete ve svých 15 ti letech navštívit lékaře sama. Odbornou pomoc by potřebovala hlavně Vaše maminka, ale toho asi těžko dosáhnete. Pro Vás platí - chovejte se co nejlépe podle svého svědomí, ale hlavně asertivně - trvejte na svých názorech a postupech, nenechte se ponižovat ani zastrašovat, poukazujte na nedostatky, ke kterým v domácnosti dochází a pokuste se přimět maminku ke spolupráci. Buďte Vy ta dospělejší! Jednou na sebe budete hrdá! :) Svěřte se dobré kamarádce a nestyďte se požádat okolí o pomoc. Pokud byste měla zájem o konzultaci, jsem tu pro Vás.
Hodně odvahy a síly a pěkné dny!
Věra Košťálová

Dobrý večer,

ano, potkalo Vás v životě něco těžkého, nastala neobvyklá situace, která Vám přináší stress. Nyní záleží na Vás, zda se budete jen litovat nebo se pustíte do "boje sama se sebou". Poznat a posílit v pozit. slova smyslu svou osobnost a naučit se mít se rád, aby člověk zvládl úskalí života, je těžká práce. Stojí však zato! Člověk pak vidí věci z jiného úhlu a mnohdy žasne, jak byl dosud slepý....:)
Pokud máte zájem, ráda Vás přivítám na konzultaci.

Hodně síly a osobní odvahy!
Věra Košťálová

Dobrý den René,
záleží na tom: kolik je Vám let, zda prožíváte bolest při pohledu na obrázky, zda se při prohlížení takových obrázků sxuálně vzrušíte, zda jste byl bit (vůbec, hodně, málo), zda máte chuť bití oplácet...Může jít jen o přehnanou představivost něčeho, co se Vám zdá "zakázané" - proto lákavé - nebo o masochistické sklony (sexuální uspokojení z bolesti nebo její představy) Musím však předeslat, že částečné uspokojení z bolesti při sexu je zcela běžné.
Záleží na tom, do jaké míry by Vás skutečný výprask uspokojil nebo naopak vykolejil. Zdravím a přeji Vám příjemný den! Věra Košťálová