Cítím se sledován. Nevěřím lidem, občas si pořád myslím že mě moje holka nemiluje. Nemůžu spát, někd

Cítím se sledován. Nevěřím lidem, občas si pořád myslím že mě moje holka nemiluje. Nemůžu spát, někdy jsem nevyspalý z toho. Pořád se dívám do tmy jestli tam někdo není, tliuče mi srdce a potím se, mám prostě úzkosti. Slyším divné zvuky, hlasy v mé hlavě. Bojím se to říct mé matce, protože říkala že si vymýšlím ale to není pravda. Stále v sobě mám agresivitu, občas se mi mění chování. Jsem někdy smutný, naštvaný atd..mění se mi prostě emoce. Nedokážu být sám sebou, chci být někdo jiný. Sebe nesnáším, šikanuji se tím, že se řežu, koušu, biji do hlavy. Pořád opakuji že chci zemřít. Ale na ulicích se jen NĚKDY otáčím jestli někdo nejde za mnou, jinak se nebojím o své zdraví. Mám vlastní svět, podle kterého žiji a když mi někdo připomene kdo jsem, jsem naštvaný a můžu mu ublížit. Víte, co se mi děje? pořád chci být někdo jiný, řežu se za to. Občas brečím i kvůli mé sexuality, chci mít kladný život ale neje to. Jsem pořád v depresi, úzkostech a občas mám hádky s mojí holkou. Pořád někoho koho mám rád, ztratím a já se málem zabiji. Bojím se, být ve velké skupině lidí. Nesnáším lidi, ublížili mi několikrát, smějí se mi- kdo jsem a já pak brečím, mám chuť se zabít. Proto jsem hodně řval na učitele.. mám poznámky za to a mě už je to jedno jak půjde můj život. Zkrátka chci být někým kým chci už být hodně dlouho..