Asi žárlím

Dobrý den, paní doktorko. Jmenuji se Katka. Letos mi bude 17 let. Poslední dobou se se mnou něco děje. Jsem nesnesitelná. Žijeme s mámou 10 let samy. Táta pil a jsem ráda, že odešel. S mámou jsem si vždycky skvěle rozumněla. Ale.. Přešla jsem do nové školy. Byly první třídní schůzky, šla jsem s mamkou. Škola je velika. Na chodbě stáli starší spolužáci. Mezi něma i jeden , který se moc líbí. Ale vůbec si mě nevšímá. Za to si všiml mámy. Prohodil něco , že konečně nějaká krásná baba a pak to nemůžu napsat prostě, že by se sní chtěl milovat. Musela to slyšet, ale dělala jako, že ne. Já měla po náladě. A pak jsem si začala všimat věcí, který mi dřív asi byly jedno. Po mámě pořád koukají chlapi. Tam můj profesor, tam pinkl.. A mě si nikdo nevšímá. Jsem na mámu protivná, odsekávám jí. Pak mě to mrzí. Víte máme rituál. 1x týdně holčičí den. Nákupy, filmy atd. Mamka se mě zeptala co se děje. Myslí, že je to kvůli klukovi. Chtěla se o tom bavit, taky chtěla víc mluvit o sexu. Víc než jindy. Ale já se stydím a navíc nemám o čem mluvit. Ona na mě netlačí mám to ní ráda. Řekla , že respektuje , že se stydím o některých věcech mluvit tak at jí to klidně napíšu.Co mám asi psát. Že mě nikdo nechce. V sobotu máme jít nakupovat. Ani to si neužiju. Už ani nechci aby mě viděla v prádle. Ona je opravdu krásná , má nádhernou postavu. A já jsem bohužel po tátovi. Co mám dělat? Mám ji moc ráda a mrzí mě jak se chovám, Ale to nějak samo. Moc děkuji za radu Katka