Dobrý den, mám dotaz ohledně správného vývoje u dítěte, zda je dobré spát společně s dítětem či niko

Dobrý den, společné spaní by neměl být problém. Většina dětí to vyžaduje a s časem od toho sama upustí. Jako řešení se nabízí společná domluva všech tří. Rovnocenné, partnerské nastavení pravidel/hranic ohledně spaní a pak jejich dodržování. Tím rovnocenným a partnerským míním, že dítě má v domlouvání stejně hodnotný hlas jako dospělí. Výsledkem by nemělo být prosté přehlasování (třeba holky něco prosadí a chlap se musí podřídit), ale hledání řešení, kde bude možná shoda všech tří. To, že se nějak dohodnete, samozřejmě neznamená, že se v budoucnosti nemůžete domluvit zas nějak jinak.

Spaní dětí v posteli spolu s rodiči pokud je pravidelné, je nežádoucí a to z důvodu velkého odcizení rodičů. Děti mají rodiče přes den a pokud i rodiče dovolí dítěti, mít rodiče v noci, bohužel menželský či partnerský život většinou dostává hodně zabrat až po čase může i skončit. Ono je důležité nastavit hranice tak, aby to vyhovovalo všem. Samozřejmně jako maminka chcete mít dítě neustále u sebe, je to přirozené, ale jako žena, jako partnerka by jste měla myslet i na svůj život partnerský. Který není automaticky spokojený a šťastný tím, že je spokojené a šťastné dítě.

Pelíškování s dětmi je jistě velmi příjemné pro většinu účastníků. Věřím, že partnerovi se to nemusí líbit ve velkém rozsahu :-).
Nic méně věk dcerky postupně bude umožňovat " rozumnou" dohodu a společné spaní bude sváteční odměna, povzbuzení při trablech bezpečí při nemoci. Musíte si sama dát limity - Př. dovolím to 1x týdně, 2-3 x za měsíc třeba - a bude se vám to lépe dodržovat. Nemělo by to být pravidlo, na které si zvykne a bude ho vynucovat - jen něco zvláštního, občasného, krásného.
- a mohou být všichni spokojeni.

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz a za projevenou důvěru. Na společné spaní rodičů s dětmi neexistuje jednotný názor. Někteří odborníci jej považují za nežádoucí a upozorňují na rizika pro dítě i partnerský vztah. Na druhou stranu zvlášť v posledních letech se stále více i v dětské psychologii prosazují názory vycházející z tzv. kontaktního rodičovství, které naopak zdůrazňují pozitiva společného spaní pro psychický vývoj dítěte, jeho pocit bezpečí, rozvoj sebedůvěry apod., a benefity pro celou rodinu. Jak vlastně naznačuje i Váš dotaz, nejedná se pouze o otázku společného či odděleného spaní, ale spíše o širší otázku výchovného přístupu jako takového. Protože co jeden vnímá jako rozmazlování, druhý může vnímat jako přirozené naplňování potřeb dítěte a naopak. Spíše než o hledání „objektivní pravdy“ jde tedy o hledání přístupu, který jako rodina budete vnímat jako smysluplný a užitečný, a který vám bude vyhovovat. A cesta takového hledání samozřejmě není vždycky jednoduchá, protože do ní vstupují různí lidé s rozdílnou osobní a rodinnou historií, mnohdy odlišnými názory a pohledy a především s různými potřebami. Vaše situace je navíc specifická tím, že Váš parter přišel do rodiny v době, kdy jste již s dcerkou měly ustálený určitý režim, a ani pro něj samotného možná není taková situace jednoduchá.

V první řadě bych Vám doporučila najít vhodnou chvíli a promluvit si o samotě na toto téma otevřeně s partnerem, pokud možno v klidu a bez hodnocení, s respektem k pohledu druhého. Protože ve chvíli, kdy začneme přisuzovat určitým věcem hodnotící znaménka, je velmi snadné sklouznout do sporu a konfliktu. Zkuste partnerovi vysvětlit, co pro Vás společné spaní s dcerkou znamená, co Vám a dceři přináší a jakou máte představu do budoucna. A samozřejmě se ptejte partnera, jak jej vnímá on a jaké má představy, čeho se obává apod. Možná se Vám podaří domluvit se na nějakém kompromisním řešení přijatelným pro obě strany, například umožnit dcerce společné spaní v rámci adaptace po návštěvě u otce/babičky nebo na jiném uspořádání. Až teprve ve chvíli, kdy oba s partnerem budete mít v této otázce spolu jasněji, proberte vše s dcerkou přiměřeně jejímu věku. Dcerka tak nebude stát v ohnisku konfliktu a zároveň bude mít pocit vlivu ve věci, která se jí bezprostředně týká, což je pro dítě velmi důležité. Ujistěte dcerku o tom, že ji máte oba rádi, ať už bude váš spánkový režim jakýkoliv. Pokud by váš konflikt nadále pokračoval, můžete samozřejmě vyhledat i psychologa či terapeuta a jít cestou párového/rodinného poradenství či terapie.

V každém případě Vám držím palce a přeji hodně zdaru na Vaší cestě rodičovstvím.

PhDr. Lenka Chalupníčková