Dobrý den je mi 15 let před 3 lety jsem mela autonehodu se sestrou ja přežila zazrakem ona zemřela o

Dobrý den,
předně Vám chci vyjádřit hlubokou účast nad takovými velkými ztrátami. Život Vás těžce zkouší.
Podle toho co popisujete, trpíte posttraumatickou stresovou poruchou, což je reakce na takto těžké a bolestné zážitky. Pokud člověk nevyhledá odbornou péči ihned po traumatu, trauma se může rozvinout ve Vámi popisované příznaky. Navíc když se ztráta opakuje je to další zátěž. Požádejte svého pediatra o doporučení k psychologovi. Nespokojte se pouze s léky a začněte s psychoterapií. Na zahojení takovýchto ran bude třeba nejspíš dlouhý čas a laskavé terapeutické vedení. Věřte, že z traumatu se dá vyjít silnější a znovu nalézt sílu i radost pro život. Vyhledejte nejlépe klinického psychologa ve Vašem regionu nebo někoho s psychoterapeutickým výcvikem. Jako první pomoc doporučuji krizové centrum nebo krizovou linku ve Vašem regionu. I tam, můžete dostat kontakty na dobré odborníky. Přeji hodně sil a štěstí na cestě.
H. R.

Dobrý den,
vůbec se nedivím, že jsi z toho všeho tak vyčerpaná. Vše, co popisuješ, je pro jednoho člověka na zvládnutí hrozně moc.
Z tvého dotazu cítím velkou samotu. Moc bych ti přála, abys na to všechno nebyla tak sama. Pokud s mamkou moc nevycházíš, napadá tě třeba někdo ze širší rodiny, kdo by ti mohl být na blízku?
O tvém životě toho mnoho nevím, máš např. nějaký koníček/činnost, který by ti přinášel úlevu od starostí nebo ještě lépe, který by byl v tvém životě tou funkční složkou a tím, co tě baví?
Pro zpracování těch skutečností, které popisuješ, doporučuju psychoterapii. Máte školní psycholožku/psychologa ve vaší škole? Umíš si představit za ní/ním zajít a svěřit se s tím, co tě trápí?
Pokud bys radši chtěla více anonymní první kontakt a moct se někomu svěřit a vypovídat, doporučuju Linku bezpečí.
Přeju hodně štěstí,
Markéta Jarolímková

Dobrý den,

je mi moc líto, čím si v tak mladém věku procházíte a chci moc ocenit, že již v 15 letech dovedete hledat pomoc, když Vás něco trápí. Určitě neváhejte a jděte za mámou, babičkou, tetou, školní psycholožkou, třídní učitelkou nebo k jiné důvěryhodné osobě, řekněte jí o tom a objednejte se ke klinickému psychologovi (nutné doporučení praktického lékaře, pracuje na zdravotní pojišťovnu, ale mnohdy dlouhé objednací lhůty) nebo k psychoterapeutovi, který pracuje na přímou platbu od klienta, ale zase objednací lhůta bývá kratší. Můžete také zavolat na linku důvěry ve Vašem okolí. Pokud by máma nesouhlasila s tím, abyste chodila k psychologovi, v 15 letech můžete bez souhlasu rodičů navštívit školního psychologa a také jakékoli krizové centrum nebo linku důvěry pro mládež, kde se Vám již dále budou věnovat a doporučí další postup. Určitě nezůstávejte s trably sama, vždy se dá najít schůdná cesta ven z potíží.
Držím moc palce, aby bylo brzy lépe a dovedla jste brzy už také žít život v radosti, o to větší, čím jste si prošla trápením.

Stanislava Ševčíková