Dotazy od pacientů (3)

Dobrý den,je mi 15 let a poslední půl rok se cítím strašně psychicky zle.Známá mi řekla že by to mo

Dobrý den,je mi 15 let a poslední půl rok se cítím strašně psychicky zle.Známá mi řekla že by to mohla být sociální fobie že mám jít radši psychologovi ale já si říkám abych tam nešla zbytečně,tak se jdu radši první optat sem. Začali mi ve velké míře vadit věci které mi nikdy nedělali problém.Třeba když mám přednášet/mluvit před lidmi celá se rozklepu,chce se mi zvracet a jednou jsem se i rozbrečela.Úlplně se vyhýbám očnímu kontaktu.Prosím ostatní aby mi objednali nebo vyzvedli jídlo jen proto,abych s personálem nemusela komunikovat.Když mám jít přes přechod,radši počkám někde dál až všechna auta odjedou abych mohla v klidu přejít.Vadí mi jíst na veřejnosti.Je toho i mnohem víc ale nechci to tu vše vypisovat…Přestávají mě bavit věci které jsem dřív dělala strašně ráda,mám problémy se spánkem a vůbec nemám chuť do života.Všechno jsem už říkala rodičům ale ty nevědí co s tím.Co by to mohlo být a co mám kdyžtak dělat?Děkuji.

Dobrý den, dlouhou dobu přemýšlím, jestli by mi psycholog mohl v něčem pomoci. Mám pocit, že můj ž

Dobrý den,
dlouhou dobu přemýšlím, jestli by mi psycholog mohl v něčem pomoci.
Mám pocit, že můj život se zacyklil a nevím, jak z toho ven. Marně se snažím najít si v životě smysl. Dělá mi problém dostudovat vysokou školu, několikrát jsem jí přerušil, mezitím i pracoval, teď se na ní zase vrátil a opět zažívám ten stejný pocit, že hrozně chci, aby můj život byl normální a já si našel práci a usadil se, nicméně se mi to nedaří. Občas si představuji, jak to bude vypadat, až všichni kolem mě budou mít rodinu a práci a já budu pořád zastydlým puberťák, který si hledá mladší kamarády, aby nemusel čelit dospělosti.
Mám v životě jeden zásadní problém, díky kterému se rozvinulo spoustu jiných, nejhorší je to v zimě, kdy v podstatě nemám možnost utéct do něčeho osvobozujícího a sedím doma neschopen čehokoliv. Jestli je to deprese nevím. Co ale vím, je fakt, že můj hlavní životní problém nejde změnit, vždycky se mnou bude, jen se snažím najít sílu, jak to přijmout a vyrovnat se s tím a být užitečný.

Jak jsem psal nahoře, nevím, jestli vyhledat psychologa, protože tak nějak nevím, jak a jestli mi může pomoci. Co myslíte?

Dobrý den, před 5 lety jsem žila v psychickém teroru. Otec pil, bil matku, dělal hodně scény, byl a

Dobrý den,
před 5 lety jsem žila v psychickém teroru. Otec pil, bil matku, dělal hodně scény, byl agresivní, psychicky nás týral, občas i chytl tak, aby nás to bolelo. Nyní s ním již skoro čtvrtým rokem nežiji. Navštěvovala jsem ho na víked jednou za dva týdny, postupně jsem to však začala ubírat a nyní jsem se rozhodla, že s ním v kontaktu být nechci. Má to jednoduchý důvod, mám kvůli němu problémy psychického charakteru. Již několik let špatně spím, poslední týden jsem se vůbec nevyspala. Vždy v půl druhé ráno se probudím a většinou tak do páté hodiny ranní jsem vzhůru (vstávám před šestou). Nespavost se střídá s psychickými problémy, pravděpodobně stavy úzkosti. Ty mají různou intenzitu, ale vždy to vyvolá něco, v čem se angažuje otec, byť jen kontext. Vždy se jedná o zrychlený tep, zimu a zároveň horko, pocit prázdnoty a zároveň možné vnitřní exploze, třas, slzy v očích a veliké problémy s dechem, vždy se nemohu pořádně nadechnout a lapám po dechu. Poslední záchvat jsem měla v sobotu, kdy jsem se s tátou potkávala v průběhu celého dne na rodinné oslavě, kde jsem byla nucena být. Byl jak jinak než opily, choval se nevhodně k mé osobě i k ostatním. Křičel na mě, byť stál krok ode mě tak, že to slyšela celá místnost a to jen kvůli kávě. Povykoval na mě během celého večera. Chtěl vysvětlit nedávný telefonát, kdy jsem byla psychicky na dně a řekla, že ho nemohu vídat ani s ním mluvit, protože je ve mně neco ve mně špatně a nemohu mu odpustit to, co udělal. Několikrát jsem se mu to pokoušela dovysvětlit, ale odpověd byla vždy stejná: já jsem nic neudělal. Od neděle právě nespím. Neustále se mi opakuje jeden sen: nalézám otce mrtvého v jeho domě, týden ho nikdo nehledal a já se zhroutím, protože jsem mu jeho činy nestihla odpustit.
Co mám dělat (je mi sedmnáct).