Dotazy od pacientů (30)

Milá Markéto,

chtěl bych Vás hned na úvod moc pochválit za to, že svou situaci chcete aktivně řešit a že hledáte cesty, jak na to. Ve Vašem věku to ukazuje velkou zodpovědnost a vyspělost. Plně rozumím tomu, že systém financování terapií může působit zmatečně, obzvlášť když si vše musíte zařizovat a hradit sama bez pomoci rodičů. Pojďme si to tedy ujasnit.

Máte před sebou v zásadě dvě možnosti:

1. Plně hrazená péče (neplatíte vůbec nic)
Tuto péči poskytují výhradně kliničtí psychologové, kteří mají smlouvu s Vaší zdravotní pojišťovnou. Abyste na ni měla nárok, je nutné nejprve navštívit lékaře (např. praktického), který Vám na základě Vašich potíží (např. úzkosti, deprese apod.) vystaví žádanku.

Jak postupovat: S žádankou si na webu své zdravotní pojišťovny najdete seznam smluvních klinických psychologů. Vyberete si někoho, kdo Vám bude sympatický, a objednáte se.

Na co se připravit: Bývají zde bohužel velmi dlouhé čekací lhůty (i několik měsíců). Určitě Vám ale doporučuji tuto možnost využít a objednat se. Kdybyste časem zjistila, že se Vaše potíže vyřešily nebo už pomoc nepotřebujete, můžete termín jednoduše kdykoliv zrušit.

2. Částečně hrazená péče (zlevněná přes benefity pojišťovny)
To je pravděpodobně ta varianta, která u Vás vyvolala zmatek. Jedná se o standardní psychology nebo terapeuty, kteří nemají s pojišťovnou klasickou smlouvu, ale jsou zařazeni do jejích preventivních/benefitních programů.

Jak to funguje: U těchto odborníků na místě zaplatíte plnou cenu sezení ze svého. Terapeut Vám vystaví doklad o zaplacení, který následně předložíte své pojišťovně (často to jde snadno přes aplikaci), a ta Vám část peněz pošle zpět na účet.

Příklad z praxe: Dejme tomu, že máte VZP a najdete si terapeuta zapojeného do jejich programu, který si účtuje 900 Kč za sezení. Vy mu po sezení zaplatíte 900 Kč. Účtenku pošlete pojišťovně a VZP Vám z benefitního programu proplatí 500 Kč. Reálně Vás tak sezení bude stát 400 Kč.

Důležité: Vždy si předem (na webu terapeuta nebo pojišťovny) musíte výslovně ověřit, že je daný odborník do tohoto konkrétního programu zapojen.

Markéto, určitě se nenechte odradit a zkuste co nejdříve navštívit svého praktického lékaře kvůli žádance na plně hrazenou péči. Pokud by to nebylo možné, podívejte se na web své pojišťovny, jaké nabízí příspěvky na péči o duševní zdraví.

Držím Vám palce a přeji hodně sil, abyste brzy našla tu správnou podporu.

S pozdravem,
Mgr. Jan Ille

Milá Aničko,

moc ti děkuji, že jsi sebrala odvahu a napsala nám o tom, co tě trápí. Z tvé zprávy vnímám, že toho je na tebe teď opravdu hodně a moc mě mrzí, že se necítíš dobře ani doma, ani ve škole. Vůbec se nedivím, že máš negativní myšlenky a špatné sny, když jsi na to všechno sama, nemáš kamarády a doma je to jen o učení, uklízení a občasném křiku. Chci tě ujistit, že tvoje pocity jsou naprosto oprávněné a je moc dobře, že jsi o nich dala vědět. Hlavní je, že na to nemusíš zůstat sama.

Rád bych ti nabídl pár možností, co by se s tím dalo dělat a kdo by ti mohl pomoci:

1. Někdo blízký v rodině
Když teď zrovna nemáš kamarády ve škole, zkus se zamyslet, jestli je v rodině někdo dospělý, komu věříš a s kým je ti dobře. Nemusí to být rodiče, ale třeba nějaká hodná babička, teta nebo starší sestřenice. Někdo, s kým by sis mohla v klidu sednout a popovídat si o tom, jak se cítíš. Už jen to, že to někomu řekneš a nebudeš to držet v sobě, může přinést velkou úlevu.

2. Školní psycholog
V dnešní době má už spousta škol svého vlastního školního psychologa nebo psycholožku. Jsou tam přesně od toho, aby pomáhali žákům, když se necítí dobře, něco je trápí nebo nemají ve škole kamarády. Zkus se podívat na školní web nebo se třeba zeptat oblíbené učitelky, jestli někoho takového ve škole máte. Byla by to skvělá možnost, jak si o všem popovídat přímo ve škole a navíc je to úplně zadarmo. Nemusíš se toho vůbec bát, školní psychologové jsou moc hodní a zvyklí řešit přesně takové starosti, jaké máš ty.

3. Linka bezpečí
Kdykoliv by ti bylo doma hodně smutno, měla jsi zase špatné myšlenky nebo jsi prostě potřebovala někoho, kdo tě vyslechne, určitě se můžeš obrátit na Linku bezpečí. Je to speciální linka určená přímo dětem a dospívajícím v tvém věku. Je úplně zdarma, anonymní (nemusíš říkat své jméno, pokud nebudeš chtít) a funguje nonstop. Můžeš tam zavolat na číslo 116 111, nebo jim napsat na chat. Jsou tam moc milí lidé, kteří tu jsou od toho, aby tě vyslechli a podpořili tě.

4. Zájmové kroužky a sport
Zkus se také porozhlédnout, jestli tvoje škola nebo nějaká organizace ve tvém okolí (jako je třeba Sokol nebo Orel) nepořádá odpolední kroužky či sportovní aktivity. Podívej se na jejich webové stránky nebo na nástěnku na chodbě ve škole, jestli tam nenajdeš něco, co by tě bavilo. Často existují i aktivity, které jsou dostupné zdarma a kam se můžeš snadno přihlásit i sama. Zabila bys tím totiž dvě mouchy jednou ranou! Jednak bys nemusela trávit tolik času doma, kde ti teď není úplně příjemně, a hezky bys přišla na jiné myšlenky. A co je to nejdůležitější – společné aktivity a týmové sporty jsou úplně ten nejlepší a nejpřirozenější způsob, jak poznat nové lidi a najít si fajn kamarády.

Aničko, pamatuj, že jsi důležitá a že si zasloužíš cítit se dobře. Nejsi na to sama. Zkus udělat malý krok a svěřit se někomu z výše uvedených. Držím palce!

Dobrý den,

děkuji Vám za Váš dotaz. To, co popisujete, je po 10 letech trápení už velmi hluboce zafixovaný vzorec, který Vám zbytečně komplikuje život. Úplně na začátek Vás chci uklidnit v jedné věci: "Neděláte to schválně" a není to o slabé vůli. To, co prožíváte, má velmi přesný a v psychologii dobře popsaný mechanismus.

Z toho, jak situaci popisujete, se jedná o klasický projev agorafobie (případně spojenou se sociální úzkostí v situacích, kdy na Vás „někdo kouká“).

Co se to s Vámi vlastně děje?
Před 10 lety v Kauflandu zažilo Vaše tělo obrovský šok a stres. V té chvíli se Vám v mozku (v tzv. amygdale, což je centrum strachu) vytvořila hluboká stopa a silný podmíněný reflex. Mozaika té situace – pokladna, lidé kolem, káva nebo pivo ve společnosti, kadeřník, uzavřený prostor v autě v koloně, výtah nebo rozjíždějící se autobus – se pro Váš mozek stala "spouštěčem alarmu".

Jakmile se do takové situace dostanete, mozek vyhodnotí situaci jako ohrožení, spustí se poplachová reakce, vyplaví se adrenalin, začnou se klepat ruce, nahrne se horko do hlavy a dostaví se panický strach (často spojený s myšlenkou „teď nemůžu utéct, co když omdlím nebo se znemožním“).

Proto to nedokážete „vyndat z hlavy pryč“ pouhou silou vůle – logika tady nefunguje, protože to běží přes automatický tělesný a nervový systém. Takže to "dělá hlava", ale přes automatické mechanismy, které jedou přes tělo.

Někdy se stane, že obtíže na chvíli zeslábnou (dočasné vyhasnutí), ale vlivem stresu nebo únavy se zase naplno vrátí.

Jak se s tím dá pracovat a zbavit se toho?
Agorafobie rozhodně není stav, se kterým byste se musel smířit a žít do konce života. Dnešní psychoterapie a moderní přístupy mají velmi přesné nástroje, jak tento falešný poplach v mozku přenastavit:

(A) Kognitivně-behaviorální terapie (KBT): Pracuje s přehodnocením úzkostných myšlenek a postupným vystavováním obávaným situacím, aby se mozek naučil, že v nich nehrozí žádné reálné nebezpečí.

(B) Klinická hypnoterapie (s prvky KBT): Osobně ve své praxi s tímto typem obtíží (které tvoří velkou část mých klientů) pracuji právě pomocí hypnoterapie s integrací kognitivně-behaviorálních prvků.

Výhodou je, že s tímto podvědomým reflexem a strachem v těle pracujeme šetrně a efektivně, aniž byste se musel hned vystavovat brutálním nácvikům v terénu. U tohoto typu problému se obvykle v praxi daří agorafobické reakce kompletně odbourat v řádu zhruba 5 až 10 hypnoterapeutických sezení, aby to definitivně zmizelo.

Suma sumárum: Nemusíte dál trpět v kolonách, u kadeřníka ani při kávě s přáteli. Stačí vyhledat odborníka (psychoterapeuta specializovaného na KBT nebo hypnoterapii) a začít tento 10 let starý reflex v hlavě krok za krokem likvidovat.

Držím Vám palce, ať se odhodláte udělat první krok k úlevě!

Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut

Dobrý den,

velmi mě mrzí, čím si v tomto náročném období před maturitou a přijímacími zkouškami procházíte. To, co popisujete – náhlý dušivý pocit, tlak v těle při myšlence na stresové situace i nepříjemné reakce žaludku, jsou velmi typické a silné projevy úzkosti, která se somatizuje, tedy promítá do tělesných obtíží. Vaše tělo je pod obrovským tlakem a takto reaguje na přemíru stresu.

Protože vás tyto potíže brzdí v přípravě na zkoušky, je na místě situaci aktivně řešit, abyste získala zpět klid a sílu. Zde jsou kroky, které vám mohou pomoci:

(1) Navštivte praktického lékaře: Je to nejrychlejší cesta, jak získat úlevu. Můžete se domluvit na dočasné medikamentózní léčbě, která sníží hladinu úzkosti a stresu. Léky vám pomohou období do maturity překlenout a po zkouškách je zase pod vedením lékaře vysadíte. Prožít zkouškové období v klidu bude navíc skvělou korektivní zkušeností pro budoucnost.

(2) Zvažte návštěvu psychologa nebo psychoterapeuta. Já v těcjto situacích s klienty před maturitou či státnicemi pracuji pomocí hypnózy, často stačí dvě až tři sezení k tomu, aby se vnitřní stav stabilizoval a vy jste získala zpět kontrolu nad svými emocemi i tělem. Pokud ale úzkosti jsou výraznější nebo trvají delší dobu, podpořil bych se i dočasně léky.

Držím vám palce, abyste toto náročné období úspěšně zvládla. Nebojte se říct si o odbornou pomoc, nejste v tom sama a dá se to efektivně vyřešit.

S přáním pevného zdraví a hodně štěstí u maturity.

Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Bez bližších informací nebo podrobnějšího vyšetření je samozřejmě těžké s jistotou říci, co přesně tyto celotělové otřesy způsobuje, a prvním krokem by určitě mělo být vyšetření u praktického lékaře, aby se vyloučily čistě somatické či neurologické příčiny.

Z toho, co popisujete, je ale velmi zajímavá a důležitá Vaše zmínka, že "panické záchvaty už nemáte". Tady je dobré si uvědomit, že panická porucha a panické ataky nejsou to samé. Panická porucha se projevuje nejen samotnými atakami, ale i celkovou úzkostnou pohotovostí organismu a dalšími dlouhodobějšími projevy. Takže i v situaci, kdy panické ataky zmizely, to neznamená, že skončila úzkostná porucha.

Ve své hypnoterapeutické praxi se velmi často setkávám s tím, že klient sice řekne: "No, panické ataky už nemám, ale..." kdy zkrátka přichází s tím, že se mu v těle děje přesně to, co popisujete Vy. A souvislost tu stále je – jde o dozvuk a somatický projev úzkosti. Je to vlastně úzkostná reakce, která už sice není tak dramatická a akutní jako panický záchvat, ale tělo v sobě tyto napěťové vzorce a reflexy stále nese.

Tyto fyzické projevy úzkosti nejdou ovládat pouhou vůlí, proto na ně běžné přemlouvání nebo snaha „se uklidnit“ nestačí.

Doporučený postup:
(1) Lékařské vyšetření: Navštivte praktického lékaře pro základní diagnostiku (případně konzultaci s psychiatrem, pokud by šlo o přetrvávající úzkostnou symptomatiku).

(2) Odborná psychoterapie: Pokud jde o somatický projev úzkosti, je vhodné zvolit přístup, který s tělem a podvědomými reakcemi umí pracovat:

(A) Kognitivně-behaviorální terapie (KBT): Pomáhá pracovat s myšlenkami a tělesnými vzorci.

(B) Hypnoterapie (případně kombinovaná s KBT prvky): Osobě se v mé praxi osvědčuje právě proto, že tyto tělesné (somatické) reakce probíhají automaticky a skrze hlubší práci s podvědomím a tělem je možné je úspěšně integrovat a zklidnit.

Držím Vám palce, ať se Vám podaří brzy najít úlevu.

Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. To, co popisujete – tedy že se cítíte spíše jako dívka, mluvíte o sobě v ženském rodu a snažíte se tak i vypadat –, je pro Vás jistě silné a matoucí téma, se kterým se potřebujete nějak vyrovnat.

Pojďme se na to podívat s chladnou hlavou a z pohledu odborných dat i vývoje lidské psychiky. Protože v dotazu neuvádíte svůj věk, je potřeba vzít v potaz několik naprosto klíčových faktorů, o kterých se v dnešní době často mluví příliš málo.

(1) Věk a vývoj osobnosti (Mozek se vyvíjí do 25 let)
Vývoj lidské osobnosti a utváření identity rozhodně nekončí v dětství ani v rané pubertě – neurobiologicky vývoj osobnosti a mozku probíhá zhruba do 25 let.

Období puberty a dospívání je přirozeně obdobím velkého zmatku, hledání sebe sama a testování různých rolí. Člověk v tomto věku často prožívá intenzivní pocity „že nezapadá“, zkoumá své tělo, identitu i to, kým vlastně je.

Je nesmírně důležité vyhnout se v této citlivé době ukvapeným závěrům a radikálním rozhodnutím, které mohou mít celoživotní dopad.

(2) Co ukazují dlouhodobé statistiky?
Když se podíváme na starší i novější populační data a statistiky ohledně dětí a dospívajících, kteří prožívali nesoulad se svým biologickým pohlavím:

Statisticky víme, že u zhruba 80 % případů tyto pocity v průběhu dospívání a po skončení puberty (zhruba mezi 18. a 20. rokem) přirozeně odezněly nebo se vyjasnily.

Ukázalo se, že velká část těchto kluků s podobnými pocity v dospělosti dospěla k tomu, že jejich prožívání souviselo s homosexuální orientací (např. chlapci, kteří byli citlivější, zjistili, že jsou gayové) a dál žili spokojený život jako muži, kteří si za partnery hledají muže.

Pouze v menšině případů (zhruba u 20 %) tyto pocity přetrvávaly i v dospělosti a byly dále řešeny se specialisty (sexuology).

(3) Pozor na ukvapenou diagnostiku a "aktivistické" přístupy
V dnešní době se kolem tématu genderové dysforie točí obrovské množství společenských tlaků. Je ale nutné reflektovat, že moderní populační studie (např. z Dánska a dalších zemí) ukazují, že lidé, kteří podstoupili radikální kroky (tranzici) v mladém věku, často narážejí na vážné psychické potíže.

Dnes existuje řada příběhů lidí (v českém prostředí je veřejně známý například příběh Daniela Blacka: googlete "Daniel Black"), kteří v mládí podobné stavy prožívali, podstoupili tranzici, ale později prošli detranzicí. Sami dnes často hovoří o tom, že by jim v té době býval nejvíce prospěl citlivý, neutrální a trpělivý psycholog, který by s nimi zkoumal jejich celkový prožívání, namísto okamžitého „potvrzování“ diagnózy.

Dejte si velký pozor na přístupy některých odborníků či poradců, kteří mají tendenci hned po prvním sezení naskakovat na módní vlny a iniciativně diagnostikovat genderovou dysforii. To by měl být až krajní, velmi dlouhý a hluboký proces.

Jak s tím tedy naložit?
Dopřejte si čas: Netlačte na pilu. To, co prožíváte teď, se může v průběhu několika let výrazně proměnit tak, jak porostete a zrajete.

Komplexní psychodiagnostika: Pokud cítíte, že potřebujete odpovědi, určitě nedělejte žádná velká rozhodnutí sami. Vyhledejte psychologa, ale takového, který je nestranný, profesionální a nedělá unáhlené závěry. Je nutné provést velmi komplexní psychodiagnostiku, která se podívá na to, co všechno se ve Vašem prožívání odehrává (zda jde o identitu, hlubší úzkosti, sebepřijetí, vztahy nebo přechodný pubertální zmatek).

Nejste v tom sám a je naprosto v pořádku, že nad tím takto přemýšlíte. Zkuste k tomu ale přistoupit s rozvahou a nechat svému vnitřnímu vývoji čas, aniž byste se hned škatulkoval do definitivních závěrů.

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Obava, zda to není moc léků naráz, je naprosto přirozená, ale hned na úvod Vás chci uklidnit – nejsou to dvě antidepresiva. Každý z těchto léků má v léčbě zcela jinou roli a dohromady tvoří běžnou a osvědčenou kombinaci, kterou lékaři při léčbě úzkostí nebo depresí předepisují:

(1) Citalec (Antidepresivum): Toto je dlouhodobý lék. Jeho úkolem je srovnat chemii v mozku a přinést trvalou stabilitu. Nezabírá hned, na jeho plný efekt se obvykle čeká 2 až 4 týdny. Bere se pravidelně každý den, aby udržel hladinu stresu a úzkosti pod kontrolou.

(2) Lexaurin (Anxiolytikum / Lék na úzkost): Toto není antidepresivum. Je to lék určený k okamžité úlevě a jako „první pomoc“. Zabírá velmi rychle (obvykle do 30 minut) a pomáhá zvládnout silnou úzkost, paniku nebo akutní napětí.

Proč se berou současně?
Když lékař nasadí Citalec (antidepresivum), chvíli trvá, než v těle naplno "zabere". V prvních týdnech užívání se navíc mohou úzkosti přechodně dokonce o něco zhoršit.

A právě proto lékaři často předepisují Lexaurin jako záchrannou brzdu na přechodné období – než Citalec začne sám spolehlivě fungovat, má pacienta chránit před těmi nejsilnějšími stavy. Postupně, jakmile antidepresivum začne plnit svou funkci, lékař Lexaurin obvykle vysazuje, protože už není potřeba.

Nemusíte se tedy bát, že by šlo o zbytečnou nadmíru antidepresiv. Je to bezpečný a promyšlený postup lékaře, jak Vám pomoci překlenout nejtěžší období.

Přeji Vám hodně síly a brzkou úlevu.

Dobrý den,

děkuji Vám za Vaši upřímnost a za to, že jste se svěřila. Na úvod Vás chci hned v jedné věci uklidnit – rozhodně v tom nejste sama a nejste žádný „jediný exemplář“. Ačkoliv o tom lidé veřejně nemluví (protože je to velmi choulostivé téma), s podobnými potížemi spojenými s vyprazdňováním mimo domov, v přítomnosti druhých lidí nebo při návštěvách se ve své praxi setkávám opakovaně. Vyskytují se i obdobné potíže se strachem ze zvracení, zadržováním moči a podobně. To, že jste zdravotní sestra, na tom nic nemění – vůči vlastním úzkostným reflexům jsme všichni lidé a sami sobě si pomoci nedokážeme.

O co se vlastně jedná?
Jako zdravotnice Vám bude jistě blízká teorie I. P. Pavlova a podmíněné reflexy. Přesně to se u Vás stalo: Vaše tělo (vnější svěrač) si vytvořilo automatickou reflexní reakci na základě mentálního spouštěče (přítomnost cizích lidí, pobyt mimo domov, strach z toho, že „to neznámé prostředí není bezpečné“). V takových chvílích zafunguje úzkost, tělo se stáhne a dojde ke křeči.

Jelikož je tento problém pevně vázaný na specifické situace a je řízen úzkostí, chová se v podstatě jako specifická fobie. Dobrá zpráva ale je, že s tímto mechanismem se dá velmi úspěšně pracovat a dá se to odbourat.

Jaké jsou možnosti řešení?
(A) Kognitivně-behaviorální terapie (KBT): Často využívá práci s myšlenkami (protože v tom hrají obrovskou roli úzkostné předpovědi a obavy z trapnosti) a postupné nácviky. Je ale pravda, že provádět klasické KBT nácviky přímo v terénu může být u tohoto problému poměrně náročné a vyžaduje to velkou dávku odvahy.

(B) Odborná hypnoterapie (s prvky KBT): Já osobně na tento typ potíží v praxi nahlížím a pracuji s nimi v rámci hypnoterapie, do které integruji vybrané kognitivně-behaviorální prvky.

Výhodou tohoto přístupu je, že nemusíte nutně podstupovat nepříjemné nácviky v reálném prostředí venku. S podvědomým reflexem a úzkostnou reakcí svěrače lze pracovat na hlubší úrovni, přenastavit tuto naučenou reakci těla a uvolnit napětí, aniž byste se musela vystavovat obrovskému stresu.

Shrnutí
Tento problém Vám zbytečně komplikuje osobní život i vztahy, ale rozhodně s ním nemusíte žít natrvalo a nemusíte se za něj stydět. Je to čistě otázka přenastavení reflexů a úzkostné smyčky v hlavě a těle.

Pokud se rozhodnete vyhledat odbornou pomoc (ať už terénní KBT, nebo hypnoterapii), vězte, že odborníci toto slýchají a berou to s naprostou profesionalitou a pochopením.

Držím Vám palce, ať se Vám podaří udělat krok k úlevě.

Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut

Dobrý den,

Děkuji za Váš dotaz. To, co popisujete – občasná krátká dezorientace (asi na 1 sekundu), mírná bolest hlavy, následné úleky nebo flashback situace a následně bolest očí po dlouhém hraní her – je poměrně specifický stav.

Jelikož zmiňujete, že trávíte celý den před počítačem, máte problémy se zády, jste hubený a vysoký a tyto stavy máte od dětství, existuje několik velmi silných a pravděpodobných indicií, které by stály za to sledovat.

1. Problémy s páteří, krční páteří a držením těla
Toto je nejpravděpodobnější varianta, vzhledem k Vašemu popisu a postavě (vysoký, štíhlý člověk, dlouhé sezení u PC):

Způsob, jakým sedíte u počítače, Vaše držení těla a statická zátěž po celý den mohou vést k velkému napětí svalů krční páteře, nesprávné poloze krčních obratlů nebo dokonce k občasnému skřípnutí nervu nebo cév zásobujících hlavu/mozek.

Krátká sekundová dezorientace a bolest hlavy může být způsobena náhlým menším blokem, přetížením nebo tlakem v oblasti krční páteře, na což tělo reaguje tímto způsobem.

2. Oči a namáhání očí
I když nosíte brýle, dlouhé hodiny zírání do monitoru (zejména při hraní her, kde oči provádějí rychlé a intenzivní sakadické pohyby) extrémně zatěžují oční svaly. Následná bolest očí a celková reakce těla tomu přesně odpovídají.

Jaký by měl být váš další krok?
Zde vám žádné domácí spekulace nepomohou, takže ideální postup je jasný: jděte rovnou ke svému praktickému lékaři.

Praktický lékař: Popište přesně to, co zde píšete – včetně toho, že trávíte hodně času u počítače, máte problémy se zády a jste vysoký a hubený. Lékař vás vyšetří a dá vám žádanku na neurologické vyšetření.

Neurolog: Neurolog se podívá, zda za tím nejsou neurologické problémy související s krční páteří, blokády nebo cévním zásobením v důsledku nesprávného umístění.

Ortopedie / Fyzioterapie: Pravděpodobně vám také prospěje vyšetření fyzioterapeutem, který se podívá na to, jak sedíte, jaké máte svalové nerovnováhy (což je běžné u vysokých a štíhlých lidí) a pomůže vám s cviky a správným nastavením u počítače.

Nenechávejte to jen tak a nechte si odborníkem zkontrolovat páteř a celkový stav. Držím vám palce!

Dobrý den,

děkuji Vám za Váš dotaz. To, čím si teď procházíte – nespavost, zvláštní pocity, vidiny, silný vnitřní neklid a slyšení vlastního tepu –, musí být pro Vás velmi nepříjemné, vyčerpávající a matoucí. Je zcela pochopitelné, že byste ráda věděla, co se s Vámi vlastně děje.

Z toho, co popisujete, máme k dispozici poměrně málo detailů (například jaký je Váš věk nebo jaká je Vaše širší anamnéza), než abychom mohli přesně říct, co za těmito stavy stojí. Každopádně je zde několik velmi důležitých kroků a možností, jak v tom udělat jasno:

(1.) Úzká spolupráce s ošetřující psychiatričkou
Na prvním místě je nezbytné v této situaci nadále spolupracovat s Vaší paní psychiatričkou. Jakmile se vrátí z dovolené, neprodleně ji kontaktujte (tak, jak jste byla domluvená). Proberte s ní všechno, co teď prožíváte – včetně toho, že léky Vám zatím přinášejí spíše únavu a vnitřní neklid a že stále tápete v tom, co se s Vámi děje. Lékařka potřebuje tuto zpětnou vazbu, aby mohla medikaci správně upravit.

(2.) Řešení nejasností: Komplexní psychodiagnostika
Pokud vnímáte, že Vám chybí jasná odpověď na otázku „co to se mnou je“, existuje velmi účinný nástroj, jak to zjistit. Můžete svou paní psychiatričku požádat o žádanku na psychodiagnostické vyšetření.

Proč na žádanku: Aby byla diagnostika opravdu kvalitní a komplexní, je nezbytné ji absolvovat na žádanku od lékaře. Požádejte rovnou paní doktorku, zda by Vám nedala seznam kontaktů, kam se můžete obrátit.

Koho hledat: Budete muset najít "klinického psychologa s atestací z psychodiagnostiky", který je schopen provést hloubkové testování – pro takto komplexní vyšetření je naprosto klíčové, aby součástí byla i administrace specializovaných metod, jako je například "Rorschachův test".

Jak to probíhá: Obvykle se u klinického psychologa stavíte dvakrát až třikrát, budete vyplňovat různé strukturované testy a dotazníky. Psycholog to následně vyhodnotí a vypracuje komplexní zprávu, která přesně odjasní, co se ve Vašem prožívání děje a jaké jsou souvislosti.

(3.) Komplexní podpora: Centra duševního zdraví (CDZ)
Vzhledem k tomu, že prožíváte takto intenzivní stavy, neklid a nejistotu, existuje v České republice ještě jedna velmi užitečná a moderní možnost – Centra duševního zdraví (CDZ).

Jedná se o specializovaná zařízení vznikající v rámci psychiatrické reformy, která fungují jako komplexní systém péče (mezistupeň mezi ambulancí a nemocnicí).

V jejich týmu nepůsobí jen psychiatři a psychologové, ale také sociální pracovníci a zdravotní sestry, kteří mohou poskytnout všestrannou podporu přímo v situacích, kdy člověk neví, kam dřív skočit.

Doporučuji se podívat na internet a zjistit, zda nemáte nějaké "Centrum duševního zdraví" v dosahu svého regionu. Pokud ho ve svém okolí najdete, zkuste se na něj v krátkosti obrátit – tato komplexní síť péče by Vám mohla přinést velkou úlevu a pomoci Vám se v celé situaci zorientovat.

Nemusíte na to být sama a ty nepříjemné pocity a neklid se dají řešit. Až se paní doktorce dovoláte, nebojte se otevřeně říct jak o svých tělesných a psychických stavech, tak o tom, že byste uvítala podrobné psychodiagnostické vyšetření pro ujasnění diagnózy.

Držím Vám palce, ať se Vám brzy uleví a máte v tom jasno!