Skamarádit se s úzkostí

Cesta z úzkosti může být krátká a jednoduchá nebo delší a složitější, ale je v každém případě možná! Je více cest, jak si můžete pomoct od úzkosti nebo jak s ní lépe zacházet. Nejlepší je kombinovat více cest.

Moje osobní cesta z úzkosti byla spíše dlouhá a složitá, ale vložená práce se mi velice zúročila. Mimo jiné i v tom, že dnes pomáhám druhým naučit se zvládat obtížné emoce včetně úzkosti.

Tipy na zvládání úzkosti můžeme rozdělit na dvě oblasti:

1. jak zvládat akutní záchvat úzkosti a
2. jak pracovat na tom, aby se záchvaty úzkosti objevovaly méně často a/nebo byly méně intenzivní.

V tomto a následujícím článku si povíme něco ke zvládání akutní úzkosti. O předcházení úzkosti budeme mluvit z různých aspektů v dalších článcích, například zde.

A teď je na čase vám říct o úzkosti něco, co vás možná šokuje. Abyste mohli snáze zvládat akutní záchvaty úzkosti a zároveň abyste mohli snížit frekvenci jejich výskytu a jejich intenzitu, potřebujete se se svou úzkostí………….skamarádit.

Úzkost jako (vyděšený) kamarád

„Cože? No to asi těžko! Ta paní se asi zbláznila, ne? Úzkost je můj nepřítel, můj tyran, něco zlého ve mně, co tam vůbec nechci mít. Ničí mi život. Chci se jí zbavit, dát ji pryč, zahodit, utéct od ní. Jak jako skamarádit se? To jste mě teda naštvala. Děsíte mě.“

Hm, chápu. Není to asi příjemná představa. A už vůbec není snadné si představit, co to vlastně znamená. Pokusím se to trochu přiblížit.

Zkuste si úzkost představit jako nějaké vystrašené zvíře v sobě v nějaké kleci, kde se schovává. Bojí se, klepe se strachy, je vyděšené k smrti. Když se bojí, přechází nervózně sem a tam, vydává zvuky, kňourá, je mu hrozně. Jako by toužilo po pozornosti, po troše zklidňující péče, po podpoře. Ale vy odvracíte hlavu jinam. Děláte, že neslyšíte. Bojíte se ho. Odháníte ho. Házíte na něj kamení. Zacpáváte si uši. Snažíte se ho nevidět, zakrýt, nějak se ho zbavit.

Co by se asi dělo s takovým pejskem nebo kočkou v kleci, kdybyste se k ní / k němu takhle chovali? Čím víc se snažíte ho zbavit, tím víc se to zvíře bojí, snaží se ukrýt, schovat, je trýzněné, cítí se opuštěné, v nebezpečí, může být i agresivní, útočit, brání se. A tím víc a násilněji se zase na oplátku vy snažíte s ním bojovat.

Je to nekonečný, vyčerpávající boj. Nefunguje. Potřebujete najít jiný způsob… První krok na cestě z úzkosti je přestat se snažit odehnat nebo zabít to vyděšené zvíře v sobě, protože to za prvé nejde a za druhé je to nesmírně kruté a drastické. A tak si zkuste představit, co by se stalo, kdybyste se s tím vyděšeným zvířetem pokusili spíše skamarádit?

Jak by se to zvíře začalo chovat? Možná by se uklidnilo. Možná by vám začalo věřit. Přestalo by se tolik bát. Možná by se začalo cítit bezpečněji. Třeba by se časem odvážilo ze své skrýše ven, podívat se po světě, co je tam zajímavého.

Jak se můžu skamarádit s vyděšeným zvířetem? Musím s ním zacházet jemně. Mluvit na něj klidným, vlídným hlasem. Sednout s k němu na bobek, nabídnout mu něco k jídlu, když dovolí, třeba ho i pohladit. Dát mu pocit bezpečí a přijetí. Pochopit, čeho se tak bojí a proč. Třeba má nějaké špatné zkušenosti. Nebo má velikou představivost. Možná by mu pomohlo, kdybyste se o něj začali zajímat. Čeho se tak bojí a proč? Bojí se o sebe nebo o druhé? Jaké má zkušenosti? Jak mu můžete pomoct, aby se přestalo tolik bát? Co mu pomáhá, aby se uklidnilo, nabylo pocitu bezpečí?

Když se dívám na svou úzkost jako na „něco ve mně, co se bojí“, získávám odstup právě tak velký na to, abych mohl/a něco aktivně udělat pro své uklidnění. Přestávám být obětí úzkosti a získávám postoj dospělého zdatného člověka, který může pro to vyděšené zvíře v sobě něco udělat, aby se mohlo uklidnit. Je potřebné, i když občas překvapivě těžké, toto dělat se soucitem k tomu vyděšenému tvorovi, zájmem o něj a vlídností k němu. Tomu říkám „skamarádit se“.

Pokud jste v životě zažili málo nebo vůbec, že se s vámi a vašimi pocity zacházelo vlídně a se zájmem, možná jste se tento postoj k sobě neměli kde naučit. Nebo jste se nenaučili si věřit, že jste dostatečně silní a odolní, abyste své pocity dokázali zvládnout. To vás může mrzet a bolet, ale není třeba zoufat, je možné se to naučit i dnes. Jen je potřeba snaha a trpělivost se sebou. O schopnosti zacházet se sebou vlídně si můžeme říct zase jindy.

Imaginární rozhovor se svým vyděšeným já

Pojďme si tedy říct, jak to skamarádění může vypadat. Když cítíte úzkost, můžete zkusit následující cvičení: představte si úzkost jako své vyděšené já. Zkuste si představit, kolik je vašemu vyděšenému já zhruba let. A potom s tímto svým vyděšeným já zkuste ve své představě laskavě a soucitně rozmlouvat. Nenuťte ho, ať se přestane bát, to nepomáhá. Jen se s ním snažte pobýt, být mu oporou. Můžete ho ve své představě obejmout nebo ho laskavě vzít kolem ramen. Můžete se ho zeptat, čeho se tak bojí, ale nevymlouvat mu to, pouze ho vyslechnout. Zkuste mu říct: „vidím, že se fakt bojíš. To je hrozně nepříjemné, viď? Ale neboj, jsem tady s tebou, nejsi na to sám.“

O co jde? Naučit se být sám sobě oporou. Rozumět sám sobě, přijmout se, uznat si právo na to být někdy taky slabý a vyděšený. Zaujímat k sobě laskavý a pečující postoj. Pokud vám to není vlastní, není to na začátku lehké. Ale dá se to naučit, stačí chtít a trénovat.

Jaké máme další možnosti zvládání úzkosti si popíšeme v dlaších článcích.

Když se vám podaří přijmout, že úzkost je běžná součást života, že je dobré být schopen ji vnímat a pečovat o své vystrašené já laskavě a s pocitem kamarádství, když se vám podaří se se skamarádit se svým vystrašeným já a být mu oporou, bude vám lépe na světě.

Doufám, že vám byl článek užitečný. Představuje jen pár střípků práce s úzkostí. Abychom ve stavu akutní úzkosti přestali přilévat oleje do ohně, potřebujeme se také naučit pracovat se svými myšlenkami a katastrofickými scénáři, které si vytváříme a tím úzkost zvyšujeme. A o tom zase v jiném článku.

Psycholog | Psycholog Brno | Psycholog Ostrava | Psycholog Plzeň | Psycholog Liberec | Psycholog Olomouc | Psycholog České Budějovice | Psycholog Hradec Králové