kousání nehtů

Dobrý den Claudie, omlouvám se za pozdní odpověď, ale byla jsem mimo ČR. Co se pana Freuda týče, v mnohém s ním nemohu souhlasit, jeho názory jsou příliš jednostranné - a nejsem sama, kdo si to myslí :-). Nevylučuji, že svým způsobem za kousání si nehtů "nesou zodpovědnost" rodiče, ale jinak, než si myslíte.Kousání nehtů je projevem nějakého druhu úzkosti (obavy). Dítě samo neví z čeho. Často to bývá přenesená obava z rodičů, kteří se nedokáží uvolnit, přijmout své dítě TAKOVÉ JAKÉ JE, stále ho srovnávají a hodnotí (podle tabulek, sousedů..) Řekněte svému dítěti, že mu rozumíte, že ho chápete (že jste to dělala také ? :-) ), pokuste se vystopovat, kdy to dělá - dívá se na napínavý seriál v televizi, soustředí se na domácí úkol, čeká ho zájmový kroužek, z kterého má obavy... Vždy řekněte: já Ti rozumím, chápu Tě a jsem tu s Tebou, abychom to SPOLU zvládli! Nebojte se, dělejte si z toho legraci !!! Ostatně smích a hra jsou vždy nejlepší pomocníci! Mohu Vám dát dokonce vlastní příběh: Můj vnuk si ve 4 letech začal cucat paleček. Vždycky, když jsem ho viděla, začala jsem naříkat: "Babičko, pomoooc, už mě zase cucá! " (Tedy mluvil ke mně paleček). Vnuk se tomu smál a ptal se, jak to má udělat, aby si ho necucal. Řekla jsem mu, že to je těžký úkol, který dokáží JEN velcí kluci! Za týden se mi chlubil, že je VELKÝ kluk. :-) Poznámka: ať si kouše nehty, jednou to přejde - nebo taky ne, no A CO? :-))) ! :-) Berte své dítě takové, jaké je. Buďte s ním, pomáhejte mu, ale nedejte se zmást a ovlivnit "veřejným míněním". Je to jeho život! A Váš...:-) Hodně štěstí! Věra Košťálová