Dobry večer promiňte že ruším , ale chtěla jsem se zeptat. Když mi je 15 mám tolik problému které ne

Dobrý den,

určitě nerušíte - máte právo na to, abyste se cítila dobře, v pohodě, prostě fajn. Máte také právo hledat a nalézt psychologa či psychoterapeuta. Úplně nejlepší by bylo, kdybyste mohla někam chodit na individuální sezení.
Nejsem si jistá, jestli chcete přijít "bez doprovodu" nebo "bez souhlasu" rodičů. Bez doprovodu, ale se souhlasem rodičů je to úplně v pohodě a můžete se objednat. Bez souhlasu rodičů je malinko komplikovanější, ale možné cestičky jsou: Ověřovala jsem u kolegů, jaké možnosti mají 15letí mladí lidé bez souhlasu rodičů a v 15 letech můžete navštívit sama školní psycholožku nebo psychologa a také jakékoli krizové centrum nebo dětské krizové centrum (na internetu naleznete to, které je ve Vašem okolí). Tam vás vyslechnou a pomohou naleznout nejlepší další cestu, jak z potíží dál. Můžete také zavolat na jakoukoli linku důvěry nebo na specializovanou linu důvěry pro mládež, stačí do Googlu zadat heslo "linky důvěry". Za volání na linku důvěry neplatíte a pracovníci zachovávají mlčenlivost o všem, o čem se v rámci rozhovoru dozvěděli.

Chtěla bych opravdu velmi ocenit, že se pokoušíte dostat z trablů a trápení a moc držím palečky, aby bylo brzy lépe.

Stanislava Ševčíková

Dobrý den,
určitě nemusíte chodit s rodiči. Otázkou je, jestli vám jde čistě o doprovod nebo že rodiče o návštěvách nemají vůbec vědět. Radil jsem se s právníky a obecně by neměl být problém ani v situaci, kdy budete postupovat bez vědomí rodičů.
Nicméně je to tochu komplikovanější. Jedna věc je vyhledat a oslovit odborníka. Další pak případné požadavky na informace ze strany rodičů. Třeba psycholog pracující ve zdravotnictví nebo školství bude mít jen malý prostor k tomu informace rodičům neposkytnout. A až na vyjímečne situace by dokonce rodiče zpětně kontaktovat měli. Další věci je pak situace, když vám další návštěvy u odborníka rodiče přímo zakážou (a informují o tom i odborníka).

Neposoudím, jakou situací máte doma. Každopádně jen málokdy nefunguje rozumná domluva. Osobně mám velmi dobrou zkušenost s tím, když se na první (případně druhé) schůzce trojstranně (klient, rodič, já) domluví hranice mlčenlivosti. Tj. které informace mají dál putovat k rodičům a které si můžu nechat pro sebe.
V neposlední řadě nejsou vyjímkou ani situace, kdy rodiče přímo uvítají, že se jejich potomek rozhodl pomoc vyhledat.