Naučte se vnímat své pocity v těle - se zájmem a soucitem

Další práci, kterou na sobě budete potřebovat odvést, je naučit se vnímat své pocity ve svém těle, ale laskavým a přijímajícím způsobem. Tento článek dává nahlédnout do toho, o co jde. Rozvíjet svou schopnost vnímat své tělo a vnímat své emoce v něm je dlouhodobější práce, jako ostatně všechno, co si uvádíme v tomto seriálu o úzkosti.

Naše emoce se vždy nějak projevují v našem těle. Jinak bychom je nedokázali vnímat. Často si neuvědomujeme propojení emocí a tělesných vjemů a to je škoda.

Když dokážeme zachytit své pocity v těle, snáz je můžeme vnímat jako omezené, ohraničené jevy, které nejsou ve skutečnosti nebezpečné. Pomáhá nám to přijmout je jako pomíjivé jevy našeho vnitřního světa a prožít je. Zase jsme u toho se s nimi skamarádit. Díky tomu můžou pocity volně proudit, vznikat a zanikat, jak je jejich podstatou. Takže můžou snáz odejít.

Zkuste si udělat následující cvičení:

1. Zkuste si vzpomenout na nějakou příjemnou, hezkou emoci, kterou jste někdy zažili. Ne moc silnou, něco jako radost, těšení se na něco, zájem, radostné překvapení. Vybavte si tu situaci, ve které jste to prožili. Třeba když vás přivítal doma váš pes nebo když vám někdo řekl, že vám to sluší.

2. Zkuste si pojmenovat, co to bylo za pocit. Radost? Potěšení? Zkuste si ten pocit vybavit. A když si ho vybavíte, vnímejte, jestli a kde se tento pocit projevuje v těle. Může to být v jakékoliv části těla a může se to projevovat různými způsoby. Například můžete někde cítit příjemné teplo, nebo příjemný chlad, nebo naopak neutrální teplotu. Můžete vnímat chvění nebo naopak nepřítomnost chvění. Můžete vnímat uvolnění v různých částech těla, nebo naopak určitou aktivaci. Můžete cítit něco jako energii – určitý pohyb v těle, ať už směrem vzhůru, směrem od středu ven, směrem do středu nebo dolů, nebo naopak můžete cítit určité zastavení pohybu. Taky můžete třeba zaznamenat chuť něco udělat – poskočit si, obejmout někoho.

   Pokud nejste zvyklí vnímat své tělo, nezoufejte. Nemusí to být na začátku úplně snadné, ale pokud si dovolíte to zkoušet, začnete si postupně všímat jemnějších vjemů spojených s různými emocemi.

3. Když takto vnímáte ve svém těle prožití spojené s pozitivním pocitem, v duchu si to komentujte: toto je radost (potěšení, těšení, zájem atd.). Takto se projevuje moje radost. Chvilku můžete zkusit s tímto pocitem pobýt, prožít si ho. Dovedu si představit, že je to celkem příjemné.

Stejným způsobem můžeme postupovat i s nepříjemnými pocity. Pojďte zkusit udělat zajímavý experiment:

1. Vzpomeňte si na nějakou mírně nepříjemnou situaci – pro začátek ne moc silnou – třeba když vás někdo na ulici naštval, protože řekl něco moc nahlas, prošel moc blízko, kouřil. Zkuste si pojmenovat, co to bylo za emoci – rozmrzelost? Frustrace? Hněv? Nelibost? Otrávenost? A uvědomte si, jak a kde se tato emoce projevila ve vašem těle. Bylo to určité stažení v zádech? Nepříjemné píchnutí v břiše? Knedlík v krku? Pojmenovávejte si tyto fyzické vjemy a komentujte si to: toto je moje nelibost. Takto prožívám svou nelibost/naštvání (doplňte si dle sebe).

2. Zkuste se na tento pocit dívat se zájmem. Zkuste si všimnout, jestli se tělesné vjemy nějak proměňují s tím, jak je pozorujete. Můžou se různě přesouvat, jednu chvíli víc vnímáte nějaký pohyb třeba v břiše, v další chvíli pocit zmizí a objeví se něco třeba v zádech nebo kdekoliv jinde.

   Pokud se díváte na tyto prožitky se zájmem a zvědavostí, možná se můžou začít zdát méně nepříjemné. Aha, to je zajímavé, když jsem na někoho naštvaný, tak mě tady píchá. A hele, teď se to přesunulo jinam.

Přestaňte odmítat pocity

Když se takhle učíte vnímat své pocity v těle, mám otázku: vnímáte tam nějaký jiný postoj než zájem? Je tam nějaké odmítání? Nechuť? Je tam sebekritika? Je tam naštvání za to, že cítíte něco nepříjemného? Nebo naštvání na mě, že jsem vás dovedla do nepříjemných pocitů?

Jeden velice důležitý krok k tomu, abyste mohli lépe zvládat nepříjemné pocity jako je třeba úzkost, je přijmout, že jsou. Dívat se na ně jako na stav, který prostě je. Stejně už to tady je, tak k čemu pomůže, když se na to budete navíc ještě zlobit?

Tyhle naše pocity z pocitů (naštvanost, odmítání nebo třeba pocit viny nebo selhání) jsou takové „pocity na druhou“ a často nám způsobí víc trápení než ty prožitky na úrovni číslo jedna. Někdy je horší bát se strachu, než strach samotný. Je horší být na sebe naštvaný za to, že cítím úzkost, než úzkost samotná.

Naučte se vnímat sebe a své prožívání se zájmem a soucitem. Můžete si třeba říct – ajaj, to je mi líto, že cítíš otrávenost, to je nepříjemné. Přeju ti, aby ses brzy cítil/a líp.

Tímto způsobem je krásně možné postupovat i u silnějších nepříjemných pocitů.

V momentě, kdy pro vás bude možné vnímat své pocity v těle, dívat se na ně se soucitem, zájmem a upřímným přáním, aby vám bylo líp (bez naštvání), budete líp schopni snést, že cítíte něco nepříjemného a snáz vám půjde to pustit, nechat to být, aby to mohlo samo, ve svém čase, odejít. Tím vás úzkost přestane děsit a budete méně náchylní k záchvatům silné úzkosti.

Psycholog | Psycholog Brno | Psycholog Ostrava | Psycholog Plzeň | Psycholog Liberec | Psycholog Olomouc | Psycholog České Budějovice | Psycholog Hradec Králové