Dobrý den, již několik měsíců mě trápí citlivost na zvuky. Poslední dobou se to vůbec nedá vydržet,

Dobrý den,

zvýšená citlivost na určité zvuky - často přesně takové, jaké popisujete, je nazývána misofonie. Cením si Vaší snahy hledat způsoby, jak se s tím popasovat. Není vůbec snadné cítit v sobě tak silné reakce a zároveň se v okolí nesetkávat s pochopením.

Rozumím nepříčetnosti, kterou popisujete, i náročnosti sebeovládání. Vaše prožívání ale není jen otázkou psychiky. Z výzkumů vyplývá, že lidé s misofonií mají v mozku více myelinu (ochranná část nervových buněk) a také že dochází k rychlejší mozkové činnosti v určitých oblastech. To může mít za následek intenzivnější prožívání některých podnětů - např. repetitivního pohybu nebo zvuku. V takových situacích je prospěšným postojem vyhýbat se tomu, co Vás dráždí - snažit se vytvořit si prostředí, které zvuky eliminuje (špunty v uších, připravenost v některých situacích poodstoupit nebo odvrátit zrak jinam, ...). Samozřejmě se tomu občas vyhout nelze a proto je na místě sdílet s okolím, co se děje. Můžete to zkusit vysvětlit tak, jak Vám nyní píšu, zároveň ale i s empatií a porozuměním tomu, že pro druhé může být opravdu omezující a těžké být v tom s Vámi, obvzlášť pokud by si to brali osobně, což je pochopitelná reakce. Může být nápomocné promyslet si, co byste od Vaší rodiny potřebovala. Možná jen porozumění tomu, co prožíváte nebo i domluvu na tom, aby se před Vámi snažili něco nedělat nebo Vás na to předem upozornili a Vy se podle toho mohla sama zařídit? Pro případný rozhovor bych doporučila zvolit čas, kdy zrovna nepociťujete nepříjemné reakce na to, co dělají, ale naopak kdy jste všichni doma v klidu a v pohodě. Hledat kompromisy s druhými a zároveň se šetřit v tom, jak se podnětům vystavujete jsou dobrou cestou k tomu, jak si zachovat blízké vztahy a také jak se postarat sama o sebe.

Ze svého pohledu dále vnímám za růstové zkoumat svůj postoj k lidem, u kterých tuto podrážděnost prožíváte. Empatický postoj druhých a oboustranně příjemný vztah mnohdy umí i tyto nepříjemné podněty zmírnit a způsobit, že je nemusíte vnímat. Položila bych si otázky, v čem je prostředí, kde se Vám to neděje jiné než prostředí doma? Je něco jinak v tom, jak se v těchto různých prostorech chováte a cítíte? Jak s blízkými v rodině vycházíte? Úvahy tímto směrem jsou další cestou.

Zmiňujete také mindfulness, meditace - nácvik sebezklidnění může být neméně prospěšný, většinou ale nestačí jen zkusit, ale opakovaně, trpělivě a pravidelně se věnovat (správnému) nácviku.

I terapie může nabídnout prostor k prozkoumávání toho, co může pomoci.

Přeji plno klidu v sobě samé a trpělivosti. Jak sama píšete - už jste to zažívala dříve. To znamená, že to má vývoj a potenciál k proměně.

Alena G.