Když mám pocit, že mi všechno uniká a nechci nic propásnout. Přehrávám si rozhovory, co se řeklo neb

To, co popisujete, zní jako stav velkého vnitřního napětí. Jako byste byl/a neustále ve střehu, s obavou, že vám něco uteče nebo že jste něco řekl/a špatně. Opakované přehrávání rozhovorů bývá často projevem nejistoty a snahy mít věci pod kontrolou. Místo klidu to ale přináší ještě větší zahlcení.

Pocit, že vás nic dlouhodobě nebaví a že se při mluvení „ztrácíte“, může souviset s obdobím, ve kterém jste. Učňovská léta jsou časem hledání vlastní identity a pochybnosti o sobě jsou v tomto věku poměrně běžné. Pokud je toho však hodně, trvá to delší dobu a omezuje vás to v běžném fungování, může jít o úzkost nebo psychické vyčerpání.

Není to známka slabosti. Spíš citlivosti a zvýšeného sebepozorování. Pokud cítíte, že vás to zatěžuje, bylo by v pořádku obrátit se na školního psychologa nebo terapeuta. Pomohlo by zaměřit se na práci s úzkostnými myšlenkami a na posílení větší jistoty v sobě, abyste nemusel/a být pořád v takovém vnitřním napětí.