Dotazy od pacientů (66)

problém s oblékáním a vztekem

Dobrý den,
mám 4 letou dceru ,která má problém s oblékáním. Nesnese nic na krku,nesnese když má shrnutý rukáv nebo ponožku v botě. Každý den při oblékání máme doma scénu.Setkal jste se tím někdo? Víte si s tím rady? Já ne. děkuji

Dcera 8 let - problémy s učením, soustředěním...

Dobrý den, mám trápení s dcerou a samozřejmě ona má trápení se mnou. v dubnu jí bude 8 let, chodí do první třídy. S manželem jsme ve škole nikdy problémy neměli, jsme naprosto bezradní, jak máme s dcerou jednat. Je to chytrá holčička, při ústní komunikaci ve škole vždy všechno zná, ale jakmile má cokoli přenést na papír, je to marnost. Trápí nás, že to má v hlavě, ale nevydá to. Nerozumíme tomu, jestli není schopná, nebo jen není ochotná, nebo na všechno kašle....Pak na ní s manželem křičíme, přestože si pokaždé říkáme, že nebudeme, ale její chování nás tak nějak vždy dovede k šílenství. Umí moc hezky psát, z diktátů má jedničky....jakmile má přepsat kousek textu z předlohy, napíše to hrozně, s neuvěřitelnými chybami, je naprosto evidentní, že na to vůbec nemyslí, nechce si to po sobě ani kontrolovat a vždycky řekne, že si to už zkontrolovala. Při matematice ústně všechno zná, jakmile píše test, tak 7+4 je 13 a v následujícím sloupečku je 7+4 14. Pokud píše ve škole test, samostatná práce jí také moc neříká. Asi nuda. Pokud s ní děláme úkoly, má třeba něco psát, ona si rozšroubuje propisku, protože se musí nutně podívat, jaká je v ní náplň. Pak má spoustu dalších otázek ohledně naprosto neškolních věcí. A jeden z nás sedí vedle ní, trpělivě jí stále opakuje, že teď děláme učení....Pak dcera tedy něco konečně napíše, ale výsledek je takový, že se o nás pokouší infarkt. V lepším případě se výsledek alespoň trochu týká dahého tématu. A to jsou přesně ty chvíle, kdy bouchnem. Máme pocit, že školu stále nepochopila jako instituci jsme naprosto bezradní v tom, jak bychom s ní měli jednat a pracovat, samozřejmě víme, že nynější cesta je špatná. Nezlobím se na ní, když něčemu nerozumí, ale může mě vzít čert, když je jasné, že na to kašle, že na to vůbec nemyslí. Myslíte, že byste nám mohl poradit? Předem moc děkuji za případnou odpověď.

Nechat o rozvodu rozhodnout děti ? Je důležitější kompletní rodina rodičů, nebo pozitivní a příjemná atmosféra ?

Dobrý den,
chtěla bych se poradit, zda je vhodné řešit případnou vhodnost / nevhodnost rozvodu bez přítomnosti dětí.
S manželem ( já 40, on 42, oba VŠ, známost od r.2000) máme již léta se vlekoucí krizi ( která započala již krátce po narození prvního dítěte a vyvrcholila odhalenou mou nevěrou v 2013). Co vych si ve vztahu přála jinak jsem říkala již dlouho předtím, ale manžel to slyšet nechtěl a rozhodně si nepřipouští svůj podíl na mém mimomanželském vztahu ( hledala jsem duši spřízněnou, se kterou mohu prožívat a sdílet, o sex mi vůbec nešlo i když toto pouto tam nakonec také vzniklo). Po dohalení jsem to ukončila, ale chování manžela se nijak nezlepšilo, naopak. Od té doby se atmosféra u nás doma doma neustále zhoršuje, manžel se sice nechce rozvést, ale velmi často mě trestá, zesměšňuje a ponižuje všemi možnými způsoby ( psychicky) a to i před dětmi ( i když já se snažím to skrývat, takže vědí tak 1/10). Nejprve chodila do 2 poraden sama (manžel odmítal) a poté od 2015 do 2 poraden spolu. Poradci bbyly ženy i muži. V prvních dvou případech bylo uzavřeno že bez jeho přítomnosti se jen s mou snahou nikam nehneme a ve druhých dvou kam jsme chodili spolu konstatoval psycholog/ psycholožka po cca 4 až 6-ti měsících že u něj nevidí šanci na změnu ( sex je pro něj hlavní hodnotou, pro manželku je to "manželská povinnost" a vysvětlení, že ženě je to bez příjemné atmosféry v páru opravdu i fyzicky nepříjemné nechce slyšet od nikoho). Nejprve sex kdy on chce a pak až bude mít důvod být milý... . Tedy z mého úhlu pohledu možnosti napravení asi vyčerpány :(
Máme 2 syny ( 11 a 7 let) a myslím že oba tou atmosférou trpí. Na přímý dotaz ( jestli by radši maminku a tatínka měli každého zvlášť ale spokojené a oba vídali často ) oba řekli rezolutně že ne. Na druhou stranu se často ptají proč se táta tak chová a jak to dělám že to vydržím. Na ně přímo cíleně zlý není, ale často je celkově naštvaný, mračí se, křičí, zlobí se na ně nepřiměřeně a nejhorší je, když se mně starší syn zastane. Mají ho ale stále ještě hodně rádi. Mně už manžel ani nezdraví, neprosí, neděkuje, nesměje se. Jednou týdně zkusí zda by nešel sex a když není, jeho chování se dále zhorší. Když jsme někde ( i doma) bez něj, je atmosféra mnohem odlehčenější a děti i já usměvavější. Většina známých by mi doporučila rozchod nebo rozvvod, jen moje rodina mně nabádá vydržet kvůli dětem. Já jsem se rozhodla udělat to nejlepší pro děti, jenže bohužel nevím, co "to nejlepší" vlastně je. Nejraději bych se o tom poradila s dětským psychologem nejprve sama a pak až s nimi. Starší syn je velmi bystrý a myslím že by záhy poznal, o co se jedná. Já je ale nechci ale hrozícím rozvodem traumatizovat dokud se jednoznačně nerozhodnu sama. Mohl byste mi prosím poradit ? Šlo by dojednat schůzku nejprve i bez nich ? Nebo to nemá smysl?
Předem moc děkuji a přeji hezký den,
Lenka P.

Pochyby o sobě

Dobrý den,
mé dceři je 26 let ,nechodí do společnosti ani do práce a bojí se, chodit ven. Od té doby co můj manžel /její táta/ byl těžce nemocen a umřel je doma zavřená a nechce nikam chodit. Momentálně se starám o mojí maminku, která nechodí. Dcera mě nechce opustit, abych nebyla na mámu sama.Nemá žádné sebevědomí a bojí se jít i na pohovor, nebo i zvednout telefon.
Chtěla bych, aby začala chodit mezi lidi a začít žít mezi svými vrstevníky a neohlížela se nazpátek.Můžete mi prosím poradit ? V případě osobní konsultace ráda se objednám
Děkuji

kousání spolužáku ve školce

Dobrý den,
ráda bych se zeptala na Váš názor. Náš syn (3roky) začal od 9/2017 navštěvovat státní MŠ. Před tím chodil příležitostně několik dní v týdnu do soukromé školičky - jeslí, doposud bezproblémové spokojené dítě, do školy se těšil, nikdy při příchodu do školky nebrečel nebo "nedělal scény". Obráceně, každé ráno se ptal, jestli může jít do školky. Nyní s docházkou do státní MŠ nastal problém s jeho reakcemi při konfliktu se spolužáky, při hře a pod., opakovaně kouše děti. Učitelky nám zatím nebyly schopné pořádně říct, kdy a jak k tomu nejčastěji dochází, ale v podstatě neuplyne den, aby někoho nepokousal. Jinak se do školky těší, o kamarádech doma mluví, zná jména téměř všech dětí ve třídě. Už si nevíme rady, od učitelek jsme se zatím žádné pomoci nedočkali. Děkuji za Váš čas!

První návštěva

Dobrý den,
chtěli bychom se k Vám objednat, protože máme podezření na psychický problém u našeho 11-ti letého syna. První návštěva probíhá bez něj nebo uz s ním? Musím totiž opatrně, protože jinak si myslím, ze by moc dobře nepřijal to, ze jdeme navštívit právě psychologa. Děkuji za informaci.

Dítě jako den a noc

Dobrý den,

syn (7) se projevuje jako Jekyll a Hyde, dokáže být strašně rozumný, pečovat o sourozence, zajímat se o všechno možné. Ale také dokáže během sekundy přepnout do stavu, že se vzteká, křičí, není s ním žádná řeč. A za pět minut je zase normální. Vztek u něj vyprovokuje třeba to, když dostane nějaký úkol, například uklidit stůl. Nevím, jestli za to může žárlivost, protože má dva mladší bratry, ale k těm se chová většinu času hezky, pečuje o ně, ale taky se dokáže přepnout do stavu, kdy jim ubližuje z pozice síly.
Nejvíce si "troufá" na matku, je schopen na ní řvát, že ho nemá ráda proto, že mu řekla, aby si uklidil. Je schopen křičet, že ho nemá ráda, že on musí dělat všechno a nikdo jiný nic a podobně.
Nikde jinde si podobné věci nedovolí, ve škole je spíše tišší, před lidmi se stydí a má problém i pozdravit. Zároveň ho ale ve školce a teď ve škole chválí, že je šikovný, všechno mu jde.
Snažíme se s ním mluvit, vše mu vysvětlovat, on se tváří, že vše chápe, že si to uvědomuje, ale za půl hodiny dokáže udělat novou scénu. Opravdu dva lidé v jednom.
Nečekám, že mi poradíte takto na dálku, spíše se chci zeptat, zda se s podobnými věcmi setkáváte a jestli to nějaké sezení umí řešit.

Kdy sdělit dítěti, že má sourozence?

Dobrý den, pane doktore,
mám dotaz ohledně dcery (6 let, navštěvuje 0. ročník zš - odklad). Vychovávám ji sama (bydlíme s mou matkou), její otec s námi nežije (má přítelkyni a s ní syna). Otec má s dcerou pěkný vztah, navštěvuje nás, ale tajně (jeho přítelkyně si to nepřeje). A teď k mému dotazu. Dcera zatím neví, že má bratra - nevím, v jakém věku a jakým způsobem by bylo vhodné jí tuto informaci sdělit.
Předem moc děkuji a přeji pěkný den

Změny chování u dítěte

Dobrý den,
mám dotaz ohledně pětiletého syna mého přítele. Přítel s matkou dítěte není už přes rok a půl, ale teprve od ledna spolu nebydlí. První dva měsíce jsme s dítětem vycházeli bezproblémově, další čtvrt rok nastaly problémy. Přítel upřednostňuje volnější výchovu bez pravidel a přeje si, abych se k němu chovala spíše jako kamarádka. Snažím se být z části kamarádka, z části se snažím, aby mě poslouchal (Pracovala jsem 3 roky s mladšími dětmi a nikdy jsem neměla žádný větší problém). Každopádně reakce dítěte jsou z 90% takové, že mě ignoruje nebo brečí, kdykoliv na něj promluvím. V poslední době navíc začal schválně šišlat. Projevuje se i zvýšená závislost na otci, kdy si bez něj pomalu nedojde ani na záchod, když se otec vzdálí i jen o několik metrů tak začíná natahovat k pláči. Pokaždé když se ke mně jeho otec přiblíží, tak dítě reaguje žárlivě a chce, aby šel otec za ním. Nyní se k příteli stěhuji. Společně máme obavy, aby toto jeho chování nezpůsobilo problémy v jeho dalším vývoji, a popravdě nevíme, zda je toto chování normální nebo zda by bylo už vhodné navštívit vás. Mockrát předem děkuji za odpověď.

Syn nám lže bez mrknutí oka

Dobrý den, synovi je 11,5 a začal nám doma lhát a to bez mrknutí oka a bez jakéhokoliv zaražení se. Naopak když se ho zeptám znova, zda říká pravdu, tak to potvrdí. Dále není schopen dodržet svoje povinnosti, vloni chodil i pozdě do školy, není schopen sám přijít včas na trénink. Přitom jsem mu sepsala přesně jeho povinnosti jak ráno než jde do školy, tak i odpoledne, když přijde, co si má udělat a nic, když přijdu domů z práce (on už je třeba 2 hodiny doma), nic není hotovo a přitom mi do telefonu tvrdil, že ano, že má vše. Nepomáhají zákazy a ani výprask. Přitom se má dobře, má zázemí, i když jsem rozvedená (již 10 let) a žijeme si spokojeně. Jinak je chytrý, ve škole má výborné výsledky a je i hodný a slušně vychovaný. Ale nenní schopen dodrže základní povinnosti a nyní i lže. Máme se k Vám objednat do poradny? Už fakt nevím co s ním. děkuji

syn chce být s otcem

Dobrý den,vychovávám sama 2 kluky (10 a 3 roky) a potřebovala bych poradit s tím mladším.Stýká se s otcem 2xtýdně,přespává u něj a mají spolu hezký vztah..Můj bývalý partner (otec mladšího syna) má jen jeho a tak když je syn u něj,věnuje se mu na 100 %.Což se malému samozřejmě moc líbí a mně též.Bohužel já svůj volný čas musím dělit mezi ním,starším synem,domácími pracemi,účetnictvím (přivydělávám si tím) atd.. Navíc tím,že bydlí u mě,všecky běžný,denní (často pro děti nezajímavý) záležitosti řešíme spolu,zatímco s tatínkem je jen zábava..atd.Jde o to,že zatím přesto že malý při předávání někdy plakal pže se mu od táty nechtělo,povedlo se mi vždy ho někak zabavit tže za chvilku bylo po pláči.Naposledy když mi bývalý partner malého přivezl,opět s pláčem,bohužel nezabralo vůbec nic.Tři dny nemluvil nic jiného než že chce tátu,že táta přijede a že tu na něj počká..Já i starší syn sme donekonečna vysvětlovali že tatka zas přijede jako vždycky,snažili se ho všelijak zabavit,upoutat pozornost..uklidnit ho..ale bylo to k ničemu.Než usnul,poslední slova patřila tátovi a když se probudil,chtěl zase tátu..Po třech dnech,kdy sem nezpozorovala u něj žádný posun,sem zoufalá zavolala jeho otci a vylíčila mu situaci..s tím,že tu nechci malého mít za každou cenu jen proto že já chci..a když vidím jak se tu všichni tři trápíme,že s ním prostě vůbec není řeč,evidentně tu s námi nechce být (několikrát nám to i řekl)...a navrhla mu (ač velice nerada) at si tedy pro syna přijede a at u něj zůstane tak dlouho jak bude chtít..Jsem z toho strašně smutná,strašně se mi stýská,chtěla bych ho mít u sebe ale pokud on nechce,co nadělám?Vůbec si nevím rady,co dál,jak se chovat,jestli vyhledat dětského psychologa nebo co...předem moc děkuji za odpověd,případně za radu..Nashle diana

Mluvení ve školce

Dobrý den,chtěla jsem se zeptat. Mám pětiletá dvojčata a loni poprvé šli do školky. Kluk si zvykl-komunikuje s učitelkama. Holka nemluví s učitelkama. Světlá chvilka nastala okolo vánoc a po nich opět přestala mluvit. Doma mluví, ale je problém i v tom,že jak se má vyjádřit před cizím člověkem, tak se stydí a nemluví. Učitelka ve školce mi řekla,že počká do konce září a poté doporučí návštěvu psychologa. Je možné, že se její chování zlomí či je návštěva nutná. Učitelka jí pokládá otázky, aby mohla kývnout hlavou na ano či ne. Minulý školní rok komunikovala s dětmi a letos jí kamarádka do stejné školky nenastoupila - maminka jí nechala zapsat do jiné školky, protože nebyla spokojena s učitelkama.
Děkuji

Petra F.

Kousání nehtů

Dobrý den,
Můj 5ti letý syn si kouše nehty a teď to pokročilo i na kůžičku kolem, kterou ma úplně do krve. Nepomáha upozňování ani lak koupený v lékárně. Myslím, že si to ani neuvědomuje. Doporučil by jste návštěvu psychologa? Děkuji

Mluveni ve skloce

Dobry den,pane dokrore,
mam petileta dvojcata. Chlapec ve skolce mluvi,ale dcera ne. Obcas mluvi s detmi,ale s ucitelkou ne. Pred vanoci se trosku rozmluvila a po vanocich prestala. Ona nerada mluvi pred cizimi lidmi. Jak se objevi nova osoba,tak mlci nebo na otazky odpovida kyvnutim hlavy ci mi posepta.Obcas se stane,ze po chvilce ci nejake dobe promluvi.
Ucitelka ve skolce nas chce poslat k psychologovi. Je mozne,ze ma jen problem s cizimi lidmi ci ma psychickou poruchu?
Doma mi vypravi,povida. Jsou i "slabe" chvilky,ze promluvi i treba na maminku kamaradky,ktera s ni chodila do skolky.
Jinak jsem si vsimla,ze je i palicata.
Dekuji za odpoved
Petra F.

Dcera se cítí být chlapcem

Dobrý den, moje 5-ti letá dcera mi tvrdí, že se cítí být chlapcem. Zároveň, když si hraje, vždy si vybírá chlapecká jména, sukně nenosí vůbec a šaty jen velmi nerada, nesnese mašle, krajky atp., nejraději má modrou a zelenou barvu. Tento její sklon trvá již delší dobu a stupňuje se. Mohu se s touto problematikou obrátit na Vaši psychologickou poradnu? Děkuji.

Dcera nesnáší skolu

Dobrý den, mám 10ti letou dceru, kterak nesnáší učení. Kazdy den má min.1poznamku. Už má i ředitelskou dutku a náběh na 2 z chování. Rodinné zázemí je přitom stabilní. Snažíme se pro ni dělat vše co je treba a nic nepomáhá. ..co navrhujete?

Odmitani jidla

Dobry den, mam dvouleteho syna, ktery odmita jist jakekoliv jidlo, krome peciva a sladkosti, ktere nekdy dostane. Do roka jedl hezky prikrmy, potom i pevnou stravu, ale pak se neco pokazilo a vratil se k umelemu mleku, ktere pije dodnes. Nabizim mu porad jidlo, ovoce, zeleninu, ale nic , zacne se vztekat a brecet, se lzickou se k nemu nesmim ani priblizit. Zkousela jsem mu den nedat mleko, ale bez vysledku, pil jen vodu nebo caj. Jsem opravdu bezradna. Dekuji. S pozdravem

Rozvod a střídavá péče

Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Před rokem jsem se synem odešla od manžela, rovnou k novému příteli. Bohužel to nešlo jinak, neměla bych finanční prostředky na vlastní bydlení. Manžel se se mnou dodnes nevyrovnal, zůstal v našem společném domě, odkud jsem odešla jen s osobními věcmi a od té doby mě tam odmítá pustit, nechce vydat ani synovy věci atd. Synovi bylo necelých 7 let, bylo to o prázdninách a po nich nastoupil do 1.třídy. Jeho otec se nechtěl domluvit na ničem, odmítl rozšířenou péči o něj, chodil na sociálku a stěžoval si, brečel, očerňoval mě, dal to k soudu...nakonec jsem se rozhodla se střídavou péčí souhlasit, nechtěla jsem to dělat ještě horší a chtěla to zkusit..syn s otcem taky chtěl být. Bohužel se syn po několika měsících začal střídavou péči odmítat, byli jsme přes sociálku i u dětského psychologa, který ve své zprávě uvedl, že střídavá péče není pro syna v hodná, u otce citově strádá atd. Syn mě prosil, ať zařídím, aby to tak neměl, trpí tím přejížděním a tím, že se každou neděli musí sbalit a odjet. Sociální pracovnice i přes to doporučila střídavou péči a odvolací soud, na který jsem se obrátila, původní rozsudek bohužel potvrdil. Bohužel synův otec mu často opakuje, že to rozhodl soud, vykládá mu jak jsem utekla za jiným chlapem a on že za nic nemůže apod. Přitom jsem se roky snažila, prosila ho, vysvětlovala, nabízela manželskou poradnu. Manžel je narcis a manipulátor, soužití s ním mě psychicky ubíjelo a trápilo.

Další problém je, že poslední dobou se syn začal k mému novému partnerovi chovat ošklivě, neustále ho plácá, boxuje do něj, křičí na něj, provokuje ho....trápí mě to, že přítel to nějak nedává, strká do něj nebo ho i uhodí a já tím trpím. Nevím jak si s tím poradit. Nechci, aby se syn trápil a aby to poznamenalo i můj vztah s partnerem. S tím navíc čekáme dítě. Na sourozence se syn velmi těší, moc si to přál....bojím se jak to bude dál. Syn se trápí tím, že má rozdělené rodiče a chtěl by nás zase mít pohromadě...jsou dny, kdy to chápe a jde to, pak se něco stane a pláče a říká mi, že jsem mu tím zničila život apod....moc se trápím. Co byste nám doporučil? Velice děkuji.

Syn ublizuje ostatnim detem

Dobry den, muj 2 lety syn zacal z niceho nic ublizovat ostatnim detem. Jiz jako malinky kousal, kdyz mu nekdo bral veci a neumel se jinak vyjadrit.Po par mesicich ho to preslo a tak pul roku byl klid, ale pred necelymi 2 mesici zacal znovu, ale tentokrat se marne snazime najit pricinu. Vyjimecne se mozna snazi na sebe upozornit, ale vetsinou je vesely, hraje si s detmi, vypada naprosto spokojene a najednou nahodi takovy zvlastni vyraz, je na chvilicku jakoby v kreci a zakousne se, drapne dupne nebo jinak zautoci prevazne na oblicej. A jsou to opravdu krvave kousance. Porad dokola mu opakuji, ze to nesmi delat, ale nikam to nevede. Pritom je hrozne chapavy a sikovny. Snazim se byt vzdy nablizku a vcas ho zarazit, ale kdyz pak behaji sem a tam, tak to proste nejde. Je mi to trapne a hlavne lito tech uplakanych malych tvaricek. Nekde jsem cetla, ze to mohou deti delat i z lasky a nahromazene radosti a nevi si s ni rady..je to mozne? Jak v takovem pripade postupovat? Uz si nevime rady. Melo by smysl sezeni s Vami vzhledem k jeho nizkemu veku? Moc dekuji

Problém s dcerou

Dobrý den, pane doktore,
v posledních cca 2-3 měsících se několikrát u mé 9-leté dcery vyskytl zvláštní stav, že najednou měla pocit potřeby něco mačkat, zakousnout se do něčeho, provázený pocitem tlaku v čele. Tento stav trvá tak 5 minut, po tu dobu dcera tiskne zuby a zatíná pěsti. Ne však křečovitě. Stavům nepředchází žádné rozrušení, hádky apod. Výskyt je nepravidelný, někdy se to opakuji po pár dnech, jindy po týdnu i déle.Dcera je od mala citlivější, někdy ji rozhodí i banality, ale většinu času je to spokojeně vypadající dítě. Vztahy ve škole probíráme často, tam je vše v pořádku. Tyto její stavy mne znepokojují. Na jakého odborníka se mám obrátit?
Děkuji