Dotazy od pacientů (8)

  • Dobrý den, mám pravidelné nevolnosti a pocit na zvracení kolem 15 hodiny, pak přijde únava. Co na

    Dobrý den,
    mám pravidelné nevolnosti a pocit na zvracení kolem 15 hodiny, pak přijde únava. Co na to říká psychosomatie?? děkuji za odpověď

    ODPOVĚĎ LÉKAŘE:

    Mgr. Kateřina Spolková

    Dobrý den, z takto obecné informace bohužel nelze dělat závěry. Pokud se Vám každý den opakuje nějaký odpolední program, je možné, že s tím nevolnost a únava souvisí. Nicméně než je možné udělat závěr, že Vaše potíže jsou psychosomatické, je potřeba nejprve vyloučit somatickou příčinu (pokud jste tak již neučinil/a) - např. nějaká intolerance, alergie...


  • Dobrý den, mou známou přepadají panické pocity strachu, kdy má čelit běžným problémům. Tyto stavy ne

    Dobrý den, mou známou přepadají panické pocity strachu, kdy má čelit běžným problémům. Tyto stavy není sama schopna zvládnout. V tomto stavu dochází k třesu, lapání po dechu a pocity na zvracení. Můžete mi prosím poradit jakého specialistu by jste jí poradili navštívit, který by jí s jejími stavy dokázal pomoci? Děkuji!

    ODPOVĚĎ LÉKAŘE:

    Mgr. Kateřina Spolková

    Dobrý den, doporučuji navštívit psychoterapeuta a případně psychiatra, který posoudí, zda by nebyla vhodná medikace. Nicméně pokud se jedná o panické úzkosti, tak ty jsou obvykle dobře zvládnutelné psychoterapeuticky.


  • Dobrý den. Je mi 20 let a letos jsem začala studovat VŠ v oboru, který mě opravdu baví. Po měsíci js

    Dobrý den. Je mi 20 let a letos jsem začala studovat VŠ v oboru, který mě opravdu baví. Po měsíci jsem však začala vnímat, že mě pronásledují divné úzkosti. Jsem zvyklá to nějak vydržet, ale teď jsem musela začít odcházet z hodin, přednášek. Z ničeho nic dostanu pocit, že je v místnosti hrozně moc lidí, není tam vzduch, začne mi bělat před očima, mám pocit že ztrácím tlak, tak musím vyběhnout ven, ideálně někam na vzduch, to většinou pomůže. Jako bych se dusila zaživa. A tam to vydýchám, deset minut se klepu a pak je vše ok. Chodí to nečekaně. Už se mi to historicky dělo 6 let zpátky, ale potom to nějak odeznělo. Další takové psychické problémy se objevovaly 2-3 roky zpět, pocit sevření, neschopnost jíst, pak to zase nějak postupně odešlo a letos se to vrátilo. Fakt nechápu, proč. Škola mě baví, vyžaduje moji pozornost, ale když nejsem schopná se soustředit a nikdy nevím kdy to přijde. Možná je toho prostě moc, jsem perfekcionista, co nedokáže něco dělat "jenom na 100%", vždycky tomu musím obětovat víc, jinak z toho mám hrozné výčitky. Moc tomu nepomáhá ani fakt, že jsem si letos prošla zjištěním, že patřím do LGBT jako katolík. Nějak mám pocit, že se mi to hroutí pod rukama. Když si chci pomoct, zkrouhnout tu zátěž alespoň na polovinu, tak se mi to nepodaří. Jako bych měla problém se uklidnit, dělám toho mnoho, ale nedotahuju do konce, vždycky mi něco odvede pozornost. To je věčný spor u nás doma, že si nedokážu nic zapamatovat. Když říkám, že se cítím přehlcená, tak to končí tím, že si za to můžu sama, protože vymýšlím blbosti a nedbám na domácí povinnosti. Možná to souvisí s tím, že jsem jako malá chodila do PPP s ADD.
    Nevím, nedokážu v tom už hloubat sama, ale na koho se obrátit? To spektrum je široké... Psala jsem dvěma psychologům a plno. S těmi slabšími nervy a stavy nevím jestli to není spíš na psychiatra, ale tam se celkem bojím že vyfasuju silné léky. Nevěděli byste poradit, na koho se obrátit?

    Děkuji, Magda.

    ODPOVĚĎ LÉKAŘE:

    Mgr. Kateřina Spolková

    Dobrý den,
    je mi moc líto, čím si procházíte. Píšete, že zažíváte divné úzkosti, není to poprvé, už před 6 lety a znovu před 2-3 roky jste něco podobného zažívala. Nerozumíte tomu, je to spojeno s tím, že jste perfekcionista? Nebo že jste chodila do poradny s ADD? Je tam mnoho otázek a nejistot. Určitě bych doporučila návštěvu psychoterapeuta, a zvážila bych i možnost psychologického vyšetření. Tím, že jste mladá, je důležité vyloučit možnost, že se u Vás rozvíjí nějaká závažnější psychická porucha. Tím nechci strašit, je však důležité to nepodcenit, když se rozvoj poruchy zachytí a zaléčí v začátku, je to rozhodně mnohem lepší. Ani na psychiatra bych se být Vámi nebála obrátit, dnes již existuje řada velmi dobrých léků, které "neoblbují". A ve výsledku je to Vaše rozhodnutí, zda se předepsané léky rozhodnete užívat či ne.
    Kliničtí psychologové (ti provádějí psychologická vyšetření) i psychiatři mají bohužel dlouhé čekací doby, pokud by se Vaše potíže zhoršovaly, je možné zajít do krizového centra (v Praze např. Riaps u Olšanského náměstí), tam Vás vezmou hned, mohou i krátkodobě předepsat léky, ale není to náhrada dlouhodobější péče, kterou byste nejspíš potřebovala.
    Nepíšete, odkud jste, pokud byste byla z Prahy, můžeme se potkat osobně a naplánovat spolu další postup.
    Doufám, že brzy najdete pomoc, kterou potřebujete.
    Kateřina Spolková


  • Dobrý den, posledních několik dnů mě trápí problémy s krátkým dechem, mám staženou hruď, motá se mi

    Dobrý den, posledních několik dnů mě trápí problémy s krátkým dechem, mám staženou hruď, motá se mi hlava, nemám chuť k jídlu. Jsem úzkostlivá, klepu se, chce se mi pořád brečet. Nasadila jsem antidepresiva, ale mám ze svého stavu obavy, mám problém normálně fungovat. Mám čekat než stav sám odezní? Mám Aspergerův syndrom, jsem tedy přecitlivělá, ale tak dlouho jsem takový stav nikdy neměla. Děkuji předem za odpověď.

    ODPOVĚĎ LÉKAŘE:

    Mgr. Kateřina Spolková

    Dobrý den, je dobře, že jste nečekala a rovnou nasadila antidepresiva. Nyní je třeba počkat, než AD zaberou, což může cca 14 dní trvat. Pokud máte svého psychiatra, což možná máte, vzhledem k těm antidepresivům, poraďte se s ním, zda by nebylo vhodné na přechodnou dobu (než antidepresiva zaberou) nasadit i jiné léky ke zvládnutí stavů, které popisujete. Zároveň bych doporučila probrat toto se svým praktickým lékařem a vyloučit fyzickou příčinu stavů (dušnost a nechuť k jídlu, i zvýšená úzkost, mohou být projevem též nějakého fyzického onemocnění, nejen psychického).


  • Dobrý den, potřebuji poradit ohledne mamky.Uz půl roku nevychazi z bytu, jenom je zavřená v pokoji a

    Dobrý den, potřebuji poradit ohledne mamky.Uz půl roku nevychazi z bytu, jenom je zavřená v pokoji a buď leží nebo sedí, teď prestala jíst nejedla 4 dny jenom lipanky.Ja ji nakupují vařím nic teď neji vše odmítá nic nechce , před rokem a půl ji umřel manžel, je to půl roku co nebyla venku , povídá že nemůže chodit nic neujde proto nevychazi ven.Odmita veškerou pomoc povídá že chce umřít, že ji život nebaví, nevím co mám dělat děkuji za odpověď Monika

    ODPOVĚĎ LÉKAŘE:

    Mgr. Kateřina Spolková

    Dobrý den,
    to musí být pro Vás i maminku hodně náročná situace, a je skvělé, že podnikáte kroky ke změně. Píšete, že maminka už půl roku nevychází ven, nemá chuť k jídlu, říká, že ji nebaví život. Takto z Vašeho popisu to zní jako projevy deprese, Vaše maminka by zřejmě potřebovala pomoc psychiatra a nejlépe i psychoterapeuta. Píšete ale, že pomoc odmítá. Napadá mě tedy, jestli by nebyla ochotna zavolat alespoň na krizovou linku a promluvit si s někým touto formou? Případně zda by došla na kontrolu ke svému obvodnímu lékaři? I ten totiž může případně sloužit jako podpora, prostor pro sdílení, a může předepsat některá antidepresiva.
    Napadá mě také, abyste nezapomněla na sebe a na pomoc pro sebe, i pro Vás je to určitě náročná situace.
    Přeji hodně sil!


  • Dobrý den, je mi 25 let, čeká mě poslední měsíc do odevzdání diplomu na architektuře, ale mám pocit,

    Dobrý den, je mi 25 let, čeká mě poslední měsíc do odevzdání diplomu na architektuře, ale mám pocit, že už to nezvládnu. Věnuji tomu spoustu času, ale neustále dělám něco špatně a zbytečně. Vedoucí mi na posledních konzultacích naznačili že mají obavy abych to stihla. To mě položilo. Už nemam motivaci, nejraději bych ze všeho utekla. Čím jsem straší tím víc mám pocit že nic neumím, připadám si neschopná a hloupá, je pro mě náročné se vyjádřit už i k obyčejným věcem. Bojím se zklamání, že nesplním očekávání (čí? to nevím, nejspíš je to jen moje) Dřív jsem bývala radostný člověk, teď se každou chvíli sesypu. A přitom se mi neděje nic hrozného, jsem zdravá, mám milujícího a podporujících manžela, rodinu, přátele… Nemam důvod se litovat. A přesto čím dál častěji na mě doléhá úzkost, která mě paralizuje. Většinou po nějakém neúspěchu, což se mi děje hlavně ve škole. Dřív jsem měla ze studia radost, teď už se nějak nedostavuje. Jistě to souvisí i s cyklem, emoce se mnou vždy hodně houpaly, jsem přecitlivělá. Vždy to zase přejde a vrátím se do normálu a okolí třeba ani nic nepozná. Ale děsí mě že se to děje čím dal častěji a intenzivněji. Vim že je to i zvyšujícím se stresem, možná až bude po všem tak to přejde. Ale momentálně nevím jak to do té doby zvládnout… Už i přemýšlím, že bych si studium přerušila a dala si pauzu. Je to ale asi panické uvažování.
    Co bych s tím měla dělat? Jak najít motivaci?
    Děkuji za jakoukoliv odpověď.

    ODPOVĚĎ LÉKAŘE:

    Mgr. Kateřina Spolková

    Dobrý den,
    to co popisujete zní skutečně jako náročné období. Píšete, že dokončujete studium architektury, které je prý velice obtížné. Jste v časovém presu, je pro Vás již těžké najít motivaci. Troufla bych si říct, že mnoho lidí si na konci studia něčím podobným prochází a není s Vámi nic špatně, když Vám dochází síly. Pokud v tom sama tápete, určitě Vás může podpořit několik setkání s psychoterapeutem, kde byste si mohla ujasnit své priority (které se během studia mohly změnit a je to tak v pořádku), podpořit svou sebejistotu a najít způsob, jak se s tímto náročným obdobím lépe vypořádat.
    Doufám, že se Vám povede si vše uspořádat tak, abyste v tom byla spokojená.
    Kateřina Spolková


  • Dobrý den.Prosím o radu jak pracovat s tímhle.Asi zhruba necelý měsíc jsem měla stavy úzkosti a nevě

    Dobrý den.Prosím o radu jak pracovat s tímhle.Asi zhruba necelý měsíc jsem měla stavy úzkosti a nevěděla jsem proč.A teď nedávno to už bylo jen po ránu a pak už to bylo nějak dobré ale bylo to potom co beru když potřebuji tak lék atarax.Zjistila jsem taky teď jak tohle píšu tak jsem zjistila důvod.A to že jak více věcí chci řešit tak jsem je nechtěně ty předešlé věci nechala dělat za mě jako nejvíc mamka a nechtěně jsem si ji k sobě přitáhla aby byla se mnou.No a taky to že chci určité věci řešit sama které zvládnu ale bála jsem se ten krok udělat.To jsem jen chtěla říct na co jsem přišla jak teď tohle píši tak včera jsem si tohle uvědomila.Ale chci se zeptat že vím už z čeho jsem měla teď úzkost ale než jsem si to uvědomila tak jsem měla asi 3 panické ataky za ten asi měsíc a cítila jsem jak můj mozek a na hrudi že jsem byla z toho unavená a nevěděla jsem jak si pořádně odpočinout.Až před večerem se mě to daří a spánek zlepšuji díky melatoninu ale předtím jsem to měla tak že pak jak jsem se uklidnila tak jsem byla v pohodě ale ráno to bylo zase jako kdyby se mě to v paměti vymazalo a zase úzkost a přemítání myšlenek o ničem a nevěděla jsem jak to zastavit a pak následkem toho jsem měla víc bušení srdce a bolest na hrudi.Teď jak tohle píšu tak včera ráno jsem měla zhoupnutí tlaku a k tomu panickou ataku kdy když jsem vstala a šla na wc tak jsem se cítila moc lehce a pak najednou byla s tím panická ataka a snažila jsem se uklidnit jak mě to šlo a co mě pomohlo ale cítila jsem se bezradně a co dělat.Uvažovala jsem i jestli volat záchranku ale moje mamka mě nějak dala do klidu a tak jsem tam nevolala.A ještě k tomu mě klesala váha díky tomu ale už se nějak stabilizovala.K psychologovi a nebo k psychiatrovi jsem už chtěla s tímhle jít ale nevěděla jsem jak být v klidu úplném.Chtěla jsem se taky zeptat jestli by bylo vhodné někde na nabrání více váhy a s psychikou jestli mám jít do léčebny kde by mě dali do normálu.Protože bych chtěla nějak si dát hlavně psychiku do pohody a ikdyž si říkám že jak postupně a v klidu vyřeším ty věci tak i tak jsem měla zmatek v hlavě a nevěděla co s tím dělat.

    ODPOVĚĎ LÉKAŘE:

    Mgr. Kateřina Spolková

    Dobrý den,
    předně chci napsat, že je skvělé, že jste se své potíže rozhodla takto aktivně řešit. Píšete, že poslední měsíc zažíváte úzkosti, panické ataky, měla jste i potíže se spánkem, nevěděla jste, co s tím vším dělat. Z toho, co popisujete, mi připadá, že hospitalizace v psychiatrické nemocnici není nutná, ale samozřejmě to může být nějaká příležitost k zastavení se a ke stabilizaci. Alternativou by mohl být denní stacionář (v Praze např. Horní Palata, ale nevím, odkud jste), kde máte v podstatě celodenní program, ale na večer se vracíte domů, běžně je to léčba na 6-7 týdnů. Potom můžete ideálně pokračovat v individuální nebo skupinové psychoterapii. Co se týče nabrání váhy, tak s tím Vám bohužel neporadím, nejsem odborník. Nicméně kolísání váhy při psychických potížích je celkem běžné, podstatné je, že se Vám váha stabilizovala. Pokud vnímáte, že úbytek váhy mohl mít vliv na Vás zdravotní stav (např. rozhozený cyklus, velká únava), doporučuji to zkonzultovat se svým obvodním lékařem.


  • Dobrý den, je mi 18 let a často mívám deprese. Cítím se osamělá i když kolem sebe mám lidi, kteří

    Dobrý den,
    je mi 18 let a často mívám deprese. Cítím se osamělá i když kolem sebe mám lidi, kteří mě mají rádi a cítím, že o mě nikdo nemá zájem. Trápí mě, že nemám žádného přítele a ostatní v mém věku ano. Často kvůli tomu cítím smutek, ale nevím co s tím mám dělat.
    Do společnosti moc často nechodím, protože mám problém se zařazením se do kolektivu. Moc kamarádů nemám.
    Ptám se proto, co mám dělat?

    ODPOVĚĎ LÉKAŘE:

    Mgr. Kateřina Spolková

    Dobrý den,
    moc mě mrzí, že zažíváte takto obtížné věci. Píšete, že Vás trápí, že nemáte přítele, cítíte se kvůli tomu smutná a osamělá, je pro Vás těžké chodit do společnosti.
    Pokud je to pro Vás možné, doporučila bych vyhledat odbornou pomoc psychologa či psychoterapeuta. Pokud studujete na nějaké škole, je možné, že máte školního psychologa, v takovém případě se nebojte na něj obrátit. V opačném případě se můžete zkusit objednat na psychoterapii buď na přímou platbu nebo i do ambulance, kde byste měla terapii hrazenou pojišťovnou.
    Píšete také, že míváte deprese, k tomu mě napadá doporučení obrátit se buďto na psychiatra (tam bývají delší čekací lhůty) nebo na Vašeho praktického lékaře a probrat možnost medikace. Dnes už existuje mnoho výborných antidepresiv, i toho je tedy něco pro Vás ke zvážení.
    Přeji Vám, ať se Vám brzy dostane podpory, kterou potřebujete.
    Kateřina Spolková


Často kladené dotazy

Veškerý obsah publikovaný na portálu ZnamyLekar.cz zejména Otázky a odpovědi, má pouze informativní charakter. Internet nepředstavuje plnohodnotnou náhradu lékařské péče poskytované specialistou.