Dotazy od pacientů (136)
-
Dobrý den, moje dcera které je 16 let se mi svěřila ,že chodí s dívkou které je 20let je je romka ,
Dobrý den,
moje dcera které je 16 let se mi svěřila ,že chodí s dívkou které je 20let je je romka ,prošla dětským domovem atd.Jak se mám v této situaci zachovat.Děkuji za odpověd.ODPOVĚĎ LÉKAŘE:
Dobrý den, nejlepší bude když obě pozvete k sobě domů. Udělejte si představu o tom, jak to mezi nimi je, jak se vzájemně chovají a projevují. Je skvělé, že má k vám takovou důvěru, proto mějte i vy důvěru k ní tím způsobem, že ji necháte vyzkoušet to, co potřebuje pro svůj další život. Zakazovat nemá cenu, jen by jste zbytečně narušila vztah mezi vámi a vaši dcerou. Vezměte to jako možnost se k ní přilbížit ještě víc :)
-
Dobrý den, mám takový problém. Poslední dobou mám problémy v oblasti hrudi, možná i srdce a v obla
Dobrý den, mám takový problém.
Poslední dobou mám problémy v oblasti hrudi, možná i srdce a v oblasti pánve, pociťuji tlaky. V prostředí holek mám pocit, že začnu hořet, jako bych se cítil trapně, nepříjemně. Přijde mi to trochu trapné, ale tohle se mi ještě nestalo. Mám pocit, jako bych se nedokázal ovládat nebo se něčeho bál. Myslím si, že to zasahuje do psychiky než o fyzický problém. Mám přítelkyni a nechci, aby mi to nabourávalo můj vztah. Když jsem s přítelkyní, cítím se dobře, ale když nejsem s ní a projdu kolem sympatické slečny, tak se mi tento stav nastartuje a mám pocit, jako bych se mělo něco stát...
Děkuji za odpověď.
S pozdravemODPOVĚĎ LÉKAŘE:
Dobrý den, mnohem lepší než tyto stavy potlačovat je, pochopit je a dovolit si je prozkoumat. Jak mile něco začnete potlačovat a odmítat vytvoříte rezistenci, blok, který vás to nutí prožívat a prociťovat více a více. Dovolte si pocity pochopit, dovolte si prozkoumat, co skutečně cítíte. Projev na fyzickém těle je jen odraz nějaké emoce, kterou v sobě máte uvězněnou a nepřiznanou. Proto kdykoliv budete mít opět tento stav, chvíli se zastavte, zavřete si oči a zeptejte se sám sebe: Jaký pocit cítím ve svém těle? Učte se je pojmenovat, jako například chtíč, touha, vzrušení. Je v pořádku tyto pocity cítit i když máte partnerku. I když tyto pocity cítíte ještě neznamená, že jim musíte podlehnout.
-
Dobrý den, mám 20 měsíčního vnuka ,který po obědě spí max - 1hod. je vzteklý,neposlouchá,někdy si s
Dobrý den,
mám 20 měsíčního vnuka ,který po obědě spí max - 1hod. je vzteklý,neposlouchá,někdy si s dětmi hraje, někdy je mlátí, když
není po jeho, je paličatý a vzpurný. Snacha je z něj unavená .Může to být nějaká psych. nemoc? Nebo hyperaktivita? Anebo z toho vyroste? Co s ním budou dělat ve školce?
DěkujiODPOVĚĎ LÉKAŘE:
Dobrý den, je krásné, že jako babička to chcete řešit, nic méně tento problém, pokud je to vníman jako problém, by měla řešit maminka. To, že dítě nechce spát, neposlouchá není psychická nemoc, je to jen způsob projevů dítěte, kterého něco trápí, nebo je z něčeho nešťastné. Nejde o to, co s ním budou dělat ve školce, jde o to, co s tím budou dělat rodiče, aby zjistili příčinu problému a odstranili ho.
-
Dobrý den,je mi 66 let a zhruba 15 let se léčím s osteoporozou,měla jsem různé léky,v poslední době
Dobrý den,je mi 66 let a zhruba 15 let se léčím s osteoporozou,měla jsem různé léky,v poslední době 1x denně fosavans s vit.D.Podle denzitometrického vyšetření v loňském roce mám difuzní osteoporozu zápěstí a beder. páteře,osteopenii kyčle.Jak dlouho se mohou tyto léky brát,je jejich užívání časově omezeno?Děkuji za odpověď a přeji hezký den.
ODPOVĚĎ LÉKAŘE:
Dobrý den, jsem si jistá, že na tyto otázky vám velmi rád odpoví lékař, který vám léky předepsal. Určitě nemusíte mít strach, ho s tímto dotazem oslovit. Krásný den.
-
Dobrý den; mamince bude letos 87 let, žije sama v domově pro seniory. V posledních týdnech si stěžuj
Dobrý den; mamince bude letos 87 let, žije sama v domově pro seniory. V posledních týdnech si stěžuje na obtíže s dechem, často mívá pocit. že se udusí. Praktický lékař v domově pro seniory maminku ujišťuje, že se určitě neudusí, že to bude spíš psychické povahy. Nemá moc času maminku podrobněji vyslechnout a ta má pak pocit odbývání. S maminkou jsem proto na vlastní pěst navštívil specialistku nosní-ušní-krční, která zjistila jen silně poškozenou nosní přepážku a doporučila návštěvu plicního oddělení. Objednací lhůty na plicní i k psychiatrovi jsou ale velice dlouhé (termín už máme) a maminčin zejména psychický stav se velmi rychle zhoršuje. Já i moje sestra jsme s maminkou několikrát denně v telefonickém kontaktu, několikrát týdne ji navštěvujeme, ale už je nad naše síly maminku povzbudit. Ztrácí chuť do života a opakuje, že už by to chtěla skončit. Potřebuji poradit, kdo by nám poskytl "první pomoc", než se dočkáme péče odborníků (až za několik týdnů). Maminka velice trpí a my samozřejmě s ní. Děkuji. Luboš, Chomutov.
ODPOVĚĎ LÉKAŘE:
V některých domovech pořádají programy pro seniory, které pomůžou člověku navodit chuť do života. Podstata problémů v domovech je však jiná. Většina lidí trpí psychicky, protože se cítí být odložení, nemilvaní, nechtění a nepotřební. I když za němi rodiny jezdí, stejně pocity, které mají v sobě, jsou natolik těžké, že velmi rychle chřadnou. Doporučuji maminku zapojit, dát ji nějaké jednoduché úkoly, které zvládne, aby vám něco vymyslela, pomohla se v něčem rozhodnout, pomoci ji získat pocit důležitosti. Odborníkem na svou maminku jste jedině vy. Čili jaký úkol ji mohu dát, který zvládne aby se cítila důležitá???
Ať se daří...
-
Dobry den, uz dlouhou dobu hledame terapii, ktera by byla skutecne ucinna. Vyzkouseli jsme mnoho dru
Dobry den, uz dlouhou dobu hledame terapii, ktera by byla skutecne ucinna. Vyzkouseli jsme mnoho druhu terapie. Bohuzel zadna nam nepomohla. Naopak uskodila. Syn odmita dalsi skusit a boji se. Prosim o tip, jak syna uklidnit. Pripadne, jestli existuje doktor/ka, ktery/ra nam pomuze.
ODPOVĚĎ LÉKAŘE:
Nevím co vše jste zkusily, kolik je synovi let, ale podstatou terapie, aby fungovala je fakt, že člověk chce opravdu změnu. Pokud nechce změnu, nechce pomoci, nepomůže mu nic do té doby, než změnu příjme za svou. Pokud jste zkoušeli klasické přístupy a nefungovali vám, možná potřebujete více alternativnější přístup.
Takže doporučuji probrat ze synem, jak moc si přeje změnu on, jak moc vy a najít někoho, kdo přistupuje k psychice řekněme více alternativně. Třeba někoho, kdo dělá transpersonální psychologii.
-
Dobry den prosim vas syn 3roky miva zachvaty vsteku nebo zurivosti nevim jak to nazvat...ze zacatku
Dobry den prosim vas syn 3roky miva zachvaty vsteku nebo zurivosti nevim jak to nazvat...ze zacatku sme to z manzelkou brali jen jako ze se spatne vyspal tak sme tomu nevenovali pozornost. Ted je to tak ze dostane takovy zachvat vsteku ze ublizuje sobje i ostatnim trepe se u toho a skoro vzdy se stoho donce poblije protoze tak rve. Uz si nevime rady nejde ho sklidnit.. prosim o radu
ODPOVĚĎ LÉKAŘE:
Dobrý den, k tomu, aby vám mohlo být porazeno je potřeba více detailů, které bohužel neuvádíte. Třeba vzteká se konkrétně vůči nějakým věcem, nebo vůči všemu. Jak k němu přistupujete vy. Kdy takové vztekání začalo a co byla jeho prvotní příčina. Potom je možnost poradit co s tím. Celkově platí, že děti mají zhruba kolem 2 až 2,5 let období vzdoru, ve kterém se snaží pro sebe získat to, co si myslí, že je užitečné, nebo jim nějak pomůže. Tato fáze pomine, jakmile si dítě nastaví zdravé hranice.
Doporučuji osobní návštěvu psychologa, aby s vámi probral všechny možnosti a vyšetřil vaše dítě.
Krásný den.
-
Syn (8 let, ADHD, člen dětské mensy, prozatím druhý stupeň podpůrného opatření ve výuce), byl téměř
Syn (8 let, ADHD, člen dětské mensy, prozatím druhý stupeň podpůrného opatření ve výuce), byl téměř dva měsíce nemocný, včetně tří týdenní hospitalizace na kapačkách a celkem dvou měsíců braní antibiotik. Léčil se se zánětem kostní dřeně a kosti. Nyní již chodí dva týdny do školy, před týdnem dobral antibiotika a chodí již i bez berlí. Tělocvik má osvobozen a ostatní sporty jsme na pár měsíců zrušili.
S paní učitelkou třídní vše vypadalo ze začátku v pořádku, při nemoci jsme komunikovaly, věděla, že má vysoké teploty i o hospitalizaci a já se s ní domluvila na postupném procvičování úloh včetně přeskakování učiva.
Bohužel po nástupu Vojty do výuky na mě po prvním týdnu nastoupila, že syn nemá žádné návyky, že má problém i s tím, co mu předtím šlo atd.. . Byla velmi nepříjemná, že prý si myslela, že po týdnu už naskočí do tempa třídy. Já jí oponovala tím, že z ní necítím žádnou pedagogickou podporu žáka, který tak dlouho meškal školu. Celkem mě to vyvedlo z míry.
Ještě ten den šel do školy manžel, učitelka byla jako vyměněná, že prý si vzala syna v tělocviku a učivo s ním doplňovala, že je chytrý jedničkář, že by bylo škoda, aby měl špatné známky, atd ... .
No, dle mého asi pochopila, že přestřelila a nyní mazala manželovi med kolem úst, což mu samozřejmě bylo příjemné. Doma jsme se domluvili na přísnějších pravidlech při vykonávání školních úkolů a vše co bude třeba bude řešit s paní učitelkou manžel, já odmítám přímý kontakt. Syn je unavený, bolí ho často žaludek a hůře spí - bude trvat několik měsíců než se dostane zpět do pohody.
Bohužel nemohu s paní učitelkou - výchovnou poradkyní a speciálním pedagogem najít společnou řeč už poněkolikáté během první i druhé třídy. Syn vyčnívá, vidět bude vždy a ona to těžko snáší.
Dále bych se s vámi potřebovala poradit, když se Vojta vrátil z nemocnice, začal si velmi pečlivě hlídat, kdo kam jde a jestli jdu vyvenčit psa, tak mi odpočítával určitý počet minut. Zpočátku jsem to neřešila, myslela jsem, že se to spraví samo.
Bohužel opak byl pravdou, nakonec to dopadlo tak, že odmítá být doma vteřinu sám, když potřebuji jet pro dceru po večerním tréninku, má průjem, záchvat bolest, brečí. Nezbývá mi nic jiného, než ho vozit všude sebou. Kdyžj jdu venčit brzy ráno psa, už se mi stalo, že stál před domem v pyžamu v mrazech a hledal mě. Jindy sedí v bundě na chodbě, než se vrátím. Nezajímá ho, že je doma dcera. Už ani nelze, aby se děti samy vypravily. Vozím ho s sebou do ranní práce a pak těžko stíháme výuku. Doma se neustále ujištuje zavoláním, že odpovíme.
Děkuji za radu, jelikož je to už šest týdnů od propuštění z nemocnice a situace se nelepší.ODPOVĚĎ LÉKAŘE:
Dobrý den, vidím tady hned několik problémů, celé klubko zamotaných nití, které je potřeba začít řešit. Rada pro vás a řešení, by bylo na několik terapií, což je písmenky neobsažitelné.
1. problém je vztah vy a syn: zde je potřeba nastavit zdravě fungující hranice, naučit syna cítit se bezpečně vůči samotě, vašeho opuštění a následného návratu, zrušit závislost, která mezi vámi je vytvořená. Pokud nevíte jak na to, určitě vám poradí psycholog při pravidelných terapií.
2. problém je vztah vy a učitelé: najít společnou řeč je nesmírně důležité, ve škole nejde o vás, ani o učitele, jde o dítě, vůči kterému by jste se měli chtít snažit, být všichni otevření a najít společnou cestu. Pokud nedokážete mluvit s učitelkami sama, jděte s manželem a nebo požádejte školního psychologa, aby byl u toho a pomohl oběma stranám najít kompromis a směřování rozhovoru. Vždy je lepší, když budete vědět jak se k tomu učitelé staví přímo z úst učitelů, než zprostředkovaně od manžela.
3. problém je vztah vy sama vůči sobě: vaše očekávání na to, jak se syn bude chovat. Rozumím tomu, že chcete být ten nejlepší rodič, ale někdy přehnané očekávání a nároky ničí pohodovou atmosféru doma. Ve snaze vše vyřešit, jste na sebe moc přísná. Příjměte ten fakt, že máte skvělého syna, ale je prostě jiný.
Práce na sobě a na vztahu vás a dítěte je obrovský krok v před, který můžete dát nejen vám, ale také celé vaši rodině, protože opět vnesete klid a pohodu. Tento případ nemá jednoduché řešení, jen řešení, které vyplívá s práce na sobě.
Krásný den.
-
Dobrý den, bylo by možné, prosím Vás, objednat mého syna (25 let) - nejsem si jistá, zda se obrátit
Dobrý den, bylo by možné, prosím Vás, objednat mého syna (25 let) - nejsem si jistá, zda se obrátit na psychologa nebo psychiatra... Můj syn má jednou za čas stav, kdy je na chvíli , jak nepříčetný. Když ho něco nebo někdo naštve, dokáže například něco rozbít, někoho zmlátit, prostě v té chvíli, kdy ho chytne amok je hrozně agresívní - když to přejde, pomalu ani neví, co provedl...
ODPOVĚĎ LÉKAŘE:
Dobrý den, objednání možné je, nic méně jelikož syn je zcela dospělý, musí se objednat on. Práce ze sebou má puze smysl v tu chvíli, pokud člověk ze sebou pracovat chce. Chápu, že vás to mrzí, chcete mu pomoci, změnit ho, chcete, aby se měl lépe, otázkou však zůstává, chce i on?
-
Dobrý den ,trápí me chození na záchod :( ráno si dojdu nejmíň 5krat . Když někam jedu musím si brát
Dobrý den ,trápí me chození na záchod :( ráno si dojdu nejmíň 5krat . Když někam jedu musím si brát imodium a jiný . Abych vůbec někam dojela ..už.mě to štve . Co stim mám dělat ? ...
ODPOVĚĎ LÉKAŘE:
Dobrý den, bylo by dobré, naučit se zvládat stresové situace, pochopit své strachy, jak vznikají a co ve vašem těle způsobují. Vše má svůj smysl, i problém, který popisujete se neděje jen tak.
-
Dobrý den, dcera 4 roky bez problémů chodila do školky bez stýskání či pláče. Velmi společenská. To
Dobrý den, dcera 4 roky bez problémů chodila do školky bez stýskání či pláče. Velmi společenská. To vše se změnilo cca před 14 dny kdy navštívila kroužek tance na kterém byla sama, což by dříve bez problému zvládla.(tam pláč).Od té doby se tyto stavy pláče a stesků po mamince zhoršují. Začala plakat i ve školce a dnes i veliká scéna už i před školkou. Jak prosím postupovat....
ODPOVĚĎ LÉKAŘE:
Dobrý den, neznamená, že když se něco nedělo, nezačne se to dít nicí. Dítě svou povahu a charakter vyvíjí v průběhu života. Takže to, co dříve bylo jednoduché může být najednou problém. V podstatě není důležité řešit zda pláče, nebo si stýská, ale hlavní problém, který je pod tím ukrytý a to je nevíra v sebe. Čili z jakého důvodu si najednou přestala věřit, že to zvládne sama, že to dá. Většinou při tak náhlé změně ze dne na den může být příčina nějaké truma, které se jí odehrálo a souvisí s její nevírou v sebe, když nejste poblíž. Potom by vaši blízkost brala jako ochranu, pocit bezpečí, takže je jasné, že by se nechtěla tohoto vzdát. Zkuste zapřemýšlet, odkud tato nevíra v sebe najednou může pramenit, co se stalo a potom i toto řešte. Krásný den.
-
Dobrý den, před 5 lety jsem žila v psychickém teroru. Otec pil, bil matku, dělal hodně scény, byl a
Dobrý den,
před 5 lety jsem žila v psychickém teroru. Otec pil, bil matku, dělal hodně scény, byl agresivní, psychicky nás týral, občas i chytl tak, aby nás to bolelo. Nyní s ním již skoro čtvrtým rokem nežiji. Navštěvovala jsem ho na víked jednou za dva týdny, postupně jsem to však začala ubírat a nyní jsem se rozhodla, že s ním v kontaktu být nechci. Má to jednoduchý důvod, mám kvůli němu problémy psychického charakteru. Již několik let špatně spím, poslední týden jsem se vůbec nevyspala. Vždy v půl druhé ráno se probudím a většinou tak do páté hodiny ranní jsem vzhůru (vstávám před šestou). Nespavost se střídá s psychickými problémy, pravděpodobně stavy úzkosti. Ty mají různou intenzitu, ale vždy to vyvolá něco, v čem se angažuje otec, byť jen kontext. Vždy se jedná o zrychlený tep, zimu a zároveň horko, pocit prázdnoty a zároveň možné vnitřní exploze, třas, slzy v očích a veliké problémy s dechem, vždy se nemohu pořádně nadechnout a lapám po dechu. Poslední záchvat jsem měla v sobotu, kdy jsem se s tátou potkávala v průběhu celého dne na rodinné oslavě, kde jsem byla nucena být. Byl jak jinak než opily, choval se nevhodně k mé osobě i k ostatním. Křičel na mě, byť stál krok ode mě tak, že to slyšela celá místnost a to jen kvůli kávě. Povykoval na mě během celého večera. Chtěl vysvětlit nedávný telefonát, kdy jsem byla psychicky na dně a řekla, že ho nemohu vídat ani s ním mluvit, protože je ve mně neco ve mně špatně a nemohu mu odpustit to, co udělal. Několikrát jsem se mu to pokoušela dovysvětlit, ale odpověd byla vždy stejná: já jsem nic neudělal. Od neděle právě nespím. Neustále se mi opakuje jeden sen: nalézám otce mrtvého v jeho domě, týden ho nikdo nehledal a já se zhroutím, protože jsem mu jeho činy nestihla odpustit.
Co mám dělat (je mi sedmnáct).ODPOVĚĎ LÉKAŘE:
Dobrý den, na to, že vám je 17 roků, velmi dobře popisujete svůj psychický stav. Umíte to pojmenovat, takže předpokládám, že už jste u nějakých odborníků s touto problematikou byla a nijak moc vám to nepomohlo, mám pravdu? To co popisujete je problém nastaveného vztahu s vašim otcem a vašim přesvědčením, že se nemůžete nijak bránit, nic s touto situací udělat, co by vám pomohlo. Tato dynamika vás uvrhá do stavu bezmoci a beznaděje.
V první řadě vám chci říct, že řeší na váš problém je. To řešení souvisí s naučením se, nastavit si správné hranice, mezi vámi a otcem. Podle toho, co popisujete má váš otec ego, přichycené k vítězství, to znamená, že musí být podle jeho a vy máte ego, přichycené k oběti, takže ať děláte co děláte, nic není dost dobré. V této dynamice platí fakt, že funguje pouze a jedině tehdy, když jsou naplněny ve vztahu obě strany. To znamená bez vítěze není oběti, bez oběti není vítěze. Musíte se naučit, nebýt vůči otci oběť, což se krásně udělá nastavováním si zdravých hranic.
-
Dobrý den, mám dotaz ohledně správného vývoje u dítěte, zda je dobré spát společně s dítětem či niko
Dobrý den, mám dotaz ohledně správného vývoje u dítěte, zda je dobré spát společně s dítětem či nikoliv. Jedná se o 3,5 letou dcerku, jsem s ní od 1,5 roku sama, do skoro 3 let jsem s ní spala v posteli. Pak jsem poznala přítele, který to vidí jako chybu, že by měla už spat sama v pokojíčku, začla jsem to tak praktikovat, zpočátku to bylo těžší,ale dalo se to vysvětlit, že ráno se příjde za mnou přitulit. Problém je v tom , že je jednou za 14 dní na víkend u otce, který jí uspává i spí, u babičky(mé matky) též nemá jinou možnost, kvůli prostoru a dcerka vždy toužebně prosí zvlášt po těchto přechodech ať s ní spím, prosí, škemrá, když jsem podlehla, byla celá šťastná a říkala jak mě miluje atd.je dost vnímavá a všímavá, jakmile ví, že bude u táty či babičky, hned se těší, že s ní budou spinkat.Jakmile jsem jednou povolila, chtěla pořád a ptala se mě skoro celý den, zda s ní budu spát. Přítel to vidí opačně, že jí tím ubližují,že se nebude přizpůsobovat okolí,jak to dělá, jelikož ostatní mají dcerku minimálně, že jí nevedu k samostatnosti. Už si nevím rady, a hrozně mě to tíží.Děkuji za Váš názor
ODPOVĚĎ LÉKAŘE:
Spaní dětí v posteli spolu s rodiči pokud je pravidelné, je nežádoucí a to z důvodu velkého odcizení rodičů. Děti mají rodiče přes den a pokud i rodiče dovolí dítěti, mít rodiče v noci, bohužel menželský či partnerský život většinou dostává hodně zabrat až po čase může i skončit. Ono je důležité nastavit hranice tak, aby to vyhovovalo všem. Samozřejmně jako maminka chcete mít dítě neustále u sebe, je to přirozené, ale jako žena, jako partnerka by jste měla myslet i na svůj život partnerský. Který není automaticky spokojený a šťastný tím, že je spokojené a šťastné dítě.
-
Dobrý den. Měla bych jeden dotaz. Má sestra (má 9 let) dělá jednu zvláštní věc.. už to bude nějaká d
Dobrý den. Měla bych jeden dotaz. Má sestra (má 9 let) dělá jednu zvláštní věc.. už to bude nějaká doba. Má neustálou potřebu na všechno okolo sebe sahat a pak si to strkat do pusy. Například když leží v posteli a chce spát, musí nejdříve osahat snad všechny části postele, a dokonce i stěnu. Možná je to blbý dotaz, ale já opravdu nevím co to je. Rodiče také neví proč to dělá a neustále ji to zakazují, ale řeknou na to, že z toho časem vyroste. Děkuji za názor.
ODPOVĚĎ LÉKAŘE:
Dobrý den. V první řadě je potřeba říct, že informací je málo. Nejdůležitější je totiž zjistit důvod, proč to dělá, ne důvod reálný, ale důvod pocitový (emoční). Čili co ji to způsobuje za pocity, když to dělá. Zda ji to přináší radost, spokojenost, vzrušení, nebo strach, bezmoc a tím, že dělá tyto věci, si pomáhá strach překonat. To jsou všechno velmi důležité informace, k dalšímu léčení a hojení.
Zakazováním se nic nezmění, bohužel se to ještě zhorší, protože to sestra může začít dělat natajno. Pocit studu a selhání, který v ní rodiče vytváří byť v dobré víře, káráním, není podporůrné pro léčení a hojení. Sestra potřebuje pochopení a rozkličování emočního důvodu. Místo zákazů doporučuji rodičům zjistit emoční motiv dítěte, co z toho má, protože tento akt vychází z nenaplněné emocionální potřeby, kterou si jen snaží tímto způsobem naplnit.
-
Dobrý den, bývám často nemocná, za poslední rok jsem měla 6x antibiotika a nedaří se mi najít původc
Dobrý den, bývám často nemocná, za poslední rok jsem měla 6x antibiotika a nedaří se mi najít původce mé slabé imunity. Nekouřím, alkohol piju velmi zřídka, snažím se neprochladnout a dávat na sebe pozor, ale stejně to nezabírá. Je mi 19 let, studuji gymnázium, jsem v maturitním ročníku a popravdě jsem neustále ve stresu. Jsem puntičkářka a perfekcionistka, takže mě každý, byť sebemenší neúspěch ve škole štve a vyčítám si to. Zároveň mám strach z maturity a přijímaček na medicínu, opravdu bych se tam chtěla dostat. Chtěla bych se zeptat, kde by mohla být příčina mých zdravotních problémů? Myslíte si, že by bylo vhodné vyhledat psychologa? Popřípadě, nemáte nějaké rady a tipy jak se nestresovat a předcházet nemocem?
ODPOVĚĎ LÉKAŘE:
Dobrý den, nemoc vždy vychází z psychyckého nastavení člověka. Píšete, že máte hodně strachů, jste puntičkář. Puntičkářství vychází z nevíry v sebe. U vás by bylo potřeba zapracovat na tom, naučit se si věřit. Víra v sebe vám změní i pohled na strachy, protože práce ze strachy bez víry v sebe není moc účinná. Každá nemoc je jen odrazem vaši energie v těle, jelikož se však nezmiňujete jakou nemoc máte, je těžké vám více takto poradit. Krásný den.
-
Dobrý den, máme se synem 2,5 roku problém ohledně jídla když má jíst jídlo které nezná a nelíbí se m
Dobrý den, máme se synem 2,5 roku problém ohledně jídla když má jíst jídlo které nezná a nelíbí se mu tak se pozvrací, když vidí jíst dítě tak se taky pozvrací, ale ... někdy to udělá a někdy ne. Jsme dost bezradní a zatím se nenašel nikdo kdo by nám poradil co s tím. Někdy to vypadá že to dělá schválně, ale někdy vidím že to nedělá. Když byl 8 měsíční tak byl nemocný a skončily jsme v nemocnici, tam se bohužel nechovali moc dobře a od té doby nesnáší nucení do čehokoli. Měl i panický strach i z doktorů, ale to už snad přešlo. Prosím poraďte mi odborníka který by nás dokázal nasměrovat správnou cestou. Děkuji mockrát
ODPOVĚĎ LÉKAŘE:
Dobrý den, to co popisujete je trauma vzniklé z nějaké situace, kterou vaše dítě psychicky neutálo a pokud se trauma neodstaraní, bude se s ním potýkat více či méně celý život. Nucení do jídla není ta příčina, která ho trápí, to je jen venkovní projev psychiky. Pod tím se ukrývá neschopnost a bezmoc se ochránit. Pocit bezmoci vytváří v člověku velký stres. Dospělý si s tím relativně poradí, protože má vytvořené kognitivní myšlení, ale dítě si s tím poradit nemůže, protože do určitého věku kognitivní myšlení nemá a koduje pouze emocionálně. Proto je potřeba u vašeho syna zapracovat na pocitu bezmoci vůči čemukoliv.
Pokud chcete, ozvěte se. Určitě mě vy vyhledavači najdete :)
Často kladené dotazy
-
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na flek, který se mi udělal v podpaží (mírně pod podpažím). Nejprve
Dobrý den, může se jednat o přehnanou alergickou reakci po aplikaci deodorantu…