Dotazy od pacientů (66)

Dobrý den,
no, pravdu máte, řekl bych, oba. Tatínek má pravdu v tom, že se dcera bude muset naučit vyrovnávat se stresem a soutěživým prostředím. Vy máte pravdu v tom, že tím hlavním, kdo by jí v tom měl ve škole pomáhat, je paní učitelka, která musí mít Vaši důvěru. Pokud ji nemáte, možná by nebylo od věci změnit školu. Já bych Vám nejprve ale asi také doporučil Pedagogicko psychologickou poradnu. Zjistili byste jednoduše, jestli nemá v něčem paní učitelka na dceru vysoké nároky, můžete například objevit některou specifickou poruchu učení, již by paní učitelka musela respektovat a "zvolnit ." Co se týká tiků a záškubů, těžko říci, co všechno za nimi může stát. Jsou lidé, které to v určité míře provází celý život, jindy jsou jen přechodné. Zkuste je zatím brát jako signalizaci míry stresu, která dcera prožívá a pracujte na tom, aby ho bylo co nejméně. Vše, u čeho se cítí dobře, klidně je pro ni přínosné, můžete podle toho třeba vymyslet nějaké zajímavé volnočasové aktivity.
Dotazníků se nijak nebojte, uvidíte, že lidé v PPP umí s dětmi pracovat dobře a dceru vyšetření bude bavit ;)
Martin Z.

Dobrý den,
asi by to bylo fajn. Ale můžete začít sama tím, že si budete všímat situací, kdy dcerka poslouchá (ve školce, u babičky....) Zkuste něco z toho vyzkoušet i doma. Jak se to vlastně daří tatínkovi? Mohli byste se vzájemně inspirovat k tomu, co dělat, aby Vás dcera více respektovala? Docela užitečné je, když rodiče sladí své nároky a výchovný přístup. Dítě se v situacích o to lépe vyzná. Někdy je také fajn zaměřit se jen na pár základních věcí a jiné "ne tak životně důležité" nějaký čas neřešit...
Martin Z.

Dobrý den,
logické myšlení s ADHD nesouvisí, jde o poruchu pozornosti. Ano, přesně to, co popisujete je nejdůležitější. Naučit se s ADHD žít a zvládat situace, získat nad pozorností a temperamentem větší kontrolu. Samozřejmě je důležité mít i prostředí, kde je kontrola minimální a člověk se "může vyřádit" (hřistě, fotbal, atletika...). Je velmi důležité dítě do získávání větší kontroly zapojit, motivovat ho. Každý z nás umí pracovat s udržením pozornosti, pokud je to nutné, bylo by fajn se se synem o těchto věcech bavit a hledat metody, které budou fungovat jemu. Zkuste probrat v širší rodině, co komu pomáhá v situacích, kdy se musí zklidnit, nebo udržet pozornost o chloupek déle. Počítejte s tím, že pokroky jsou postupné, samotným zráním pozornost rovněž nabývá kapacitu a pokroky jsou o to viditelnější. Zároveň velmi pomáhá, pokud jsou hranice toho, co můžu a nesmím dělat, jasně rozeznatelné.
Hodně štěstí, Martin Z.

Dobrý den, na nějaké závěry mám opravdu velmi málo informací. Zajímalo by mě, jestli ho stejně vidí paní učitelka (také mu musí opakovat vícekrát?). To, že s Vámi nechce probírat co se děje na fotbale nebo ve škole bylo stejné i v první a druhé třídě, nebo je to něco nového? Pokud to chápu dobře, tak se jeho osobnost v létě změnila tak, že fotbal nemá rád? Trenér ví, že tam nechce chodit? Má na to nějaký názor? Na fotbal chodit samozřejmě nemusí, ale jiným věcem se ani bolením bříška vyhnout nedá (domácí úkoly). Pokud narazíte na potíže, na které spolu s tatínkem nebudete stačit, asi by bylo fajn si o tom promluvit s nějakým odborníkem trochu podrobněji. Osobně by mě zajímala víc rodinná situace (má sourozence? Jak s nimi vychází? S tátou si taky nepovídá?) a odlišnosti v jeho chování v různých prostředích (škola, fotba, u babičky apod.). To často hodně napoví v tom, co by se možná dalo změnit i doma...
Držím palce. Martin Z.

Dobrý den,
vztek v tomto období je velmi častým problémem. Lze ho řešit i odborně, ale můžete to nejprve zkusit sami. Dítě by mělo velmi jasně poznat, kdy si může názor prosadit (kdy to umožníte) a kdy nikoliv (rozhodnutí, o kterých rozhodujete výlučně vy). Pak byste syna mohli rovněž více motivovat k tomu, aby situace zvládal bez vztekání. Pokud se v některé situaci vzteká méně, nebo vůbec (ač byste to čekali), musíte ho podpořit, pochválit, aby viděl, že takhle je to daleko lepší (i když odolat vzteku je velmi těžké). Počítejte s tím, že období vzdoru se táhne mnoho měsíců a jde o delší rodičovský boj :)
Martin Z.

Rodiny řešící problémy vyplývající z autismu raději přeposílám do specializovaných poraden, například do Aply. Není problém v tom, že by rodinná terapie nefungovala, ale je to vhodnější i ekonomicky, protože jde často o velmi dlouhodobé potíže. Martin Z.

Dobrý den, záleží na tom, s čím by na sezení šel. Pokud by o něj opravdu neměl zájem, nemělo by to smysl. Je možné, že pozice "nikdo na světě mi nepomůže," mu vlastně vyhovuje. Pak by i návštěva psychologa "musela" dopadnout špatně. Pokud by ale měl alespoň malý zájem něco řešit, proč ne. Zkuste to s ním probrat. Musí chápat, že sledovat ho každý den, jak smutní, je i pro jeho okolí náročné a nemůžete ho nechat jen tak být.
Martin Z.

Dobrý den, já bych doporučil s řečí na syna netlačit, málokdy to zabírá. Možná z nějakého důvodu potřebuje ještě chvíli sbírat síly na další vývoj. Ve vývoji řeči nastává někdy po druhém roce razantní zrychlení a některé děti se na něj chystají zkrátka déle. Pokud se s vámi domluví a je šikovný, určitě se domluví i ve školce. Chápu, že ho srovnáváte s ostatními dětmi, ale ještě bych mu dal nějaký čas a netlačil na něj s novými slovíčky. Zároveň ale nepřistupujte na jeho řeč a označujte věci a zvířata správnými slovy, nikoliv jeho slabikami. Pokud se situace nezmění ani řekněme za půl roku, pak by byl fajn se tím zabývat důkladněji, přestávky ve vývoji jsou poměrně časté a děti to pak skokově doženou. Držím palce! Martin Z.

Dobrý den, netuším, z jakého dne je tato otázka, zobrazila se mi ale až dnes. Pokud máte o kamaráda obavy, nevyhnete se tomu, že to budou muset vědět jeho rodiče. Netuším, kolik mu je let, ale situace se musí nějak řešit a bez nich to bude velmi obtížné. Zkuste ho ještě přimět k tomu, aby se jim svěřil s tím, co je pro něj těžké. Pokud to nepůjde a bude reálně hrozit, že si něco udělá, nezbyde Vám nic jiného než zavolat linku 150 a nechat ho hospitalizovat. Opravdu není dobré věci podceňovat, když jde o život. Pokud se bojí s rodiči mluvit, ještě můžete zkusit například Riaps v Praze, kde poskytují akutní péči bezplatně pro osoby v tíživé situaci. U mě jsou sezení placená a obávám se, že by bylo vhodnější začít konzultací s psychiatrem, protože efekt medikace je daleko razantnější než samotná psychoterapie. Zkuste to s kamarádem probrat a když mi dáte vědět, klidně si na něj udělám chvíli bezplatně, abychom si řekli, jaké jsou možnosti. Martin Z.

Dobrý den, bohužel s pojišťovnou nespolupracujeme, takže to nejde ani z části. Ale v pedagogicko-psychologických poradnách je občas prostor na psychoterapii, nebo v některé neziskové organizaci. Pokud jste z Prahy, zkuste třeba Triangl, ten je tuším hrazen městem. Případně si můžete nechat napsat doporučení od lékaře a pak se vám otevře cesta ke klinickým psychologům, kteří mají často smlouvu s pojišťovnou. Držím palce! Martin Z.

Dobrý den,
omlouvám se, že píšu až teď, měl jsem teď celkem nabitý program i o víkendu. Někdy není špatné konzultovat situaci i s lékaři. Zvlášť v situacích, kdy nejde o krok zpět, ale o první návyk čistotnosti. Je fajn, že na dcerku netlačíte, je vždy lepší motivovat pozitivně, než negativně. Možná bych místo bonbónu zkusil zavést pravidlo, kdy dcerka tím, že si dojde na nočník, prokáže, že už je velká a může dělat něco, co dělají jen větší děti. Můžete ji pak povzbuzovat v tom, aby se na výsledek více těšila. Děti se často chtějí věnovat tomu, co už mohou dělat "větší" děti.

Také mě napadlo, co kdybyste si 1x týdně hráli na školku? Aby dcera věděla, proč je důležité nad tělem vládnout ... protože do školky můžou jen děti, které si dojdou na záchod. Zkuste se proto zaměřit na vyměšování třeba jen 1 den v týdnu a navazujte to významově na to, co všechno se pak ve školce dá dělat a jak je to prima.

Důležité je zbavit se strachu a k tomu by bylo fajn vědět, proč to dcerce vadí. Nějakou špatnou zkušenost bych docela předpokládal. Často je to dáno zkušeností s tvrdší stolicí a posléze obavami z bolesti. Jiným způsobem než zkoušením se bohužel k cíli nelze dopracovat, někdy paní doktorky doporučují slabě projímavou stravu, jen přechodně. A opravdu bych to ještě probral s paní doktorkou, je dobré mít jistotu, že za problémem nestojí biologická příčina.

Držím palce, ještě pořád máte dost času a věřím, že se vše zdaří!
Martin Z.

Dobrý den, omlouvám se, že odepisuji až teď, ale nebyl jsem pár dní v ČR. Přemýšlím, co se ode mě vlastně chcete dozvědět. Jak sám uvádíte, máte zkušenost, že když dostanete nějaké rady, není vůbec jednoduché se jimi řídit. Proto psychologové nedávají rady, ale radí se spolu s klienty jak dál, jak situaci změnit. Napadá mě, jestli to vůbec vědí vaši rodiče a chtěli by vám pomoci. Zajímalo by mě, jak vlastně trávíte volný čas, jaké máte zájmy, kde všude potkáváte další lidi. Na špatnou náladu velmi často pomáhají aktivity, například sportovní. Co pomáhá vám? Když se cítíte špatně.
Pokud se Vám nedaří svůj stav změnit, asi by nebylo od věci probrat to s psychologem, ale opravdu to doporučuji řešit ve spolupráci s rodiči. Mají spoustu vlastních zkušeností a jistě vás dokáží dobře nasměrovat třeba i k pomoci, na kterou sami nebudou stačit.

Čím dříve to s nimi začnete řešit, tím dříve se věci mohou začít měnit. I kdyby to mělo začít třeba návštěvou psychologa... Držím palce!

Dobrý den, na tohle Vám asi žádnou radu nedám, jen jedinou, začněte situaci řešit s nějakým rodinným psychologem. Víte,ono je v podstatě jedno, jestli má syn ADHD nebo je jen velmi temperamentní nebo prostě špatně snáší nudu. Hlavní je, co s tím? Mám dojem, že velký vliv může mít na situaci jeho vztah s tátou. Píšete, že ho opustil, ale on opustil vás, dítě se opustit nemůže, vztah opuštěním nijak nemizí, je naší součástí. Asi by nebylo špatné si o tom trochu důkladněji promluvit, to, že "o mě táta nestojí" je velmi destruktivní pocit.
Ve škole a tur. oddíle je potřeba syna více zapojit do trénování sebekontroly. Musí mít jasně vymezené mantinely i s důsledky, které nastanou, když mantinely poruší. Je třeba respektovat jeho živost a nijak ho neomezovat jak má sedět, chodit apod. ale nějaké mantinely mít musí, zejména ve vztahu k ostatním (žádné násilí) tak ke škole (musí se dělat t, co řekne paní učitelka). Bylo by fajn, kdyby vámi vytyčené mantinely bylo možné používat učitelkou či vedoucím i mimo rodinu.
Ale jak říkám, nečekejte jednoduché, rychlé řešení, spíš to bude velká dřina s velmi postupnými výsledky. Proto si myslím, že by bylo fajn mít někoho k ruce.
Každopádně držím palce! Změnit to lze.

Dobrý den,
no, už jsem měl při čtení dojem, že syn je velmi úzkostný a bojácný a pak jsem si přečetl poslední 3 věty. To, že u kamaráda přespí v pohodě bez Vás je trochu v rozporu s první částí Vašeho dotazu. V čem je to u kamaráda jiné? Bylo by fajn se zaměřit na "praní se se strachem," neutíkat před ním. Zkuste si s tatínkem říci, na jaký strach by podle vás syn stačil a začněte ho připravovat na to, že se strachu postaví. Nevím, jestli hned začínat s usínáním bez vás, ale co třeba to chození za vámi? Vydržel by přes den chvíli v pokoji bez vás? Dalo by se to vyzkoušet a probrat s ním, jak to vlastně dokázal? Možná by se mohl inspirovat tím, jak se strachem zacházeli táta nebo máma v jejich dětství... Zaměřte se na překonávání strachu, podpořte ho v jeho snaze překonat ho a neutíkat před ním.
Pokud budete mít dojem, že byste raději měli někoho k ruce, kontaktujte dětského psychologa, je to docela časté téma a je fajn, když se jím zabývá celá rodina.
Držím palce!

Dobrý den, na to mám opravdu málo informací, bylo by fajn vědět trochu více. Jaké složení má vlastně Vaše rodina? Jak mu to jde ve škole, jak zapadá do kolektivu, má přátele i z jiných míst než ze školy? Je v prvním nebo druhém ročníku střední školy? Bylo by potřeba zjistit, proč není ochoten respektovat školní docházku, často se to týká buď školy, nebo nějakých neshod doma. Musí vědět, že záškola není možná, ale že Vás zajímá, proč je pro něj těžké do školy jít. Zkuste mi napsat trochu více, klidně i na mail: martin.zajic@bez-tize.cz

Dobrý den, věštit "co ze syna vyroste" je v 3,5 letech opravdu předčasné :) Školka je většinou přínosná hlavně rodičům, protože nemohou být s dětmi celou dobu doma. A i když mohou, často je do školky vodí, aby se děti rozvíjely v sociálních dovednostech a začaly se připravovat např. na školu, kde také budou muset fungovat bez rodičů.
Je to na vás. Pokud máte možnost být se synem doma, voďte ho mezi děti klidně i jen 2 odpoledne v týdnu, nijak tím trpět nebude. Pokud takovou možnost nemáte, bude se vyrovnat s tím, že ve školce je nějakou dobu bez vás.
Začátek chození do školky je poměrně často komplikovaný a vychovatelky pro to mají pochopení. Pokud necháte rozhodování o školce na něm, patrně si vybere nechodit do ní. Jak však sama dobře píšete, pozor na příliš volný přístup, který může dítě až zatěžovat, neboť na mnoho rozhodnutí je syn prostě příliš malý a jsou jednoduše na rodičích.
Takže: Ať tak, či tak, syn nebude nijak narušen ve vývoji (školka/doma). Pokud rozhodnete pro školku, vymyslete nejlepší způsob, jak ho motivovat (někdy je např. lepší, když dítě vede do školky tatínek ;) ale rozhodování o školce patří do vašich rukou, nikoliv jeho.
Hodně štěstí ;)

Dobrý den,
to je opravdu těžké. Vy nenesete za mladší sestru zodpovědnost, nemůžete ji vychovávat (i když jste dospělá, nebude Vás podle mě příliš respektovat), stejně tak psychoterapie je její věc a jediní, kdo do ní mohou zasahovat jsou rodiče. Obávám se, že bez maminky Vaše situace nemá řešení (tatínek žije jinde? Nemůže se na výchově nějak podílet?).
Doporučoval bych, aby se maminka obrátila na "rodinného" psychologa, který bude pracovat s vámi všemi. Individuální psychoterapie sestry má možná efekt na depresi, ale nikoliv na zbytek rodiny, protože cíl terapie může být úplně jiný, než jaký chcete vy. Doporučil bych mamince, aby zkrátka rozhodla, že někam zajdete společně (sestra může dále chodit na individuální terapii k souč. terapeutce) a ujasníte si podmínky, za jakých budete fungovat. Maminka patrně bude muset pro své vytížení delegovat nějaké pravomoce na vás, ale budete muset společně vymyslet jak, aby je sestra respektovala. Maminka je za ni stále zodpovědná a má nad ní stále do velké míry kontrolu. Pokud by tuto premisu sestra nerespektovala, není možné obývat společnou domácnost... Doporučuji se ještě pokusit najít společné řešení s jasným vymezením práv a povinností a až poté přemýšlet, kam jinam by bylo možné sestru umístit. Ještě není dospělá a nemůže si dělat to co chce. Většinou se společné řešení dá nalézt díky tomu, že všichni chtějí zůstat spolu.
Držím palce, nebude to jednoduché, trvejte na dohodnutých podmínkách a najděte shodu na tom, co sestra dokáže a chce respektovat.

Dobrý den, potřeboval bych vědět alespoň trochu víc informací. Jde o děvče nebo chlapce? Kdo všechno tvoří Vaši rodinu? Jak se na to dívá tatínek?

Dobrý den, doporučuji stanovit pravidla, která budou jasně definovaná. Co se stane,. když je syn bude dodržovat, co se stane, když je dodržovat nebude. Vstřícnost je vynikající přístup, ale má své limity, kdy dítě musí poznat, že se do nich musí "vejít". Nejde o úplně jednoduché věci, asi by bylo fajn se na to důsledněji zaměřit s nějakým rodinným psychologem.

Asi by bylo fajn znát ještě o něco širší souvislosti. Chodí dcera do školy? Nebo je ještě ve školce? Jak se chová tam? Bez celkového pohledu na rodinu si neodvážím dávat jakékoliv rady. Kolik vás vlastně je a jak spolu děti vycházejí v jiných situacích? Jak do celého systému zapadají přístupy z vašich původních rodin? Tzn. dědečci a babičky Vašich dětí?