Dotazy od pacientů (29)

Dobrý den,

děkuji za Vaši otázku. Zabývám a moc rád. Jenom ode mě nečekejte diagnózu a papír na synovu hlavu. Důležitější než včasná diagnóza, je zde včasná terapie, a teď nemyslím tu behaviorální (standardizovat chování nebo něco nacvičit), která není špatná, ale sama o sobě nestačí, ale vztahovou, takovou, která jim umožní dát vnitřnímu prožívání strukturu, která dětem s PAS chybí. Odtud ta obrovská úzkost ze změn, ze všeho nového, z cizích druhých, z hluku. Ale zároveň také fascinace schématy, řády, obecně strukturou, neboť nás všechny přitahuje to vnější, co chybí uvnitř. Zároveň se nevzdávám hypotézy, že Váš syn je jenom "puntičkář" :-), ale než Vám to potvrdím nebo vyvrátím, raději bych s ním strávil aspoň pár hodin a trochu ho poznal.

Srdečně

Karel Flaška

Dobrý den,

nenapíšu Vám hotovou odpověď. Jenom se Vás pokusím inspirovat k Vašemu vlastnímu řešení.

Jestliže se dítě ptá, pak nutně potřebuje odpověď, aby se mohlo dál myšlenkově a emočně rozvíjet. A proto je moc dobře, že jste se nenechala odbýt a pátráte dál po řešení.

Spíše než o jednu "magickou odpověď", či "pravdu faktů" jde o způsob odpovídání. Jde o to, aby Vaše odpověď byla pro dítě podnětem k dalšímu přemýšlení a aby mohlo dále rozvíjet rozhovor s Vámi. Je potřeba odpovídat jednoduše, v rozsahu slovní zásoby, kterou u svého vnuka očekáváte. Bezpečným začátkem může být například odpověď na otázku "Kde je maminka?" ... "V nebíčku." To je odpověď využívající dětskou, pohádkovou, nebo také říkáme symbolickou řeč, která je pro děti nejsrozumitelnější. Tímto začátkem získá Váš vnuk možnost si maminku, resp. představu maminky někam umístit v čase a prostoru a vztahovat se k ní. Takhle skutečnost je pro Vašeho vnuka, myslím si, nyní psychologicky nejdůležitější. Potřebuje smysluplnou odpověď na to, proč když maminku hledá, nemůže ji najít. Dobře poslouží k tomuto upokojení i nějaký prostor doma, kde bude mít fotku maminky a nějaké předměty, které jí třeba patřily a které by si mohl přisvojit jako "maminčiny". Procházky "na hrobeček" se zapálením svíčky a položením "kytičky" (smysluplně ohraničené, ne nijak excesivní) jsou také velmi důležité pro dětskou duši.

Uvidíte, kam Vás dítě svými otázkami povede dál a nechte se vést jím. Poslouchejte a přemýšlejte, proč se ptá, co potřebuje vědět. Na pomoc si přitom můžete vzít různé pohádkové obrazy.

Na závěr zmíním jednu uličku, která je častá, pochopitelná z hlediska potřeby dospělých se chránit, avšak jistě slepá. Ve dobrém úmyslu uchránit dítě před bolestivou pravdou rodiče podávají často dětem emočně vypreparovaný obraz reality (byť fakticky pravdivý), prostý jakéhokoliv zabarvení: např. "strejdu přejel vlak". Takové sdělení je dítěti naprosto k ničemu, protože ho není možné psychicky zpracovat. Takové syrové preparáty reality pak v dětské duši zůstávají jako cizorodá tělesa, izolovaná od ostatního duševního života a v nevědomí dětí pak mohou nadělat více škody, než autentická odpověď, která dítě třeba zabolí a rozpláče, ale umožní mu vztahovat se, a tudíž i truchlit.

Snad jsem podal srozumitelnou a uspokojivou odpověď

S pozdravem a přáním pokoje v duši

Karel Flaška

Dobrý den,

jelikož nemohu analyzovat širší kontext, ve kterém se agresivní chování objevilo, vyjádřím se obecněji. Nejprve je nutné odlišit nevyhnutelný prožitek zlosti dítěte od jeho nepřijatelného agresivního chování. Děti potřebují mít možnost vyjádřit zlost a naučit se alternativu agresivního chování. Výhrůžky a fyzické tresty nepomáhají proto, že zlost stupňují tím, že se v psychice dítěte tento prožitek spojí s očekáváním odmítnutí nebo ohrožení. Děti, které mají problém se zvládáním zlosti, bývají pro své agresivní projevy častěji odmítány a trestány oproti ostatním dětem. Velmi dobře si to uvědomují a cítí se pak méně milovány a přijímány, což jejich zlost dále stupňuje, protože získává další zdroje (např. závist, žárlivost).

Mám zkušenost, že dětem, které mají problémy se zvládáním zlosti, pomáhá vedení pevného, důrazného a zároveň přijímajícího dospělého. Tyto děti potřebují dostat jasnou informaci, že je v pořádku, že mají zlost, dát jim možnost se bezpečně vyvztekat, ale zároveň důrazným hlasem sdělit, že přitom ale nesmí ubližovat druhým. Také potřebují od dospělého dostat do rukou nějaké lepší řešení. Záchvaty zlosti je vhodné izolovat jak fyzicky, tak intrapsychicky. Lze například dítěti říct, že vidíte, že má "vzteklou", a ať s ní jde např. do svého pokoje, či do vedlejší místnosti a až ho "vzteklá" přejde, že se může zase vrátit zpátky. Čím jednodušší a důraznější bude Vaše sdělení, tím lépe.

Když si tento postoj osvojí všichni dospělí v okolí Vašeho syna, mohlo by se chování syna brzy změnit. Pokud by obtíže přetrvávaly, je na místě podrobnější analýza ve spolupráci s dětským psychologem/terapeutem.

S pozdravem

Karel Flaška

Dobrý den, velmi pravděpodobně půjde o přechodnou úzkostnou poruchu. Ke zvládnutí úzkosti potřebuje Váš syn pomoc v podobě uklidnění a povzbuzení, aby do družiny nebo za kamarády šel, alespoň na krátký čas. Intervaly pobytu můžete postupně prodlužovat. Důležité je, aby syn dopředu věděl, kdy si pro něj přijdete. Můžete mu také nabídnout, aby si vzal s sebou nějakou oblíbenou dobře známou hru/hračku, která by mu dodala pocit bezpečí. Bývá také pravidlem, že děti reagují v souladu s úzkostí jejich rodičů ohledně vzájemného odloučení. Když pak vlastí úzkost zpracuje rodič, zpravidla se uklidní a uvolní i dítě. Srdečně zdravím Karel Flaška

Dobrý den, zkusil bych nejprve zcela laicky sklenku vína a volil bych pro schůzku se slečnou prostředí, ve kterém se Vy sám cítíte pohodlně. Pokud by i přes to problém přetrvával, pracoval bych s ním jako s neurotickým útlumem, za kterým se může skrývat vytěsněná emoce (např. stud) a s ní spojené nevědomé fantazie (např. očekávání odmítnutí). K ošetření takto izolovaného a přechodného problému postačí většinou 5, nejvýše 10 podpůrných psychoterapeutických konzultací. Srdečně zdravím a přeji hodně štěstí Karel Flaška

Dobrý den, do terénu bohužel nejezdím. Mohu však ujistit, že uniformu ani plášť nenosím. Prostor, kde pracuji ani vzdáleně nepřipomíná lékařskou ordinaci. V tom vidím šanci potkat se bezpečně i v mé pracovně, pakliže se dítěti návštěva u mě "přerámuje" (rozumějte podá jinak). Pokud by to nevyšlo, doporučuji se obrátit na psychologická, sociální či krizová centra, která se na terénní služby (návštěvy doma) specializují. Srdečně zdraví Karel Flaška

Dobrý den, ano, dynamika OCD symptomů je mi obecně známá, avšak v každém životním příběhu má specifické místo a smysl. Můžete se objednat na vstupní konzultaci a uvidíme, zda bych Vám mohl pomoci. S pozdravem KF

Dobrý den, když upřesníte, na co mám odpovědět nebo s čím potřebujete pomoci, rád Vám odpovím. Zdravím KF

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Nikdo mne nenapadá, ale uvažujeme s kolegyní, že bychom takový projekt spustili. Je to otázka počtu zájemců. Pokud bych obdržel alespoň 8-12 závazných poptávek, mohli bychom skupinu od podzimu uspořádat přímo v Praze.

Srdečně zdravím

Karel Flaška

Dobrý den, pokud máte zájem o mé služby, studentům garantují slevu. Smlouvu s VZP, ani jinou pojišťovnou však nemám. Zdravím Karel Flaška

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Alternativní medicína je v ČR velký problém a ublížit nejen, že může, ale často skutečně ubližuje, zejména proto, že nejsou vypracované jasné indikace (kdy, koho, jak a pro právě takto léčit) a etické standardy péče, které by garantovaly bezpečnost takových zásahů.

AM je často (ne vždy) inzerována a poskytována jakoby pod heslem "snadno, rychle, radikálně a do co možná nejvíce do hloubky", což jde na ruku zpravidla těm konstitučně nejslabším z nás, kteří pomoc skutečně naléhavě potřebují, avšak právě proto se rozhodují impulzivně, bez rozvahy, dobrovolně a až s dětskou důvěrou se oddávají vůli druhého člověka, nevadí jim vzdát se i vlastního vědomí a kontroly, s nadějí na zásah "z hůry", který by konečně ukončil jejich trápení. Bohužel tato spásná představa "ráje a spasitele" je často první iluzí, kterou je potřeba v bezpečném terapeutickém rámci odtruchlit a opustit.

Má stručná odpověď a doporučení na závěr: Pomozte bratrovi najít kvalifikovaného odborníka (psychoterapeuta s výcvikem, nebo alespoň pracujícího pod supervizí) a podpořte ho v započetí sice delší, ale zato bezpečné cesty dlouhodobé individuální psychoterapie.

Nechť se Vašemu bratrovi brzy začne dobře dařit

Karel Flaška

Dobrý den, pokud chcete, můžete se objednat na nezávaznou vstupní konzultaci, kde bychom zevrubně prošli Vaši osobní historii a na základě toho bych Vám nabídl možnosti, jak nalézt východisko z Vašich opakujících se životních situací. S pozdravem Karel Flaška

Dobrý den, pokud Vaše dcera žije v takto harmonickém prostředí, které popisujete, a nemá adaptační obtíže (tzn. dobře funguje doma, v kolektivu vrstevníků, ve škole), byl byl tomu otevřený a chápal bych to jako běžnou součást procesu hledání identity, kdy pocity dospívajících mohou být velmi rozmanité a úkolem dospívajícího je právě nalezení sebe sama, dosažení vědomí stálosti a pevnosti svého já navzdory všem těmto vnitřním procesům a proměnám (citů, nálad, myšlenek, postojů, vztahů apod.). Jestliže se dospívající zabývá prožitkem sebe sama jako chlapce nebo dívky, může to znamenat, že zjišťuje, že ačkoliv je dívka/žena, může se cítit jako muž a může u sebe pozorovat typicky mužské vlastnosti a chování a může jí to znepokojovat, znejišťovat v její identitě dívky/ženy. Zpravidla tyto epizody přejdou, jakmile je člověk integruje do své představy sebe sama. Pokud se tento proces z nějakého důvodu naruší a má negativní dopad na vnější fungování (nepřízpůsobivost zásadnější než je širší norma pro dospívajícího) a trvá takový stav alespoň 3-6 měsíců a dospívajícímu samotnému působí trápení, pak má smysl uvažovat o vyhledání podpůrné psychoterapeutické péče. S přátelským pozdravem a přáním všeho dobrého Vám i Vaší dceři Karel Flaška

Dobrý den, psychický stav Vašeho vnuka je nepochybně velmi vážný a musí ho vyhodnotit psychiatr. Pokud jde o domácí péči, tu na přechodnou dobu v úvodní fázi léčby poskytuje terénní služba DPS Ondřejov a PN v Bohnicích. Kontakty získáte na jejich internetových stránkách. Vřele doporučuji. Tato služba však funguje skutečně jako pomocná, v začátku, než se člověk nastartuje a může docházet ambulantně k lékaři/terapeutovi sám. V případě, že by se to nepodařilo, pak v podstatě zbývá jediné možné řešení pro stabilizaci stavu, a tím by byla krátkodobá hospitalizace. Píšu obecně, v nejhrubších rysech, konkrétní účinné řešení je vždy možné pouze na základě podrobnější znalosti případu, což v tuto chvíli nemám a patří to již do rámce osobní konzultace u mne, na kterou se můžete objednat. Zdravím Vás Karel Flaška

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Vaše nespokojenost s péčí současné psycholožky o Vaši dospívající sestru je zcela na místě. Pravidelné konzultace s rodiči/rodinnými příslušníky jsou důležitou, ne-li dokonce nepostradatelnou součástí individuální psychoterapie dětí a dospívajících, má-li být úspěšná.

Nabízejí se pro Vás nejméně dvě řešení: a) pokud psycholožka Vaší sestře vyhovuje a mají spolu dobrý terapeutický vztah, pak se pokusit razantněji "prorazit" k současné psycholožce a domluvit si s ní konzultaci; b) pokud psycholožka Vaší sestře nevyhovuje, sama nevidí pokrok a chtěla by změnu, můžete se objednat společně se sestrou na nezávaznou konzultaci ke mně nebo některému z mých kolegů/kolegyň a domluvit se na tom, co by bylo možné pro Vaši sestru udělat jinak a lépe.

S péčí současné psycholožky může také Vaše matka, jakožto ZZ Vaší sestry, vyslovit nesouhlas. Pak je dobré se dohodnout na "výpovědní lhůtě" úměrně délce dosavadní psychoterapie, aby byl dostatek času spolupráci shrnout a bezpečně ukončit.

S pozdravem

Karel Flaška

Dobrý večer, osobní konzultaci, resp. psychologické vyšetření a následnou systematickou psychoterapii by si Váš syn jistě zasloužil. Jestliže takto poměrně závažný problém trvá již roky, je lepší na terapeutický faktor času rovnou zapomenout a objednat se k jinému odborníkovi. Zdraví Vás Karel Flaška

Dobrý den, žádný z mých blízkých kolegů v Pardubicích nepůsobí. Zkuste vyhledávač na tomto serveru "znamylekar.cz". Jistě tam dobrého psychologa najdete. Zdraví Karel Flaška

Dobrý den, uděláte dobře, když se objednáte. Příznaky, které popisujete mohou, ale také nemusejí být příznakem poruchy. Často se například stane, že ke mně lidé přicházejí s obavou, že by mohli mít schizofrenii, a již po první konzultaci se jim výrazně uleví, protože se přijde například na to, že jenom procházejí náročnou životní změnou, situací, která je pro ně nová, a tak i prožitky, které se s ní pojí jsou třeba nové, v něčem děsivé, ale přitom naprosto srozumitelné a přiléhavé (proto pak nejsou známkou poruchy). S přáním brzké úlevy Karel Flaška

Psychosomatické lékařství je obor, který se zabývá vztahem mezi somatickým onemocněním a psycho-sociálně-spirituálním kontextem, který má vliv na rozvoj, udržování a léčbu tohoto základního somatického onemocnění. K psychologickému vyšetření jsou indikovány především primárně psychické obtíže (bez nebo se somatickým doprovodem), často vyplývající z nadměrné zátěže, nebo obtíže v mezilidských vztazích, v případě dětí také psychomotorického, neuropsychického, resp. emočního vývoje.

Dobrý den, ano, můžu Vám s tímto typem problému pomoci. Můžete se na mne obrátit. Zdraví Karel Flaška