Dotazy od pacientů (29)

Hello Dagmar, thank you for your question. I can surely help you. I am a jungian oriented psychologist and psychotherapist in training who provide sessions in English. I can welcome you without waiting yet this or the following week. Kind regards Karel

Dobrý den,

pokud má mutismus (nemluvnost) dcery již závažnější dopad na její fungování ve škole, pak návštěva psychologa může jedině pomoci a mohu ji vřele doporučit. Vaší dceři by pomohl individuální psychoterapeutický vztah, spíše než jakákoliv forma rodinné psychoterapie nebo konzultací. Důležité je, jednak aby ona sama si psychoterapeuta vybrala, nebo měla tu možnost si vybrat takového, ke kterému bude mít důvěru. A dále aby rodiče psychologa/psychoterapeuta nezatratili hned po první konzultaci, kdy se mu dceru nepovede rozmluvit. Řešení tzv. elektivního mutismu (výběrové nemluvnosti) je skutečně běh na delší trať, protože nejde o jednoduchý problém.

Srdečně zdravím a přeji brzké zlepšení

Karel Flaška

Dobrý den, je zcela běžné, že se to na počátku nedaří. Nicméně už to je dost dobrá zakázka do terapie - naučit se vyjadřovat svoje pocity. Terapeut je od toho, aby Vám pomohl najít tu Vaší cestu, kudy volně teče řeka Vaší energie, nebo jí alespoň sám aktivně nezahrazoval. Někomu to jde přes slova, někomu pomáhají obrazy, kresby, jinému hudba či tanec, někdo komunikuje jenom pomocí svých snů, které do terapie přináší, menší děti to vyjadřují nepřímo hrou, kterou inscenují, puberťáci mi zase pouští písně z youtube, které nějak vystihují, co prožívají a co by mi jinak sdělit nedokázali. Možností je zkrátka spousta a terapeut Vás do žádné tlačit nebude, ani Vás nebude hodnotit za to jak se Vám daří "se vyjadřovat" nebo "projevovat". Srdečně zdravím Karel Flaška

Dobrý den, doporučuji neodkladné objednání se k odborníkovi. Telefon na mne viz v sekci "kontaktní údaje" na mém profilu nebo na webových stránkách, viz tamtéž.

Dobrý den,

dobře, že se ptáte. Sebepoškozování je v jakémkoliv věku varovným signálem a cílené psychologické vyšetření syna dětským psychologem je proto nepochybně indikováno.

Můžete se objednat ke mně nebo k některému z mých kolegů či kolegyň.

Srdečně zdravím

Karel Flaška

Dobrý den,

úzkost a nejistota v kontaktu s druhými lidmi, tzv. sociální úzkost, má zpravila velmi dobrou odezvu jak na individuální, tak skupinovou psychoterapii. Prognóza je opravu velmi dobrá. Proto doporučuji začít co nejdříve. Doporučuji také nejprve navázat důvěrný a bezpečný vztah v rámci individuální psychoterapie a teprve poté se odvážit do terapie skupinové, kdy oba dva procesy pojedou paralelně a Váš individuální psychoterapeut Vám bude po celou dobu oporou.

Přeji brzké osvobození ze zajetí úzkosti a nejistoty. Máte dobré vyhlídky na uvolněnější a šťastnější život.

Karel Flaška

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz.

Případy bolestí hlavy, kdy se nepodaří vypátrat žádnou somatickou příčinu a kdy jsou tyto bolesti dokonce třeba i zcela farmakorezistentní (nereagují na léky ani takto silné), jsou zcela jednoznačnou indikací pro psychoterapii.

Zpravidla se podaří při sejmutí podrobné anamnézy vypátrat časově odpovídající "spouštěč", nebo alespoň dát této bolesti smysl v kontextu toho, jak člověk přistupuje k životu, myslí, jedná a vztahuje se k druhým lidem nebo k sobě samému. Úlevu od bolesti pak přináší (na rozdíl od analgetik již trvale) pochopení smyslu nebo cílené zpracování bolest vyvolávající události. Nezřídka totiž tzv. migrenosní cephalea (laciky migréna), resp. bolest somatická, bývá užitečnou obranou před plným uvědoměním si nějaké závažnější bolesti duševní. Psychoterapie může pomoci tak, že v bezpečném prostředí a důvěrné atmosféře umožňuje povolení obran a otevření se této bolesti duševní jejíž propracování pak přináší trvalou úlevu.

S přáním brzkého uzdravení

Karel Flaška

Dobrý den, pravděpodobně jste zvýšeně úzkostná a nejistá a máte nízké sebevědomí, málo důvěřujete vlastím pocitům, myšlenkám, málo pevně stojíte sama v sobě a představa, kterou máte o tom, jak Vás vidí druzí lidé je pro Vás důležitější, než Vy sama. Podpůrnou individuální psychoterapii Vám mohu jedině doporučit. Zasloužíte si ji. S přáním brzké úlevy Karel Flaška

Dobrý večer paní Stenzlová,

moc děkuji za Váš dotaz. Procházíte společně se svou sestrou jistě velmi náročným obdobím (ztráta původního domova, rodiny, zvykání si na nové prostředí, hledání a budování nového bezpečného místa, bezpečné podoby soužití s novými lidmi, hledání nových smysluplných životních cílů... teprve pak zpracování traumatické minulosti), ve kterém je odborná psychoterapeutická péče a podpora téměř nutností, má-li se předejít vážným komplikacím.

Je důležité si uvědomit, že pomoc potřebuje jak Vaše sestra, tak Vy sama. Mnoho lidí, kteří hledají pomoc pro své blízké, v takové situaci zapomíná na sebe a přitom jsou těmi nejdůležitějšími osobami v procesu léčení a úzdravy. Doporučuji Vám co nejdříve navštívit psychologa-psychoterapeuta, který by na základě podrobnějších informací zhodnotil vážnost stavu, vyslovil hypotézy o příčinách a stanovil léčebný postup (pravděpodobně kombinace individuální psychoterapie sestry a podpůrných konzultací pro Vás jako pečující osobu). Je možné, že se situace neobejde také bez spolupráce s psychiatrem, která může a nemusí obnášet dočasnou podpůrnou medikaci (dle závažnosti stavu)

Je také důležité, aby Vaše sestra měla možnost si vybrat člověka, se kterým se bude cítit bezpečně a k němuž se bude moci vytvořit důvěrný terapeutický vztah, což znamená někdy i delší období hledání, než si oba "sednou". Jakákoliv snaha o léčbu by rozhodně neměla Vaši sestru vystavovat dalším pocitům bezmoci a ztráty kontroly nad vlastním životem.

Pokud jde o řezání, to často bývá důsledkem pocitu vnitřní prázdnoty, která vznikne následkem intenzivního pocitu opuštění významnou osobou (rodičem/partnerem), k němuž měl člověk silný citový vztah. (Analogie rané zkušenosti dítěte, které ještě neumí mluvit a náhle ztratilo matku). Člověk pak zažívá velmi bolestivý a tísnivý pocit jakoby sám bez tohoto vztahu neexistoval, spojený navíc s pocitem viny a představou, že své opuštění sám způsobil/zavinil. Řezání pak současně znamená potvrzení existence ("Cítím bolest, tedy nejsem mrtvá, žiju.") i sebetrestání za fantazijní příkoří, pro které mě milovaný člověk opustil. Takovýto prožitek prázdnoty, neexistence, bezmoci, viny a bolesti je však obtížné komunikovat a vetšinou o něm nelze dlouho ani v terapii hovořit tak, jako já nyní o něm píšu. Člověk de facto tyto pocity prožívá a komunikuje na úrovni fyzické bolesti, tedy právě řezáním (sebepoškozováním). Naléhavé nesnesitelné pocity, které sestra prožívat ve skutečnosti vlastně nemůže, nyní Vy na základě Vaší empatie přijímáte "vyslané" od své sestry. Naštěstí pro ni i pro sebe správně čtete jejich význam a hledáte pro sestru pomoc, za což Vám chci vyjádřit velkou vděčnost a podporu ve Vašem hledání.

Ve Vašem sdělení také cítím strach z toho, že by Vaše sestra mohla v nějaké těžké chvíli svou agresi namířit vůči Vaší dceři. To je zcela pochopitelná a častá obava rodičů v takové situaci a máte na takové pocity právo. Zpravidla však ten, kdo se sebepoškozuje, směřuje své nepřátelské pocity a svou agresi výlučně proti sobě samotnému, a proto mnohem větší je riziko, že ublíží sobě než svému okolí. Je tedy nezbytné, aby psychoterapeut nebo psychiatr co nejdříve zhodnotil a případně vyloučil riziko sebevražedného pokusu.

Pokud budete mít důvěru ke mně, rád Vás samozřejmě přijmu ještě tento týden. Rozhodně však s návštěvou odborníka neotálejte.

S přátelským pozdravem

Karel Flaška