Úzkosti a panika – novodobý fenomén

Expert Lada SkulilováPsychologie • 6. března 2014 • Komentáře:

Skulilova_obr

Věděli jste, že značné procento dnešní populace trpí divnými a nevysvětlitelnými stavy trvalé úzkosti, nejistoty a neopodstatněných obav z toho, co bude, ze smrti, nemoci apod.? Bez příčiny pociťují stálé vnitřní napětí, vyčerpanost, bolesti a tlaky v hlavě, nevolnost, návaly, potíže s dechem, bušení srdce, mají neodbytné stresující a katastrofické myšlenky. Vše se stupňuje až do stavů paniky, pocitů, že zešílí aj. Někdo intenzivně prožívá i odcizení a neskutečno sebe sama či okolí, chybí mu emoce, vše je jakoby za sklem, čas plyne mnohem rychleji než dříve … Příznaků je více a mohou se navzájem prolínat.

 

Běžnému člověku asi nic neřeknou názvy jako generalizovaná úzkostná porucha (GAD), panická ataka či depersonalizace. Sami postižení o svých problémech dosti často mlčí a nesvěřují se ani nejbližšímu okolí z obavy před nepochopením. Výjimkou nebývá ani mnohaleté osamocené trápení se, bez vyhledání odborné pomoci. Snad jediným místem, kde tito lidé své neštěstí otevřeně ventilují – dnes už takřka v masovém měřítku, jsou internetová fóra. Svůj život sami charakterizují jako děsivý, jako věčný vysilující boj, anebo pouhé přežívání.

Popsané stavy jsou pravidelným strašákem příslušníků všech věkových skupin. Zarážející je zejména velké množství těchto případů mezi mladými lidmi, dokonce i mezi adolescenty. Důvod je nasnadě. Rozvoj výše zmíněných diagnóz je totiž v mnoha případech spojen s užitím drogy či alkoholu. Jen těžko si je ovšem někdo bude dávat později do souvislosti s dávným „nevinným“ experimentováním s psychotropními látkami různého druhu. Mládež je tedy nutno opakovaně důrazně varovat před tímto způsobem „zábavy“; ani ne tak z důvodu všeobecně známých rizik, jako spíše kvůli reálné hrozbě pozdějších vážných psychických potíží.

Avšak bránou pro vstup těchto poruch může být i jakýkoliv jiný nepřirozený stav našeho vědomí – narkóza, bezvědomí, mdloby, různé záchvatovité stavy apod. Někdy stačí jen silný stres nebo oslabení organismu.

Přestože prožívané stavy bývají až nesnesitelné, je postižený i nadále považován z odborného hlediska za duševně zdravého a také všechna vyšetření tělesných funkcí mívá obvykle v pořádku. Jak je to možné? Jeho duše je skutečně stále zdravá a fyzické symptomy nemají organický základ. Dotyčný pouze přestává být pánem ve svém těle i ve své mysli, podobně jako je tomu u depresí, závislostí nebo poruch příjmu potravy. Jak ale léčit „zdravého“ postiženého?

Klasická psychiatrie nabízí stabilizaci stavu pomocí antidepresiv. Klasická psychoterapie zase pomůže zvládat příznaky a naučí pacienta, jak s nimi žít. Někteří pak dokážou nad problémem zvítězit. Ale pro většinu pacientů se antidepresiva stávají trvalou a neodmyslitelnou součástí jejich života, bez níž by nebyli schopni fungovat. Vysazení nebo snížení dávek znamená obvykle návrat potíží.

Klasické metody tedy představují pro trpící nespornou pomoc a záchranu. Kdo však hledá skutečné vyléčení, bude se muset obrátit k alternativní samoléčbě nebo k alternativní psychoterapii. To je cesta, která vede k odstranění příčiny těchto diagnóz. Nazíráme-li totiž daný problém optikou „alternativy“, získává celá věc ještě jiný rozměr. Ten ovšem klasické přístupy, založené na materialistické představě o člověku, nevidí, a proto jsou jejich léčebné možnosti v tomto směru omezené.

Alternativním technikám není nutno věřit, účinkují i bez toho – ale je potřeba je aspoň vyzkoušet a dát jim šanci. Ony zase dávají šanci těm, kteří zatím marně bojovali se svými nepříjemnými a obtížně zvladatelnými stavy.

 

Přečtěte si také další články lékařů a odborníků

Komentáře: (0)