Dobrý den, v prosinci jsem se rozešla s přítelem. Odešla jsem od něj, jelikož mě psychicky i fyzicky

Dobrý den,

to musela být velmi zátěžová situace a těžké životní období. Moc mě mrzí, čím jste si prošla a ač nevím mnoho, chci Vám dát obdiv, že jste se o sebe postarala a zabránila dalšímu ubližování. Mnohdy jsou tyto situace strašně zapeklité. Mají sílu nás držet v tom, co nám neprospívá a vzít veškerou energii dělat něco jinak nebo si dovolit brát se vážně a dopřát si sebeohledu. Píšete, že rok trvalo vztah opustit. Ač je to zásadní první krok, "jen" odejít bohužel většinou nestačí. Důležité je znovunavázat kontakt se sebou (případně i s druhými, pokud nám zkušenost ubrala na důvěře v okolí), najít své sebevědomí, podpořit se a ošetřit, co bylo zraněno. Takový čas hojení je velmi individuální a doba, kdy se začnou probouzet emoce s tím související (které mají svůj velký význam a je v pořádku je plně akceptovat), může nastat i s odstupem, pokud na ně nebyl prostor v čase, kdy to bylo akutní. Léčení zranění nemusí jít samo a hned, vyžaduje trpělivost, dostatek prostoru a empatii k sobě samé. Není radno spěchat na změnu, ale citlivě se věnovat tomu, co jste ve vztahu (nebo možná i dávno před ním) zažívala, co se s Vámi děje teď a Vám srozumitelně si prožít i to bolavé, co se s tím pojí. Vhodnou podporou Vám v tom může být psychoterapeut. Nápomocné mohou být také zdravé vztahy - blízkost těch, kteří Vás respektují a mají rádi. Pokud byste vnímala přílišné obtíže ke každodennímu fungování, možností může být i psychofarmakologická léčba, tu ale doporučuji především v kombinaci s terapeutickou péčí, která je zaměřena na příčinu potíží a jejich řešení.

Za sebe Vám přeji co nejvíc laskavosti k sobě samé a pokud to tak budete cítit, pak i otevřenost k možnosti odborné pomoci.

AO