Dotazy od pacientů (30)

Dobrý den, paní Dominiko,

Je naprosto pochopitelné, že máte o dceru před její první samostatnou cestou do zahraničí obavy, zvláště pokud se potýká s panickými atakami.

Jako psycholog nemohu doporučovat ani předepisovat konkrétní medikaci, to spadá do kompetence lékařů. Rád bych Vám ale nastínil dvě možnosti, jak lze tuto situaci před odjezdem řešit, a jaké můžete mít realistická očekávání:

Léky na lékařský předpis (Rychlá pomoc): Toto je nejspolehlivější cesta. Léky, které dokážou spolehlivě a rychle zastavit rozbíhající se panickou ataku, jsou vázány na lékařský předpis. Dobrou zprávou je, že je může předepsat i praktický lékař dcery (pediatr), tito lékaři podobné situace řeší zcela běžně. Doporučuji se na něj co nejdříve obrátit a probrat s ním medikaci, kterou by mohla mít dcera v zahraničí u sebe jako "záchrannou brzdu".

Volně prodejné doplňky stravy (Podpůrná péče): Pokud navštívíte lékárnu, jistě Vám nabídnou širokou škálu volně prodejných přípravků na zklidnění. Zde je ale velmi důležité pochopit, že tyto doplňky slouží pouze jako podpora a jsou určeny na mírnou úzkost. V případě skutečné panické ataky je jejich efekt bohužel prakticky nulový.

Z psychologického hlediska je pro trvalé zvládání panických atak nejúčinnější specializovaná terapie, kde se dcera naučí s úzkostí dlouhodobě pracovat, aby docházelo k útlumu a redukci panických atak. Pro aktuální situaci – aby dcera odjela v klidu a vy jste měla jistotu, že má u sebe funkční pomoc – je ale nejrozumnějším krokem právě zmíněná návštěva praktického lékaře.

Z Vašeho dotazu není zřejmé, jak dlouhý zajraniční pobyt bude – zvažte také obstarat pro dceru online terapii, aby měla k dispozici podporu i v zahraničí. Z aktuálních opatření je důležité, aby Vaše dcera věděla, že v současnosti jsou pro ni naprosto nevhodné jakékoli stimulanty (kofein – pozor nejenom na kávu, ale hlavně na energetické nápoje a "nakopávače" do fitka). Pozor také na tvrdý alkohol a marihuanu, která úzkosti výrazně zhoršuje a chronifikuje.

Přeji Vaší dceři úspěšný a klidný studijní pobyt a Vám co nejméně starostí.

Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut

Dobrý den,

o Vaší léčbě rozhoduje především lékař, který Vám tyto léky předepsal a zná váš zdravotní stav. Zavolejte mu prosím a poraďte se s ním.

S pozdravem
Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Třes těla je jistě velmi nepříjemný a je zcela pochopitelné, že Vás znepokojuje a rád byste zjistil, co za ním stojí.

Protože se jedná o tělesný projev, správné řešení musí primárně vycházet z přesné identifikace toho, o co se jedná. Jako první krok Vám proto jednoznačně doporučuji konzultaci s Vaším praktickým lékařem. Je nezbytné nejprve vyloučit, že se jedná o nějaké somatické (tělesné) onemocnění. Praktický lékař Vám pomůže situaci ujasnit a nasměruje Vás dále.

Z pohledu psychologa bych Vám k tomu nabídl malou otázku k zamyšlení: zkuste do návštěvy lékaře trochu pozorovat, kdy přesně se u Vás třes objevuje:

– Je tento stav trvalý a v průběhu dne relativně neměnný?
– Nebo je vázaný na konkrétní události a situace? (Například když stojíte ve frontě, jste v davu lidí, čeká Vás nějaký nepříjemný rozhovor, nebo jste ve stresu?)

Pokud byste zjistil, že je tam zjevná vazba na podobné situace, je pravděpodobnější, že se na třesu nějakým způsobem podílí psychika (tělo takto může reagovat například na úzkost nebo skrytý stres). V takovém případě by pak byla na místě konzultace s psychologem nebo psychiatrem.

Na prvním místě se ale určitě obraťte na svého praktického lékaře, který Vám pomůže odhalit pravou příčinu a na základě toho Vám doporučí, jak dále postupovat.

Přeji Vám, ať se Vám brzy podaří zjistit, co se děje, a uleví se Vám.

Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut

Dobrý den, paní,

děkuji Vám za otevřený dotaz. Je mi líto, čím si procházíte – žít v chronickém napětí od rána do večera je nesmírně vyčerpávající, a to zejména ve chvíli, kdy se potřebujete starat o rodinu a práci. Vaše vyčerpání je v této situaci zcela pochopitelné.

Na úvod odpovím na Vaši otázku: Ano, je to v tomto stavu „normální“ (ve smyslu: řadě lidí se to takto děje), ale rozhodně to takto nemusí a nemělo by to tak zůstat.

K dotazu: Co se to s Vámi vlastně děje?
To, co popisujete, už není běžná reakce na aktuální podnět. Úzkost se u Vás proměnila v trvalou poplachovou reakci, která se usadila a šíří se celou Vaší nervovou soustavou. Vaše tělo je v neustálém režimu ohrožení, přestože Vy sama můžete objektivně chápat, že se nic závažného neděje.

Techniky, které zkoušíte (dechová cvičení, uzemnění atd.), jsou velmi užitečné, ale je důležité si uvědomit jejich limit: jsou to pouze pomocné techniky na zvládání akutních projevů, nikoli řešení příčiny. Fungují jako "hašení požáru", ale neodstraní to, co ten požár v těle neustále živí.

Podle popisu se pravděpodobně nacházíte již v pásmu středně těžké úzkosti, která se ve chvíli, kdy přetrvává takto celodenně, již málokdy vyřeší sama. Pokud se neřeší, má tendenci se postupně nabalovat a dále zhoršovat. Tím Vás nechci rozhodně strašit, ale chci Vás upozornit, že je nejvyšší čas s tím začít něco aktivně dělat.

Jaké máte možnosti řešení?
1) Lékařská cesta (Nejrychlejší úleva a jistota):
Praktický lékař je v této chvíli první a nejsnadněji dostupná volba. Oproti psychiatrům mívá kratší čekací lhůty a podobné stavy řeší zcela běžně.

Prvním krokem je základní zdravotní vyšetření, které vyloučí jiné fyzické příčiny. Už jen samotná jistota, že jste po zdravotní stránce v pořádku, mívá na psychiku velmi uklidňující efekt, takže Vám návštěvu praktického lékaře rozhodně doporučuji.

Lékař Vám může nabídnout i léky. I v případě, že byste léky užívat nechtěla, je skvělé mít s ním stav zkonzultovaný.

2) Terapeutická cesta (Řešení příčiny a mechanismu):
V okamžiku, kdy je úzkost takto hluboko zafixovaná a chronická, už podpůrné techniky (typu dýchání do čtverce apod.) nestačí.

Je potřeba nastoupit odbornou psychoterapii, kde se pracuje s úplně jinými mechanismy. Cílem je jednak odhalit a pochopit hlubší příčinu Vašich úzkostí, a zároveň pomocí specializovaných terapeutických postupů postupně odbourat to nastavené napětí v nervové soustavě – ve Vašem případě už nestačí o tom jen mluvit, je třeba nasadit odborné terapeutické postupy na redukci a odstranění úzkosti a vypnutí "alarmu" v těle.

Nemusíte na to být sama a úzkost nemusí být Vaším každodenním společníkem. Zvažte návštěvu praktického lékaře nebo psychoterapeuta, abyste mohla začít situaci řešit a znovu žít spokojený a plnohodnotný život.

Držím Vám palce, ať se Vám brzy uleví.
Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut

Dobrý den,

děkuji za Vám za důležitý a velmi častý dotaz. Odpověď zní: rozhodně není nutné hned nastupovat do lůžkové léčebny, ačkoliv i to je pro někoho v určité fázi nezbytné. Většinu těchto problémů lze velmi úspěšně řešit ambulantně.

Zde je přehled možností, jak a kde takové řešení obvykle začíná:

1. Specializovaná adiktologická centra a organizace (např. Podané ruce):
Toto je skvělý a velmi doporučený první krok. Organizace jako Podané ruce se na tuto oblast přímo specializují.

Mají k dispozici týmy odborníků (lékaře, terapeuty, adiktology), kteří Vám dokážou poskytnout odbornou podporu a poradenství. Určitě doporučuji navštívit jejich webové stránky nebo se na nich obrátit na kontaktní poradnu.

2. Spolupráce s adiktologem nebo psychiatrem:
Můžete vyhledat přímo odborníka se specializací na léčbu závislostí.

3. Ambulantní péče jako základní volba:
Než se člověk rozhodne pro radikální krok v podobě dlouhodobé ústavní péče (léčebny), vždy je na místě začít ambulantně.

S odborníkem v adiktologické poradně nebo ambulanci nejprve proberete Vaši situaci, historii užívání, míru závislosti a celkový kontext. Na základě toho se teprve společně domluvíte na dalším postupu, který bude přesně šitý na míru Vaší situaci.

Nemusíte na to být sám/sama a řešení nemusí hned znamenat odchod do léčebny. Nejlepší je udělat první malý krok a obrátit se na specializované ambulantní pracoviště (např. zmíněné Podané ruce), kde s Vámi situaci nezávazně a diskrétně proberou a pomohou Vám zvolit správnou míru podpory.

Držím Vám palce.

Dobrý den, pane Lechnere,

děkuji za Váš dotaz. Situace, kdy se s dospělým synem setkáváte nejen doma, ale i v zaměstnání, a navíc vnímáte, že se něco mění a on reaguje se zpožděním, musí být pro Vás oba velmi vyčerpávající a zatěžující – a to jak v rovině rodičovské, tak pracovní.

Z toho, co píšete, vyplývá, že máme k dispozici poměrně málo konkrétních informací o tom, co se v synovi odehrává. Zpožděná reakce (tzv. latence odpovědi) a celkový dojem, že ho „něco trápí“, mohou mít celou řadu příčin.

K Vaší otázce: Co by mohlo stát za jeho chováním? (Možné oblasti)
A. Psychická nepohoda nebo začínající potíže: Může jít o hlubší stres, úzkosti, počínající deprese nebo hůře zvládnutelné životní období. V takových stavech bývá pro člověka těžké „myslet dopředu“, mozek může reagovat zpomaleně („v mlze“) a člověk bývá uzavřený do sebe.

B. Osobní či vztahové trápení: Může prožívat krizi ve vztazích, v osobním životě nebo obecně nespokojenost se svým směřováním, kterou nedokáže nebo nechce otevřeně sdílet.

C. Pracovní přetížení / prolínání rodinného a pracovního života: Fakt, že spolupracujete i v zaměstnání, je velkou zátěží. Pro třicetiletého muže může být psychicky velmi náročné fungovat v práci pod každodenním dohledem rodiče, což může vést k tlaku, stažení se do sebe a pasivitě.

Doporučené kroky a varianty řešení
1. Otevřený rozhovor v klidném prostředí (mimo práci):
Prvním krokem by měl být rozhovor, ale ne v pracovním kontextu a ne ve chvíli, kdy jste na něj naštvaný (frustrace situaci jen zhorší).

Zkuste s ním v klidu probrat, jak se cítí, co prožívá a zda ho něco netrápí. Zeptejte se ho, jak vnímá on sám své reakce nebo pracovní tempo. Zjistěte, jaký má na celou věc náhled – zda si sám připadá zpomalený nebo unavený.

2. Zmapování jeho širšího života a samostatnosti:
Je užitečné vnímat (pokud to víte), jak vypadá jeho osobní a sociální život mimo práci a domov. Má partu přátel, partnetku, koníčky, nebo se spíše uzavírá do ulity? Pokud je jeho život zúžený pouze na osu domov–práce, může to být varovný signál vyhoření nebo izolace.

3. Oddělení pracovní a rodinné role:
Pokud je to alespoň trochu možné, zkuste prověřit, zda by nepomohlo jasně oddělit práci a rodinu. Například nastavit v práci jasnější hranice, nebo zvážit, zda by pro něj nebylo lepší (a pro váš vztah zdravější) pracovat na chvíli v jiném kolektivu, kde by nebyl pod přímým dohledem rodiny.

4. Kam se obrátit na odborníka?
Pokud syn sám cítí, že je v tísni, nebo vycítí, že potřebuje pomoc, je ideální kontaktovat psychologa nebo psychoterapeuta. Nemusí jít hned o nemoc, ale o bezpečný prostor, kde může probrat to, co ho blokuje.

Pokud by se objevily výraznější změny v chování (např. podivné myšlenky, úplná ztráta zájmu o okolí, podezřívavost), bylo by na místě obrátit se na psychiatra, případně to konzultovat s praktickým lékařem, který může doporučit další postup.

Někdy může být pro syna snazší jít k cizímu odborníkovi sám za sebe, než aby to řešil pod tlakem rodiny.

Držím Vám palce, abyste našli prostor pro klidnou domluvu a synovi se podařilo rozklíčovat, co ho trápí.

Dobrý den,

děkuji za Váš otevřený dotaz. Je skvělé, že vnímáte souvislost mezi svým vnitřním prožíváním a tělesnými potížemi –– už jen toto uvědomění je velmi důležitým prvním krokem.

Jako první věc je ale na místě drobná, ale důležitá pojistka: než budeme mluvit o psychice, vždy je dobré mít jistotu, že je tělo po somatické stránce v pořádku. Určitě tedy nic nezkazíte tím, když své žaludeční potíže krátce zkonzultujete s praktickým lékařem, aby se vyloučily čistě tělesné příčiny.

Když se ale podíváme na to, co sám popisujete, Vaše úvaha dává obrovský smysl:
Různé žaludeční a trávicí obtíže či takzvaný "reflux" jsou v odborné i laické veřejnosti velmi často označovány za psychosomatická onemocnění. Tedy stav, kdy se psychické napětí a neuzavřené věci "ukládají" do těla – v tomto případě doslova do žaludku, kde to člověku doslova "leží v žaludku".

V takových situacích se nejčastěji objevují tři velké tematické okruhy:

1. Nezpracované křivdy, pocity viny či konflikty: Věci, které člověka, jak se lidově říká, „uvnitř žerou“ a nedají mu spát.

2. Potlačování emocí a hněvu: Lidé, kteří mají dlouhodobou tendenci emoce „polykat“, nedávat najevo nespokojenost nebo v sobě dusit hněv, mívají k těmto psychosomatickým projevům velkou tendenci.

3. Asertivita a hranice: Schopnost umět včas říct NE, nastavit si mantinely a nenechat si všechno líbit je klíčová a pokud něco z toho je pro Vás těžké, nebo Vám to nejde, často se nezpracovcané a nevyřčené emoce ukládají v těle, kde "dělají neplechu".

Může Vám s tím pomoci psycholog?
Odpověď zní: Ano, ale záleží na tom, co přesně od spolupráce očekáváte a v jakém stavu se nacházíte. Tady jsou dvě různé možnosti:

A. Poradenská cesta (Psycholog / Kouč): Pokud máte pocit, že v zásadě víte, co se děje, jen se potřebujete v situaci zorientovat, probrat to s někým nezávislým, případně natrénovat konkrétní asertivní dovednosti a komunikační mantinely, pak Vám psycholog skvěle poslouží jako průvodce a rádce, který Vám pomůže nastavit změny.

B. Terapeutická cesta (Psychoterapeut): Pokud jsou pro Vás tato témata příliš hluboká, zatěžující, vrací se z minulosti nebo přesně nevíte, jak ty staré emoce v sobě uzavřít a zbavit se jich, je vhodnější zvolit psychoterapii. Tam se nepracuje jen s tím, jak se chovat teď, ale jde se hlouběji k příčině, aby se uvolnilo to napětí, které se dosud manifestovalo ve Vašem těle. Klíčpvé a zásadní je témata v sobě uzavřít, křivd a podobných neduhů se zbavit a všechny v těle usazené emoce uvolnit.

Každopádně platí, že s tímto tématem se dá velmi dobře pracovat a nemusíte v tom zůstávat sám.

Přeji Vám hodně odhodlání a brzkou úlevu.
Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut

Dobrý den,

přečetl jsem si Váš velmi hluboký, otevřený a bolestný příběh. Chci Vám v první řadě poděkovat za obrovskou odvahu, že jste se s ním svěřila do světa – vím, jak moc těžké muselo být napsat to a odeslat, zejména když v sobě nesete tak silnou nedůvěru, strach a stud.

Vaše pocity, existenciální krize, rozpolcenost i obavy z odhalení toho, co se dělo během epizod, jsou pro člověka po prožité psychóze a bipolární poruše bohužel velmi reálné a vyčerpávající. Není divu, že se cítíte unavená a izolovaná.

Zde je několik důležitých myšlenek a kroků, které by Vám mohly pomoci se v tom zorientovat:

1. Jste v kontaktu s odborníky – to je skvělý základ
Píšete, že chodíte k psychiatrovi, berete léky a máte pocit, že Vám pomohly (vtíravé myšlenky a hrůzné představy už nejsou tak silné a paranoia ustupuje). To je klíčový a obrovský úspěch. Léky samy o sobě možná nevyřeší všechny Vaše vzpomínky, ale vytvořily Vám stabilnější základ, na kterém se dá dál stavět.

2. O traumatech a těžkých věcech není nutné mluvit hned – ale sama na to být nemusíte
Máte obavu, že když o svých traumatech promluvíte, bude to zbytečné, nebo že Vás to bude bolet. Máte pravdu v tom, že nic se nesmí lámat přes koleno. Na druhou stranu, nechat to „jen tak být, že časem zapomene“, u hlubokých traumat a zkušeností z psychóz obvykle nefunguje – tělo a paměť si to nesou dál.

Dobrý terapeut Vás ale do ničeho nebude nutit. Prvním krokem terapie v takovém stavu není „pitvání se v detailech“, ale budování bezpečného prostoru a důvěry. Pokud cítíte, že s Vaší současnou psycholožkou neřešíte podstatné věci, je naprosto v pořádku poohlédnout se po někom jiném – ideálně po psychoterapeutovi specializovaném na náročné situace nebo lidi s psychotickou zkušeností.

3. Strach ze záznamů a paranoia v ordinacích
Je pochopitelné, že se bojíte, co „má doktorka napsané v kartě“ a že se to někdo dozví. Uvědomte si ale, že zdravotnický personál vázaný lékařským tajemstvím a mlčenlivostí. Vaše nejtajemnější zážitky nejsou pro nikoho senzací, jsou to příznaky nemoci, kterou denně léčí u desítek dalších lidí. Nemusíte se stydět za to, co se stalo v manické epizodě – v té fázi jste nebyla zcela „vy“, byla to narušená chemie mozku a nemoc, nikoliv Vaše pravá podstata ani to nebylo selhání Vašeho charakteru.

4. Alternativa a intenzivnější podpora: Centra duševního zdraví (CDZ)
Vzhledem k tomu, že prožíváte takto hlubokou izolaci, finanční a existenční stres a běžná ambulantní péče Vám občas připadá málo, existuje v České republice velmi užitečná možnost – Centra duševního zdraví (CDZ).

Jedná se o moderní zařízení vznikající v rámci psychiatrické reformy, která fungují jako mezistupeň mezi hospitalizací a běžnou ambulancí. (Je to model převzaný ze Skandinávie a Itálie)

Poskytují komplexní péči – mají v týmu nejen psychiatry a psychology, ale i sociální pracovníky a zdravotní sestry, kteří mohou docházet i přímo za vámi, pomohou vám se zorientovat v životní situaci, finančních tísních a podpoří vás v návratu do běžného života, aniž byste na to byla sama. Velkou výhodou je, že CDZ fungují spíše jako klubovny, kde je velká nabídka služeb na jednom místě a nemusíte lítat po celém městě ani měsíce čekat, až na Vás přijde řada.

Doporučuji se podívat, kde se ve Vašem regionu nebo kraji nachází nejbližší Centrum duševního zdraví a zkusit je kontaktovat.

Shrnutí na závěr:
Nemusíte hned vyřešit všechno najednou. Zkuste si dovolit malý krok: probrat se svým psychiatrem, že byste potřebovala hlubší terapeutickou podporu, a zkuste se podívat na nabídku služeb CDZ ve vašem okolí.

Jste silnější, než si myslíte – už jen tím, že v sobě máte tu část, která se chce zachránit a hledá cestu ven. Dejte si čas.

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Odpověď zní: rozhodně ano, s klaustrofobií se dá velmi úspěšně pracovat a zbavit se jí.

Někteří lidé spoléhají na to, že fobie časem sama „vyhasne“ a odezní. V některých mírných případech se to sice stát může, ale často má naopak tendenci se postupně nabalovat, omezovat člověka v každodenním životě, a proto je rozhodně lepší to aktivně řešit.

Dnes už velmi přesně víme, jak funguje lidský mozek, jak tyto fobie vznikají a na jakém mechanismu se udržují – a hlavně víme, jak je efektivně odbourávat. V psychologické praxi se pro tento typ obtíží využívá několik osvědčených přístupů:

1. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT):
Často pracuje s postupným vystavováním obávaným situacím a nácvikem nových reakcí. Tento přístup bývá nesmírně efektivní, ale pro někoho může být náročný, protože vyžaduje, aby klienti trénovali v reaálných situacích, takže je občas třeba jít do nepohodlí a aktivně trénovat.

2. Odborná hypnoterapie integrující kognitivně-behaviorální principy:
Pokud hledáte o něco šetrnější a pro klienta "pohodlnější" cestu, lze využít specializovanou hypnoterapii. Do ní se velmi úspěšně integrují prvky kognitivně-behaviorální terapie, což umožňuje pracovat s podvědomím a strachem jemnějším způsobem.

Zde je ale zásadní zdůraznit jedno pravidlo: ne každá hypnoterapie funguje. Je nutné, aby tuto práci prováděl kvalifikovaný psycholog nebo psychoterapeut, který ji vede v odborném rámci a propojuje ji s ověřenými psychologickými principy, nikoliv laický "hypnotizér", který na Vás bude zkoušet své "čáry máry".

S klaustrofobií se zkrátka nemusíte trápit po zbytek života. Pokud se rozhodnete s tím něco udělat, moderní psychoterapie a klinická hypnoterapie nabízejí účinné nástroje, jak tento strach zpracovat a zbavit se ho.

Budu rád, když se odhodláte udělat ten první krok. Držím Vám palce!

Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut

Dobrý den,

chci Vám hned na začátek říct jednu důležitou věc: to, co prožíváte, je sice velmi těžké a vyčerpávající, ale je to řešitelný stav.

V 18 letech je střední škola sama o sobě náročným obdobím a není vůbec ostudou, že se na Vás toho naložilo příliš. Vaše tělo Vám teď pomocí fyzických příznaků (motání hlavy, třes) dává hlasitě najevo, že je v režimu dlouhodobého přetížení a „poplachové reakce“. Vaše nálada a ztráta smyslu jsou přímým důsledkem toho, že je Váš nervový systém neustále ve stresu.

Zde je návod, jak k tomu můžete přistoupit, abyste si co nejrychleji ulevila:

1. První krok: Praktický lékař (Nejrychlejší cesta k úlevě)
Rozhodně nečekejte, až se to „samo spraví“. Nejlepším prvním krokem je návštěva Vašeho praktického lékaře.

Proč tam jít: Je to zdarma, dostupné a lékaři tyto stavy vídají v dnešní hektické době velmi často. Pro ně to není nic „exotického“, mají s tím bohaté zkušenosti a budou Vám rozumět.

Diagnostika i pomoc: Lékař Vás vyšetří, aby vyloučil čistě fyzické příčiny (což Vám samo o sobě přinese úlevu, že budete vědět, že jste fyzicky zdravá a nemusíte se o sebe bát).

Jak mohou pomoci léky:
A. První pomoc: Lékař Vám může předepsat léky, které fungují velmi rychle (nastupují do 30 minut). I kdybyste k lékům obecně měla nedůvěru, zkuste je jako „test“. Pokud po nich motání hlavy a třes zmizí, budete mít 100% jistotu, že Vaše obtíže jsou způsobeny psychikou. Je to skvělý důkaz toho, že Vám „jen“ selhala chemie v mozku vlivem stresu.

B. Stabilizace (Antidepresiva): Často se v tomto věku nasazují moderní, velmi šetrné léky (tzv. 3. generace), které nejsou návykové a postupně (cca po 2 týdnech) snižují hladinu úzkosti a stresu: ráno se Vám bude lépe vstávat, ustoupí tenze a napětí, rozpustí se obavné myšlenky (Co zas bude? Co mě čeká? Jak to bude dál? apod..). Představte si je jako dlahu na zlomenou nohu: nebudete ji mít napořád – je to dočasná podpora pro tělo na dobu, než se zregeneruje.

2. Druhý krok: Psychoterapie
Zatímco léky Vám pomohou „dát se do kupy“ a zklidní tělo, psychoterapie Vám pomůže pochopit příčiny, proč se to všechno spustilo, a naučí Vás, jak se o sebe starat, aby se to neopakovalo. Můžete hledat psychologa nebo psychoterapeuta, se kterým proberete své vnitřní prožívání. Netuším, jaké jsou Vaše finanční možnosti, obecně: buď Vám lékař vystaví žádanku a pokusíte se najít psychologa na pojišťovnu (pak je třeba se obrnit trpělivostí, může trvat měsíce, než se někam dostanete), nebo si najít psychologa nebo psychoterapeuta, kterého si platíte sama – tam se dostanete relativně v rámci dnů nebo týdnů.

Proč se toho nebát?
Píšete, že se nepoznáváte a že pilná studentka zmizela. To není pravda – ona tam stále je, jen je teď hluboko pod nánosem úzkosti a únavy. Jakmile se Váš nervový systém uklidní, ta energie a chuť k životu se Vám vrátí.

Prosím, berte to jako běžný zdravotní problém, ale nenechávejte to "vyhnít", samo se to nevyřeší.

Pokud byste měla zlomenou nohu, nebudete se snažit „víc snažit“ a běhat přes bolest. Stejně tak teď nechtějte po své psychice, aby fungovala „na sílu“. Nechte si pomoci, srovnejte chemii v těle a uvidíte, jak se Vám brzy začne vracet síla i chuť zase číst a učit se.

V nejbližší pracovní den si zavolejte k praktickému lékaři. Je to ten nejdůležitější krok, který pro sebe teď můžete udělat.

Držím Vám palce, bude lépe!

Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut

Dobrý den,

to, co popisujete, je obrovská zátěž a je naprosto pochopitelné, že to Vaše tělo i psychika už odmítají snášet. Telefonní operátor na zákaznické lince v takto toxickém prostředí, kde na Vás lidé křičí, vyhrožují Vám a vedení Vás psychicky vydírá, je extrémní zkouška pro nervovou soustavu.

Vaše tělo už Vám dává jasné stop signály – návaly, kdy se nemůžete nadechnout, bušení srdce, nevolnost a vnitřní třes, jsou jasným projevem, že se nacházíte v pásmu střední úzkosti. Pokud by tato tenze a nenormální tlak pokračovaly, úzkosti by se mohly dál zhoršovat.

Tady je odpověď na Vaše otázky a doporučený postup, jak tuto situaci zvládnout:

1. Může Vám praktický lékař dát neschopenku?
Ano, rozhodně a je to v této situaci jednoznačně doporučeníhodný krok, i kdybyste to nezmínila, sám bych Vám to doporučil.

Nemusíte a neměla byste zůstávat v práci, která Vás takto likviduje, jen kvůli strachu z dvouměsíční výpovědní lhůty.

Lékaři v takových případech nejčastěji používají diagnózu "porucha přizpůsobení" (což je přesně reakce na dlouhodobý stres, toxické prostředí a ohrožení v pracovním životě) nebo úzkostný stav - tedy "normální reakce na nenormální životní okolnosti"

Jak to proběhne u lékaře: Upřímně mu popište všechny symptomy, které tady uvádíte – tělesné projevy (dušnost, třes, bušení srdce) i to, co se děje v práci. Lékař má plné právo a důvod Vám neschopenku vystavit, abyste mohla okamžitě odejít z dosahu toho tlaku.

2. Může se to brát jako marodění za 100%?
Ne, nemocenská (pracovní neschopnost) se v České republice nevyplácí ve výši 100 % platu.

– Prvních 14 dnů neschopenky se pobírá náhrada mzdy od zaměstnavatele (a to až od 4. dne nemoci).
– Od 15. dne dál vyplácí penězi Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) nemocenskou.
Výpočet je procentuálně zastropovaný a obvykle vychází zhruba na 60 % vašeho redukovaného průměrného výdělku (takže to 100 % bohužel nebude). Na internetu si můžete sama snadno najít "kalkulačku nemocenské", kam zadáte svůj hrubý plat, abyste přesně viděla, s jakou finanční podporou můžete počítat. Finanční stránka je sice důležitá, ale Vaše zdraví a psychika mají cenu vyšší.

Pozn. Teď to není aktuální, ale do budoucna zvažte pořízení životního pojištění, kde je možnost "denní odškodnění", což je pojistka pro podobné případy, kdy při dlouhodobé pracovní neschopnosti Vám pojistka dorovná výpadek příjmu.

3. Jak s neschopenkou naložit? (Důležitá doporučení)
Vycházky: Při neschopnosti z psychických důvodů Vám lékař téměř jistě napíše vycházky. Ty jsou povinné a slouží k rekonvalescenci – je totiž velmi důležité chodit ven, do přírody, na procházky, dělat to, co pomáhá Vaší psychice, a nebýt zavřená doma v izolaci.

Délka neschopenky: S ukončováním neschopenky vůbec nespěchejte. Vaše tělo se potřebuje zahojit. Neschopenka může trvat až 12 měsíců. Určitě ji neukončujte dřív, než budete mít zajištěné nové pracovní místo nebo než se celá situace stabilizuje a vy budete v psychické pohodě. Dva měsíce výpovědní lhůty v takovém tlaku by Vás mohly zcela vyčerpat.

Shrnutí na závěr
Uvažovat o výpovědi je v této situaci ten nejzdravější pud sebepozchování, jaký můžete mít. Zajděte co nejdříve ke svému praktickému lékaři, svěřte se mu se vším, co v práci prožíváte, a nechte si vystavit neschopenku. Uleví se Vám a získáte čas a klid na to, abyste si v klidu našla novou a důstojnou práci, kde se k vám budou chovat lidsky.

Držím Vám palce, zvládnete to!

Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. S ohledem na to, že uvádíte velmi málo konkrétních informací, by bylo jakékoliv hlubší hodnocení či hledání psychických souvislostí v tuto chvíli pouhou spekulací – a to je ten rozdíl mezi odborným kvalifikovaným posouzením a amatérskými internetovými radami, které mohou být scestné nebo potenciálně dokonce škodlivé.

K tomu, abychom mohli uvažovat o jakémkoliv psychickém či psychosomatickém původu, nám chybí zásadní kontext:
– Nevíme, v jaké se nacházíte životní situaci, co prožíváte v práci nebo ve vztazích.
– Nevíme nic o Vašem stravovacím režimu, užívaných lécích či případných jiných onemocněních.
– Zároveň chybí informace o tom, zda se v tuto denní dobu (kolem 15. hodiny) pravidelně neodehrává něco specifického – například náročná porada, stresující úkol nebo silný tlak v zaměstnání – pak by samozřejmě psychický faktor byl nepopiratelný.

Co by měl být první krok?
Vzhledem k tomu, že se nevolnost objevuje pravidelně každý den ve stejnou dobu, na prvním místě jednoznačně doporučuji kompletní vyšetření u Vašeho praktického lékaře, které vyloučí případný somatický (tělesný) podklad. U psychosomatických obtíží bývá totiž typický rys, že se objevují nepravidelně a často v návaznosti na stres nebo emoce. Jakmile je rukopis obtíží naopak stejný nezávisle na tom, co se v životě člověka odehrává, s větší pravděpodobností se jedná o obtíže somatické, nikoli psychické.

Teprve ve chvíli, kdy bude z lékařského hlediska jasné, že je tělo v pořádku, a případně pokud by se ukázala zjevná vazba na pravidelný odpolední stres či konkrétní události v denním režimu, má smysl bavit se o tom, jakou roli v tom hraje psychika. V tuto chvíli by ale bylo předčasné a zavádějící cokoli vyvozovat.

Přeji Vám, abyste brzy přišli na to, čím to je, a udělalo se Vám lépe.

Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Je skvělé, že se snažíte své známé pomoci – panické stavy, třes a dušnost jsou velmi děsivé a vyčerpávající, a když se člověk potýká s běžnými problémy a nezvládá je, je na čase situaci aktivně řešit. Pokud by se to totiž nechalo bez povšimnutí, hrozí, že se tyto stavy budou postupně nabalovat a rozvine se plnohodnotná panická porucha.

Zde je přehled specialistů a kroků, na které se může obrátit:

1. Praktický lékař (Nejrychlejší dostupná pomoc)
Jako úplně první krok, jednoznačně doporučuji návštěvu praktického lékaře.

Proč začít tam: Mnoho lidí má pocit, že s psychikou musí hned k psychiatrovi, ale praktičtí lékaři tyto stavy řeší naprosto běžně. Nabízí nejrychlejší dostupnou pomoc, prověří základní zdravotní stav (aby se vyloučily jiné příčiny) a mohou předepsat léky.

Význam léků: Lékař může nabídnout medikamentózní podporu – buď léky jako „záchrannou brzdu“ pro okamžitou úlevu, nebo moderní šetrné léky na stabilizaci nervové soustavy. Tyto léky pomohou tělu zklidnit se, aby Vaše známá vůbec získala sílu a kapacitu řešit své problémy dál.

2. Psychiatr (Odborník na medikaci)
Další možností je specializovaný lékař – psychiatr. Je to odborník na duševní zdraví a nastavení dlouhodobé medikace.

Úskalí: Je potřeba počítat s tím, že čekací doby u psychiatrů bývají často velmi dlouhé (několik týdnů, spíše až měsíců, tady v Brě například minimálně čtvrt roku), proto je v akutní fázi lepší začít u zmíněného praktického lékaře.

3. Psychoterapeut / Psycholog (Řešení příčiny a zvládání strachu)
Samotné léky sice pomohou zastavit fyzické projevy (třes, dušnost), ale neodstraní to, co paniku spouští v běžném životě. Pro trvalé řešení je klíčová psychoterapie. V tomto konkrétním případě se nejlépe osvědčují dva specifické přístupy:

A. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT): Učí pacienta pracovat s myšlenkami, strachem a postupně odbourávat úzkostné reakce.

B. Odborná (tzv.. klinická) hypnoterapie (s prvky KBT): Pokud by byla KBT příliš zahlcující, lze zvolit specializovanou hypnoterapii vedenou odborníkem (psychologem/terapeutem), která propojuje hypnotické techniky s kognitivně-behaviorálními principy a přináší šetrnější cestu k podvědomým obavám. Je ale třeba, aby hypnoterapii prováděl psycholog nebo psychoterapeut s dostatečnou odbornou kvalifikací.

Suma sumárum: Doporučte jí, aby co nejdříve zašla za praktickým lékařem pro rychlou úlevu a paralelně si začala vyhledávat psychoterapeuta. Nemusí v tom být sama a těmto stavům se dá úspěšně odpomoci.

Přeji Vaší známé hodně síly a brzkou úlevu.

Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Hned na úvod Vás chci uklidnit – neléčené ADD není nebezpečné v tom smyslu, že by Vám nebo Vašemu okolí hrozilo nějaké přímé nebezpečí na životě či zdraví. Je to ale, lidsky řečeno, velmi otravné, vyčerpávající a přináší to do života zbytečný diskomfort, který člověka omezuje ve studiu, práci i v každodenním fungování.

Protože v dotazu neuvádíte svůj věk, podíváme se na to komplexně. S ADD se dá pracovat mnoha způsoby, přičemž léky zdaleka nejsou jedinou cestou.

1. Režimová opatření a spánková hygiena (Základ, bez kterého to nejde)
Mozek s ADD přirozeně hůře reaguje na podněty a snadno se zahltí. Je proto dobré upravit každodenní návyky:

– Omezte sociální sítě a scrollování: Nekonečné blikání a rychlé střídání obrázků na mobilu doslova „bombardují“ mozek, který je pak zvyklý neustále těkat a zhoršuje se schopnost udržet pozornost. Zkuste si vybudovat návyk číst i obyčejné papírové knížky (kde nic nebliká). Začněte klidně na 5 až 10 minutách denně a postupně tento sval pozornosti trénujte.

– Pozor na stimulanty a chemii: Vyhněte se energeťákům, nadmíře kávy a silným stimulantům, které roztěkanému mozku nedělají dobře. Pozor také na chipsy a polotovary obsahující glutamáty (schované často pod názvem "kvasnicový výtažek") – tyto látky mohou mozek nepříjemně dráždit.

– Cukr pod kontrolou: Vyhněte se jezení čistých sladkostí (čokolády, bonbonů) jako samostatných svačin. Způsobují prudké výkyvy hladiny cukru v krvi, což mozek ještě víc rozkolísá. Pokud si chcete dát sladké, dejte si ho až po normálním jídle.

– Kvalitní spánek bez mobilu: Nastavte si pevnou večerní hodinu, kdy telefon definitivně odložíte. Modré světlo obrazovek aktivuje mozek a brání tvorbě spánkového hormonu. Ložnici si před spaním dobře vyvětrejte a zajistěte si úplnou tmu (zatáhněte závěsy), aby mozek mohl během noci skutečně hluboce zregenerovat.

2. Možnosti terapie a tréninku pozornosti
Pokud jde o odbornou pomoc, máte k dispozici několik směrů:

A. Farmakoterapie (Léky):
Léky (jako je například atomoxetin a další) jsou samozřejmě jednou z možností, kterou lze zvolit, pokud jsou obtíže příliš vážné a omezující. Je to ale vždy na posouzení a zvážení lékaře (psychiatra/neurologa) a na Vašich osobních preferencích. Léky pomáhají zkoriguje chemii v mozku, ale ideální je kombinovat je s režimovými opatřeními nebo tréninkem.

B. EEG Biofeedback (Vynikající a bezbolestná volba):
Tato metoda je pro lidi s ADD naprosto ideální – trochu to připomíná hraní počítačových her. Sedíte v pohodlném křesle, na hlavě máte přilepené bezbolestné senzory (elektrody) a sledujete obrazovku, kde např. autíčko jede po silnici nebo rybičky plavou v akváriu. Vy tuto hru ovládáte čistě svou mozkovou aktivitou. Je to perfektní metoda pro léčbu ADD a ADHD.

Jak to funguje: Trénuje to pozornost a pomáhá mozku tvořit správné spoje.

Co to obnáší: Vyžaduje to pravidelnost (chodit alespoň 1× týdně ve stejný den, nevynechávat) a počítat s větším počtem návštěv (minimum je kolem 10, u ADD spíše 30 a více). Výsledky jsou ale u dětí i mladých lidí skvělé.

Tipy na pracoviště: Pokud byste hledali ověřené odborníky, na Moravě mohu doporučit Abbia Clinic Brno (PaedDr. Daniela Vaškebová), v Čechách má v této oblasti vynikající odbornost a zkušenosti Mgr. Marie Magdala Valoa (Latrán 55, Český Krumlov).

Závěrem: ADD rozhodně není konec světa a s trochou disciplíny, úpravou spánku, stravy a případně tréninkem (jako je EEG biofeedback) se s tím dá velmi dobře pracovat, aby Vám to přestalo znepříjemňovat život.

Přeji Vám hodně odhodlání!

Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Popisujete velmi specifický, omezující a jistě i úzkostný stav (stažený krk, potíže s mluvením, pocit dušení, který na chvíli poleví u zívnutí).

Uvažovat nad spasmodickou dysfonií (nebo jinou formou fokální dystonie, která se může projevovat křečí svalů v oblasti hrtanu a krku při mluvení) je v tomto případě velmi trefná a medicínsky reálná myšlenka.

Jelikož máte za sebou už řadu kroků (vyšetření u krčního lékaře, hlasivky v pořádku, vyzkoušený Lexaurin, antidepresiva, vitamíny), je zřejmé, že běžná léčba úzkosti ani standardní ORL vyšetření na to nestačí. Zde je pohled na to, jak by se dalo v pátrání a řešení pokračovat:

1. Neurologické vyšetření a praktický lékař
Na prvním místě je nezbytné obrátit se na praktického lékaře pro žádanku na komplexní neurologické vyšetření.

Neurolog je specialista, který dokáže posoudit, zda nejde o zmíněnou neurologickou či pohybovou poruchu (jako je dystonie, která může postihovat svaly mluvidel nebo krku).

Zároveň je potřeba doplnit kontext pro lékaře: Jak přesně se to rozvinulo – přišlo to náhle, nebo postupně? Co tomu předcházelo?

Pokud by tomu předcházelo například nějaké infekční onemocnění (viróza, zánět), rozhodně by stálo za zvážení i imunologické vyšetření, aby se vyloučilo, že v těle či nervové soustavě přetrvává nějaký skrytý zánětlivý či imunitní dozvuk.

2. Psychosomatická rovina a hypnoterapie
Pokud neurologická vyšetření nic neodhalí a potíže budou přetrvávat, lze se bavit o psychosomatickém podkladu (kdy tělo reaguje hlubokou svalovou křečí na nějaké vnitřní napětí, strachy či nezpracované emoce).

V takovém případě by přicházela v úvahu specializovaná hypnoterapie (případně hlubší psychoterapie), kde se pracuje s podvědomím.

Je ale nutné mít na paměti: Hypnóza rozhodně není „zázračný lék“, který to sám od sebe vyřeší. Je to pouze jeden z nástrojů, který může pomoci odemknout hlubší psychické bloky nebo uvolnit chronické napětí v těle, a to jen za určitých okolností a u vybraných typů potíží. Zároveň je třeba chápat, že pokud byste chtěl zkoušet hypnoterapii, s tímto typem obtíží pracuje poměrně málo hypnoterapeutů, muselo by se jít cestou klasické hypnózy a přímé práce s podvědomím, kdy se nepřímo pracuje s intrapsychickým konfliktem.

Shrnutí
Klíčové je v tuto chvíli odlišit biologickou (neurologickou) příčinu od té funkční či psychosomatické. Než se vydáte cestou hypnoterapií, je naprosto nezbytné projít důkladným neurologickým vyšetřením, které vyloučí organický nález na nervové soustavě.

Držím Vám palce, ať se podaří konečně odhalit, co za tímto vyčerpávajícím stavem stojí, a najde se účinná pomoc.

S pozdravem
Mgr. Jan Ille

Dobrý den,

děkuji Vám za Vaši upřímnost a za to, že jste se svěřila. To, co popisujete – neschopnost zvládat běžné věci, přemíra kritických černých myšlenek, plynoucí k zvracení, a hlavně celková ztráta radosti (anhedonie) – jsou typické a velmi vyčerpávající projevy úzkostně-depresivní poruchy.

Jelikož se již léčíte u psychiatra a současná medikace Vám zvlášť nepomáhá, je naprosto namístě uvažovat o dalším kroku. Ano, v této situaci je pro Vás psychoterapie (a nikoliv jen běžné "popovídání si") zásadní a velmi potřebná.

Z toho, co píšete, silně rezonuje téma Vašeho vnitřního prožívání, sebepojetí a velmi přísné vnitřní kritiky ("jak je vše špatně a nic nezvládám"). Tyto hluboko zapsané vzorce mívají často své kořeny v minulosti. Mohou souviset s:
– náročným dětstvím, výchovou nebo situacemi, kde na Vás byl vyvíjen nepřiměřený tlak,
– minulými partnerskými vztahy, kde docházelo k manipulaci, nátlaku nebo přehlížení Vašich hranic,
– obtížemi s vymezováním si vlastních hranic, neuměním říct "ne" nebo vnitřním strachem z kritiky.

Pokud by pro Vás tyto oblasti byly blízké, je potřeba s nimi pracovat komplexně, nikoliv povrchně. V moderní psychoterapii se na to využívají pokročilé přístupy – například práce s vnitřními částmi (jako je systém vnitřní rodiny – IFS), případně hlubší schématerapie, která pomáhá přepsat staré negativní vzorce o sobě samé. (Osobě v těchto případech v rámci své praxe pracuji formou hypnoterapie, do které integruji vybrané prvky kognitivně-behaviorální terapie a právě schématerapie, kde se tyto hluboké kořeny dají velmi účinně adresovat).

Co s tím můžete dělat teď?
1. Promluvte si se svým psychiatrem: Sdílejte s ním, že stávající medikace Vám nepřináší úlevu. Lékař může zvážit úpravu dávkování nebo změnu léků, aby Vám to alespoň o něco víc „uvolnilo ruce“ a dalo Vám to kapacitu fungovat.

2. Vyhledejte psychoterapeuta (ideálně se zaměřením na hlubší nebo schématickou terapii): Nehledejte jen psychologické poradenství, ale odbornou psychoterapii, kde se budete moci podívat na to, co se ve Vás děje, odkud ty kritické myšlenky pramení a jak se naučit s vlastní sebehodnotou pracovat.

Nemusíte v tom být sama a Váš stav nemusí být trvalý. Chce to správně zacílenou odbornou pomoc, která Vám pomůže rozplést to, co teď nosíte na bedrech.

Držím Vám palce, abyste našla tu správnou podporu a ulevilo se Vám.

Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut

Dobrý den,

jsem moc rád, že jste sebral sílu a napsal. Z Vašich slov je cítit obrovská tíha a vyčerpání, a naprosto chápu, že když se za život nakupí tolik mindráků, situace se může zdát naprosto bezvýchodná. Zároveň ale vnímám Vaši snahu s tím něco dělat – ať už jde o to, že se sám učíte jezdit na kole, že zvažujete koupi auta, nebo že přemýšlíte o odborné pomoci. To jsou obrovské kroky a jasný důkaz, že to uvnitř sebe ještě nevzdáváte.

Rád bych Vám nabídl několik konkrétních kroků, od kterých se můžete odrazit:

1. Návštěva lékaře a medikace
Váš nápad vyhledat psychiatra (nebo pro začátek promluvit s praktickým lékařem) je velmi rozumný a určitě Vás v něm chci maximálně podpořit. Léky sice samy o sobě nevyřeší všechny Vaše životní výzvy, ale rozhodně by neměly sloužit k tomu, abyste jen „nic nevnímal“. Jejich hlavním cílem je snížit hladinu stresu, zmírnit úzkosti a celkově Vám trochu stabilizovat a zlepšit náladu. Získáte tím pevnější půdu pod nohama, abyste měl více síly postupně řešit další věci.

2. Pohyb jako cesta k sebevědomí
Obrovsky Vás chci ocenit za to, že se učíte jezdit na kole. To chce ve dospělosti velkou odvahu! Naše tělo a psychika jsou úzce propojené. Pokud se začnete cítit lépe fyzicky, velmi brzy se to odrazí i na Vaší mysli.

Začněte zlehka: Není nutné hned lámat sportovní rekordy. Bohatě postačí pravidelné procházky do přírody nebo lehké běhání.

Sledujte progres: Řada lidí si pochvaluje, že jakmile začnou pracovat na své kondici a vidí i drobná zlepšení, přirozeně jim to zvedne sebevědomí a začnou se cítit lépe ve vlastním těle.

3. Nové podněty a aktivity
Zkuste se porozhlédnout na internetu, zda se ve Vašem okolí nepořádají nějaké aktivity, kurzy nebo společné zájmové skupiny. Může to být naprosto cokoliv (např. turistický oddíl, skupina modelářů, cokoliv, co by Vás alespoň trochu zajímalo).

Pomůže Vám to dostat se z domu a vyčistit si hlavu.

Je to ten nejpřirozenější způsob, jak poznat nové lidi, aniž by na Vás byl vyvíjen tlak na nějakou složitou komunikaci – spojovat Vás bude právě ta společná činnost.

4. Podpora v nejtěžších chvílích
Zmiňujete, že uvažujete o sebevraždě a nejraději byste všechno vymazal. To je známka toho, že jste pod obrovským tlakem. Kdykoliv by na Vás padly tyto černé myšlenky a cítil byste, že už nemůžete dál, prosím, nezůstávejte s tím sám. Zavolejte na Linku první psychické pomoci (tel. 116 123). Je to bezplatná, anonymní služba, kde Vás odborníci vyslechnou a pomohou Vám tu nejtěžší chvíli bezpečně překonat.

Děláte velmi dobře, že zkoušíte všechno. Má to smysl.
Přeji hodně zdaru!

Dobrý den,

děkuji Vám za důvěru, se kterou jste podrobně popsala své potíže. Velmi dobře rozumím tomu, že je celá situace nesmírně vyčerpávající, obzvlášť když se k tomu přidává tlak a stres ze školy. Chtěl bych Vás ale hned na začátku uklidnit: rozhodně neházejte flintu do žita, s tímto stavem se dá velmi efektivně pracovat a nejste v tom zdaleka sama.

Zde je několik klíčových bodů k Vaší situaci a doporučení, jak dále postupovat:

1. Úzkost a disociativní symptomy
To, co popisujete – motání hlavy, strach z pádu a intenzivní pocity, že jste „mimo“ nebo „mezi nebem a zemí“ – jsou velmi typické projevy úzkosti, specificky pak panických stavů. Odborně se těmto stavům odpojení říká derealizace a depersonalizace. Fungují jako obranný mechanismus přetížené psychiky. Pokud byste chtěla lépe porozumět tomu, jak tyto úzkostné a disociativní mechanismy fungují, velmi podrobně to vysvětluji na svém webu, mrkněte tam.

2. Zrádný vliv marihuany
Zmiňujete zkušenost s marihuanou. Chci Vám doslovně napsat, že to je něco, s čím se ve své praxi setkávám opakovaně, a tyto stavy opravdu často mají původ právě v užití marihuany. V tomto ohledu dokáže být velmi špatná. Zde je nutné obrnit se trpělivostí, protože marihuana a její vliv mohou být v těle (a na psychice) detekovatelné i několik měsíců. Zároveň pro Vás do budoucna platí jedno naprosto zásadní pravidlo: jelikož u Vás marihuana jednou tento stav spustila, musíte být už navždy maximálně obezřetná a už nikdy žádnou marihuanu neužívat.

3. Spolupráce s lékařkou a léky
Je velmi dobře, že Vám paní doktorka nasadila medikaci. Lék, který Vám paní doktorka předepsala, cílí na snížení úzkosti, strachu a nepříjemných symptomů úzkosti (motání hlavy, tlak nebo tenze v zátylku, tíže na hrudi, pocit že mám něco s očima apod. apod.), ale také derealizace (pocity nereálnosti, jako ve snu apod.). U antidepresiv je ale zcela běžné, že první lék či dávka nemusí tělu hned „sednout“.

Nevysazujte léky sama: Je nezbytné, abyste co nejdříve zkontaktovala svou lékařku a dala jí jasnou zpětnou vazbu.

Úprava léčby: Popsané nežádoucí účinky a tlak v hlavě jsou jasným signálem, že je potřeba dávku upravit, nebo vybrat jiný, přiléhavější lék. Lékařka má na výběr z mnoha variant - opět: měla by rozhodnout vaše lékařka.

4. Psychoterapeutické řešení
Pro dlouhodobé zvládnutí těchto potíží je klíčová terapie. Z mého odborného pohledu je na disociativní stavy nejúčinnější hypnoterapie, protože primárně pracuje právě se stavy disociace a učí psychiku znovu nacházet pocit bezpečí.

Přeji hodně zdaru!
Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut

Vážená a milá Eriko,

v první řadě Vám chci moc poděkovat za odvahu, se kterou jste se na nás obrátila. Chtěl bych Vás hned na začátku ujistit, že to, co prožíváte, rozhodně „není nic“. Vaše pocity jsou naprosto oprávněné, je přirozené, že se takto cítíte, a je velmi důležité tyto pocity brát vážně. Zároveň Vás chci moc ocenit a pochválit za to, že svou situaci chcete řešit. To je obrovský a nesmírně důležitý první krok.

Ptáte se, zda jít k psychologovi, nebo co dělat. Zde je několik možností a kroků, které by Vám mohly pomoci se z této těžké situace odrazit:

Sdílení s někým blízkým: Jako úplně první krok bych Vám doporučil zamyslet se nad tím, zda ve svém okolí máte někoho, ke komu máte opravdovou důvěru – například nějakou dobrou kamarádku. Někdy už jen to, že své pocity s někým sdílíme, popovídáme si o nich a nezůstáváme na ně sami, dokáže přinést velkou úlevu.

Návštěva praktického lékaře: Určitě bych Vám doporučil probrat Vaše stavy s Vaším praktickým lékařem. Nemusíte se vůbec bát, že by se na Vás někdo díval jako na „psychiatrický případ“. Lékař Vám může pomoci tím, že s Vámi probere možnost mírné medikace. Léky sice samy o sobě nevyřeší vztahové problémy, které doma máte, ale mohou Vám pomoci snížit hladinu stresu, zmírnit úzkosti či projevy deprese. Vytvoří Vám takovou „komfortní zónu“, abyste měla více síly a klidu celou situaci lépe zvládat a aby se Váš stav nezhoršoval.

Pomoc psychologa: Ptáte se na psychologa – určitě je to správná cesta. Pokud byste chtěla, aby péče byla hrazena ze zdravotního pojištění, je potřeba mít od praktického lékaře žádanku (i proto je návštěva praktického lékaře nezbytná). Počítejte prosím s tím, že u klinických psychologů bývají čekací listiny, takže je dobré se objednat co nejdříve, abyste se dostala do pořadníku.

Školní psycholog: Ve svém dotazu nezmiňujete, zda chodíte do práce, nebo ještě studujete. Pokud chodíte do školy, určitě zkuste zjistit, zda tam nepůsobí školní psycholog. Byla by to skvělá a rychlá varianta, jak získat podporu bez nutnosti žádanky a čekání.

Rodinná situace: Z toho, co píšete, nevyplývá, že byste nyní měla v mamince oporu, obzvlášť pokud na Vás křičí. Zvažte sama, zda má nyní vůbec smysl s ní tyto věci komunikovat a zda je to pro Vás schůdné. Co se týče Vaší sestry, není z dopisu úplně jasné, jaké máte mezi sebou vztahy. Můžete zkusit zvážit, zda by bylo možné svěřit se jí, ale udělejte to prosím pouze v případě, že se s ní cítíte bezpečně a víte, že by Vás podpořila.

Krizová podpora: Zmiňujete velmi tíživé myšlenky na to, že byste nikomu nechyběla, kdyby se Vám něco stalo. Tyto stavy beznaděje jsou nesmírně vyčerpávající. Kdykoliv by Vám bylo nejhůř, cítila jste, že už to nezvládáte, nebo na Vás přišla velká krize, prosím, nezůstávejte v tom sama. Můžete se kdykoliv (anonymně a zdarma) obrátit na linky první psychické pomoci. Výborná je například Linka první psychické pomoci (tel. 116 123) nebo Linka bezpečí (tel. 116 111), která funguje i pro studenty do 26 let. Jsou tam zkušení odborníci, kteří Vás vyslechnou a pomohou Vám překonat ty nejtěžší chvíle, popřípadě poradí, jak postupovat dál.

Eriko, pamatujte, že na to nejste sama a že Váš život má obrovskou cenu, i když to tak přes slzy a smutek zrovna teď možná nevidíte. Udělala jste skvělou věc, že jste si řekla o radu. Přeji Vám hodně sil a držím Vám palce, abyste brzy našla potřebnou podporu a úlevu.

S pozdravem a přáním všeho dobrého,
Mgr. Jan Ille

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Je velmi dobře, že svůj zdravotní stav aktivně řešíte a že spolupracujete se svým praktickým lékařem, což potvrzuje i nasazení Holterova monitoringu. Rád bych Vás ocenila za Vaši všímavost – velmi přesně jste vypozorovala, že se Vaše potíže vážou na konkrétní situace (obchod, práce, čekárna) a že je provází strach z omdlení. Tento postřeh je pro další postup naprosto klíčový.

Souvislost těla a psychiky
To, co popisujete, ukazuje na silné propojení tělesných symptomů s psychikou. Přestože takto na dálku nelze stanovit diagnózu, Vaše potíže nesou typické rysy úzkostných stavů, které mohou mít povahu takzvané agorafobie. Ta se projevuje ve dvou rovinách:

Tělesná rovina: Nepříjemné fyzické pocity jako bušení srdce, návaly horka, pocení či ztížené dýchání, které mohou přerůst až v panickou ataku.

Psychická rovina: Zahrnuje vtíravé obavy z omdlení, kolapsu nebo z toho, co se stane mezi lidmi.

Lidé s těmito pocity často podstupují řadu vyšetření s negativními výsledky. Je naprosto správné fyzické příčiny (např. krevní tlak) důkladně vyloučit, ale rozhodně doporučuji Vaše podezření na psychický původ potíží otevřeně probrat s lékařem.

Možnosti medikace u lékaře
Pokud se potvrdí úzkostná příčina, praktický lékař má k dispozici účinnější nástroje než lékárna:

Léky pro rychlou úlevu (na předpis): Zaberou do půl hodiny a zklidní akutní stav. Fungují také jako skvělý diagnostický nástroj – pokud po jejich užití bušení srdce a nevolnost ustoupí, je jasné, že za potížemi stojí úzkost.

Léky pro dlouhodobou stabilizaci: Často se využívají moderní antidepresiva. Nenasazují se nutně kvůli depresi, ale proto, že dokážou dlouhodobě snížit hladinu stresu a zredukovat úzkostné reakce organismu.

Volně prodejné doplňky vs. Psychoterapie
Ptáte se, co zakoupit v lékárně. Úzkost můžeme rozdělit na mírnou, střední a vysokou. Podle Vašeho popisu se v náročných situacích dostáváte již do pásma střední úzkosti.

Volně prodejné doplňky: Mají většinou jen mírný podpůrný efekt, který pomáhá při velmi slabých úzkostech. Pro Váš současný stav je jejich přínos spíše sporný a pravděpodobně by nepřinesly dostatečnou úlevu.

Psychoterapie: V této fázi se velmi doporučuje spolupráce s terapeutem. Výborné výsledky má kognitivně-behaviorální terapie (KBT) nebo hypnoterapie. Zkušenosti z praxe jasně potvrzují, že s těmito stavy se dá efektivně pracovat a lze se jich postupně zcela zbavit. Já osobně se s agorafobií setkávám u klientů často a mé zkušenosti z hypnoterapie ukazují, že těchto obtíží se lze rozhodně zbavit.

Pokud byste se o agorafobii chtěla dozvědět více, věnuji se tomu podrobně v článku na mém webu.

S pozdravem
Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut