Dobrý den, Potřebovala bych poradit ohledně psychického bloku spolknutí tablety u mého syna. Je mu
1
Počet odpovědí:
Dobrý den,
Potřebovala bych poradit ohledně psychického bloku spolknutí tablety u mého syna. Je mu 10 let a nemá žádné specifické zdravotní problémy které by v polykání bránily, ale už jen samotná představa spolknutí léků v celku mu vyvolává zvracení, natož vložení léku do pusy. Vyzkoušeli jsme všechny možné způsoby (zapíjení, s kouskem jídla, na maličké kousky atp.), pokud ale není prášek rozdrcený najemno, zvrací. Bohužel u všech léků drcení není možné a už nevím jak mu pomoci tento blok překonat nebo na koho se obrátit kdo by dokázal pomoci. S polykáním jídla i velkých kusů problém nemá.
Za jakoukoliv radu budu vděčná.
Děkuji
Potřebovala bych poradit ohledně psychického bloku spolknutí tablety u mého syna. Je mu 10 let a nemá žádné specifické zdravotní problémy které by v polykání bránily, ale už jen samotná představa spolknutí léků v celku mu vyvolává zvracení, natož vložení léku do pusy. Vyzkoušeli jsme všechny možné způsoby (zapíjení, s kouskem jídla, na maličké kousky atp.), pokud ale není prášek rozdrcený najemno, zvrací. Bohužel u všech léků drcení není možné a už nevím jak mu pomoci tento blok překonat nebo na koho se obrátit kdo by dokázal pomoci. S polykáním jídla i velkých kusů problém nemá.
Za jakoukoliv radu budu vděčná.
Děkuji
Dobrý den,
děkuji, že jste situaci tak podrobně popsala. Podle toho, co píšete, je velmi pravděpodobné, že u Vašeho syna nejde o fyzický problém s polykáním, ale spíše o psychický blok nebo silnou úzkost spojenou s představou spolknutí tablety. U dětí kolem jeho věku se to občas objevuje – někdy k tomu stačí nepříjemná zkušenost, silná představa, že se tableta může „zaseknout“, nebo obecně zvýšená citlivost na tělesné pocity. Tělo pak reaguje automaticky a může spustit dávivý reflex ještě dříve, než se dítě skutečně pokusí lék spolknout.
Je důležité zmínit, že syn to s největší pravděpodobností nedělá schválně a není to něco, co by šlo jednoduše překonat silou vůle. Pokud je přítomná úzkost, tělo reaguje reflexivně – podobně jako u strachu z injekcí nebo návštěvy zubaře. Zvracení nebo dávivý reflex jsou pak spíše mimovolnou reakcí organismu než vědomým odmítáním.
Někdy může pomoci velmi postupný nácvik, ideálně bez skutečných léků a bez tlaku na výkon. Dá se začít například s velmi malými „tréninkovými“ kousky jídla, jako jsou drobečky pečiva, malé cukrové zdobení nebo miniaturní kousky těstovin. Pokud dítě zvládne jednu velikost bez nepříjemných pocitů, je možné po několika dnech přejít k o něco většímu kousku. Některým dětem také pomáhá zapíjení větším množstvím vody nebo polykání v kombinaci s jogurtem či pyré, kde se sousto lépe „sveze“. Důležité je postupovat opravdu pomalu a bez nátlaku. Pokud se objeví dávivý reflex nebo velké napětí, bývá lepší cvičení na chvíli přerušit a vrátit se k jednoduššímu kroku jindy.
Pokud ale syn reaguje silným dávivým reflexem už při samotné představě spolknutí tablety, může být v pozadí výraznější úzkost. V takovém případě může být velmi užitečné obrátit se na dětského psychologa nebo terapeuta, který pracuje s úzkostmi u dětí. Terapeut může pomocí hravých a postupných technik pomoci synovi vytvořit novou, bezpečnou zkušenost s polykáním a zároveň pracovat s tělesnou reakcí na strach. U dětí se podobné bloky často daří poměrně dobře překonat právě díky postupné desenzitizaci a citlivému vedení.
Jako první krok můžete zmínit tuto situaci dětskému lékaři, který může doporučit dětského psychologa ve Vašem regionu. Někdy mohou pomoci také pedagogicko-psychologické poradny nebo klinický psycholog specializovaný na práci s dětmi.
Z Vašeho popisu je také patrné, že jste už vyzkoušela mnoho způsobů a že se synovi opravdu snažíte pomoci. Někdy však právě velká snaha okolí může u dítěte nechtěně zvyšovat tlak a tím i napětí. I v tomto může být podpora terapeuta užitečná – pomůže najít způsob, jak kolem tématu vytvořit klidnější a bezpečnější atmosféru, ve které se může blok postupně uvolnit.
děkuji, že jste situaci tak podrobně popsala. Podle toho, co píšete, je velmi pravděpodobné, že u Vašeho syna nejde o fyzický problém s polykáním, ale spíše o psychický blok nebo silnou úzkost spojenou s představou spolknutí tablety. U dětí kolem jeho věku se to občas objevuje – někdy k tomu stačí nepříjemná zkušenost, silná představa, že se tableta může „zaseknout“, nebo obecně zvýšená citlivost na tělesné pocity. Tělo pak reaguje automaticky a může spustit dávivý reflex ještě dříve, než se dítě skutečně pokusí lék spolknout.
Je důležité zmínit, že syn to s největší pravděpodobností nedělá schválně a není to něco, co by šlo jednoduše překonat silou vůle. Pokud je přítomná úzkost, tělo reaguje reflexivně – podobně jako u strachu z injekcí nebo návštěvy zubaře. Zvracení nebo dávivý reflex jsou pak spíše mimovolnou reakcí organismu než vědomým odmítáním.
Někdy může pomoci velmi postupný nácvik, ideálně bez skutečných léků a bez tlaku na výkon. Dá se začít například s velmi malými „tréninkovými“ kousky jídla, jako jsou drobečky pečiva, malé cukrové zdobení nebo miniaturní kousky těstovin. Pokud dítě zvládne jednu velikost bez nepříjemných pocitů, je možné po několika dnech přejít k o něco většímu kousku. Některým dětem také pomáhá zapíjení větším množstvím vody nebo polykání v kombinaci s jogurtem či pyré, kde se sousto lépe „sveze“. Důležité je postupovat opravdu pomalu a bez nátlaku. Pokud se objeví dávivý reflex nebo velké napětí, bývá lepší cvičení na chvíli přerušit a vrátit se k jednoduššímu kroku jindy.
Pokud ale syn reaguje silným dávivým reflexem už při samotné představě spolknutí tablety, může být v pozadí výraznější úzkost. V takovém případě může být velmi užitečné obrátit se na dětského psychologa nebo terapeuta, který pracuje s úzkostmi u dětí. Terapeut může pomocí hravých a postupných technik pomoci synovi vytvořit novou, bezpečnou zkušenost s polykáním a zároveň pracovat s tělesnou reakcí na strach. U dětí se podobné bloky často daří poměrně dobře překonat právě díky postupné desenzitizaci a citlivému vedení.
Jako první krok můžete zmínit tuto situaci dětskému lékaři, který může doporučit dětského psychologa ve Vašem regionu. Někdy mohou pomoci také pedagogicko-psychologické poradny nebo klinický psycholog specializovaný na práci s dětmi.
Z Vašeho popisu je také patrné, že jste už vyzkoušela mnoho způsobů a že se synovi opravdu snažíte pomoci. Někdy však právě velká snaha okolí může u dítěte nechtěně zvyšovat tlak a tím i napětí. I v tomto může být podpora terapeuta užitečná – pomůže najít způsob, jak kolem tématu vytvořit klidnější a bezpečnější atmosféru, ve které se může blok postupně uvolnit.
Odpověď – online konzultace
Potřebujete-li odbornou radu, rezervujte si online konzultaci. Specialista Vám dobře poradí i na dálku.
Zobrazit profily specialistů Jak to funguje?
Stále hledáte odpověď. Položte další dotaz
Veškerý obsah publikovaný na portálu ZnamyLekar.cz zejména Otázky a odpovědi, má pouze informativní charakter. Internet nepředstavuje plnohodnotnou náhradu lékařské péče poskytované specialistou.