Deprese/Bipolární porucha (?)

Dobrý den,
je mi 16 let a před rokem mi poprvé začaly úzkostné stavy. Nechápal jsem proč, v rodině jsem problémy neměl, ve škole se mi taky dařilo, ale zkrátka mi ty myšlenky naskakovaly samy. Doma jsem bezdůvodně brečel, ve škole se mi někdy začaly třást ruce či rychle bít srdce, bál jsem se chodit ven, ale co bylo nejhorší - neustálé myšlenky na sebevraždu. Pokaždé, když jsem nastupoval do metra, jsem si představoval, jak pod něj skočím, při pohledu na panelák jsem si představoval svůj seskok atd. Ty myšlenky mi přišly až osvobozující, uklidňovaly mě.
Stav mi trval dva měsíce a pokusil jsem se sebevraždu zrealizovat, ale můj vnitřní instinkt přežití mi to zkrátka nedovolil. Od té doby už jsem tak hrozné stavy neměl (nějaké menší úzkosti stále, ale nic srovnatelného s tím začátkem), tak jsem si říkal, že to přešlo a nechám to být. Bohužel se mi to ale vrátilo, ovšem v trochu jiné podobě.
Občas mi naskočí depresivní myšlenky ve škole, bezdůvodně, a já jsem (jako například dnes) čtyři hodiny úplně mimo. S nikým se nebavím, je mi do breku, třesou se mi ruce a stále vidím svoji bezvýznamnou budoucnost, jak to bude zkrátka o ničem a že když zemřu teď tak v tom nebude rozdíl, že bych se alespoň zbavil spoustu problémů. Ale pak to zničehonic zmizí, a já jsem neuvěřitelně šťastný, ale až přehnaně moc. Je to jako kdyby mě někdo něčím nadopoval, jsem mírně hyperaktivní, všemu se směju a prostě se mi zdá, že čím větší depresi ten den mám, tím více jsem poté takto přehnaně veselý. Co se mi ani na základce nestávalo, tak jsem už více výbušný, dokážou mě rozčílit maličkosti, a mimo své sebevraždy si občas představuju i mrtvé kolemjdoucí. A ke všemu jsem neuvěřitelně ospalý a bez energie. Když ale pak tyto stavy zmizí, a jsem v normálu, vůbec nechápu, jak mě tyto hrůznosti vůbec mohou napadat. Nálady mi přeskakují naprosto bez upozornění, ve větším či menším množství a časovém intervalu. Ovšem největší rozdíly jsou mezi depresemi a šťastnými náladami. Je tedy možné, že už teď, v 16 (v květnu 17) letech, bych trpěl bipolární poruchou? Se svým problémem jsem se svěřoval pouze dvěma přátelům a jednou jsem si zavolal i na Linku bezpečí (ovšem vždy jsem jen zkráceně řekl, že bych se chtěl zabít, nikdy jsem takto podrobně svůj problém nepopsal) a ze vší tří stran se mi samozřejmě dostalo doporučení, abych se už obrátil na odbornou pomoc.
Děkuji za odpověď