Dotaz na dětského psychologa. Dobrý den, mam příležitost odjet na 20 denní expedici, která se nebud

Dobrý den, určitě ne. Pokud bude u syna splněna citová potřeba ze strany manžela, bude vše v pořádku. Stýskat si bude spíše manželovi. :) S klidným svědomím si sbalte

Dobrý den, rozumím, že v sobě řešíte dilema mezi jedinečnou životní příležitostí a obavou, abyste synovi nijak neublížila. To je velmi přirozené – ukazuje to, že jste vnímavá a pečující máma. Z pohledu dětského vývoje je důležité, že váš syn má bezpečnou vazbu nejen na vás, ale i na tatínka. To, že spolu tráví čas bez potíží a že už zvládl i několik dní bez vás, je velmi dobré znamení. V tomto věku dítě nepotřebuje být nutně jen s jednou osobou – potřebuje hlavně stabilní, láskyplnou a předvídatelnou péči, což mu tatínek evidentně dokáže dát. Odloučení na 20 dní už je sice delší, takže: může se objevit stesk nebo změny nálady, může si vás více připomínat, ale to samo o sobě nevede k nenapravitelným psychickým potížím, pokud je o dítě dobře postaráno a má blízkou osobu, na kterou se může spolehnout. Co může pomoci: postupně ho na delší odloučení připravovat (což už vlastně děláte), nechat mu něco „vašeho“ (fotka, nahrávka hlasu), pokud to půjde, být občas v kontaktu (video, hlas), a po návratu mu dát čas a pozornost na znovunapojení. Možná nejdůležitější je i to, jak to prožíváte vy. Děti často vnímají náš vnitřní klid či napětí. Pokud budete odjíždět s důvěrou, že je v dobrých rukou, velmi tím pomůžete i jemu. Shrnuto: z toho, co popisujete, se nezdá, že by odloučení představovalo riziko trvalého psychického poškození. Je to spíš otázka vašich pocitů a nastavení – a ty dávají smysl. Můžete si dovolit zvažovat i to, co je důležité pro vás, nejen pro dítě.