Dobrý den. Chci si zkusit nechat poradit ještě touhle cestou. Momentálně jsem v zahraničí, mám deprese asi půl roku. Před dvema měsíci to vygradovalo tak, že nejsem schopná chodit do práce a začala jsem užívat antidepresiva (citalopram 20mg/denně). Objednala jsem se k psychologovi, kde jsem byla dvakrát. Doktor říkal, že je to na 2-6 sezení. Potom prvním se mě hned ptal. co se změnilo a jestli mi je lépe. Problém je v tom, že se nic nezměnilo, naopak mi je ještě hůř, že by už mi mělo být lépe a není. Jsem bezradná, nevím jak si pomoct. Jen ležím, spím, jím, jsem smutná, nejsem schopná ničeho, na nic nemám náladu, nic mě netěší a pod. Prostě nechci žít. Přemýšlím často nad smrtí, jen to nemohu udělat svoji rodině. Nevím jak si pomoct, sama ani neznám příčinu, jsem prostě bezradná a k ničemu. :( Nevidím žádnou naději v tom, že mi bude zase někdy lépe. Nevěřím, že mi sebelepší doktor pomůže. Ikdyž bych moc chtěla. Myslíte, že se někdy vyléčím? Děkuji za odpověd.
Kateřina Matoušková
Kateřina Matoušková
psycholog, psychoterapeut
Praha
Dobrý den, je mi líto, že Vám není dobře. Samozřejmě nemám tušení, jaké těžkosti ve Vašem životě přispěly k tomu, že se Vám rozvinula deprese. Zkusím dát pár obecných nápadů, samozřejmě Váš problém nevyřeší, můžete to vzít jen jako nějaké nápady, co můžete zkusit. Deprese je závažné onemocnění, ale je to emoční stav a emoce jsou proměnlivé. V první řadě by Vám mohlo pomoct věřit, že to přejde, přestože to takhle v tuto chvíli nevypadá. V depresi člověk častěji má beznadějné myšlenky a přesvědčení, že se tento stav nezmění - stejně, jako když je nám dobře, věříme, že nám bude dobře vždycky. Pokud je to Vaše první zkušenost s depresí, musíte věřit odborníkovi, že to dřív nebo později přejde, i když to může trvat dlouho. Pokud jste něčím takovým už prošla, víte, že to přešlo, že se to časem zlepšilo. V depresi se tento stav zdá nekonečný, ale není. Za druhé je obvykle potřeba dělat věci, které přispívají k tomu, že se cítíte lépe, bez ohledu na to, jestli se Vám chce nebo ne. V depresi má člověk velký propad vůle, ztrátu radosti a potěšení a proto je těžké se přinutit k činnosti. Ale je to klíčové. Nemusíte se nutit k radosti. Ale většinou pomáhá přinutit se k činnosti - zejména k věcem, které jste dřív dělala pro radost. Hodně dobře může zabrat sport - třeba jít si zaběhat, přestože se Vám vůbec, ale vůbec nechce - nebo pokud to je pro Vás absolutně nepředstavitelné, jít aspoň na procházku, nebo aspoň na malou procházku. Můžete si zkusit udělat seznam činností, které byste mohla dělat, u každé si napsat číslem od 0-10, nakolik předpokládáte, že ta činnost bude náročná a druhým číslem, nakolik předpokládáte, že bude příjemná. A po této činnosti si uděláte vyhodnocení, nakolik od 0-10 byla skutečně náročná a nakolik byla skutečně příjemná. Často se ukáže, že Vaše předpoklady byly nesprávné. Že činnost nebyla tak náročná, ale naopak že byla příjemnější, než jste očekávala. Za třetí - žijete v zahraničí. Máte dostatečný kontakt s lidmi? Máte podporu od svojí rodiny? Podpora je nesmírně důležitá. Pokud nemáte podporu rodiny nebo přátel, vyhledejte znovu psychologa. Měla jste pocit, že jste toho prvního "zklamala"? Zkuste mu to říct. Zkuste mu říct, že je Vám hůř a že potřebujete dlouhodobou práci. Dobrý psycholog by měl být schopen s takovouto informací pracovat. Buďte v kontaktu s psychiatrem, aby případně upravil léky. Sebevražedné myšlenky bývají někdy bohužel nežádoucím vedlejším příznakem na začátku léčby antidepresivy. Je nutné o nich s psychologem mluvit. Za další, zkuste být k sobě laskavější v tom, jak sama se sebou hovoříte. "Jsem k ničemu" je obvyklá myšlenka, která člověka v depresi napadá (to znamená, že to k té nemoci patří, je to její projev), pomáhá Vám ale takhle o sobě přemýšlet? Většinou to jen zhoršuje stav. Co kdybyste to zkusila přerámovat na "cítím se nanic"? Všechny symptomy, o kterých píšete, jsou v depresi (bohužel) běžné. To znamená, že vyčítat si, že nemáte sílu vstát z postele, je jako by si člověk se zlomenou nohou vyčítal, že ho bolí chodit nebo že musí nosit sádru. Zkuste každou sebekritickou myšlenku přivítat a místo toho, abyste se jí zabývala, zkuste se sama sebe zeptat: "co bych právě teď nejvíc potřebovala?" "Co by mi právě teď nejvíc mohlo pomoct"? Pokud byste chtěla, můžeme zkusit společně pracovat na zlepšení Vašeho stavu - mluvit o problémech, které Vás obecně v životě tíží a mluvit o tom, co dělat, když se cítíte mizerně: pracuju po Skype.

Helena Mačasová
Helena Mačasová
psycholog
Praha
Dobrý den. Doporučuji akutně se obrátit na psychiatra aby Vám upravil medikaci. Pokud jde o psychoterapii, je to, domnívám se, na dlouhodobější. Držím palce H. Mačasová

Lucie Strachotová
Lucie Strachotová
psycholog, psychoterapeut, dětský psycholog
Brno
Dobrý den, chci Vás předně velmi podpořit, abyste se znovu zkusila obrátit na odborníky. Je škoda si ničit život depresí. I Vaše anticipačně pesimistické myšlenky "nebude to lepší" "žádný lékař mi nepomůže" jsou tou depresí. Negativní uvažování o budoucnosti je jedním z typických projevů deprese. Z toho, co píšete, i ususzuji, že by stálo za to znovu navštívit psychiatra. Je možné, že Vám ordinované antidepresivum Citalopram prostě nesedne a bylo by na místě zkusit jiné. A velmi bych Vám doporučila zkusit ještě jednou psychoterapii. Nedá se říci předem, jak dlouhá je terapie deprese, to vždy velmi záleží na osobnosti, na životním příběhu klienta, na mířě přetrvávajících zatěžujících faktorů atd. Rozhodně však z psychoterapie většina klientů profituje. Držím palce. Mgr. Lucie Strachotová

Veronika Pešková
Veronika Pešková
psycholog, dětský psycholog, psychoterapeut
Jívová
Dobrý den, myslím si, že základní kámen úrazu je právě ten, že nevěříte tomu, že vám někdo pomůže. Máte hodně negativních zkušeností, tomu rozumím, ale i ten nejlepší psycholog a terapeut nezmůže nic, pokud se klient nechce vyléčit. Rozumím tomu, že určitá část vaši osobnosti vyléčit chce, ovšem člověk mívá v sobě několik vnitřních hlasů, z nich každý může chtít něco jiného. Je potřeba přijít na to, před čím vás deprese chrání a potom tyto věci v životě změnit. Čili řešit psychosomatiku, která je v tomto ta nejdůležitější. Nemáte deprese jen tak, jsou následkem dluhodobého stresu a života, který vás nenaplňuje a neuspokojuje. Pokud budete chtít pomoci, ozvěte se, krásný den :)

Iva Moravcová
Iva Moravcová
psycholog
Praha
Dobrý den, kromě uvedených rad mých kolegů doporučuji změnit mj. i medikaci, psychiatrické léky zabírají na každého jinak, někdy trvá nějaký čas, než se nejde optimální lék. Vydržte, chápu, že je to zdlouhavé, ale pokud trpělivě vydržíte hledat optimální medikaci spolu s psychíatrem, ucítíte úlevu.

Marie Vignatiová
Marie Vignatiová
psycholog, psychoterapeut, dětský psycholog
Brno
Vážená paní, jako první, co bych doporučila, je návštěva psychiatra a neváhejte. Neléčení, či špatná medikace by neprospěla a zbytečně byste se trápila.Deprese se možná něčím dá odklonit, nějakou radostí,činností atd, a nebo se nedá odklonit a o to hůře Vám je. Takto se nedá moc poznat, ale stejně bude nejúčelnější najít si dobrého psychiatra, mít k němu důvěru a on Vás třeba doporučí i na psychologické pracoviště. K lékům se nevyjadřuji, to musí opět psychiatr. Hodně zdaru a přeji pěkný večer.

Renata Luxová
Renata Luxová
psycholog, psychoterapeut
Kladno
Deprese je upozornění naší duše,že dlouhodobě nežijeme kvalitu "mám ráda,jsem ráda".... Léčba deprese je dlouhodobá, je potřeba rozklíčovat,kde jste se odchýlila ze své životní cesty,kde jděte špatně.Kde zijete život proti sama sobě atd atd...Držím palce..

Miluše Suntychová
Miluše Suntychová
psycholog, psychoterapeut
Praha
Dobrý den, píšete, že žijete v zahraničí, to znamená, že jste k odbornému lékaři, který vám předepsal léky, šla v zahraničí? Pokud ano, navštivte jej znova, pokud ne, nebojte se navštívit lékaře-psychiatra, nebo krizové centrum, ve kterém pracuje psychiatr a svůj zdravotní stav s ním konzultujte. To je první krok, velmi důležitý. Ne každému léky sednou napoprvé a není divné léky měnit, každopádně a rozhodně pod kontrolou lékaře. Za druhé - psychoterapie opravdu bývá spíše dlouhodobějšího charakteru, je důležité, aby Vám terapeutka/terapeut sedl, a v neposlední řadě, aby to byl člověk vzdělaný v oboru (VŠ, pětiletý terapeutický výcvik zaměřený na pomoc lidem s depresí, stáže ve zdravotnických zařízeních a odd. psychiatrických). Držím palce k prvnímu kroku, nečekejte, že to přejde samo. S pozdravem M. Suntychová

Stále hledáte odpověď. Zeptejte se na další otázku

Veškerý obsah publikovaný na portálu ZnamyLekar.cz zejména Otázky a odpovědi, má pouze informativní charakter. Internet nepředstavuje plnohodnotnou náhradu lékařské péče poskytované specialistou.

ZnamyLekar.cz © 2019 - Najděte si lékaře a objednejte se