Úzkostná porucha - co je to?

Úzkost a strach jsou přirozenou součásti našeho života. Cílem těchto emocí je nás chránit před nebezpečím, ať už známým (strach) nebo neznámým (úzkost). Obvykle strach snášíme lépe než úzkost, protože nepoznané nás děsí víc než známé. Strach a úzkost mohou mít různou sílu i kvalitu. Jejich rozmanitým podobám můžeme říkat například obezřetnost, nejistota, obava, tíseň, úlek, hrůza, děs, panika…

Každý člověk úzkost někdy prožil a každý z nás má různé způsoby, jak ji mírnit nebo jak ji zpracovat. Teprve když zažíváme úzkost nadměrně často a/nebo intenzivně v situacích, které většina lidí zvládá bez potíží, a když nás výrazně omezuje v běžném životě, můžeme mluvit o poruše.

Úzkostné poruchy jsou druhou nejčastější poruchou hned po závislostech na návykových látkách. V průběhu života nějakou formou úzkostné poruchy trpí až čtvrtina všech lidí. Celoživotně postihuje nějaká forma úzkostné poruchy mezi 4,8% lidí v Číně až 31% lidí v USA. Mezi psychiatrickými onemocněními patří úzkostné poruchy k nejčetnějším.

Úzkostné poruchy nás mohou velice omezovat. Často nám brání dělat běžné věci jako je třeba odejít z domu, absolvovat cestu do práce, s někým se bavit, o něco požádat, tolerovat určitou míru nepořádku, nebo nás to stojí opravdu nepřiměřeně velké úsilí. Navíc máme často tendenci vyhýbat se situacím, které v nás vyvolávají úzkost, a to potom vede spíše ke zhoršování potíží.

O jednotlivých úzkostných poruchách si více řekneme v dalším článku. Zde si zatím jen stručně vyjmenujme ty nejvýznamnější. Mezi úzkostné poruchy řadíme různé druhy fobií včetně sociální fobie, generalizovanou úzkostnou poruchu, panickou poruchu, smíšenou úzkostně-depresivní poruchu, obsedantně-kompulzivní poruchu, post-traumatickou stresovou poruchu či tzv. akutní reakci na stres.

Pokud máme celoživotně silné úzkostné vyladění a úzkostí ovlivněné chování natolik prostupuje naši osobnost a projevuje se rigidně a stále a nikoliv situačně, klasifikujeme takové potíže jako poruchu osobnosti. S takovým termínem však musíme být opatrní, ani pro lékaře není snadné určit, kdy se jedná o tak prostupující rys osobnosti, že ho označí za poruchu osobnosti. V žádném případě bychom neměli takový termín používat jako zbraň, když se na někoho zlobíme. Rozlišujeme tři typy poruch osobnosti, které vznikají převážně na podkladě obrovské úzkosti:

• tzv. anankastická porucha osobnosti nebo též obsedantně-kompulzivní osobnost,
• anxiózní (vyhýbavá) porucha osobnosti,
• závislá porucha osobnosti.

Více si k nim řekneme ve zmíněném dalším článku.

Jak úzkostné poruchy vznikají?

Aby se projevila úzkostná porucha (stejně jako další typy duševních poruch), musí se sejít více faktorů. Určitá pravděpodobnost k tomu, že budeme na různé situace v životě reagovat spíše úzkostí a vyhýbavým chováním nám byla dána do vínku. Stejně jako když se narodí mláďata nějakému našemu domácímu mazlíčkovi, některé z nich je odvážnější a jiné bojácnější a je to patrné hned, jakmile se začnou nějak projevovat. Do určité míry je tendence k úzkostnému prožívání a chování daná geneticky (genetický vliv).

Jestli a nakolik se vrozená tendence výrazně projeví závisí na dalších okolnostech vývoje a života daného člověka.

Může na to mít jistě dopad stav matky v těhotenství, například velký stres nebo deprese (prenatální vlivy). V dalším období potom na nás má vliv, jakým způsobem jsme vychováváni a co jsme viděli u svých rodičů. Jestli naši rodiče svým přístupem k nám a ke svému vlastnímu životu v nás posilovali pocit, že svět je bezpečné, předvídatelné, zvladatelné místo k životu, a nebo naopak že svět a život je plný nástrah a nebezpečí, kterým se musíme vyhýbat nebo proti nim musíme nějak bojovat.

Abychom se cítili v bezpečí, jako děti potřebujeme dostatečnou podporu a ochranu, přijetí, povzbuzování a oceňování od svých nejbližších. Když podpory a povzbuzování není dostatek, dítě se cítí osamocené a slabé, nevybavené ke zvládání nepřiměřené zátěže.

Nepříznivými okolnostmi mohou být závislost v rodině, emoční či sexuální zneužívání, nezájem o dítě, závažné onemocnění v rodině, ale i méně závažné projevy chování rodičů, které snižují jistotu dítěte, jako je cholerické chování, nadměrná kritičnost rodiče, přílišný tlak na výkonnost a dobré výsledky atd.

Kromě vlivů v rodině nás samozřejmě ovlivňují i další situace – vztahy se spolužáky, s vrstevníky, s učiteli. Pokud byly vztahy uspokojivé, posílilo se naše sebevědomí, sebejistota a pocit, že je s námi všechno v pořádku. Zážitky typu šikana ve škole, nepřijetí či odmítnutí ze strany spolužáků, učitelů, (a samozřejmě rodičů nebo sourozenců), je také jedním z faktorů, který může podpořit rozvoj některé z úzkostných poruch.

Ještě si uveďme, že podpory a ochrany v rodině může být také příliš mnoho. Když rodiče nadměrně chrání dítě před nároky a nástrahami světa, před těžkostmi života, nebo ho drží příliš u sebe, dítě si pak nerozvine pocit, že se s životem dokáže v dospělosti samo vyrovnat a může se u něj též rozvinout při kombinaci s dalšími vlivy úzkostná porucha.

K rozvoji poruchy dochází někdy v dětství nebo v dospívání, ale někdy až v dospělosti. Současné rychlé životní tempo, tlak na výkon a náš vlastní tlak na dokonalost jsou také faktory, které vnášejí do našeho života úzkost a mohou v kombinaci s dalšími faktory opět vést k rozvoji například panické poruchy.

Dobrou zprávou je, že úzkostné poruchy se dají léčit, můžeme dosáhnout zlepšení a často i plného vyléčení. Úzkost z našeho života nezmizí, to bychom byli roboti. Ale může ustoupit z hlavní role do pozadí mezi všechny ostatní emoce a uvolnit nám tak cestu ke spokojenějšímu a uspokojivějšímu prožívání života. Důležité je, aby člověk trpící úzkostnou poruchou dokázal úzkost přijmout jako součást svého života, poznal, jakými způsoby přispívá sám k jejímu zvyšování, a naučil se ji průběžně a systematicky snižovat. A také aby zvýšil svou celkovou sebejistotu a pocit své osobní hodnoty. K tomu všemu slouží celá řada technik.

Připravili jsme pro vás sérii článků o úzkosti a co s ní dělat. Jednotlivé články obsahují informace i různá cvičení. Pokud vás nějaké téma zaujme, najděte si k němu více informací v dalších zdrojích. Práci s úzkostí (a ostatně s jakýmikoliv dalšími emočními potížemi) děláme na více rovinách – pracujeme na svém vnímání sebe, druhých a světa a učíme se lépe zacházet se svými pocity, myšlenkami i tělem. V dalších článcích si řekneme více o jednotlivých poruchách a také o tom, jak začít při léčbě úzkostných poruch.

Zdroje:

• Vymětal, Z a kol. (2007). Speciální psychoterapie. Grada Publishing.
• Nosková, E., Stopková, P. & Šebela, A. (2017). Aktuální trendy v terapeutickém přístupu u úzkostných poruch. Psychiatrie pro praxi; 18(3): 106–113. https://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2017/03/03.pdf

Psycholog | Psycholog Brno | Psycholog Ostrava | Psycholog Plzeň | Psycholog Liberec | Psycholog Olomouc | Psycholog České Budějovice | Psycholog Hradec Králové