„Vyhoření“ jako příčina partnerské krize

Často hluboce soucítím s páry, které mne vyhledávají s přáním řešit partnerskou krizi v dlouhodobějším vztahu. Říkají: „Nemáme čas, máme pracovní povinnosti, to nás živí, náklady na život s dětmi to skáče. Pak starosti s domácností a péče o děti a večer padneme“. Domnívám se, že s nastávající ekonomickou recesí to bude častější a častější.

Takže k takovému obyčejnému vyhoření v manželství může dojít i u dvojice, která vlastně nemá zásadní problém v hodnotovém nastavení, jen ji prostě došly baterky. Protože na budování vztahu musí mí lidé energii a čas.

Stereotypy bez duše

Příčiny vyhoření ve vztahu mohou být různé a jsou trochu závislé i na fázích vztahu. Obecně můžeme říci, že k vyhoření ve vztahu vede to, že zapomeneme vnímat křehkost vlastní duše i vztahu. Můžeme tedy říci, že zapomeneme mluvit jak se sebou, se svou duší tak nějak zapomeneme o tom vnitřním světě mluvit s partnerem nebo jeho sdělení snadno přeslechneme.

Pokud součástí stereotypu je večerní posezení s partnerem u čaje či sklenky vína, kdy spolu navzájem sdílíme každodenní starosti, projevujeme si zájem, nasloucháme si a několikrát týdně přirozeně takové spolubytí přejde v milování, pak takovému stereotypu mohu jen zatleskat, protože to je nejlepší prevence jak předejít vyhoření vztahu. Protože k vyhoření dochází i tehdy, když mizí polarita, když mizí sexualita, ať z důvodu konfliktů nebo z důvodu proměny partnerů v kamarády či spolubydlící.

Nebezpečné je dělání kompromisu, kdy není spokojený vlastně ani jeden z partnerů. To znamená, že aby se lidé vyhnuli hádce, dělají falešné kompromisy a projevují ohleduplnost za každou cenu. Tudy vede cesta k vyhoření sama ze sebe a k zapomenutí na svou individualitu a neschopnost přijmout odlišnost druhého. Člověk nemá dostatek odvahy jít udělat něco pro sebe, a dokonce ho ani nenapadne, že by se mohl věnovat svým pocitům. Musím říct, že se s tím setkávám poměrně často. Přijdou ke mě lidé okolo 40 let a řeknou mi, že se nikdy nezabývali sami sebou, dělali jen to, co se od nich očekávalo, co bylo v programu a v plánu. Je potřeba mít zodpovědnost jak k sobě, tak k partnerovi z pohledu zdravotní a psychické kondice.

K partnerskému vyhoření neboli k partnerské krizi se páry často dostanou tak, že se spolu nevyvíjejí, že nejsou schopni podpořit přirozený proces zrání sebe, ani vývoj vztahu. U některých dvojic pozoruji, že mnoho lidí právě díky partnerství zastaví, či dokonce zabrzdí svůj přirozený proces růstu a zrání. Pak se snadno stane, že společná cesta nese znaky vyhoření nebo drhnoucího soukolí, protože každý z partnerů se vyvíjí jinak nebo vůbec, což neodpovídá přítomné realitě života ani vztahu.

Jak z toho ven?

V současnosti se hojně používá sousloví – vědomé vztahy. To zahrnuje jak poznání sebe tak i druhého, vnímání vlastních emocí a prožitků i schopnost sdílet a spolupracovat. Poskytnout si v páru bezpečné a důvěrné prostředí. V takovém vztahu se mohou lidé uzdravovat a věřte mi, že si každý neseme různou porci bolesti a zranitelnosti. Práci začínáme uvědoměním si, v jakém stavu je partnerství. Pokud ještě zůstala láska, něžnost a sexuální přitažlivost, můžeme na vztahu pracovat dále, protože to jsou hodnoty, které odlišují partnerství od spolubydlení. Inventuru by mělo doplnit také zkoumání stavu úcty, respektu, spolupráce, pochopení, péče a důvěry. K hledání obnovy vztahu může napomoci terapeut, ale i kniha či seminář.

Závěrem pět doporučení, jak z partnerského vyhoření / z partnerské krize:

1. Udělejte si čas na lásku (na partnerství)

   Potřebujete naplnit společné bytí hezkými, osvěžujícími zážitky, příjemně stráveným časem a nemusí to být na druhém konci zeměkoule, ale třeba doma v obýváku nebo na procházce po parku.

2. Sdílejte své pocity a zároveň naslouchejte partnerovi – nebojte se zranitelnosti

   Povídejte si nejen o tom, co potřebujete vy, ale vnímejte, jak se cítí, co potřebuje váš partner.
   Pokud vás zajímá, jak efektivně komunikovat a necyklit se, můžete zhlédnout moji videolekci „Slovy ke šťastnému vztahu“, která se věnuje aktivnímu naslouchání a konstruktivní komunikaci.

3. Změňte maličkosti

   Usmějte se, pohlaďte, pozvěte na rande.

4. Mějte odvahu k pohledu do zrcadla

   Manželská krize je časem pro zastavení se, porozhlédnutí se po tom, kam jsme došli jako jednotlivci i jako pár. Je výzvou uvidět a pojmenovat vše utajené, vytěsněné, bolavé či přímo hnisající. Obnova zranitelnosti přináší možnost se stát znovu intimními, živými a svobodnými.

5. Mějte odvahu ke spolupráci s průvodcem

   Pozvat třetí osobu k nahlédnutí do vašeho vztahu vyžaduje důvěru i odhodlání. Takového pozvání si vždy vážím a přistupuji s úctou a pokorou k párům, které ke mně přicházejí. V tu chvíli ve mně pár získává podporující osobu, která je jak na straně vztahu, tak na straně obou partnerů a věřte mi, je to velmi náročná alchymie a vždy dávám důvěru procesu setkání.

Autorka: Mgr.Radana Rovena Štěpánková – psychoterapeut pro páry i jednotlivce

„Jsem ráda, že jsem nikdy neměla syndrom vyhoření. Domnívám se, že je to jednak láskou k životu a k lidem, ale také úctou ke své životní energii, nasloucháním vlastním potřebám a uměním rozlišovat, kdy potřebuji být sama, kdy relaxovat a kdy se věnovat rodině a blízkým. Vědomě jsem se rozhodla udržovat motto: Miluj bližního svého jako sebe samého. Platí to jako univerzální recept pro život na Zemi.”

Psychoterapeut | Psychoterapeut Brno | Psychoterapeut Ostrava | Psychoterapeut Plzeň | Psychoterapeut Liberec | Psychoterapeut Olomouc | Psychoterapeut České Budějovice | Psychoterapeut Hradec Králové