odmítání plnit soudem stanovené návštěvy u otce

Děkuji za odpověď.Nebyli jsme manželé,žili jsme ve společné domácnosti cca rok.Syn jezdí k otci od 15.měsíce života.Z počátku syn trpěl úzkostným pláčem,budil se v noci a volal ze spaní mami,když se při odjezdu bránil,otec syna by ho ze mne nejraději sundával násilím.V době kdy nebyly stanoveny návštěvy soudem a já požadovala,abychom se ohledně návštěv vždy napřed domluvili s ohledem na potřeby syna,bylo mi řečeno matkou ze strany otce dítěte,že se o ničem dohadovat nebudou "že příjdou,berou a jdou" nechtěli mi syna vracet po dvou hodinách na kojení atd.Odháněli mě od kočárku se synem cca 2měsíčním,vyhrožovali fyzickým násilým pokud půjdu v blízkosti několika metrů,kamerovali mě u toho a cestou když jsem šla za nimi pokřikovali urážky.Infiltrovali skrze syna své negativní postoje vůči mé osobě např,ať si odblinkne na mě při říhnutí,ve věku cca 15.měsíců syn přijížděl se slovy,že máma je píga a mágo,když byl starší tak,že jsem blbá máma a babička z mé strany blbá bába.Nyní se syn umí celkem dobře slovně vyjádřit,popisuje konkrétní situace slovy dospělého.Vyrůstá se mnou a prarodiči v domě,čili v prostředí dospěláků.Za dobu co s expartnerem nežijeme vystřídal 3nové přítelkyně,na které si syn musel zvykat.Myslím si že v důsledku předčasného soudního odlučování a mnoha změn,na které si syn musel přivyknout,trpí do dnes různými strachy a poruchou adaptace např.ve školce.Rozumná řeč s ex partnerem není namísto,aby řešil synovy problémy osočuje mě a mou rodinu,že je to moje vina že do syna"kéruju"a vše zbytečně pitvám.Vadí mu,že to se synem rozebíráme,myslí si že ho navádím atd.Komunikace s ním považuji za problémouvou neboť často lže a mnou poskytnuté informace nevyužívá pro prospěch syna,ale k soudním účelům,kde je kroutí dle své potřeby.Přestože ze zákona musím,přiznám se že povšech těch zkušenostech nemám chuť se sným bavit.Bohužel si tento luxus nemohu dovolit.Vydírá mě soudním řízením,zpochybňuje výchovné prostředí obviňuje mě z upírání styku se synem,přestože návštěvy ne vždy plní,odříká je.A já nabízím další možné termíny.
Když jsem synovi na cestu na víkend balila svou fotku,tak ji se slovy"jdi ode mě s tou fotkou"synovi odpíral.V zápětí své konání pořel.Když ho syn oslovil "mami"tak mu dle slov syna řekl,že jestli to ještě jednou řekne,tak mu nepustí superhry v PC,v té době synem u otce tak oblíbené.Trestá syna,pro averzi vůči mě.Těžko se to prokazuje je to tvrzení proti tvrzení.Nevím jak synovi pomoci vidím,že je na něm aplikováno něco obdobného jako na mě před lety.Jenže já jsem dospělá a rozumově si to narozdíl od syna zdůvodním a také jsem měla možnost úniku.Můj syn tuto možnost nemá,je to dáno rozsudkem.Napadlo mě jestli s ním nechodit,namísto do rodinné poradny,která nám v minulosti nepomohla(nažízena soudem ) k dětskému psychologovi?Děkuji za odpověď