Dotazy od pacientů (13)

Krásný den, přicházím za Vámi s pro mě vážnou otázkou a moc doufám, že společně najdeme odpověď. Pře

Krásný den, přicházím za Vámi s pro mě vážnou otázkou a moc doufám, že společně najdeme odpověď. Předem moc děkuji.
Mám mladšího bratra, nyní je mu patnáct let. Já už jsem dospělá. Bratr je adoptovaný, je si toho vědomí od mala, nikdy jsme mu o to m nelhali. Náš otec ho však nikdy podvědomě nepřijal. Miluje ho, dokáže se o něj v rámci jeho možností postarat, na první pohled byste si toho nevšiml. Já jsem to zjistila asi před půl rokem, když jsem si začala skládat všechno dohromady. Sama jsem se minulý rok potýkala s vážnými problémy (nespavost, stavy úzkosti, panické ataky několikrát denně a těžká deprese). Ale to už je za mnou. Dosáhla jsem klidu a odpuštění a nyní cítím už jen vděčnost, jsem vyrovnaná.. můj vztah s otcem už mám v sobě vyřešený a tuto kapitolu uzavřenou. Je to nyní v pořádku. Vše bylo v důsledku toho, že když jsme byli malí, náš táta se opíjel a v důsledku toho byl agresivní. Pět let jsme žili v psychickém i fyzickém teroru. Já už jsem v pořádku, ale těsně předtím, než jsem byla "na konci své cesty" k uzdravení a vyléčení se z těchto stavů, které byly důsledkem domácího násilí, se můj bratr začal chovat řekněme nehezky.
V době, kdy se u nás odehrávaly hororové scénáře bratrovi bylo pět let, žil v tom tedy do svých deseti let. Je pravda, že si toho pamatuje méně než já a i jinak. Ale o to nejde. S otcem jsme se po rozvodu viděli jen na víkendy klasicky jednou za dva týdny. Ani jeden jsme k němu viditelně netíhli, protože nám ublížil. Bratr však vždy uměl dosáhnout toho, čeho dosáhnout chtěl. Otce využíval a vlastně i všechny okolo. Těsně předtím, než jsem se "vyhrabala" ze svých psychických problémů se bratr začal chovat divně. Spolu jsme vždy měli v celku bežný vztah. Nejdřív to začalo nadávkami a urážkami, které trvaly od rána do večera každý den. Postupem času jsem si zvykla a naučila se to ignorovat. Intenzita se však zvyšovala. Začal do mě pak žďuchat, jen tak "omylem". Což mu také nestačilo. Vše omlouval tím, že jsem na otce zlá, protože s ním nekomunikuji a hraju si na chudinku. Strop všeho nastal v den, kdy ze svých úst vypustil tuto větu: "Měla's chcípnout hned, jak ses narodila. Doktoři se vůbec neměli snažit nějak tě zachránit. Dýcháš můj vzduch. Nezasloužíš si žít. Překážíš mi.". Musím přiznat, že tato věta mi moc ublížila. V ten stejný den se velmi podobal mému otci. Podotýkám, že bratrovi bylo patnáct a byl střízlivý. Když byl otec opilý a agresivní, často nás chytal za ruku.. nebyly vidět modřiny, ale bolelo to jako čert, taky mě přimačkával židlí ke stolu. A obojí na mě toho dne "použil" můj bratr. Přidal ještě pár kopanců. V ten moment mi došlo, že takto nemohu dál. Vše se odehrávalo samozřejmě za zavřenými dveřmi, vše dělal tak, aby si toho nikdo nevšiml a já věděla, že když to doma řeknu, vysmějí se mi. Bratr na své okolí uměl působit jako hodný, fajn, vtipný chlapec. Je opravdu dobrý manipulátor. Ale já věděla, že něco dělat musím. Vyhýbala jsem se mu, ač to nebylo jednoduché, protože jsme sdíleli stejný pokoj. Snažila jsem se doma trávit co nejméně času a když už, tak být od něj daleko. On pokračoval v nadávkách a urážkách. Svěřila jsem se mamčinému příteli, který bratra "odhalil" už od počátku. Věřil mi.
Bratr se shodou okolností do měsíce odstěhoval k otci. Bylo to kvůli neshodám, mamka po něm chtěla, aby se učil, on nechtěl a věděl, že otec mu dá vše, po čem bude toužit a když ne, tak si to prostě vezme. Nešel k němu proto, že by ho mě rád, ale z čisté vypočítavosti. Mé osobě se však paradoxně ulevilo, spadl mi obrovský balvan ze zad a lépe se mi dýchalo, mohla jsem zas být sama sebou. Bratr však ve své vypočítavosti pokračuje. Neustále všem ubližuje, slovně. Mamině také moc ublížil. A bohužel, ač se mi to neříká snadno, je to jen člověk veliký sobec a manipulátor, který pro druhé nehne ani prstem, jeho vlastní rodina mu je úplně jedno a chová se jako bezpáteřní člověk.
Konečně se dostávám ke své otázce. Zajímám se o psychologii, učím se ji, čtu různé články a koukám na různé dokumenty. Hodně jsem si v návaznosti na bratrovo chování hledala různé studie a články o lidech, kteří jsou adoptovaní. Jsem si jistá tím, že si to určitě nesou s sebou životem a že touhla zjistit svůj původ je silná. Myslíte si, že jeho chování může mít něco společného s tím, že je adoptovaný? Jistě na jeho chování bude mít dopad i těch pět let tiranie, ale i tak. Nechce se mi věřit tomu, že někdo může být takhle zlým človekem, nehnout ani brvou.. Je bezcitný. Vím, že je majetnický, což je na jednu stranu logické, protože majetek mu v podstatě nikdo nevezme, ať se chová jakkoliv, je tu stále s ním. A takhle to s lidmi nefunguje. Tomu rozumím, dalo by se říct. Ale může být toto vše jen nějaký "Syndrom adoptovaného dítěte" nebo v tom hraje roli i něco jiného? Mohu mu nějak pomoci? I přesto, co mi udělala věřím, že to vše dělá z nějakého důvodu a za veškerou touto zlobou je "jen" zloba či vztek. Dá se mu nějak pomoci, pokud sám nechce?

Moc moc Vám děkuji. Krásný den

Dobrý den, je mi 41 let a před týdnem jsem po 10 letech dostala na výběr - jít na nižší pozici nebo

Dobrý den, je mi 41 let a před týdnem jsem po 10 letech dostala na výběr - jít na nižší pozici nebo výpověď. Zvolila jsem výpověď, ale vnitřně se sebou bojuji, zda jsem se správně rozhodla. Jsem úplně na dně a abych přes den fungovala, tak užívám přírodní preparáty na uklidnění. V noci se mi to pořád honí hlavou a mám paniku z toho, že nebudu schopna si najít práci. Prosím o radu. Děkuji

Dobrý den. Nyní jsem ve 31 tt. Asi před 14 dny jsem měla osklivy sen o hřbitově a od té doby mám poř

Dobrý den. Nyní jsem ve 31 tt. Asi před 14 dny jsem měla osklivy sen o hřbitově a od té doby mám pořád v hlavě myšlenku, že až bude malému rok něco se stane. Nevím jak se toho zbavit. Vím že je to jen v hlavě nic víc ale nedokážu na to přestat myslet. Nedokážu se ani radovat a těšit protože se bojím že to bude na chvíli. Jak se toho zbavit? Děkuji moc už jsem zoufalá. Vzbudím se a hned na to myslím

Dobrý den. Mám pocit, že jsem v krizi. Ráda bych si domluvila schůzku, je -li to možné, jsem z Ústí

Dobrý den. Mám pocit, že jsem v krizi. Ráda bych si domluvila schůzku, je -li to možné, jsem z Ústí nad Labem. Je mi 31 let, mám 15- ti měsíčního syna. Vždy jsem byla velmi empatická, ale po porodu se to ještě zhoršilo, že je to mnohdy neúnosné a mívám depresivní stavy mnohdy i z drobností natožpak z pádných důvodů. Nemohu přes všechnu snahu zhubnout (štítná žláza byla před rokem hraniční, nyní je již v normě. ) Vše si moc beru a zjišťuji, že ještě občas válčím s problémy a příkoří z dětství, smutkem z úmrtí dědy (skoro tři roky) a nenávratné vážné nemoci strýce - těžká mrtvice - nemůže se hýbat a mluvit. Chápu, že problémy k životu patří, ale přesto se mi nějak nedaří to překonat a srovnat se se všemi záležitostmi, kterých je spousta; více či méně zásadních. Potřebovala bych se s tím naučit pracovat a vyrovnat, získat nadhled. Předem moc děkuji, krásný den přeji!

Dobry den, je mi 17 let a mam potíže s tim, ze nezvladam sve emoce. Na vsechno reaguji brekem. Nekdy

Dobry den, je mi 17 let a mam potíže s tim, ze nezvladam sve emoce. Na vsechno reaguji brekem. Nekdy sle brecim i kdyz opravdu nemam duvod. Z niceho nic me popadne sileny strach nebo panika nebo priserny smutek a proste hned brecim. Ve skole nekdy sedim a vylozene se klepu ikdyz se vubec nic nestalo.. Myslim ze to muze působit hodne zvlastne a sama z toho mam trochu strach. Neni to nejaka porucha?

Dobrý den, je mi 19 let a přibližně od 12ti let trpím pravděpodobně depresí. Nevím zda se jedná skut

Dobrý den, je mi 19 let a přibližně od 12ti let trpím pravděpodobně depresí. Nevím zda se jedná skutečně o depresi nebo možná jen dělám něco špatně a nějak podvědomě v sobě vyvolávám všechny ty negativní emoce. Asi ve 14ti letech se k tomu přidalo i sebepoškozování se kterým bojuji úspěšněji, ale myslím, že jsem se na tom stala závislá. A v neposlední řadě se přidali i sebevražedné myšlenky, které se neustále stupňují. Na u myslím minimálně jendou denně. Chci si najít pomoc, ale nevím, jestli jít nejdřív k psychologovi, nebo rovnou psychiatrovi a nebo na terapii? Navíc jsem student a léčení si budu hradit sama, takže potřebuji nějakou finančně dostupnou variantu. Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den, máme doma teď již skoro 3letého syna bez 3 měsíců a 14ti denní novorozeně. Náš syn již od

Dobrý den, máme doma teď již skoro 3letého syna bez 3 měsíců a 14ti denní novorozeně. Náš syn již od mala byl víc hrr na ostatní děti a i na nás doma. Rád štípal, občas kousal, pak přišel s tím, že po nás bude plivat a teď nás olizuje. Když jsem se vrátila z porodnice s novorozencem, tak byl starší syn akorát po nemoci, ještě infekční, tak jsme mu zakázali, aby miminko pusinkoval a nastal naprostý opak. Dotoho jsem měla problémy s kojením. Měla jsem popraskané bradavky, tak to dost bolelo. Malej se snažil miminko pusinkovat, ikdyž jsem ho kojila, což jsem ho musela několikrát hodně okřiknout, protože každý pohyb při kojení byl bolestivý. Teď mě ale malej pusinkuje od rána do večera. Pořád, v kuse. Pusu na tvář, na pusu, na rameno, na ruku, na nohu, miminku dá pusu a nejraději by ho snad upusinkoval a s ním i mě. Je to až příliš, až mi to není příjemné a i venku začal pusinkovat na hřišti všechny děti, které nezná. K tátovi přišel, když šel ráno do práce a klekl si a pusinkoval mu nohy. No jsme z toho na rozpacích. A já už po něm několikrát vyjela, že musí pusinkovat míň, že už je to příliš. Teď nevím, jestli jsem udělala dobře. Vůbec nevím, jak se mám k tomu postavit. Já sama jsem ho vždycky pusinkovala a tulila se k němu furt, ale teď dostanu pět pus během minuty a denně jich dostanu snad tisíc. Už jsem mu řekla, že má zakázaný mi dávat tolik pus, že od něj tolik pus nechci. Teď je mi to líto. Hlavně nevím, proč to dělá. Jestli si tak žádá pozornost? Jsem teď na oba dva kluky byla čtyři dny sama. Táta byl v práci od rána do večera a nebyl čas se moc malýmu věnovat s tím novorozencem. Jinak vysvětlování moc nefunguje. Má teď období, že na všechno říká NE a nebo běží do pokoje, rozbrečí se a křičí "pusu jo".. Co můžeme udělat pro to, aby nás neštípal občas, neolizoval, tak moc nepusinkoval atd? Moc děkuji za radu, Hanka.

Dobrý den, Mám problém si vybrat psychologa, nikdy jsem u žádného jakoby nebyl a nejspíš bych potře

Dobrý den,
Mám problém si vybrat psychologa, nikdy jsem u žádného jakoby nebyl a nejspíš bych potřeboval na mojí pojišťovnu MV. Možná bych byl i schopný si zaplatit kolem těch 500 -, za jedno sezení. A chodil bych pravidelně.
Můj problém se týká: úzkosti a panicke poruchy, mám trochu problém s komunikaci už od malička. Posledních asi 4 měsíce se moje úzkost vyšplhala snad na maximum, jakobych se už přestal snažit a všechno zahodil. Ale moje problémy trvaji přes šest nebo sedm let. Nikdy jsem se nepokusil je řešit a teď mám velký zájem. Byl jsem tento týden na krizovém centru,protoze jsem měl pro mně těžký panicky záchvat, ve FN Brno a vážně se mi u pana doktora líbilo a chtěl bych si s někým promluvit. Teď jsem na neurolu 0,25 a začal jsem brát Zoloft zatím mi bylo doporučeno brát týden po 25mg. Děkuji moc za přečtení
S pozdravem Michal, 22

Dobrý den nejdu sem rovnou s nějakou poruchou, tedy já zatím o žádné nevím. Ale mám teď v životě špa

Dobrý den nejdu sem rovnou s nějakou poruchou, tedy já zatím o žádné nevím. Ale mám teď v životě špatné období, pomalu ztrácím přátele, všední aktivity ,které jsem předtím dělal automaticky, teď udělám stěží. Potřeboval bych poradit zda se mnou něco není. A hlavně co dál.
děkuji

Dobrý den, potřebovala bych psychologický posudek do lázní pro syna 6 let zajímalo by mě kolik se z

Dobrý den,
potřebovala bych psychologický posudek do lázní pro syna 6 let zajímalo by mě kolik se za něj platí děkuji

Dobrý den je mi 15 let před 3 lety jsem mela autonehodu se sestrou ja přežila zazrakem ona zemřela o

Dobrý den je mi 15 let před 3 lety jsem mela autonehodu se sestrou ja přežila zazrakem ona zemřela od te doby se mi to vraci nikdy jsem to nemela jako teď tak silne deprese ještě do toho mi zemřel na vánoce brácha a tatu mam v nemocnici. Posledni dobou ani poradne nespim porad placu v noci se i treba z tech snu strachy budim už nevim co mám dělat z mamou moc dobře nevycházim a zda se mi že nežiju ale že přeživam ze dne na den.... Sem ze všeho taak vyčerpana. Kamarady nemam všichni se mi smějou ani moc z nikym nemluvim od te autonehody jsem takova ticha.... Předem děkuji za odpověď

Dobry den, prosim Vas o pomoc s mou zivotni situaci. Je mi 26 let a mam za sebou uz spoustu zkusen

Dobry den, prosim Vas o pomoc s mou zivotni situaci.
Je mi 26 let a mam za sebou uz spoustu zkusenosti. Cestoval jsem nekolik let po Svete a take jsem pracoval na ruznych mistech. Problem je zrejme s mou minulosti ve ktere jsem byl sikanovany spoluzaky a od rodicu se mi take tolik lasky nedostavalo, jelikoz ji smerovali vice na meho bratra. Mam velke potize, udrzet si s nekym delsi kontakt a tak se citim velmi casto osamocen. Nedokazu si najit nove pratele. Dostal jsem se do stadia, kdy uz nedokazu mit radost ze zivota. Citim se jako bych uz vse zazil a zustal sam. Je to velmi demotivujici pocit, ktery me odrazuje, od smichu od srdce a byt pozitivnim clovekem. Drive, hlavne na cestach jsem nesl samotu velmi tezce, nekdy jsem myslel i na to nejhorsi, ale z toho jsem se vicemene dostal a ted uz to tak emocne neprozivam. Citim se, jako kdybych ztratil motivaci do zivota. Stal se ze me z velke vetsiny negativni clovek, ktery se ale chce zmenit, jen to pravdepodobne nedokaze sam. Velmi casto premyslim, hlavne kdyz se citim osamocen, ze by mi mohl pomoci pes, ale nerad bych pred necim utikal, protoze vim, ze byse to urcite vratilo.
Byl bych Vam moc vdecny za napsani par radku od zkuseneho/ne psychiatra/icky.
Mockrat dekuji

úhrada konzultací

Dobrý den, úhradu za vaše konzultace lze hradit ze zdravotního pojištění, nebo jen v hotovosti ? Děkuji za odpověď.