Dotazy od pacientů (16)

Dobrý den,
Vážená paní Kateřino, zmiňujete problematiku Vašeho chlapečka. Z vašich slov vnímám u vašich dětí sourozeneckou rivalitu, která je běžná a u dětí i důležitá. Děti si tak učí také bránit, zvládat frustrační zátěž a také se učí, jak se jinak bránit než jen agresí. A to je právě ta úloha pro dospělé. AŤ JSOU TO RODIČE, UČITELÉ, VYCHOVATELÉ ATD. Chce to opravdu věnovat čas k vysvětlování, ukázat dítěti jiný pohled, jinou možnost, ale poskytnout mu i zpětnou vazbu, že vnímáte, že je hodně naštvaný atd. Věřím, že vy neděláte nic špatně. Maminky se vždy snaží dělat pro své dítě to nejlepší. Možná zkuste vyhledat také dětského psychologa, který Vás může v tomto náročném období provázet. Držím Vám moc palce. Mějte hezký den Martina Rezková

Dobrý den,
Vážená paní Moniko, děkuji Vám za Váš kontakt. Zmiňujete vaší "žárlivost", která vás provází a zároveň je nějakou překážkou ve vašem vztahu s manželem. Jestli Vám mohu doporučit, zkuste nějakou terapeutickou péči, kde se zaměříte právě na odbourání žárlivosti apod. a posílíte si tak svojí sebehodnotu. Žárlivost má jistě nějaké kořeny, možná nepříjemné zážitky, nevím. Moc Vám držím palce a přeji jen pohodový život. Mějte se hezky Martina Rezková

Dobrý den,

Vážená paní Heleno, hypnoterapii Vám mohu jen doporučit. Jen bych Vám chtěla doporučit si vybrat opravdu odborníka, který má psychologické vzdělání a výcvik v hypnoterapii. Moc Vám držím palce, aby bylo už jen lépe. Hezký den Martina Rezková

Dobrý den,
děkuji Vám za Váš dotaz. Nezmiňujete, zda Vašemu chlapečkovi někdo pomohl vzniklé trauma zpracovat? To, co zmiňujete, muselo být pro Vašeho syna opravdu šokem, musel být plný strachu, bezmoci. To, že je úzkostný, to jsou zřejmé symptomy úzkostného stavu. Také vnímám, že mu kleslo sebevědomí a dává si vinu za vše, co se přihodilo. Jeho agresivní chování a výčitky vůči Vaší osobě může být jen ventil toho, co má v sobě. Maminko, určitě bych Vás chtěla podpořit k akutní návštěvě psychologa, psychoterapeuta a veškeré posttraumatické stavy pomoci chlapci zpracovat. Myslím, že i pro Vás celá situace je tíživá. Držím Vám moc palce zdravím Martina Rezková

Dobrý den,

Vážená maminko, děkuji Vám za Váš dotaz. Vždy je pro rodiče těžká situace, když vnímáte od prarodičů tzv. nejednotná výchovu a nerespekt Vámi nastavených pravidel pro Vašeho syna. To, že odmítá cvičit je asi normální. Je to pro dítě něco nepříjemného, tak to odmítá dělat. Dítě nedokáže vyhodnotit, že je to pro něj to správné a důležité. Zkuste nějakou motivaci, nastavit odměnu a hned zpětnou pozitivní vazbu. Dítě by mělo po cvičení dostat něco, na co se bude těšit, aby bylo pro něj snadnější zátěž překonat. Vždy u společného bydlení dvou generačních rodin je důležité nastavení vzájemných pravidel, respektu. To, jak se k Vám chlapeček chová je důsledkem nejednotné výchovy jako v rodinném celku, ne jen Vaším výchovným přístupem. Chlapec se tak učí posouvat hranice a manipulovat. To ale pro něj není výchovné. Ráda bych Vám doporučila rodinnou terapii. Najděte si nějakého dobrého rodinného terapeuta a zkuste touto cestou znova nastavit pozitivní vazby ve Vaší rodině. Držím Vám moc palce zdravím Martina Rezková

Dobrý den,
Vážená maminko, děkuji Vám za Váš dotaz. Nekomunikující dítě je mimo normu. U dvánácttileté dívky je zřejmá problematika, která je důležitá řešit za pomocí odborníků. Doporučuji co nejdříve se spojit s dětským psychologem. Pravděpodobně se bude jednat o selektivní mutismus. Je určitě důležité s odborníkem vše do hloubky zmapovat a prověřit. Držím Vám palce

Dobrý den,
Vážená maminko, děkuji Vám za Váš dotaz. Zmiňujete, že Vaše holčička se již večer i přes den bez plenky. Ale problematika se ukazuje jen v přítomnosti bratránka. Je patrné, že se Vaše holčička hluboko ponoří do hry s bratránkem a potřeba toalety je pro ni vedlejší. Vnímám, že se snažíte se jí dotazovat, ale ona Váš dotaz nereaguje.Pravděpodobně je pro Vaši holčičku hra velmi důležitá a je pro ni těžké si přestat hrát a odběhnout na toaletu. Chtěla bych Vásocenit, že se snažíto tomupředejít a průběžně se dotazujete. Jen bych se přiklonila nejednat po zlém, ale spíše dítěti vše vysvětlit a za úspěch hodně pochválit. Věřím, že se časem vše zklodní a bude v pořádku. V případě zhoršení doporučuji navštívit dětského psychologa.

Dobrý den,
děkuji Vám za Váš dotaz. Chtěla bych Vás nasměrovat určitě k dětskému psychologovi. Výbuchy vzteku atd. je něco mimo normu chování dítěte. Psycholog s Vámi hlouběji zmapuje anamnézu dítěte i rodinnou anamnézu. Pak Vám jistě řekne, jak dále pokračovat ve výchově, v terapii, nebo zda kontaktovat další odborníky. Někdy stačí jen jiný přístup k dítěti, jiné formulace komunikace, jiný denní rituál dítěte apod. Držím Vám moc palce Dr. Martina Rezková

Dobrý den,

děkuji Vám za Váš dotaz. Ano, tento termín znám. Jestli Vás mohu poprosit, zvažte udělat krok a kontaktovat psychologa, psychoterapeuta, který Vám pomůže tuto problematiku zpracovat a nastavit Váš denní život do stavu, aby Vám vše nekomplikovalo život. Zmiňujete, že se touto problematikou potýkáte od dětství, je to asi na delší terapii s odborníkem. Chtěla bych Vás ale ocenit, že máte na sebe sebenáhled a uvědomujete si problematiku a chcete s tím něco dělat. To už je první krok ke změně. Držím moc palce a zdravím Dr. Martina Rezková

Dobrý den,
děkuji Vám za Váš dotaz. Vážená maminko, těžko takto úplně poskytnout přesnou diagnózu. Potřebovala bych Vašeho chlapečka vidět a s Vámi zmapovat hlubší anamnézu. Může být z různých důvodů. Může mít pocity nedůvěry, může být selektivní mutismus atd. Opravdu si nedovolím takto vytvořit bližší diagnózu a radu, potřebuji vědět více. Jestli Vám mohu poradit, zkuste navštívit dětského psychologa a vše spolu probrat. K druhému dotazu, asi Vám povím to samé, potřebovala bych vědět více. Denní činnost dítěte, životosprávu dítěte, rodinné zázemí atd. Nezmínila jste, zda čtete pohádky, zpíváte ukolébavky, vyprávíte příběhy. Hlazení dítěte apod. Ale z Vašich slov vnímám, že máte zájem o dítě a dělat vše nejlépe, to velmi oceňuji. Zkuste vše probrat s dětským psychologem, uvidíte, že společně vše dobře zvládnete. Mějte se hezky Dr. Martina Rezková

Dobrý den,
Vážená paní Baranová, děkuji Vám za Váš dotaz. Jednak paní učitelka není kompetentní k určování dg. ADHD. To může určit jen klinický psycholog, pedopsychiatr. Doporučovala bych psychologické vyšetření ohledně podezření na dg. ADHD. Když se dg. potvrdí, tak přistupovat k dítěti dle rad psychologa. Zajistit dítěti možnost sociálních nácviků. V Plzni tuto službu velmi dobře praktikuji ve Středisku výchovné péče - Výcvik sociálních dovedností. Dítě dochází na psychoterapeutickou skupinu a učí se tam v kolektivu tyto dovednosti pod vedením odborníka. Chtěla bych Vás moc ocenit, že vy jako rodiče zvládáte tuto problematiku s láskyplným přístupem a pevností. Přeji hodně štěstí Dr. Marina Rezková

Dobrý den,
to záleží jak je dítě staré a jak je osobnostně a psychicky nastavené. Např. s malými dětmi cca od 3-6ti let vedu konzultace, terapie převážně formou "Nedirektivní terapie", nebo práce s pískem. Kde je s dítětem pracováno formou hry. Dítě je tak uvolněné a hra je pro něj přirozená. Váš syn je již asi školák. Nevím v jakém ročníku. Je třeba vše hlouběji zmapovat. Aspektů problematiky může bát opravdu více od šikany, po interpersonální problematiku dítěte apod. Opravdu bych potřebovala dítě vidět a více zmapovat. Děkuji Vám za pochopení a přeji hezký večer Martina Rezková

Dobrý den,
děkuji Vám za Váš dotaz. Ano u rok a půl starého chlapečka se to dá připsat k vývojové fázi hledání sám sebe Dítě si zkouší, kam až může. Neví ještě, že je to něco špatně. Teprve se učí co se může, co se nesmí. Ano, je to v tomto věku hodně o dospělých (rodičích, učitelkách apod.). Nepřikláním se k trestům v tomto případě, v tomto věku. Spíše doporučuji chlapečka nenásilně zadržet, chytnout mu ruku, a popsat, že to toho druhého bolí, že je pak smutný a plačtivý. Vést dítě k nápravě, změně, např. pohlazení, toho druhého. A za to ho pak pochválit, že tak je to správné. Ukazovat dítěti tu správnou cestu. Chce vše hodně trpělivosti, klidu, lásky, která se ve výchově vyplatí. Kdyby se chování touto cestou neměnilo, doporučuji zvážit spolupráci s dětským psychologem, psychoterapeutem. Držím Vám palce a přeji hezký den Martina Rezková

Dobrý den,

moc se Vám omlouvám za pozdní odpověď, byla jsem na dovolené mimo ČR. Děkuji Vám za Váš dotaz. Jak popisujete, zmiňujete problematiku v interpersonální oblasti již na ZŠ. Popisujete obavu a strach ze selhání v komunikaci s druhými lidmi. Vnímám zvýšenou nedůvěru sám v sebe. Možná jste mezi lidmi stažený. To vše pramení z nejistoty, strachu. Popisujete, že Vám pomáhá alkohol, pak jste jiný člověk. Ano, alkohol uvolňuje zábrany, snižuje kontrolu nad sebou. Po zboření této zdi jste pak ten uvolněný, spontánní. Myslím, že by jste měl kontaktovat nějakého psychologa, psychoterapeuta, který by Vám pomohl zbourat tu zeď a mohl jste být tím uvolněným, spontánním, sebejistým člověkem. Držím Vám moc palce a přeji jen zlepšení této překážky. Mějte hezký den Martina Rezková

Dobrý den,
děkuji Vám za důvěru a váš dotaz. Myslím, že půl roku, jak popisujete je opravdu dlouhá doba. Jde vidět, že Vaše očekávání, že to přejde se změnilo již i ve stranění lidí. Vnímám, že už není sila ani potkávat lidi, někdy jdou i slzy. Moc ráda bych Vám pomohla, ale mám od Vás málo informací. Potřebovala bych vědět od Vás více, nebo Vás aspoň vidět a vnímat Vás. Věřím, že mi chápete a rozumíte. Chtěla bych Vás touto cestou podpořit zkontaktovat nějakého psychologa, kde by jste měla prostor s ním vše probrat a tak možnost vše zase změnit, tak jak vy doopravdy potřebujete. Přeji Vám hodně štěstí a hlavně hodně síly a odvahy udělat ten první krok ke změně. S pozdravem a přáním klidnějšího dne Martina Rezková

Dobrý den,
ano, u mne se konzultace hradí (500,-Kč/60 min.). S pojišťovnou nemám uzavřenou smlouvu. S pozdravem a přáním hezkého dne Martina Rezková