Jak vytvářet kvalitní partnerské a rodinné vztahy

Mezilidské vztahy jsou velmi široké téma, na které se dá nahlížet z mnoha úhlů a dnes vám přiblížím pohled párového a rodinného poradce. V tomto krátkém článku nejprve popíšu, jak se dívám na mezilidské vztahy, pak se pokusím nastínit dva základní modely, jak se můžeme na mezilidské vztahy dívat a na těchto dvou modelech ozřejmím, jak vytvářet kvalitní mezilidské vztahy.

Člověk je tvor společenský, neustále vytvářející vztahy. A mezilidské vztahy jsou poutem tvořícím pár, rodinu, společenství a identitu člověka. Pokud člověku odebereme možnost stýkat se s lidmi, vystavíme ho velkému trestu. Silné osobnosti se často s takovou situací vyrovnávají tím, že se začnou vztahovat k něčemu jinému, velmi často k něčemu, co jedince přesahuje a co jim pomůže zachovat si integritu a zdravý rozum.

Většina věcí není pouze dobrá, či špatná, záleží na kontextu. I špatný vztah může být darem, možností, jak se naučit takovým vztahům vyhýbat a nevstupovat do ještě horších.

Protože člověk je tvor společenský, je tedy naprosto nevhodné někomu vyhrožovat zrušením vztahu jen proto, abychom dosáhli svého. Například když babička chce, aby se její vnučka zklidnila a nedělala scény na veřejnosti, neměla by říkat, že vnučku nechce a dá jí támhletomu cizímu pánovi. Odmítání vztahu, a ještě k tomu pokrevního, je hlubokým traumatem pro dětskou psychiku.

Pojďme se nyní podívat na mezilidské vztahy optikou, která mi velice pomáhá v mojí práci. Je to jen útržek modelů, konceptů a metafor, které mi při mé práci běží hlavou, ale pochopení těchto jednoduchých základních principů už pomohlo mnoha mým klientům zlepšit jejich život.

Vztahy vrozené a získané

Vrozené vztahy (pokrevní)

Vrozený vztah je prvotním vztahem našeho života. Je to vztah mezi primární pečující osobou a námi – novorozencem. I když v reálném světě nefunguje, nahrazujeme jej vztahem k zástupné, někdy i neexistující osobě, která zastává mateřskou či otcovskou figuru. Ve chvíli, kdy my se staneme rodiči, vytváříme také pokrevní vztahy. Primární, ke svým dětem a sekundární k druhému biologickému rodiči našich dětí. Je to vztah, který se nedá zrušit. Vždy tam je, ale nemusí být pozitivní.

Získané vztahy

Získané vztahy jsou volnější než ty pokrevní. Vznikají tak, že potkáme někoho, kdo v nás v určitý čas vytváří emoce. Pokud je nám pak s někým dobře a cítíme se po jeho boku uvolněně, máme tendenci se s takovou osobou stýkat častěji a pokud to má stejně i ta druhá strana, vytváříme vztah - získaný vztah. V některých ohledech může být i intenzivnější než vrozený vztah, ale je mnohem křehčí.

Když hledáme nového životního partnera, upozadíme pokrevní vztahy a jsme plně fascinováni a opilí nově vznikajícím vztahem, ale po čase začínají mít pokrevní vztahy čím dál větší váhu.
Například muž nejprve „opustí rodinu“, ale po čase začne v novém vztahu v mnoha ohledech upřednostňovat své biologické děti.

Vztahy vrozené a získané jsou velmi dobře zpracovány v knize: Trapková, Ludmila; Chvála, Vladislav: Rodinná terapie psychosomatických poruch, Portál 2017.

Komunikační role Rodič – Dospělý – Dítě

Pro pochopení komunikačního modelu je důležité oprostit se od biologického modelu. V komunikačním modelu se může stát, že biologický rodič může ve vztahu ke svému biologickému dítěti vstupovat i do rolí Dospělého, či dokonce Dítěte a to se pokusím vysvětlit níže.

Potká-li se člověk s jiným člověkem, začíná vstupovat do situace s vnitřním nastavením dle aktuálního pocitu. Pokud vnímá, že danou situaci nezvládá, spoléhá se na druhé a stává se Dítětem. Pokud se však domnívá, že se musí postarat i o druhé, přebírá na sebe roli Rodiče. Dva Dospělí ozřejmí své záměry a společně hledají prolnutí jejich potřeb.

Rodič

Rodič je tím, kdo je přesvědčen, že se má postarat v dané situaci o druhého/druhé. Břímě odpovědnosti za druhé mu nedovoluje luxus dlouhého přemýšlení a riskantních řešení, potřebuje se o něco opřít, a tak se opírá o minulou, osvědčenou zkušenost, buď vlastní, nebo získanou od autorit, kterým věří. Často tuto zkušenost nazývá pravdou a má potřebu za ní bojovat. Rodič je ukotven v minulém čase a ve striktních pravidlech. Jeho ústředním slovem je musím.

Dospělý

Dospělý je svébytná respektující osoba, která si je vědoma svých potřeb a zároveň je ochotna uspokojovat potřeby druhých. Vytváří ekvilibrium mezi já a ty, aby mohlo vzniknout my. Dospělý je ukotven v přítomnosti, ve které hledá nová a nová, lepší a lepší řešení. Jeho ústředním slovem je chci.

Dítě

Dítě si ještě nevěří, že by danou situaci zvládlo, tak řešení odkládá na později, nebo ho nečinností deleguje na Rodiče. Dítě je ukotveno v budoucnosti a jeho ústředními slovy je mělo bych. Dítě věří v magii a často, když se nám do něčeho nechce a jsme v pozici Dítěte, užíváme „magie“ abychom se dostali do role Dospělého. Například „magický nápoj.“ – „Teď si dám kávu a pak to udělám!“

Rodiče a Dítě spojuje pravda, Rodič jí dává a Dítě jí přijímá. Dítě se cítí bezpečně a Rodič respektovaně. Pokud však Dítě nechce pravdu přijímat, vysílá jasný signál, že chce komunikovat na úrovni Dospělý – Dospělý, a to je ten správný čas, kdy model Rodič -Dítě změnit. Jinak hrozí, že Rodič se bude cítit vyčerpaně a Dítě nerespektovaně.

Transakční model Ro-Do-Dí je velmi dobře zpracován v knize: Harris, Thomas Anthony: Já jsem OK, ty jsi OK, Portál 2020.

Psychoterapeut | Psychoterapeut Brno | Psychoterapeut Ostrava | Psychoterapeut Plzeň | Psychoterapeut Liberec | Psychoterapeut Olomouc | Psychoterapeut České Budějovice | Psychoterapeut Hradec Králové