Dotazy od pacientů (3)
-
Dobrý den, Před 7 týdny jsem poprvé (a naposledy) zkusila psychedelika (psylocibin). V kombinaci
Dobrý den,
Před 7 týdny jsem poprvé (a naposledy) zkusila psychedelika (psylocibin). V kombinaci s alkoholem jsem prožila badtrip, ne ve formě děsivých halucinací ale ve formě strachu z odtržení od reality a ztráty kontroly. Navštívila jsem integrační psychoterapii, ale vlastně nebylo tak úplně co integrovat. Od té doby jsem si přečetla mnoho věcí o negativních efektech a hrozně se kontroluji, až si některé věci sama způsobuji. V momentech, kdy na to nemyslím se cítím naprosto normálně a ani neprožívám žádné symptomy duševního onemocnění. Dokázala jsem ovšem pocitem viny sama sebe přesvědčit o tom, že jsem si navždy zničila život a teď nevím, co s tím. Mohl by mi s tím někdo/něco pomoci?
Moc děkuji za odpověďODPOVĚĎ LÉKAŘE:
Dobrý den, jak o tom píšete, zdá se, že zkušenost s psychadeliky u Vás spustila úzkosti – strach ze smrti, strach ze ztráty kontroly, přehnané pozorování příznaků, nutkavé myšlenky o vině. Jedná se o celkem častý dopad, který je řešitelný psychoterapií. Osobně bych s tím v psychoterapii pracovala jako s jakoukoli jinou podobou úzkostí. Chce to systematickou spolupráci s psychoterapeutem, při intenzitě omezující běžný život asi i konzultaci s psychiatrem. Neobviňujte se, že jste si to způsobila zbytečným experimentem. Témata jako ztráta kontroly nebo vina jste v sobě nejspíše latentně měla a je dost možné, že by se přihlásila o pozornost po jiném spouštěči. Držím Vám palce, ať se brzy uleví a ať tuto zkušenost dokážete využít ke svému prospěchu.
-
Dobrý den, řeším rozchod s přítelem. Budeme spolu skoro šest let, je nám 23. Poslední dva roky nám v
Dobrý den, řeším rozchod s přítelem. Budeme spolu skoro šest let, je nám 23. Poslední dva roky nám vztah nefunguje plně, je to spíše přátelská rovina, protože mi už není příjemný ani jeho dotek, není mi z toho dobře a jsem vůči němu odtažitá a necítím přitažlivost. Nevím úplně, jak to vzniklo, a kde a kdy se ten kořen toho objevil. Vím, že ho to trápí a navrhoval mi různé věci, jak by se pro mě stal atraktivnější, ale nějak to nefunguje, řešila jsem to i se svou gynekoložkou/sexuoložkou, protože se mi po styku s ním chtělo zvracet, nebo brečet a ta mi řekla, že se s ním mám rozejít, a že nemá význam v tomhle věku něco takového řešit. Máme spolu celkem silnou emoční vazbu, ale moc nevěřím tomu, že by se mělo něco změnit. On navrhoval, že bychom si zašli na párovou terapii, ale nevím, jestli by to v téhle fázi mělo význam, a jestli ještě něco řešit chci, spíše mám pocit, že bych to dělala kvůli němu. Nejsem si však definitivně jista, že chci vztah pustit, protože se bojím, abych pak nezjistila, že jsem neměla problém jen s ním, ale že mám problém nějak obecně v intimitě. Nevím, jak si to mám přebrat. Jsem otevřená jakýmkoli dalším názorům a radám, protože se to už hrozně dlouho neposouvá a je to celkem ubíjející.
ODPOVĚĎ LÉKAŘE:
Dobrý den, chci ocenit, že přestože nevíte, zda má v této fázi ještě smysl něco společně řešit, děláte krok k řešení – pokládáte dotaz. A v tom vidím naději, že situace skutečně může mít dobré řešení. Zároveň slyším, že byste si pro sebe představovala vztah fungující na všech úrovních. Sexualita a schopnost intimního kontaktu s partnerem je často indikátorem toho, jak funguje dynamika vztahu celkově. Nemusí se tedy vůbec jednat o problém v sexu jako takovém a proto na něj bývá sexuolog často krátký. Pokud vás problém trápí už tak dlouho, mohla by být párovka dobrou cestou, i kdyby měla sloužit jen jako bezpečné místo pro kultivovaný a uctivý rozchod. Ztrávili jste spolu s partnerem kus života a z Vašeho dotazu mám pocit, že vám na vztahu stále ještě alespoň trochu záleží. Pokud si kladete otázku, zda není problém pouze na Vaší straně a chcete si být jistá, že nepouštíte vztah, který sám o sobě má ještě potenciál, věnujte si pár hodin individuální terapie. Řekla bych, že nepotrvá dlouho a budete mít jasno. Držím Vám palce, ať najdete to nejlepší řešení pro sebe.
-
Dobrý den, odborníkem mi byla diagnostikována narcistická porucha osobnosti a rád bych se o tom dozv
Dobrý den, odborníkem mi byla diagnostikována narcistická porucha osobnosti a rád bych se o tom dozvěděl více informací. Vždy jsem si myslel, že se starám o potřeby jiných lidí, že rád nezištně pomůžu někomu, u koho vidím, že to potřebuje, že mi je upřímně líto lidí, kteří trpí. Tato diagnoza ale nasvědčuje o úplném opakuji a já tedy hledám, kde je pravda. Nepopírám, že nějaké charakterové rysy spojené s touto diagnozou nemám, z dostupných zdrojů ale popis této poruchy osobnosti zní zcela hrozně.
Chtěl bych se tedy zeptat na pár otázek -
Musím naplňovat veškerý popis této poruchy osobnosti? A opravdu to musí být v takové "síle", která se uvádí na internetu?
Nemůžu mít někoho upřímně a nezištně rád nebo něco dělat pro druhého bez očekávání nějakého prospěchu pro mě?
Můžu být vlastně vůbec dobrý člověk?
Rád bych se zlepšil a bojoval sám se sebou, ale k tomu potřebuji zodpovězení těchto otázek, abych zjistil, jak na tom jsem.Vím, že mám narcistické rysy zvýrazněné, ale zároveň si myslím, že je ve mně i dost dobra a empatie k okolnímu světu, která ne vždy vyjde na povrch, ale někde ve mně je a já bych se rád naučil pracovat sám se sebou, abych byl lepším člověkem jak pro sebe, tak pro lidi okolo mě a využíval v sobě co nejvíc ty dobré vlastnosti a byl připraven na to, kdy se vynoří ty špatné, protože vím, že ty nikdy nezmizí.
Předem děkuji za odpověď.ODPOVĚĎ LÉKAŘE:
Dobrý den, ke zprávám kolegů bych chtěla jen dodat, že míra sebereflexe, které jste evidentně schopen, je pro narcistně narušené osobnosti většinou nedostupná. Proto bývá jejich léčba obtížná (obvykle necítí, že by měly nějaké problém). V tom vidím vaši velkou výhodu a naději, že budete moct žít takovou identitu, o které píšete. Pokud pochybujete, zda je diagnóza správná, není nic snazšího, než si ji ověřit u jiného odborníka. Ale spíše než na diagnózu (která, naprosto chápu, může být velmi zraňující) bych se soustředila na rozvíjení sebereflexe a podporu svojí preferované identity, tedy jak zmiňujete – schopnosti pracovat sám se sebou, podporu pozitivních vlastností a chování a regulaci těch "negativních". V tom může být psychoterapie skvělým nástrojem a zrcadlem.
Často kladené dotazy
-
Dobrý den, má 16-ti letá dcera má občas panické ataky. Nyní odjíždí na 14 dní sama do zahraničí na s
Dobrý den, paní Dominiko,
Je naprosto pochopitelné, že máte…