Dotazy od pacientů (3)

Dobrý den. Měl bych otázku zda jít k lékaři se svým problémem nebo ne to ještě v normální míře. Jde

Dobrý den. Měl bych otázku zda jít k lékaři se svým problémem nebo ne to ještě v normální míře. Jde o to že mám fóbii z cizích lidí, nesnáším je - s nikým nemluvím, mám problém komunikovat s prodavači v obchodě (když už tam jednou za čas jdu a jen s rodinou - sám nikdy), nezvedám telefon když někdo volá a já nikomu nevolám, mám problém odepsat cizímu člověku na sociálních sítích a když jsem nucen se s někým setkat je mi hrozná zima, třepu se, mám zažívací problémy, nechutenství, bolest hlavy, cukají mi svaly na nohou a rukou a mám křeče břicha což mi celkově dost překáží i při hledání práce (ačkoli pracovat chci, ale prostě nemůžu případnému zaměstnavateli zvednout mobil a mám z toho deprese, nejsem schopen komunikovat ani s širší rodinou. Například ale doma či v autě problémy nemám, jsem tam zamčený a okolní lidi mi tudíž nevadí. Druhý problém je že mám pocit že mě pořád někdo sleduje, kdekoliv, kdykoliv - například po procázce po venku se ihned podívám z okna zda za mnou někdo nejde k domu, dívám se na sociální sítě zda mě někdo nefotil atd. Taky když doma zhasu světlo tak mám pocit že ve tmě někdo je a sleduje mě i když třeba spím, v noci se zpocený budím z pocitu že mě někdo sleduje. Je tohle ještě normální míra úzkosti? K lékaři bych zašel rovnou ale teď v době koronaviru nechci zbytečně a zároveň mám strach z kontaktu s doktorem. Taky se bojím aby mi kvůli toho nevzali těžce dosažený řidičský průkaz - je to můj jediný zdroj příjmů a to tak že jezdím s kamarádem jako řidič s dodávkou (ale nevystupuju). Bohužel to není zaměstnání, jen kamarádská výpomoc a mám z toho tak 2000kč měsíčně když se zadaří (jedeme 2x až 4x měsícně prp díly a motorky) ale zárověn při řízení zapomenu na všechny problémy a baví mě to. Je mi 22 let. Pokud to není normální dá se to případně nějak řešit? Hlavně se svými příjmy dlouho nevyjdu a stát mi nijak nepomůže. Snad jsem to dostatečně vykreslil. Děkuju za odpověďi.

Dobry den, Chtěla bych se Vás zeptat na můj stav, jelikož mě zajímá názor odborníka, protože nikdo

Dobry den,
Chtěla bych se Vás zeptat na můj stav, jelikož mě zajímá názor odborníka, protože nikdo nevi, co se mnou je.
Můj spánek je kvalitní, ale každý ráno vstanu a všechno mě bolí, nemůžu se vůbec vyhrabat z postele, cítím hroznou tíhu a když se jdu nasnídat, mam bolest hlavy, nemam chut k jidlu a jsem celkové unavena, Takže většinou si jdu lehnout znovu a jsem v posteli klidně celý den, nejsem soustředěna, ráda bych šla běhat nebo delat nějaký sport, ale cítím celkovou únavu těla, že je pro mě obtížné zvednout i ruku. Odběry krve mám v pořádku, přemýšlela jsem jestli to není psychického původu, jelikož jsem měla v posledních měsících chronicky stres. Dříve jsem se léčila na deprese z důvodu, že jsem měla malo serotoninu, četla jsem O neurastenickýM syndromu protože mi k němu odpovídají příznaky, ale antidepresiva brát nechci.
Děkuji za odpověď

Dobrý den, mým dotazem, který dnes pokládám, je nárok na invalidní důchod kvůli psychickým problémů

Dobrý den,
mým dotazem, který dnes pokládám, je nárok na invalidní důchod kvůli psychickým problémům.
Trpím psychickými poruchami již třetím rokem. Konkrétně to jsou: silná deprese, posttraumatická stresová porucha, panická porucha, nespavost, sebepoškozování, úzkostná porucha a záchvatová panická porucha. Kvůli psychickým potížím jsem nebyla schopna dokončit žádnou střední školu, ani učební obor, tudíž jsem jen se základním vzděláním. Najít práci při mých podmínkách je tedy poměrně těžké.
Pracuji v pekařství již 5. měsícem. Práce měla velmi pozitivní vliv na mou sociální fobii, dá se říct, že jsem se jí zcela zbavila. Má práce mě velmi baví, chodím do ní ráda. Je ovšem příliš náročná. Mám úvazek na 8 hodin a to je pro mě v tuto dobu již nepředstavitelné.
První měsíc bylo ještě vše v pořádku. Pracovala jsem a aktivně jsem se také podílela na boji se svými psychickými problémy. Svůj volný čas jsem věnovala hlavně sociálnímu životu, procházkám, jízdě na koni, focení, pečení, nebo třeba hraní her. Můj život byl tedy naplněný a šťastný. Postupem času jsem ale práci přestala fyzicky zvládat. Přim množství léků, které denně beru (5 silných léků (antidepresiva + léky na spaní) a jeden na záchvaty), nejsem schopná dlouhodobé fyzické zátěže. Musela jsem před časem nechat i sportu a cvičení, protože mé tělo při fyzické zátěži zkolabovalo. V práci jsem schopna zvládat zhruba 5 - 6 hodin v pořádku, pak se mé tělo tolik vyčerpá, že je pro mě zbytek směny hotovým peklem. Obtížně se mi dýchá, trpím silnými závratěmi a slabostí těla. Tím pádem jsem v neustálém stresu a strachu, lékař mi píše větší množství ještě silnějších léků a navíc se u mě začaly záchvaty objevovat mnohem častěji. Jde o bolestné křečové záchvaty a neschopnost dáchat, tudíž mi musí být podán lék a po něm je mé tělo neschopné fungovat.
Jsem nyní ve fázi, kdy se mi opět vrátily i silné deprese, nespavost ani přes silné léky, sebepoškozování a sebevražedné myšlenky. Po směně nejsem schopná jakýmkoliv způsobem fungovat. Nedokážu nakoupit, uvařit, postarat se o domácí zvířata, ani o sebe. Jsem závislá na péči rodiny. Můj sociální život je v krizi, všech koníčků jsem byla nucena zanechat. Čím déle pracuji, tím je můj stav jen a jen horší.
Hospitalizována jsem byla již 3x (+ několikrát hospitalizace na běžném oddělení kvůli fyzickému kolapsu po fyzické zátěži), délka pobytu na psychiatrickém oddělení byla vždy na 4 - 5 týdnů.
Ráda bych se tedy dozvěděla, zda-li mám vůbec nárok na invalidní důchod? Pracovat bych určitě chtěla, minimálně na zkrácený úvazek, ze kterého se bohužel neuživím a má rodina se mnou už dlouhodobě nepočítá. Budu ráda za veškeré odpovědi.