Dotazy od pacientů (9)

Dobrý den.
Ptáte se na více věcí najednou, což je v pořádku, ale některé jsou mimo odbornost psychologa.
To zda sezení a močení má nějakou souvislost - to není otázka na psychologa.
To zda to může souviset se zánětem, tak to je otázka, kterou by měl posoudit urolog - zda se nejedná o nějakou poruchu ledvin, močového měchýře apod.
Když popisujete nemožnost močit v blízkosti druhých osob, tak tady se zjevně jedná o "funkční" poruchu, tedy ne poruchu orgánu, ale funkce. A zdá se, že funkce je ovlivněná, jak píšete možná i studem? A máte pravdu, psychika může být natolik silná, že může přímo ovlivňovat (nevědomě) důležité funkce těla (příjem potrav, vylučování, kašel, někdy tiky či intenzitu koktání). Toto je otázky na psychologa.

Jestli se to má řešit? To už záleží na urologovi a taky na Vás, jestli Vás to dostatečně obtěžuje. Pro některé je představa kontaktu s psychologem mnohem více obtěžující, než právě uvedené komplikované močení. Člověk pak už neví, jestli se má víc stydět za to "močení" či za to, že chodí k psychologovi a o "močení" a jiných věcech svého života povídá.

Přeji Vám, ať se můžete v klidu rozhodnout, co budete dál s touto obtíží, a případně i dalšími nejistotami Vašeho života.
S pozdravem MB

Zdá se, že Vás trápí pochybnosti. Ptát se, co si máte myslet. Jak píšete "ať si najdete někoho lepšího". Často se lidé na Vašem místě ptají, co udělali špatně, či co měli udělat jinak apod. Nevím, zda je to Vaše situace. V případě, že byste měla tyto pochybnosti, tak je fajn je s někým probrat, ať je můžete vyloučit a dál bez pochybností randit, či se seznamovat. S pozdravem MB

Zakazují Vám to možná proto, protože mají o Vás strach (což je nepříjemné se o někoho strachovat), případně je stavíte do pozice, kdy by měli něco začít dělat (nepřímo jim říkáte, že nejste v pořádku, podobně jako kdybyste měl zápal plic a oni se o Vás měli starat). Zároveń by bylo asi hodně zvláštní, kdyby vás v tom podporovali a nesli spoluúčast na ubližování (byť to budete vy sám sobě).

Ony myšlenky na sebevraždu, ublížení si jsou zřejmě odrazem toho, jak jste v životě spokojený. Možnost zabít se máte vždy, představa klidu, neřešení je velice příjemná a zároveň někdy děsící (zejména pro druhé).
Stálo by za to se podívat možná na důvody, proč spokojený být nemůžete.
S pozdravem MB

Dobrý den, jak sama můžete vědět, tak obavy z jízdy hromadnými prostředky nejsou z velké míry založené na reálném nebezpečí, proto je dobře že se obracíte na odborníky z oboru psychologie. Vaše obtíže nejsou odrazem slabé vůle, ale něčeho, co jednoduše nemáme pod kontrolou, přestože bychom si to přáli.

Je možné kontaktovat KBT psychoterapeuta, který se zabývá fobiemi a iracionálními strachy. Společně s ním můžete omezit tento strach. Výše uvedený KBT směr psychoterapie je zaměřený na konkrétní obtíže a může být velice prospěšný a efektivní, co do počtu sezení a efektu terapie.
Nebývá však výjimkou, že lidé jsou celkově úzkosní a tak nebývá někdy k prospěchu se zabývat pouze jízdou v dopravních prostředcích, ale úzkost-stres pojmout šíře a začít se více zabývat hlouběji tím, co se ve Vaší psychice děje, že "jančí" když má přijít na dopravu. Terapie bývá zpravidla delší a nepřináší hned nutně úlevu, ale efekt má na více oblasti v životě.
Bývá pravidlem, že s psychologem, než se pustíte do terapie či práce na stresu, se dohodnete na několika sezeních, kdy společně posoudíte obtíže a on se může vyjádřit k jejich řešení a o vhodnosti té, či oné metody.
Držím palce v řešení a práci na Vašich obtížích.

Dobrý den, nedivím se, že píšete. Máte obavy z toho, co přijde. Z hlediska psychologie je možné se dívat na Vaše obtíže opravdu, tak jak píšete. Je to zřejmě odrazem vaší životní situace, kdy se napětí projevuje tímto způsobem. Porozumět tomu, proč to tak je, a také, co dělat v takhto nepříjemné situaci je už tématem psychoterapie a psychologické edukace. Podnětné informace byste mohla nalézt na internetu pod hesly "panická ataka a jak jí předcházet", zkoušet relaxace, jogu, uklidňující čaje.....apod. ale pokud z toho nic nefunguje (tyto věci slouží k uklidění, ale ne nutně k změně Vaší životní situace), tak se obraťte na odborníka z oboru psychoterapie, klinické psychologie. Kolega, či kolegyně už mohou odpovědět na Vaše otázky víc zodpovědně. S pozdravem MB

Dobry den,
obtize, ktere resite, souvisi mozna se sebereflexi. Pokud je nizka, tak si o Vas lide mysli, ze jste hruby a sobecky a mohou Vam to davat najevo. Psychoterapie nabizi protor, ve kterem skrze dlouhodobe dochazeni lze toto pozmenit (sebereflexe je jako dalsi jazyk, kteremu se clovek uci, resp. poznava a pripousti si vice o sobe). Vzdy je vsak lepsi, kdyz o obtizich muzete mluvit s nekym, kdo se jimi zabyva at uz jsou narcisticke ci jine. S pozdravem MB

Dobrý den, důvodu proč lidé užívají drogy či léky jsou různé. Někdy to je sebeléčba (např. u poruchy pozornosti, adhd apod.) jindy to je způsob, jak se vnitřně vyrovnat nepříjemnými pocity. Podobně jak doporučuje kolegyně, tak konzultace s psychiatrem a psychoterapeutem může do věci vnést více porozumění. Je téměř pravidlem, že lidé po užívání pervitinu mají depresivní příznaky a také poruchy pozornosti (prostě pervitin ovlivňuje fungování mozku), což bývá také důvod proč v užívání návykové látky pokračují. Zde může pomoct psychiatr. Přičemž v době abstinence bývají léky takovou náplastí, jak to mají kuřáci. Z hlediska psychoaterapeutického se lze dívat na věc trochu jinak. Lze společně pátrat po důvodech, které Vás vedou k užívání pervitinu. Stejně jako lidé, kteří zvýšeně kouří (protože jsou z nějakého důvodu nervózní, a cigareta je uklidní), tak i lidé užívající pervitin, ho mohou užívat z nějakého důvodu, byť jim nemusí být na první pohled znám. O to hůř (když neznají důvody, co je k užívání vede) se abstinuje. Pokud byste měla zájem se více zabývat touto problematikou, tak se ozvěte.
S pozdravem MB

Dobrý den.
K situaci lze přistoupit ze dvou hlavních stran.
1) Podobně negativní přemýšlení mají lidé trápící se depresí - kdy může jít o biologickou - psychiatrickou-lékařskou obtíž (málo serotoninu - geneticky dané ... a vysvětlení v tomto duchu - proto je dobré vyhledat psychiatra a být s ním "pro jistotu v kontaktu").
2) Také se však může jednat a to bývá spíš v současné době pravidlem obtíž daná prožíváním (tedy tím, co člověk zažívá - jak se na věci dívá a vyhodnocuje si je). Z Vašich slov lze přímo vyčíst, že Váš život opravdu neubírá směrem, jaký byste si přála (rozdíl mezi očekáváními a realitou). Zde je možné vidět velice zjednodušeně 2 cesty.
a) Buď ve vašem životě jsou lidé kolem Vás, ale podobně jako s bohatstvím (to není zárukou štěstí a spokojenosti, přestože by teoreticky mohlo být jeho zárukou), tak stejně ani blízkost lidí nemusí nutně přinést pocit, že jsme jimi rádi (protože mámě nějaké nevědomé či vědomé přání, které se nám v kontaktu s nimi neplní).
b) Druhá varianta je, že lidé kolem sebe opravdu z nějakého důvodu nemáte, z nějakého důvodu Vaší blízkost nemusí vyhledávat... to je potom možné se nad tímto také zamýšlet a pokusit si toto popsat. Ono pak člověk ví, proč to v životě má tak a tak, a taky s tím může něco udělat a ví, že by to mohlo pomoct a nemusí zůstávat v nejistotě, že něco udělá zase špatně.
V každém případě je kontakt s psychologem zejména ze začátku dost nepříjemný, a to pro stud a obavy z případného odsouzení ze strany psychologa, či ze strachu z uvědomění, si, že člověk sám může dělat v některých momentech chyby, či má své limity (což je lidské, ale ne nutně vždy příjemné).
S pozdravem MB

Dobrý den, je na zvážení, zda nevyhledat v období, dokud nebudete mít zajištěnou psychologickou péči pomoc psychiatrickou. Ať Vás ty úzkosti netrápí víc, než je nutné. V rámci psychoterapie bych Vám doporučil psychoterapii dynamickou (zabývající se také nevědomými procesy). Bohužel obtíže, které máte jsou vůli neovlivnitelné, nebo jen velice těžko (že by si člověk řekl, že se tím zabývat nebude). Leda tak alkoholem, či výrazným vyčerpáním (sport, chodit pozdě spát apod.), kdy člověk vlastní prožívání doslova přebije. Držím palce v hledání psychoaterapeuta.