Mgr. Lucie Herzigová

Přeji dobrý den,
už od puberty mám problém se svým vzhledem. Připadám si neatraktivní, ošklivý. Vždy jsem přehnaně řešil svůj vzhled. Přijde mi, že mám velký nos, ošklivou pleť, asymetrický obličej a mnoho dalších věcí, kterých si nejspíše všímám jenom já. Je to tak šest let, co jsem z toho začal mít docela těžké deprese, a tak jsem si myslel, že návštěva plastických chirurgií mi od depresí uleví, ale opak byl pravdou. K dnešnímu dni jsem za plastiky, obličejové výplně a lasery utratil něco málo přes 70 tis. korun a deprese se stále zhoršují. V posledních třech letech jsem se začal izolovat od společnosti, mých kamarádů, opustil jsem svojí bývalou přítelkyni a to jenom kvůli tomu, že už to nezvládám. Také jsem se přestal zajímat o věci, které mě bavily, teď už mě nebaví nic. Připadám si uvnitř prázdný, denně podrážděný a bez chuti žít dál.
Dokázali by jste mi poradit, jaký typ léčby by mi pomohl? Jestli zvolit antidepresiva nebo jak dále postupovat?

Předem děkuji za odpovědi.

Dobrý den, už po několikáté přemýšlím, že bych si zašla na konzultaci, ale vždy když se objednám, ze strachu, že přijdu a nebudu vědět jak začít, co říct nebo mi lékař prostě poví, že nemám vlastně žádný problém jsem to vždy zrušila. A tak jsem se chtěla zeptat, co mám dělat jinak, abych mezi lidi víc zapadla. Neřekla bych, že jsem úplně mimo, ale poslední dobou se mi často stávalo, že kamkoli jsem přišla, nebyla jsem prostě šťastná což ostatní pochopitelně vidí a tak jsem nechtěla nikam chodit, protože mi nebylo moc dobře. Jenže jsem člověk, co nesnáší být sám, moc pak přemýšlím o blbostech, minulosti, proč tohke je tak a tamto jinak, no tak jsem zase někam vyšla, jenže se to opakovalo, bylo to divný, cítila jsem se zvláštně, jakobych kazila náladu i lidem kolem, což nechci a tak jsem zase sama, jenže to nesnáším. Zkrátka miluji společnost, ale nedokážu s ní být, jakmile jsem s více jak 3 lidma, cítím se špatně. A tak nevím co dělat, když mi není dobře samotné ani s lidmi. O víkendu bych mohla jet s pár přáteli na chatu, ale mám strach, nevím jak se rozhodnout, protože to bude dál, takže se nebudu moct při nejhorším sebrat a odjet autobusem domů. Strašně ráda bych jela, protože ty lidi jsou skvělý, ale strach, že to bude zase divné, trapné a tak, je asi větší. A právě proto, že jsou tak supr, nechci být zase ta, kdo jim zkazí celý den a nebo ho kazit sobě a říkat si, že by bylo lepší zůstat doma a jesli je to oravdu tak zlé. Vím, ani jsem tu moc nepoložila přímou otázku, ale tak nějak doufám, že mi dáte nějakou kouzelnou radu a najednou to bude lehčí.