Dotazy od pacientů (10)

Dobrý večer,

děkuji za oslovení.

Určitě se na mě můžete obrátit. V rámci své terapeutické praxe pracuji s klienty, kteří trpí poruchou příjmu potravy. Preferuji telefonické objednání.

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz.

Píšete o přepadení v době těhotenství a o svém strachu, který jste zažívala. Dovedu si představit, jak velmi náročné to pro Vás muselo být.

Popisujete projevy strachu v chování Vaší dcery, "nastiňujete" situace, ke kterým došlo a rovněž svůj způsob chování k dceři. Věřím, že si děláte starosti.

Bylo by vhodné, abyste navštívila odborníka - terapeuta, který by s Vámi hovořil o Vaší situaci a zároveň Vám doporučil vhodný způsob pomoci. Kontaktování terapeuta doporučuji proto, poněvadž je potřeba zjistit nejrůznější souvislosti týkající se Vaší situace a ty je možné zjistit právě rozhovorem s odborníkem.

Přeji Vám, ať se daří jen lépe.

Dobrý večer,

děkuji za Váš dotaz.

Ve Vaší situaci by bylo nejlepší objednat se do APLY, která zajišťuje nejen psychologické vyšetření, ale získáte zde i veškeré potřebné informace.

Přeji Vám, ať se daří jen lépe.

Dobrý večer,

děkuji, že jste mě oslovila s "nákresem" situace, která Vás trápí.

Píšete, že Vaše dcera často plakala ve školce v minulém roce a to v době, kdy se jí narodil sourozenec. Děti reagují na změny, vždy záleží na mnoha faktorech - jaký mají temperament, jak často bývaly před nástupem do MŠ v dětském kolektivu, jak se rodina kontaktuje s jinou rodinou ( styk s dětmi ) atd. Je tedy jen přirozené, že v době velké změny ( narození sourozence ) a tedy i změny v "pozornosti směrem k sobě" – představuje změněná rodinná situace pro dítě určitou zátěž, na kterou reaguje. Každé dítě reaguje s jinou intenzitou. A tato velká změna ( narození sourozence ) byla spojena v rámci Vaší situace i s další změnou – nástupem do MŠ. Nástup do MŠ každé dítě prožívá jinak ( citlivější děti reagují plačtivěji, postupně se ale i tyto na situaci adaptují ). Co se týče prožívání dítěte - opět záleží na mnoha faktorech, které je ovlivňují ( pro větší porozumění situaci by bylo určitě vhodné využít konzultace s odborníkem ).

Některé děti vstupují do nových situací ( kroužky ) rychle, jiné pomaleji. Každé potřebuje svůj vlastní čas, tempo, které je dobré respektovat. Zároveň je potřeba si uvědomit, že dítěti se např.líbí tanečky, ale nemůže "vyhodnotit", jak se bude cítit mezi cizími dětmi, jestli bude rozumět instrukci ( má vykonat určitý pohyb ) atd. Někdy napomůže např.iniciativa rodiče ( pomůže dítěti s tanečkem, bude přítomno na 1. hodině atd ), vždy však záleží na možnostech situace. Ke zjištění okolností, které ovlivňují chování dítěte, by bylo možné využít konzultace s odborníkem, neboť jen "načrtávám možné kombinace", těchto však může být celá řada a velmi podstatný je rodinný kontext, který zde nerozepisuji.

Přeji Vám, ať se daří jen lépe.

Dobrý večer,

děkuji za Váš dotaz.

Snažíte se popsat aktuální úroveň dovedností Vaší dcery, ale pro odpověď, zda je vývoj v pořádku, to nemůže být dostačující, neboť zde je potřebný podrobný rozhovor s odborníkem a vyšetření dítěte dětským klinickým psychologem.

Určitě by bylo vhodné kontaktovat odborníka.

Přeji Vám jen dobré.

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz.

Děti v období 3 let prochází vývojovou fází, která je označována jako fáze vzdoru nebo fáze negativismu. Což znamená, že dítě usiluje o svou autonomii – něco chce prosadit, vyjadřuje svou vůli, ale "naráží" na omezení ze strany dospělých ( jde o protiklad vůle dítěte a vůle ostatních lidí ). Jedná se o náročné vývojové období pro rodiče, poněvadž je vyčerpává reagování dítěte. Je doporučován klidný, ale důsledný výchovný přístup a protože "rozumově" je obtížnější vše dítěti vysvětlit a časté disciplinární konflikty narušují vztah dítěte k rodičům, je často vhodné sáhnout i k jiným výchovným taktikám – např.odvést pozornost dítěte, zaujmout něčím jiným, zdůraznit pěkné vlastnosti, vyžádat si pomoc a spolupráci apod. Píšete, že některé výchov.taktiky, o kterých se nyní zmiňuji, děláte a že v situaci pomáhají. Důslednost ve výchově ovšem neznamená, že dítě bude ve všem plně respektovat všechny přání a představy rodiče. Zároveň je důležité, aby mělo dítě v rámci stanovených hranic dostatečný prostor pro svou autonomii a samostatnost. Témata důslednosti, samostatnosti ( celkově výchovy ) jsou složitá a zahrnují zkušenosti rodiče ve vlastní rodině, jeho očekávání, přání a představy a bývá velmi nápomocné, když rodič využije odbornou konzultaci a pomoc, neboť mé odpovědi nemohou obsáhnout jedinečnost každé rodiny, o které je potřeba mluvit právě v rámci terapeutického setkání.

Popisujete chování vzteku, kdy reakce je náhle " bez příčiny". Bylo by vhodné navštívit odborníka, který by mohl napomoci porozumění situaci a případně doporučit další možnosti a způsoby pomoci ( rodinná terapie apod. ).

Přeji Vám, aby se dařilo jen lépe.

Dobrý večer,

děkuji za Váš dotaz.

Bylo by vhodné, aby Váš syn absolvoval psychologické vyšetření u dětského klinického psychologa, které právě postihuje i úroveň pozornosti a soustředění, zároveň Vás bude odborník informovat o vhodných způsobech pomoci, možnostech práce s dítětem.

Přeji Vám, aby se vše co nejdříve upravilo.

Dobrý den, Terezo,

děkuji Ti za dotaz, který jsi mi poslala.

Když jsem ho četla, tak jsem si říkala, že je to pro Tebe nyní asi hodně těžké. Popisovala jsi, jak se cítíš ve třídě s kamarádkami, že Tě trápí, že se nebavíte. Pak jsi psala o rodině a svém pocitu, že preferují Tvou mladší sestru. S mámou nyní nějak nevycházíte, máš pocit, že Ti nevěří, tajíš známky, máš strach z třídních schůzek a z reakce rodičů. Říkáš, že nemáš zázemí ani ve škole a ani doma, potřebuješ mluvit a není nikdo, kdo by naslouchal. A dále sděluješ, že Tě celá situace tak trápí, že Tě napadají i myšlenky o zbytečnosti, nemůžeš se soustředit na učení, začala jsi vnímat, že "reaguješ tělem". Jsi v kontaktu s výchovnou poradkyní.

Psala jsi, že se kamarádky teď s Tebou nebaví. Možná jste se pohádaly, byl nějaký konflikt a nějak to "skřípe". Často se mezi kamarádkami stávají různá nedorozumění. Jsou na sebe naštvané, v "jednu chvíli" se nebaví, pak je všechno v pořádku a zase je dobře. Nevím, co se skutečně stalo, možná to bude chtít nějakou aktivitu od Tebe směrem k nim – zajít za nimi, "vyříkat si to", případně se omluvit. Také je docela možné, že když Ti nyní není moc dobře a nesměješ se, nebavíš a spíše se ostatních straníš, tak do svého okolí ( ve třídě ) "nevysíláš", že si chceš povídat. A když je člověk smutný a spíše než s ostatními je sám, tak může zažít i zkušenost, že Ti ostatní s ním nejdou do kontaktu. A nemusí jít proto, poněvadž si třeba myslí, že nemá zájem být s nimi, když se jich straní. Někdy třeba neví, co říci, protože nerozumí tomu, proč je smutný atd.

Přemýšlím, jak to máš ve škole s učením. Jestli je učení náročné, jak ho zvládáš. Jestli jsou třeba možnosti doučování, jestli je využíváš. Kolik času a přípravy škola vyžaduje. Jak moc se Ti chce připravovat do školy a dělat to pravidelně. Dovedu si představit, že se Ti třeba někdy vůbec nechce. Přemýšlím o tom, poněvadž píšeš, že máš špatné známky. Říkám si, čím to je... .Kolik tvoří "téma škola" problém mezi Tebou a Tvými rodiči. Jestli tedy máš starosti např. s učením a rodiče ví, jaké přesně jsou to starosti, aby ti mohli pomoci. Říkáš, že zatajuješ špatné známky, protože se obáváš reakce mámy. Dovedu pochopit, že se Ti nelíbí, když se máma na Tebe zlobí. Ale také chápu, že Tvou mámu zlobí zatajování známek. Je to "začarovaný kruh" - ty zatajíš, aby se máma nezlobila, máma zatajení zjistí, zlobí se, ty máš strach z dalšího zlobení mámy, takže opět zatajíš... . Tohle určitě neprospívá Vašemu vztahu. Psala jsi, že Ti "máma už nevěří", ale určitě byla doba, kdy jsi takový pocit neměla. Důvěra sice bývá "otřesena", když "se něco děje", ale není ztracena! Stále se učíme ji znovu vytvářet a budovat, protože ji potřebujeme. Věřím, že to teď pro Tebe není jednoduché. Máš asi své představy, co by jsi chtěla a rodiče mají své a ty mohou být hodně odlišné. Stává se, že dívky i chlapci Tvého věku s rodiči hůře vychází, doma může být napjatá atmosféra a obě strany se "učí" k sobě nacházet cestu a společnou "řeč". Popisuješ svůj pocit, že rodiče upřednostňují Tvou mladší sestru. Chápu, že když tohle prožíváš, že Tě to bolí, můžeš zažívat pocity odstrčenosti, nespravedlnosti... . Ale také bývá pravdou, že se některé věci nějak jeví a přitom to tak není. Mladší sourozenec může potřebovat jinou péči a postoj rodičů než starší. Na staršího mohou být kladeny jiné nároky rodičů, může mu být poskytován větší prostor, protože rodiče např.předpokládají větší samostatnost a starší se může cítit opomíjený atd. Sourozenci to mezi sebou také mívají proměnlivé. Takže mnohdy to skutečně v rodině nebývá lehké.

Píšeš, že Tě začala bolet hlava, že se nemůžeš soustředit na učení, protože máš plnou hlavu myšlenek, které Tě trápí. Uvědomila sis, že reaguješ i tělem, což je přirozené, protože když má člověk strach, tak ten strach se nějak promítá i do jeho těla. Je dobře, že sis toho povšimla a tuto souvislost sis uvědomila.

Dovedu si představit, že je toho na Tebe dost. Můžeš se se svými starostmi cítit sama, nepochopená a není Ti v tom dobře. Také vidím, že se snažíš se svou situací nějak vypořádat, hledáš pomoc – napsala jsi dotaz. To chci ocenit. Všimla jsem si, jak jsi dokázala zformulovat své pocity, popisuješ přemýšlení. Je znát, že jsi šikovná a chytrá dívka. O svém prožívání – o tom, jak to máš doma a ve škole, určitě potřebuješ mluvit a také je potřeba situaci řešit. Bylo by dobré kontaktovat linku bezpečí, která funguje pro děti a mládež, je bezplatná a je zde i chatová poradna ( kontakt nemohu přiložit, poradna to neumožňuje ). Já bývám v kontaktu i s rodiči dětí a do 15 let souhlas rodičů potřebuji.

Přeji Ti, aby se Ti dařilo jen lépe.

Dobrý večer,

můžete mě kontaktovat mailem nebo telefonicky a domluvíme se na konkrétním postupu.

Přeji hezký večer.

Pešlová

Dobrý večer,

děkuji za Váš dotaz.

Dovedu si představit, že je to nyní pro Vás hodně těžké a že zažíváte náročné chvíle.

Člověk si potřebuje vysvětlit události a situace, které v životě zažívá a se kterými se setkává. Je tomu tak i u tragické události, o které píšete. Člověk přemýšlí a dává si otázky, proč k události došlo, "pátrá" v minulosti, chce pochopit sebevražedný čin, "nalézt" někoho, kdo za to odpovídá – viníka, chce vrátit čas zpátky. Může zažívat zmatenost, problémy se soustředěním, úzkost, podrážděnost, pocit bezmoci, strach, vztek, hluboký smutek, únavu až vyčerpání atd. Rovněž se může obviňovat, že mohl události zabránit, "zlobit se" na sebe, nebo na ostatní, že tak neudělali. Pravděpodobně mnohé z těchto myšlenek a pocitů znáte. Tyto myšlenky se objevují, když se člověk setká se stresující událostí. K tomu, aby se mohl se situací vypořádat, přijmout smrt blízkého – ztrátu, je potřeba určitý čas.

Popisujete, že se necítíte dobře, zažíváte úzkostné stavy, pláčete, objevují se i myšlenky, že si chcete ublížit. Dovedu si představit, že je teď obtížné soustředit se na cokoliv jiného, zvládnout např. školu, učení. Možná, že nejste v kontaktu s přáteli, možná se nyní více straníte ostatních. Bylo by dobré, abyste o svém prožívání - že Vám není dobře, řekla svým rodičům, kteří by Vás "nasměrovali" k terapeutické pomoci, která by v nynější situaci byla velmi vhodná. Někdy bývá vhodná i medikamentózní léčba ( léky ), která pomáhá člověku "zvládnout" den ( vstát z postele, zvládat aktivity – škola, práce atd). Vhodnost medikamentózní léčby posoudí psychiatr. Terapeut napomáhá člověku porozumět svému prožívání a chování, v náročných životních situacích představuje podporu, napomáhá a podporuje přijetí bolestné události. Rovněž by bylo dobré, abyste mohla o svých pocitech mluvit s blízkými, abyste s blízkými byla v kontaktu a abyste se mohla věnovat aktivitám – zájmům, které máte ráda a ve kterých se cítíte dobře.

Přeji Vám, ať se Vám daří lépe a lépe.