Dobrý den, před 5 lety jsem žila v psychickém teroru. Otec pil, bil matku, dělal hodně scény, byl a
11
Počet odpovědí:
Dobrý den,
před 5 lety jsem žila v psychickém teroru. Otec pil, bil matku, dělal hodně scény, byl agresivní, psychicky nás týral, občas i chytl tak, aby nás to bolelo. Nyní s ním již skoro čtvrtým rokem nežiji. Navštěvovala jsem ho na víked jednou za dva týdny, postupně jsem to však začala ubírat a nyní jsem se rozhodla, že s ním v kontaktu být nechci. Má to jednoduchý důvod, mám kvůli němu problémy psychického charakteru. Již několik let špatně spím, poslední týden jsem se vůbec nevyspala. Vždy v půl druhé ráno se probudím a většinou tak do páté hodiny ranní jsem vzhůru (vstávám před šestou). Nespavost se střídá s psychickými problémy, pravděpodobně stavy úzkosti. Ty mají různou intenzitu, ale vždy to vyvolá něco, v čem se angažuje otec, byť jen kontext. Vždy se jedná o zrychlený tep, zimu a zároveň horko, pocit prázdnoty a zároveň možné vnitřní exploze, třas, slzy v očích a veliké problémy s dechem, vždy se nemohu pořádně nadechnout a lapám po dechu. Poslední záchvat jsem měla v sobotu, kdy jsem se s tátou potkávala v průběhu celého dne na rodinné oslavě, kde jsem byla nucena být. Byl jak jinak než opily, choval se nevhodně k mé osobě i k ostatním. Křičel na mě, byť stál krok ode mě tak, že to slyšela celá místnost a to jen kvůli kávě. Povykoval na mě během celého večera. Chtěl vysvětlit nedávný telefonát, kdy jsem byla psychicky na dně a řekla, že ho nemohu vídat ani s ním mluvit, protože je ve mně neco ve mně špatně a nemohu mu odpustit to, co udělal. Několikrát jsem se mu to pokoušela dovysvětlit, ale odpověd byla vždy stejná: já jsem nic neudělal. Od neděle právě nespím. Neustále se mi opakuje jeden sen: nalézám otce mrtvého v jeho domě, týden ho nikdo nehledal a já se zhroutím, protože jsem mu jeho činy nestihla odpustit.
Co mám dělat (je mi sedmnáct).
před 5 lety jsem žila v psychickém teroru. Otec pil, bil matku, dělal hodně scény, byl agresivní, psychicky nás týral, občas i chytl tak, aby nás to bolelo. Nyní s ním již skoro čtvrtým rokem nežiji. Navštěvovala jsem ho na víked jednou za dva týdny, postupně jsem to však začala ubírat a nyní jsem se rozhodla, že s ním v kontaktu být nechci. Má to jednoduchý důvod, mám kvůli němu problémy psychického charakteru. Již několik let špatně spím, poslední týden jsem se vůbec nevyspala. Vždy v půl druhé ráno se probudím a většinou tak do páté hodiny ranní jsem vzhůru (vstávám před šestou). Nespavost se střídá s psychickými problémy, pravděpodobně stavy úzkosti. Ty mají různou intenzitu, ale vždy to vyvolá něco, v čem se angažuje otec, byť jen kontext. Vždy se jedná o zrychlený tep, zimu a zároveň horko, pocit prázdnoty a zároveň možné vnitřní exploze, třas, slzy v očích a veliké problémy s dechem, vždy se nemohu pořádně nadechnout a lapám po dechu. Poslední záchvat jsem měla v sobotu, kdy jsem se s tátou potkávala v průběhu celého dne na rodinné oslavě, kde jsem byla nucena být. Byl jak jinak než opily, choval se nevhodně k mé osobě i k ostatním. Křičel na mě, byť stál krok ode mě tak, že to slyšela celá místnost a to jen kvůli kávě. Povykoval na mě během celého večera. Chtěl vysvětlit nedávný telefonát, kdy jsem byla psychicky na dně a řekla, že ho nemohu vídat ani s ním mluvit, protože je ve mně neco ve mně špatně a nemohu mu odpustit to, co udělal. Několikrát jsem se mu to pokoušela dovysvětlit, ale odpověd byla vždy stejná: já jsem nic neudělal. Od neděle právě nespím. Neustále se mi opakuje jeden sen: nalézám otce mrtvého v jeho domě, týden ho nikdo nehledal a já se zhroutím, protože jsem mu jeho činy nestihla odpustit.
Co mám dělat (je mi sedmnáct).
Přestaň se s ním stýkat.Není to je Tvá povinnost. V první řadě se teď starej pouze o sebe, aby jsi byla spokojená a šťastná. Z Tvého emailu je zřejmé, že s ním nebydlíš ve společné domácnosti. Nemusíš mu odpouštět, on se má chovat slušně a hezky, ze jména k Tobě. Pokud se tak chovat neumí, tak nevidím žádný důvod aby si s ním kontaktovala.To že je Tvůj biologický otec není žádný důvod.Pokud se od něho "neodřízneš", tak se budeš stále cítit špatně.Uspořádej si život podle sebe, tak jak se to líbí Tobě.Pokud nemáš kde bydlet, najdi si domov mládeže - kde můžeš jako studentka, či učnice bydlet.
Hezký den
Hezký den
Odpověď – online konzultace
Potřebujete-li odbornou radu, rezervujte si online konzultaci. Specialista Vám dobře poradí i na dálku.
Zobrazit profily specialistů Jak to funguje?
Je dobře, že to řešíte a nenecháváte si své problémy pro sebe. To, že takto uvažujete už v takhle nízkém věku a že se tomu chcete aktivně postavit znamená dobrou šanci, že se svých nočních můr a dalších potíží dokážete zbavit. Co můžete teď, v 17 letech udělat? Například mluvit o tom s někým, kdo vám pomůže, máma, kamarádka, někdo blízký. Potom dál pracovat na řešení toho, kdy a zda vůbec musíte otce vídat a být s ním v kontaktu. Budete-li k tomu nucena proti vaší vůli, sdělte OSPODu svůj názor a své zkušenosti, popište jim, co to ve vás zanechalo. Sama můžete kontaktovat i psychologa, nebo třeba zavolat na linku důvěry.
Dobrý den, myslím si, že potíže, které popisujete jsou závažné (u záchvatů jde zřejmě o panické ataky) a vyžadují odbornou péči. Doporučil bych Vám tento postup: zajít za pediatrem (můžete hned a řešit akutně spánek), po poradě s ním se zřejmě objednat na psychiatrii a najít si kvalitního a zkušeného psychoterapeuta, který se Vám bude pravidelně a nejspíše dlouhodobě věnovat (u placeného přímo to může jít rychle, u terapeuta na pojišťovnu počítejte s dlouho objednací dobou). Jelikož nevím, odkud jste ani na koho jste se na těchto stránkách obracela, nemůžu Vám doporučit nikoho konkrétního ve Vašem okolí. Radit na dálku, jak máte danou situaci řešit si netroufnu, to vyžaduje osobní kontakt. Držím palce! T. Bolek
Dobrý den. Z vášho příběhu je znát, že máte navzdory těžkostem na situaci náhled a udělala jste určitě zdravé rozhodnutí otce "odříznout". To co popisujete (zrychlený tep, horko, problémy s dechem...) jsou symptomy akutní úzkosti, které beze sporu souvisí s dlouhodobým stresem, který jste v rodině zažívala. Jedna věc je bezprostřední řešení situace, kde skutečně bude asi nejlepší se pro teď s otcem nestýkat vůbec, abyste se nevystavovala kontaktu, který vám pravděpodobně stejně nic nedává, ale vámi otřásá a bere vám rovnováhu. Druhá věc je, že srovnání se s podobnou historii v rodině chce čas. To, že přemýšlíte o odpouštění otci navzdory tomu, jak brutálně se choval, je známkou vaší vnitřní síly. Zároveň bych ale na nic nespěchal - určitě máte kolem toho mnoho různých intenzivních pocitů, možná i protichůdných, které budou chtít zpracovat... Doporučoval bych práci se zkušeným terapeutem či terapeutkou. Pokud máte pocit, že terapie by byla pro vás finančně příliš náročná, klidně mi napište a dám vám tipy. Existují terapeuti i pracoviště s "dotovanými" cenami pro lidi, kteří třeba nejsou aktuálně v dobré finanční kondici. Držte se! Matej H.
Dobrý den, vidím, že vám na vaše dotazy odpovědělo už několik psychologů a celkem obšírně a myslím, že také srozumitelně. Moje odpověd je stručná, skutečně vám doporučuji objednat se a řešit vše s odborníkem v soukromí a v bezpečí individuálního přístupu odborníka.
Dobrý den, také bych Vás ráda podpořila ve vyhledání odborné pomoci. Píšu "Vás", protože Váš přístup k situaci se mi jeví velmi zralý. Včetně toho, že jste se rozhodla aktuálně kontakt s otcem přerušit.
K názorům předešlých odborníků bych jen doplnila, že hledat schopnost odpustit je důležité. Ale cesta k tomu vede přes uvědomění, prožití a zpracování mnoha různých pocitů, které ve Vás historie s otcem a také kontakt s ním rozezněly. V tom může být právě velmi dobré mít někoho, kdo Vám v tom bude citlivě a pevně stát po boku. Na závěr jen: dejte si čas, nespěchejte na sebe. Zdravím a držím palce.
K názorům předešlých odborníků bych jen doplnila, že hledat schopnost odpustit je důležité. Ale cesta k tomu vede přes uvědomění, prožití a zpracování mnoha různých pocitů, které ve Vás historie s otcem a také kontakt s ním rozezněly. V tom může být právě velmi dobré mít někoho, kdo Vám v tom bude citlivě a pevně stát po boku. Na závěr jen: dejte si čas, nespěchejte na sebe. Zdravím a držím palce.
Dobrý den, připojuji se ke kolegům a vzhledem k tomu, že si zde hlídáte anonymitu, mohu jen vyzdvihnout třeba pro začátek využití linky důvěry. S pozdravem M. Sz
Dobrý den, na to, že vám je 17 roků, velmi dobře popisujete svůj psychický stav. Umíte to pojmenovat, takže předpokládám, že už jste u nějakých odborníků s touto problematikou byla a nijak moc vám to nepomohlo, mám pravdu? To co popisujete je problém nastaveného vztahu s vašim otcem a vašim přesvědčením, že se nemůžete nijak bránit, nic s touto situací udělat, co by vám pomohlo. Tato dynamika vás uvrhá do stavu bezmoci a beznaděje.
V první řadě vám chci říct, že řeší na váš problém je. To řešení souvisí s naučením se, nastavit si správné hranice, mezi vámi a otcem. Podle toho, co popisujete má váš otec ego, přichycené k vítězství, to znamená, že musí být podle jeho a vy máte ego, přichycené k oběti, takže ať děláte co děláte, nic není dost dobré. V této dynamice platí fakt, že funguje pouze a jedině tehdy, když jsou naplněny ve vztahu obě strany. To znamená bez vítěze není oběti, bez oběti není vítěze. Musíte se naučit, nebýt vůči otci oběť, což se krásně udělá nastavováním si zdravých hranic.
V první řadě vám chci říct, že řeší na váš problém je. To řešení souvisí s naučením se, nastavit si správné hranice, mezi vámi a otcem. Podle toho, co popisujete má váš otec ego, přichycené k vítězství, to znamená, že musí být podle jeho a vy máte ego, přichycené k oběti, takže ať děláte co děláte, nic není dost dobré. V této dynamice platí fakt, že funguje pouze a jedině tehdy, když jsou naplněny ve vztahu obě strany. To znamená bez vítěze není oběti, bez oběti není vítěze. Musíte se naučit, nebýt vůči otci oběť, což se krásně udělá nastavováním si zdravých hranic.
Dobrý den, pocity a stavy, které popisujete, jsou tzv. restimulací - čili znovupřipomenutím toho, co jste v minulosti opakovaně zažívala ve stresujících situacích s otcem. Také do snů se Vám promítají nepříjemné zážitky z dřívější doby, vzpomínky, které s sebou nesou silný emocionální náboj. Staré rány je potřeba zahojit, pak se budete cítit lépe a vyrovnaná psychika Vám umožní zase klidně spát. Nejefektivnější technikou, jak se těchto stavů zbavit, je regresní postup, a to buď v bdělém stavu, anebo v hypnóze. Pokud si vyhledáte regresního terapeuta, budete absolvovat několik sezení a postupně se budete z vlivu minulosti dostávat. Zpracování traumatizujících scén z minulosti je důležité také proto, aby se Vaše stavy už v budoucnu nevracely, a to ani v podobných situacích (stres, zvýšený hlas apod.), ani např. při setkání s otcem. Zároveň lze dosáhnout toho, abyste ve svém pozdějším partnerském vztahu nenarážela na obdobné situace nebo pocity, které znáte z domova. Obvykle se to totiž po určité době vztahu objeví. V případě zájmu mi napište. Přeji Vám hodně zdaru na Vaší cestě, L. Skulilová, psycholožka, terapeutka
Dobrý den, pokud jste z Kladna či jeho okolí, můžeme se domluvit na konzultaci. Jste již skoro dospělá, můžete si svůj život již korigovat sama. Není Vaší povinností navštěvovat otce, pokud nechcete a navíc Vám tyto návštěvy nedělají dobře. To, abychom uměli žít šťastný život, tedy život, jaký chceme, je důležité zejména: Mít se ráda. Tedy Vy jste ta, která se musí naučit nastavovat své hranice a rozhodovat, kdo je smí překročit a kdo ne...To, aby se člověk mohl mít rád, musí ale cítit svoji vlastní hodnotu (jsem hodnotná, zasloužím si mít se dobře atd...). Pokud člověk ale vyrůstá tam, kde je znehodnocován (špatné chování otce, např.), tam je hodnota sebe sama narušená. Terapie by se tedy měla zaměřit právě na posílení této sebe-hodnoty a seb-vědomí. ..Zdraví Vás a drží palce PhDr. Renata Luxová
Dobrý den,
na svůj věk se vyjadřujete velmi vyspěle, je vidět, že jste nad vším hodně přemýšlela a zřejmě i hledala v různých zdrojích informace o Vašich potížích. Stejně jako většina mých kolegů a kolegyň jsem toho názoru, že byste měla vyhledat odborníka z oblasti psychologie či psychoterapie, který Vám pomůže nastavit jasné hranice ve vztahu s otcem a posílit sebeúctu.
na svůj věk se vyjadřujete velmi vyspěle, je vidět, že jste nad vším hodně přemýšlela a zřejmě i hledala v různých zdrojích informace o Vašich potížích. Stejně jako většina mých kolegů a kolegyň jsem toho názoru, že byste měla vyhledat odborníka z oblasti psychologie či psychoterapie, který Vám pomůže nastavit jasné hranice ve vztahu s otcem a posílit sebeúctu.
Stále hledáte odpověď. Položte další dotaz
Veškerý obsah publikovaný na portálu ZnamyLekar.cz zejména Otázky a odpovědi, má pouze informativní charakter. Internet nepředstavuje plnohodnotnou náhradu lékařské péče poskytované specialistou.