Dotazy od pacientů (15)

Dobrý den, mám 5 letého syna, kterého již rok trápí tzv. "psychogenní zácpa". S přechodem z plen na

Dobrý den, mám 5 letého syna, kterého již rok trápí tzv. "psychogenní zácpa". S přechodem z plen na nočník měl sice problém, ale pak se nám jej podařilo překonat. Do školky začal chodit už ve 2 letech. Po školkové stravě začal trpět běžnou zácpou, která pak po přemístění do jiného předškolního zařízení odezněla a místo ní se objevila zácpa psychická. Syn dokáže zadržovat stolici i více než týden, nepomáhají domluvy, odměny, nic, zkrátka to nejde po dobrém ani po zlém. Pravidelně navštěvujeme gastroenterologickou poradnu, ale tam, vyjma projímadla, jsme jinou radu nedostali. Jedna paní psycholožka nám řekla, že v krajním případě je možné dítě bez matky umístit do nemocnice a tam jej samotné učit vyprazdňovat, s čímž absolutně nesouhlasím. Poradíte prosím. Děkuji Lucie

Dobrý den, jsem holka 21, ale cítím se jako kluk, tento problém mám již dlouho, ale pořád jsem si to

Dobrý den, jsem holka 21, ale cítím se jako kluk, tento problém mám již dlouho, ale pořád jsem si to nepřipouštěla, potkala jsem jednu skvělou ženu, do které jsem se hned zamilovala, nic jsem jí neřekla, nevím jestli má ráda holky... pořád na ní myslím a představuju si nás, jenže mě jako kluka, nevím co se sebou dělat, nevím co ji říct, moc ji chci, ale nevím jak ji získat...občas u mě převládnou stavy úzkosti, mám totiž trochu nižší sebevědomí a bojím se, co by na moji transsexualitu řekla rodina a ostatní, potřebuji poradit, co dělat, prosím, už se v tom ztrácím...
Děkuji K.

Dobrý den, máme doma teď již skoro 3letého syna bez 3 měsíců a 14ti denní novorozeně. Náš syn již od

Dobrý den, máme doma teď již skoro 3letého syna bez 3 měsíců a 14ti denní novorozeně. Náš syn již od mala byl víc hrr na ostatní děti a i na nás doma. Rád štípal, občas kousal, pak přišel s tím, že po nás bude plivat a teď nás olizuje. Když jsem se vrátila z porodnice s novorozencem, tak byl starší syn akorát po nemoci, ještě infekční, tak jsme mu zakázali, aby miminko pusinkoval a nastal naprostý opak. Dotoho jsem měla problémy s kojením. Měla jsem popraskané bradavky, tak to dost bolelo. Malej se snažil miminko pusinkovat, ikdyž jsem ho kojila, což jsem ho musela několikrát hodně okřiknout, protože každý pohyb při kojení byl bolestivý. Teď mě ale malej pusinkuje od rána do večera. Pořád, v kuse. Pusu na tvář, na pusu, na rameno, na ruku, na nohu, miminku dá pusu a nejraději by ho snad upusinkoval a s ním i mě. Je to až příliš, až mi to není příjemné a i venku začal pusinkovat na hřišti všechny děti, které nezná. K tátovi přišel, když šel ráno do práce a klekl si a pusinkoval mu nohy. No jsme z toho na rozpacích. A já už po něm několikrát vyjela, že musí pusinkovat míň, že už je to příliš. Teď nevím, jestli jsem udělala dobře. Vůbec nevím, jak se mám k tomu postavit. Já sama jsem ho vždycky pusinkovala a tulila se k němu furt, ale teď dostanu pět pus během minuty a denně jich dostanu snad tisíc. Už jsem mu řekla, že má zakázaný mi dávat tolik pus, že od něj tolik pus nechci. Teď je mi to líto. Hlavně nevím, proč to dělá. Jestli si tak žádá pozornost? Jsem teď na oba dva kluky byla čtyři dny sama. Táta byl v práci od rána do večera a nebyl čas se moc malýmu věnovat s tím novorozencem. Jinak vysvětlování moc nefunguje. Má teď období, že na všechno říká NE a nebo běží do pokoje, rozbrečí se a křičí "pusu jo".. Co můžeme udělat pro to, aby nás neštípal občas, neolizoval, tak moc nepusinkoval atd? Moc děkuji za radu, Hanka.

syn chce být s otcem

Dobrý den,vychovávám sama 2 kluky (10 a 3 roky) a potřebovala bych poradit s tím mladším.Stýká se s otcem 2xtýdně,přespává u něj a mají spolu hezký vztah..Můj bývalý partner (otec mladšího syna) má jen jeho a tak když je syn u něj,věnuje se mu na 100 %.Což se malému samozřejmě moc líbí a mně též.Bohužel já svůj volný čas musím dělit mezi ním,starším synem,domácími pracemi,účetnictvím (přivydělávám si tím) atd.. Navíc tím,že bydlí u mě,všecky běžný,denní (často pro děti nezajímavý) záležitosti řešíme spolu,zatímco s tatínkem je jen zábava..atd.Jde o to,že zatím přesto že malý při předávání někdy plakal pže se mu od táty nechtělo,povedlo se mi vždy ho někak zabavit tže za chvilku bylo po pláči.Naposledy když mi bývalý partner malého přivezl,opět s pláčem,bohužel nezabralo vůbec nic.Tři dny nemluvil nic jiného než že chce tátu,že táta přijede a že tu na něj počká..Já i starší syn sme donekonečna vysvětlovali že tatka zas přijede jako vždycky,snažili se ho všelijak zabavit,upoutat pozornost..uklidnit ho..ale bylo to k ničemu.Než usnul,poslední slova patřila tátovi a když se probudil,chtěl zase tátu..Po třech dnech,kdy sem nezpozorovala u něj žádný posun,sem zoufalá zavolala jeho otci a vylíčila mu situaci..s tím,že tu nechci malého mít za každou cenu jen proto že já chci..a když vidím jak se tu všichni tři trápíme,že s ním prostě vůbec není řeč,evidentně tu s námi nechce být (několikrát nám to i řekl)...a navrhla mu (ač velice nerada) at si tedy pro syna přijede a at u něj zůstane tak dlouho jak bude chtít..Jsem z toho strašně smutná,strašně se mi stýská,chtěla bych ho mít u sebe ale pokud on nechce,co nadělám?Vůbec si nevím rady,co dál,jak se chovat,jestli vyhledat dětského psychologa nebo co...předem moc děkuji za odpověd,případně za radu..Nashle diana

odmítání plnit soudem stanovené návštěvy u otce

Děkuji za odpověď.Nebyli jsme manželé,žili jsme ve společné domácnosti cca rok.Syn jezdí k otci od 15.měsíce života.Z počátku syn trpěl úzkostným pláčem,budil se v noci a volal ze spaní mami,když se při odjezdu bránil,otec syna by ho ze mne nejraději sundával násilím.V době kdy nebyly stanoveny návštěvy soudem a já požadovala,abychom se ohledně návštěv vždy napřed domluvili s ohledem na potřeby syna,bylo mi řečeno matkou ze strany otce dítěte,že se o ničem dohadovat nebudou "že příjdou,berou a jdou" nechtěli mi syna vracet po dvou hodinách na kojení atd.Odháněli mě od kočárku se synem cca 2měsíčním,vyhrožovali fyzickým násilým pokud půjdu v blízkosti několika metrů,kamerovali mě u toho a cestou když jsem šla za nimi pokřikovali urážky.Infiltrovali skrze syna své negativní postoje vůči mé osobě např,ať si odblinkne na mě při říhnutí,ve věku cca 15.měsíců syn přijížděl se slovy,že máma je píga a mágo,když byl starší tak,že jsem blbá máma a babička z mé strany blbá bába.Nyní se syn umí celkem dobře slovně vyjádřit,popisuje konkrétní situace slovy dospělého.Vyrůstá se mnou a prarodiči v domě,čili v prostředí dospěláků.Za dobu co s expartnerem nežijeme vystřídal 3nové přítelkyně,na které si syn musel zvykat.Myslím si že v důsledku předčasného soudního odlučování a mnoha změn,na které si syn musel přivyknout,trpí do dnes různými strachy a poruchou adaptace např.ve školce.Rozumná řeč s ex partnerem není namísto,aby řešil synovy problémy osočuje mě a mou rodinu,že je to moje vina že do syna"kéruju"a vše zbytečně pitvám.Vadí mu,že to se synem rozebíráme,myslí si že ho navádím atd.Komunikace s ním považuji za problémouvou neboť často lže a mnou poskytnuté informace nevyužívá pro prospěch syna,ale k soudním účelům,kde je kroutí dle své potřeby.Přestože ze zákona musím,přiznám se že povšech těch zkušenostech nemám chuť se sným bavit.Bohužel si tento luxus nemohu dovolit.Vydírá mě soudním řízením,zpochybňuje výchovné prostředí obviňuje mě z upírání styku se synem,přestože návštěvy ne vždy plní,odříká je.A já nabízím další možné termíny.
Když jsem synovi na cestu na víkend balila svou fotku,tak ji se slovy"jdi ode mě s tou fotkou"synovi odpíral.V zápětí své konání pořel.Když ho syn oslovil "mami"tak mu dle slov syna řekl,že jestli to ještě jednou řekne,tak mu nepustí superhry v PC,v té době synem u otce tak oblíbené.Trestá syna,pro averzi vůči mě.Těžko se to prokazuje je to tvrzení proti tvrzení.Nevím jak synovi pomoci vidím,že je na něm aplikováno něco obdobného jako na mě před lety.Jenže já jsem dospělá a rozumově si to narozdíl od syna zdůvodním a také jsem měla možnost úniku.Můj syn tuto možnost nemá,je to dáno rozsudkem.Napadlo mě jestli s ním nechodit,namísto do rodinné poradny,která nám v minulosti nepomohla(nažízena soudem ) k dětskému psychologovi?Děkuji za odpověď

Traumatické zážitky dítěte a jejich rozkrytí

Dobrý den, věnujete se ve své praxi rozkrytí traumat dětí? Jedná se o 12 letého chlapce, který byl v 7 letech sexuálně zneužíván přítelem matky, poté z péče matky po 2 letých soudních sporech s otcem dítěte (kdy matka chtěla zamezit kontaktu s otcem, s prezentací strachu o syna) odevzdán matkou do péče otce poté, co syn vyzradil, jakou mají s přítelem matky hru. Dítě bylo v 5 letech diagnostikováno jako nadprůměrně inteligentní, po příchodu do péče otce diagnostika s výsledkem IQ 89. Chlapec je bez motivace, ve škole neplní svoje povinnosti, odpovídá dospělým dle toho, co vyhodnotí, jakou odpověď si přejí. Samozřejmě problémů je víc, není možné takto stručně vypsat a vymezit. Byl byste ochoten se tímto případem zabývat, popsat, co se dítěti dělo a jaký to mí vliv na jeho osobnost a jak s tím dál pracovat? Předem děkuji za odpověď

problém s logopedií

Vážený pane doktore,
mám 5letého syna, který má problém s řečí - nekoktá, nezadrhává ale špatně vyslovuje (opravdu špatně). Docházím s ním na logopedii, kde mi paní magistra řekla, že je nutný intenzivní trénink, ale nevidí zásadní problém. Ten já spatřuji v tom, že když provádíme cvičení syn vyslovuje správně, ale nedaří se mi ho "donutit" převést to do běžné řeči - zlepšení za tu dobu nastalo, ale stále hodně drmolí.
V mých očích se nicméně nejednalo o zásadní problém, až do doby kdy jsem včera byla upozorněna učitelkami v mateřské školce, že bych měla zvážit odklad školní docházky z tohoto důvodu. Že syn byl měl ve škole pravděpodobně problém a že mají dojem, že se málo projevuje jelikož se stydí za svou řečovou vadu. S tím osobně nesouhlasím, domnívám se že je to spíše dáno jeho povahu, je stydlivý.
V tuto chvíli ovšem přemýšlím zda se tedy neskrývá za jeho mluvou nějaký hlubší problém a zvažuji co je tedy příčína a co následek.
Pane doktore, myslíte si, že by raději bylo vhodné navštívit nezávislého odborníka, který by zhodnotil zda syn na školu připraven je a zda postupuji s logopedií správně?
Předem děkuji za odpověd

Zachvaty vzteku

Dobry vecer.
Pane doktore dcera (2r) miva zachvaty vzteku kdyz neni po jejim. Nepomaha nic, ani po dobrem ani po zlem. Byva v nepricetnem stavu. Mame Vas vyhledat? Nevim kudy kam. Dekuji

Batole se samo kouše do ručiček

Dobrý večer,
pane doktore, mám na Vás velkou prosbu.S přítelem máme krásnou 15 měsíční holčičku.Nedávno nám začala běhat,začala mluvit, pořád se směje.Ale asi před dvěma týdny se všechno změnilo, nejsem si jistá, jestli jde o období vzdoru a nebo je to něco jiného.Dcerušce se věnuji opravdu celý den, jsem s ní převážně doma já a přítel je hodně často v práci.Chodíme na procházky a venku spolu blbneme, směje se a je všechno v pořádku, jakmile ale přijdeme domů, vyndám jí z kočárku a chci jí svléknout, začne se hrozně vztekat, brečet a kousat se do ručiček.To samé začala dělat když jdeme papat a má se posadit na dětskou židli, když odcházíme s hřiště apod.Řev a scény mi tolik nevadí, říkám si, prostě se vyvzteká nedá se nic dělat.Nikdy jsme jí nedali na zadek, jsme zrovna ti rodičce, kteří se snaží vše vysvětlit a max.zvýšit hlas, když to nezabírá necháme vyvztekat a jde se dál, dáme nakonec pusinku aby věděla, že jí milujeme.Stresuje mě ale to, že se kouše....že si ubližuje.Kdykoliv to stihnu v tom vzteku, tak jí vezmu ručičku a řeknu Ne.Mám strach jestli něco neděláme špatně..Patří to k tomu věku? Jinak byla vždycky klidná...mazlí se s námi, chodí dávat pusinky, at ted je to dva týdny...co se jí nic nelíbí...Jak bychom se měli zachovat a reagovat? Stále přemýšlím, co jí třeba stresuje, ale přijde mi, že vše děláme stejně.Nebyla jsem od ní ani několik hodin...jsem opravdu pořád s ní a i v noci když potřebuje.Vůbec si to nedokážu vysvětlit.Nás taky občas kousne, ale většinou když má hlad..a nebo je mrzutá...to už poznám,ale je to spíš mírné kousnutí, ale sebe vysloveně kouše.Budeme moc ráda, za Vaši radu, jsme opravdu nešťastní..nevíme, co dělat.Moc Vám děkuji.

Noční scény 14 měsíčního batolete

Dobrý den. Prosím o radu. Můj 14 měsíční syn se budí každy den zhruba kolem 3 hodiny ráno a následuje dvouhodinovy Jekot, řvaní, vztekani se, nepomáhá nic. Přijde mi ze chce hrozne spát a něco mu bráni, uz si nevím rady. Přes den takové velké scény nejsou.Děkuji za odpověď

Odebrání dudlíku

Vážený pane Beroušku, obracím se na Vás s žádostí o radu a pomoc. Máme problém s naší dcerkou, které jsou 2 roky a 2 měsíce. Pár dní po druhých narozeninách řekla, že „dudlíček“ ne a odnesla je všechny do koše. Toho jsme se chytili a byli rádi, že to takto sama ukončila. Měla ho už od roka jen na spaní.
První večer při usínání trochu pobrekávala. Náhle se však vzbudila v 23:00 večer a dokázala plakat i 45 minut. To se opakovalo i několikrát za noc. Teď je tomu tak týden a celý den si na něj ani nevzpomene s tím, že uspávání bez něj se trochu zlepšilo a jsou i dny, kdy usne bez jediné slzičky. Bohužel noční stav, kdy se pravidelně budí v 23:00, 2:00 a 4:30 ráno a pláče 30 minut je trvalý. Bohužel nám nepomáhá ani žádný fyzický kontakt. Vezmeme si ji klidně i s sebou do postele, ale při utěšování kolem sebe kope a vzteká se a tak jediná možnost, kterou akceptuje je na ni ani nešáhnout. Dokonce ani hračky nepomáhají, ty vyhazuje z postýlky.
Už si nevíme rady, jak ji utěšit a jak ji pomoci. Máme jí dudlík na noc vrátit? Nebo se jedná o normální stav?
Děkuji moc za Vaše rady Michal B.

Syn má problémy se stolicí

Dobrý den, pane doktore,

když jsem četla příspěvky od ostatních, tak se mi zdá náš problém malinký. Přes to bych nechtěla nic podcenit. Mám syna je mu 2 a čtvrt roku. Již od léta má problémy se stolicí. V létě měl trochu tuhou stolici a našla jsem mu v ní trošku krve, zřejmě si trošku natrhl prdelku. Podle paní doktorky je fyzicky v pořádku. Dostal nějaké léky na změkčení stolice. Bohužel již půl roku dělá hrozné scény. Když to na něj přijde, snaží se stolici úmyslně zadržovat, aby ji nemusel vytlačit ven. Takto to dokáže zadržovat až 4 dny. Vždycky, když to na něj přijde snaží se to zatlačit nebo zasednout, a dělá všechno proto, aby to nemusel vytlačit. Je u něj zřetelně vidět, že to je psychické, protože když už to neudrží 3x zatlačí už bez breku vše vytlačí a máme min na 3 dny klid a pak se vše opakuje znova, bolí ho bříško atd. Když už je to hodně špatné, zavádíme čípek, ale to není dlouhodobé řešení. Prosím o radu co máme dělat a zda je možné vás navštívit již s takhle malým dítětem. Děkuji moc za radu Miluše M.

Deprese, halucinace

Dobrý den,
jmenuji se Anežka a má nejlepší kamarádka (14) trpí depresemi a má navíc diagnostikovanou i obsedantně kompulzivní poruchu a spánkové poruchy. Momentálně je ve fázi, kdy má depresi, navíc sklony k sebepoškozování a řekla mi, že má i halucinace. Vím, že je silná, jelikož se se svými depresemi dřív vyrovnala sama, což je podle mě skutečně těžké v její situaci. Chodila na terapie vždy tam, ale byla se svojí matkou a proto jí vlastně téměř nic neřekla a terapie proto neměla smysl. Vím, že je odborná pomoc důležitá, proto jsem jí donutila zapsat se na terapie k psychiatrovi. Bohužel asi příliš nevěří v to, že by jí mohla terapie, případně i antidepresiva pomoci a osobní přesvědčení je pro léčbu to nejdůležitější. Tímto jsem Vás chtěla uvést do situace, ale můj dotaz směřuje k něčemu jinému. Jak se mám chovat, když mi řekne, že měla halucinace, že má strach. Jak reagovat, když mi řekne, že se pořezala? Vím, že je chybou přistupovat na bludy, jako kdyby existovali, ale i ona sama ví, že jsou to bludy a přesto je má. Její halucinace jsou prý smyslové jen v noci, kdy něco slyší nebo vidí, ale přes den je to halucinace pocitová, kdy jenom cítí, že něco je a má strach ze všeho. A jak jí mám přesvědčit, aby dala terapii šanci?


Děkuji Vám za jakoukoli odpověď

A.

psychologický posudok

Vážený pán PhDr. Petr Beroušek,

obraciam sa na Vás s prosbou o psychologický posudok mojej 3,5ročnej dcérky Simonky. Taktiež máme záujem aj o poradenské služby. V krátkosti sa pokúsim vysvetliť viac.
Som rozvedená dva roky. O rozvod som požiadala ja, nakoľko u otca Simonky sa prehĺbila arogantnosť, agresivita. Deň pred rozvodom som sa od neho odsťahovala, a začala pracovať. Neustále som pracovala, nakoľko sme s malou bývali samé, otec výživné platil nepravidelne, súdom pridelený čas so Simonkou trávil na diskotékach, atď..
Od začiatku roku mám vážny vzťah s priateľom z ČR, bývame všetci spolu v Jabkenicích. Simonku sme otcovi každý týždeň podľa súdneho rozhodnutia vozili na styk, ale od deviateho mesiaca tohto roku si zrazu uvedomil, že situácia je vážna, keďže tu už Simonka má zázemie. Keď otec Simonku odovzdáva, Simonka plače a popritom rozpráva, že ,,Jirka je zlý“. Musím ju po odchode od otca ešte dlho upokojovať. Až sa upokojí, sama sa zapája do rozhovoru, sama si vyžaduje si pozornosť priateľa a chce sa s ním hrať. Simonka zvykne počas dňa, väčšinou v rámci hry samovoľne rozprávať sebe, hračkám, či okoliu. V poslednej dobe začala používať slovné spojenia, ktoré sú pre nás neznáme a doposiaľ ich nepoužívala, napr.: „nebuď smutná“, ,,Kde býva Jirka? Môj tato býva v Dohňanoch“, ,,tato ťa ochráni, budeme už len spolu“, atď. Keď s ním Simonka telefonuje, otec sa jej pýta, či ju poslúchame, inak si to s nami vyrieši, atď.
Po odchode od otca je znateľný tiež regres v návykoch, nechce sama jesť, vyžaduje pomoc, trucovito vyžaduje vykonanie sebaobslužných činností, ktoré predtým automaticky vykonávala sama. Nechce kráčať, chce byť nosená na rukách, správa sa ako malé bábätko.
Trápi nás problematické správanie sa otca voči Simonke, ktorým ju formuje do nepriateľského postoja voči mne a môjmu partnerovi, s nami oboma má však veľmi pekný vzťah, t.j. zbytočne dochádza k psychickému tlaku na Simonku v citovej oblasti.

Otec sa stratu kontroly nad situáciou rozhodol radikálne riešiť, požiadal o zverenie do osobnej starostlivosti. Toho času už prebehlo prvé súdne konanie, kde sa sudca vyjadril, že nevidí riešenie v zmene výchovného prostredia ani striedavej starostlivosti, ale práve naopak, upraviť styk tak, aby Simonka bola čo najmenej vystavovaná častému cestovaniu. Kolízna opatrovníčka žiadala o psychologický posudok maloletej, s čím sa súd odročil. Toho času sme absolvovali na SR jedno stretnutie so štátnou psychologičkou. Stretnutie prebehlo tak, že až Simonka zbadala otca, svoju pozornosť sústredila len jemu, čo je prirodzené, nakoľko sme ju celú cestu – t.j. 6 hodín povzbudzovali, že ide za otcom. Nikdy som maloletú nestavala do nepriateľského postoja voči otcovi, i keď na ňu mnoho krát zabudol, či udieral päsťou do postieľky, kde ležala.. Psychologička sa negatívne vyjadrila, prečo som si nezariadila život, aby boli bližšie spolu, i napriek skutočnosti , že som Simonku otcovi ponúkala opakovane nad rámec súdneho rozhodnutia a on záujem neprejavoval.
Obraciame sa preto na Vás s prosbou o vypracovanie psychologického posudku. Je nám jasné, že prístup súdu môže byť k nemu rôzny. Našim zámerom je, že Simonka úplne funguje v poriadku i bez nezodpovedného otca. Chceme tiež poradiť ako máme teraz i do budúcnosti komunikovať s malou po otcovej nepriateľskej manipulácií Simonky. Rozumieme, že k vypracovaniu psychologického posudku bude potrebných viac sedení. Prosíme o vyjadrenie či by bolo možné vystaviť psychologický posudok informatívneho rázu, a v akom časom horizonte nakoľko súd v SR prebieha rýchlo. Vo štvrtok poobede už musíme cestovať na SR, takže môžeme sa dostaviť zajtra, v stredu, v štvrtok doobeda a potom až budúci týždeň.
Ďakujem.
S pozdravom
Mgr. Marianna Gabková

mám mladší sestru v péči a bohužel má sklony k sebepoškozování..

Dobrý den,

již před dvěma měsíci mi byla sestra soudem svěřena do péče pěstounské, ale včera jsem zjistila, že se pořezala od předloktí až po zápěstí..Bohužel netuším co dál dělat..Nešla dnes do školy, já nemohu do práce...A domnívám se, že návštěva osobní s lékařem pro takovéto zaměření by byla vhodná.Bohužel dnes nikdo nemá čas, takto urgentně, ale dle mého toto nemohu odkládat.Nejen z důvodu, že mám dceru ve věku osmi let.
Předem děkuji za zpětnou vazbu.
S pozdravem Stenzlová