MUDr. Pavla Orbanová

Absolutní nedostatek empatie nebo zájmu o pacienta. Měla jsem pocit, že paní doktorku obtěžuji. Když jsem se ptala na dodatečné informace související s mými problémy, pokrčila rameny a odpověděla "nevím, to může být cokoliv". Opravdu nedoporučuji.

Bohužel ani já nemohu sdílet pozitivní zkušenost s paní doktorkou. Při každé její návštěvě mám pocit, jako bych ji se svými problémy obtěžovala. Nepříjemná, neochotná, s nulovou empatií. Diagnózu mi neobjasnila, ani její dopad na těhotenství, které jsem v tu dobu řešila. Tedy veškeré další informace jsem musela dopátrat svépomocí.

P. Orbanova je schopna stanovit diagnózu na základě typu postavy pacienta. Obecným lékařským předpisem je „jíst méně, cvičit více“. Navzdory zjevným abnormalitám v krevních testech byly všechny výsledky, které nezapadaly do její teorie, ignorovány. Na konci setkání byly odebrány vzorky krve pro hormony s hrubým porušením metody ( studie pohlavnich hormonů a kortizolu se vždy provádí ráno a nalačno), kolem poledne a po jídle, a jak se ukázalo z výsledků, provedli testy pro ženskou verzi , přestože je pacientem muž.

K MUDr .Orbanové na endokrinologii jsem přešla po přestěhování. Léčím se se sníženou funkcí štítné žlázy. MUDr.Orbanová mi navýšila dávky Euthyroxu, každý druhý den dvojnásobnou dávku léku Euthyrox 137, následně jsem měla místo snížené funkce zvýšenou funkci, tzv.léková exogenní hypertyreóza se všemi doprovodnými příznaky, což se stává málokdy.. Naštěstí se mi podařilo najít jiného lékaře, který mě vyšetřil a dávky snížil. Tuto lékařku nedoporučuji.

S lítostí musím říct, že horší přístup doktora jsem nikdy nezažila. Paní doktorka je sice příjemný člověk, ale co se přístupu k pacientům týče, to už nemohu tvrdit. Poprvé mi našli nález na štítné žláze před pár lety. Moje obvodní lékařka to nijak neřešila a s klidem mi oznámila, že až budu mít čas, mám si někam zajít. To jsem taky udělala (bohužel po půl roce, netušila jsem, že je to nějak vážné). Paní Orbanová na mě od začátku byla velmi nepříjemná, téměř na mě křičela, že musím brát léky, že je mám do konce života, že jinak umřu... Ať se smířím s tím, že nebudu mít děti atp... Odcházela jsem a uplně se klepala, jak mi vyrazila dech. V podstatě mi krom diagnózy ani nic nevysvětlila, vždycky jen řekla "dobré, zase příště". I když mi dělala ultrazvuk, tak jsem se dozvěděla jen "ultrazvuk odpovídá diagnóze". Až když jsem změnila lékařku, teprve jsem se dozvěděla co a jak...