Dotazy od pacientů (5)

Dobrý den, přečetla jsem si Váš dotaz, a ráda bych odpověděla na základě své odbornosti. V dotazu zmiňujete, že jste se zcela svodobně a vážně rozhodl navázat novou známost po smrti své ženy. Bohužel nezmiňujete, proč si Vaše dcera tento vztah nepřeje... Mohu si pouze domýšlet, že dcera neschvaluje věkový rozdíl mezi Vámi a novou partnerkou. Také v tom však můžeme zahlédnout možné obavy o Vás, nebo nezpracované emoce z úmrtí své matky... Domnívám se, že pokud má dcera tak silné emoce, tak v tom je "něco jejího", o čem je zřejmě pro ni težké mluvit... Můžou to být i nevědomé strachy - např. o Vás, nebo vztek... V každém případě tohle by odhalila pouze konzultace s dcerou. Z Vaší strany je možné otevřít dceři prostor mluvit o tom, co se ji na Vašem aktuálním vztahu doopravdy tak silně dotýká. Pobídnout ji a ukázat, že máte opravdový zájem ji porozumět. Co se týče konkrétně Vaši otázky, zda se nechat vydírat, tak věřím, že znáte odpověď i vy... Jste dospělý člověk, který se svým životem nakládá odpovědně, dle toho, co jsem si přečetla. Když byla dcera mladší, nejspíš jste ji otcovsky nastavoval hranice, a nyní je to vztah dvou dospělých lidí... V němž jsou také hranice. Na Vás je, aby jste to dal dceři sozumitelně najevo. Můžete se pokusit vyjádřit, co pro Vás nová partnerka znamená (spolčnost, opora...atd), ale nakonec nemusíte svoje konaní nijak obhajovat ani omlouvat. Dát šanci novým začátkům vždy chce odvahu, tak Vám přeju dobré pokračování, jak s přítelkyní, tak s rodinou. S pozdravem, Mgr. Mesarošová

Dobrý den, přečetla jsem si Váš dotaz, a na základě své odbornosti bych ráda odpověděla. Zmiňujete, že s přítelkyní ste míval erekci, která se během styku ztratila a bylo potřeba styk přerušit. V pozadí toho se objevují obavy, aby jste příteyni nezklamal, což je psycholgicky významné. Pohlavní styk je velmi intimní věc a běžný člověk se cítí během něj zranitelný... Zdá se mi pochopitelné, že chcete partnerku během sexuálně uspkojit. Zároveň je však dobré uvědomit si, že uspokojivý sex není založený jen na bezchybné erekci. Mnohem významnější je důvěra ve vztahu, která se projeví právě přirozeným průběhem styku... Co se týče přerušování styku, není to nic zvlášní, kvalitní sex nemusí trvat nepřetržitě desíty minut a někdy si páry přerušují styk úmyslně... Pokud se při masturbaci chová Vaše tělo jinak, ukazuje to, že fyzicky jste v pořádu... Je dobré obrátit pozornost spíš na vztah - co můžete udělat pro prohloubení vztahu? Nejlepší je, když s partnerkou dovedete úpřimně a otevřeně mluvit, třeba i o tom, že Vám moc záleží na tom, aby byla se sexem spokojená... Partnerka možná má zase svoje obavy a představy, určitě se oba uvolníte, když si pohovoříte, jak sex prožíváte. Technicky můžete zkusit i omezit masturbaci. Máte mnoho možností, jak své (i partnerčino) tělo poznávat, zkuste si nechat prostor pro zkoumání a nebojte se o sexu mluvit, vyplatí se to. Přeju všechno dobré, Mgr. Mesarošová

Dobrý den, přečetla jsem si Váš dotaz a ráda bych odpověděla na základě své odbornosti. Popisujete, že máte dítě ve věku 3 let, což je období vzdoru. Je typické, že děti v tomto věku projevují svoji vůli... Co chce, co nechce. Vztek je přirozená reakce, která s nám objevuje, když jsme frustrovaní. Zároveň je to emoce, ve které si dítě samo ještě nedokáže poradit... Dítě hledá způsoby, jak něčeho dosáhnout a v těchto momentech je potřeb umět pracovat nejprve se svými vlastními emocemi. Zkuste si položit otázku, jak mi je, když se dítě vzteká? Co cítím? Jak se projevuju? Aby se dítě naučilo zvádat sílu vzteku, tak hledá vzor u nejbližší osoby-u rodiče. Jako dospělá víte, že vztekat se je v pořádku... Zároveň máte způsoby, jak umíte vztek vyjádřit. Nemusíte to synovi složitě vysvětlovat, ale jednoduše ukázat. Svoje vlastní vzorce chování můžete zmapovat v rámci poradenství, nebo terapie. Dozvíte se více o tom, co synovi předáváte a upevníte se v rodičovských kompetencích. Nebojte se být ve chvílích vzteku pevná - děti potřebují jasné hranice, kterým rozumí. S pozdravem a přáním všeho dobrého, Mgr. Mesarošová

Dobrý den, přečetla jsem si Váš dotaz a ráda bych reagovala na základě své odbornosti.V první řade chci ocenit, jak máte odpovědný přistup ke zdraví a že se zamýšlíte nad tím, jak by mohlo vypadat pro Vás vhodné řešení. Popisujete, že máte hrůzu z odběrů krve a domníváte se, že jde o trypanofobii. Na základě projevů (úzkost, slabost, nervozita...) je můžeme domnívat, že ano. Ale to nám ještě nic moc neříká o původu problému. V textu zaznívá, že zvažujete navštívit psychologa, a mohu Vám to jen doporučit. Psycholog, nebo spíš psychoteapeut by s Vámi v bezpečném vztahu a prostředí probral to, kde se potíže mohly vzít. Pamatujete si třeba, kdy potíže nastaly? Strach z jehel ani nemusí souviset pouze a přímo s jehlami /nebo lékařským prostředím/. Každopádně řešení určitě existuje, psychoterapie se zabývá fóbiemi různeho druhu. Např. KBT je terapeutický směr, který pracuje s desinzibilizací - jemné a postupné vystavování podnětům, dokud se nestanou pro náš bezpečné. Nebo např. přístupy zaměřené na tělo, které jsou novější a poskytuje je např. spolek Equita Therapy v Praze (osobně, nebo i online). Tyto přístupy umí pomoct dobře spracovat trauma. I za Vašemi potížemi by se trauma dalo očekávat... Nakonec Vás chci ujistit, že určitě není nutné, aby jste se odběrů bála až do konce života... a je jen na Vás, kdy se budete cítit připravena vstoupit do léčivého procesu. Přeju všechno dobré a ať se daří, Mgr. L. Mesarošová

Dobrý den, přečetla jsem si Váš dotaz a pokusím se na základě své odbornosti odpovědět. Z vyprávění je patrné, že jste pod tlakem... nedokonalý cizí jazyk, bližící se maturita, komentáře od učitele... Snažíte se napravit situaci a musí to stát hodně sil. V první řadě Vás tedy chci ujistit, že žádná zkouška na světě není tak zásadní, aby jste si kvůli ní prožívala zoufalství. Bylo by fajn podívat se na to trochu s odstupem - do zkoušek zbývá čas, který môžete rozumně využít... a nakonec maturitní zkouška se dá opakovat. Psychologicky jde spíš o to, jaký význam situaci připisujete... Pokud by jste nastoupila alespoň krátkodobě do terapie, dalo by se tam bavit o různých představách a pracovat s nimi. Také by mohlo být Vaše téma jak zvládáte stres obecně. Vzpomeňte si na konkrétní zátéžové situace, které jste vládla... Možná jste se bála učit plavat, nebo jezdit na kole... Vzpomňte si také, jaký zážitek se dostavil, když jste to už uměla. Tohle Vám pomůže posílit sebedůvěru. Vždycky je náročné učit se novým věcem, ale nemusí to být utrpení. Vyberte s příjemného, trpělivého člověka na doučování, který Vám může napravit dosavadní zkušenosti. Nakonec ani vy k sobě nemusíte být přehnaně kritická. Odměňujte se i za malé pokroky, např. správně složená věta, 5 nových zapamatovaných slov... Přeju Vám hodně úspěchů při maturitě, i v životě. Mgr. Mesarošová